Proteinová ketogenní dieta

Proteinová ketogenní dieta je založena na principu přednostního spalování tuků, se současným zachováním svalové hmoty. Tento úbytek svaloviny je právě nejčastějším nežádoucím účinkem různých diet a hladovění, často právě ubývají bílkoviny a nikoliv tuk. Proto se hledala dieta, která by přednostně spalovala tuky a zachovala tělu jeho bílkoviny. Za její vznik vděčíme profesorovi na Harvardu dr. Blackburnovi a MUDr. Milanu Pazourkovi z Washingtonské univerzity, kteří ji představili v  70. letech minulého století. Během této diety, kde nastupuje v organismu ketóza, se podává dostatečné množství kvalitních bílkovin a velmi se omezí přísun cukrů a tuků.

Bílkoviny jsou pro pacienty k dispozici formou instantních vyvážených jídel, která obsahují  vyextrahované velmi kvalitní bílkoviny z vaječného bílku, sójového proteinu a mléčného kaseinu, v kalorické hodnotě asi 90 - 160 kcal na jedno jídlo, při 3 - 8 g sacharidů a jsou velmi nenáročná na přípravu, většinou je stačí rozmíchat v požadovaném množství vody, případně pak dát chladit, krátce ohřát v mikrovlnné troubě či osmažit nebo upéct pár minut. Jsou obohacena i vitamíny a jejich složení a návod k přípravě je na každém jídle uveden. Nahrazují tedy kompletně potravu.

Při přísunu bílkovin tělo nehladoví, proto ji naprostá většina pacientů výborně snáší a je schopna opravdu vydržet až do konce bez nějakého pocitu sebetýrání během diety. Tato vyextrahovaná bílkovinná jídla na rozdíl od normálního jídla neobsahují téměř žádné sacharidy a tuky. Člověk se cítí zasycen.  Není potřeba se obávat ani sníženého množství cukru. Glukoneogenezí si tělo dovede uvnitř vytvořit potřebné množství sacharidů z proteinů a tuků.

Na výběr je asi 50 druhů těchto jídel: slaná i sladká - želé, pudinky, omelety, palačinky, polévky, oříšky, koktejly, špagety a další, ze kterých si pacient vybere taková, která mu chutnají, netrápí ho tedy nejen hlad, ale ani chutě. V počáteční fázi jsou potřeba 3 - 4 taková jídla, jejichž cena se pohybuje kolem 50 Kč za kus. Je však možné vyvolat ketózu čistě z připravené přírodní stravy bez proteinových instatních jídel a doplňků, což zejména uvítají lidé, kteří mají hlouběji do kapsy nebo zvolit kompromis 1 - 2 jídel denně, doplněný o přirozenou dietní stravu.

Váhový úbytek s přirozenou stravou je však pomalejší (1 instantní jídlo má 18 g proteinů při 90 kcal, přírodní jídlo, např. vepřové maso, které obsahuje 18 g proteinů má 250 - 300 kcal. Instantní jídlo je i zdravější, protože je připraveno z nejkvalitnějších proteinů.)  Tato jídla nahrazují zcela stravu. V další fázi diety, kdy pacienti postupně nahrazují tato jídla jídly normálními a v udržovací fázi, kdy již dosáhli optimální hmotnosti, pak mohou přijímat i kaloricky a sacharidově vydatnější proteinové tyčinky a instatní jídla, pokud mají o ně zájem. Řada z nich to skutečně dělá, protože tato jídla jim nejen chutnají, ale mají i méně kalorií a sacharidů než adekvátní jídla přírodní.

Je možno je doplnit omezeným množstvím zeleniny a zeleninových salátů se zálivkou ze lněného oleje tak, aby denní dávka těchto externích sacharidů nepřekročila 30 - 60 g v rozmezí 24 hodin, individuálně s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu pacienta. Pro výpočet sacharidů v potravě můžete použít e kalkulačku sacharidů v potravinách, kterou najdete zde.

Po 1 - 2 týdnech, kdy nastoupí ketóza, se dostaví i psychická pohoda, až lehká euforie, naprosto zmizí pocit hladu a pacienti většinou udávají, že se cítí i ve výborné fyzické kondici a na jídla si přivykli. Objevili, která jim chutnají a přestala je honit mlsná.

Pro dietní programy není až tak podstatné, jakou dietou pacienti dosáhnou váhového úbytku, podstatná je hlavně změna chování a stravovacích návyků pacientů, což se právě optimálně a nenásilně docílí bez stresů a hladovění ketogenní dietou. Není třeba rovněž používat doplňkové škodlivé a drahé léky s nežádoucími vedlejšími účinky (vysoký krevní tlak, úzkost, nespavost, bolesti hlavy, zrychlení srdeční činnosti ap.)  pro potlačení chuti k jídlu (tzv. anorektika) ap. Ketogenní dieta je jednoduchá, nenáročná na přípravu, pacienti ji výborně snáší bez hladu, mají dostatek energie pro každodenní aktivity a navíc se díky ketóze dostanou do lehké euforie, kterou násobí rovněž jejich rychlý váhový úbytek.

Optimální je, když je při dietě spolupracuje s obezitologem i psycholog, který pomůže pacientovi objevit jeho mechanismus přejídání a pracovat s ním rovněž na řešení jeho problémů, které s obezitou souvisejí.

Velmi důležité je právě to, že pocit hladu se nedostavuje, což bývá při ostatních dietách největším problémem. Následkem hladovění totiž organismus začne produkovat hormony hladu. Díky jejich stálému stoupání většinu lidí dříve či později mozek donutí si zásoby doplnit; často i formou vlčího hladu a přejídání. Pak nastává známý efekt, že pacient přibere, co shodil + ještě něco navíc, neboť během hladovění i štítná žláza přepnula na úsporný režim a naučila se maximálně zužitkovat potravu, která je do těla dodávána.

Je však velmi důležité neporušit ketózu během diety přívodem externích sacharidů překračujících denní dávku, došlo by ke přerušení efektu diety a přechodnému zadržování vody a pak by opět minimálně týden trvalo se do ketózy zpět dostat. Organismus v ketóze redukuje tělesnou hmotnost převážně na úkor tukové tkáně, což bylo objektivně dokázáno vážením pacientů na váze s analyzátorem procenta bílkovin, tuku a vody v jejich tělech. Na této váze se všichni pacienti na ketogenní dietě taky průběžně váží. Váhy s tukoměrem nyní již lze zakoupit za rozumné ceny i k domácímu použití, k dostání jsou i samostatné tukoměry. 

Při dietě je důležité pít minimálně 2 litry vody denně, aby se dobře vylučovaly odpadové látky zmetabolizovaného zásobního tuku, nedošlo ke překyselení organismu a následným zdravotním potížím (např. s ledvinami). Nejoptimálnější je krátké a časté upíjení menšího množství vody průběžně. Při ketóze jsou z těla vyplavovány také některé minerální látky - draslík, sodík a hořčík, je tedy třeba je někdy externě dle lékaře doplňovat; draslík a hořčík se přijímá formou tablet, doplňují se rovněž i tabletově multivitamíny. Sodík v přisolení slaného pokrmu; je tedy důležité rovněž to, aby pacienti přijímali vyváženě sladká a slaná instantní jídla a ne např. jen jídla sladká, aby nedošlo k deficitu sodíku. Hladinu minerálů lékař sleduje  krevním, případně močovým rozborem. Optimální je na počátku diety a pak každý měsíc nebo dva sledovat tyto hodnoty:

Krev: kreatinin, ALT, AST, GMT, ALP, glukóza, sodík, draslík, chlór, hořčík, cholesterol, triglyceridy, LDL, HDL, TSH, KO+dif., pokud dělají, tak i sedimentaci. Moč: chemicky a sediment.

Je tedy vhodné, aby se pacienti  dietě - zejména ti se zdravotními problémy, podrobovali pod dohledem lékaře nebo specialisty na výživu, který s touto dietou má zkušenosti. Lékař také průběžně sleduje také jejich biochemické hodnoty krve, EKG, krevní tlak a stupeň ketózy. Toto je důležité hlavně u pacientů se zdravotními problémy, kteří dietu drží několik měsíců nebo déle.

Dieta je vhodná zejména pro: pacienty s obezitou, pohybovými potížemi, např. artrózou, zvýšeným cholesterolem, vysokým krevním tlakem, zvýšeným inzulinem  -  diabetes II. typu,  ztučněním jater aj. Nehodí se pro: lidi s rakovinou, onemocněním krve, onemocněním jater a ledvin, pro děti a dospívající mládež a velmi opatrně se s ní musí pod lékařským dohledem u kardiaků a diabetiků na inzulinu, tato onemocnění jsou dokonce k dietě kontraindikována, záleží tedy na jejich posouzení lékařem. Zde se volí jen mírný stupeň ketózy, tedy výše zmíněný dietní proces jde pomaleji a pozvolněji.

Doporučené druhy zeleniny pro tuto dietu: brokolice, artyčok, květák, pórek, žampiony,  okurka, rajčata, lilek, celer, čekanka, zelný salát, řepa, chřest, špenát, čínské zelí, naklíčená sója, řeřicha, tykev, fenykl, fazolové lusky. Množství sacharidů v zelenině zjistíte díky e kalkulačce sacharidů, viz odkaz výše, je třeba udržovat je na doporučené dávce. Lidé často podceňují sacharidy obsažené v zelenině, či se dokonce domnívají, že tam žádné nejsou, to je chyba. Je třeba kontrolovat jejich množství v počáteční fázi diety!

Doporučené zdroje bílkovin pro přechod na smíšenou fázi diety a na fázi, kdy instantní bílkoviny nahradíme přírodními: libové kuřecí maso, hovězí, telecí, netučné ryby (pstruh, úhoř, platýz, candát, žralok, treska, pražma či plody moře), králík, libová šunka.

Vhodné druhy nápojů při dietě: černý a zelený čaj, neperlivé a neochucované minerálky či vody, káva. Pozor na ovocné čaje, ty nejsou vhodné díky sacharidům obsaženým v ovoci.  

Optimální je doplnit program maximální pohybovou aktivitou, alespoň 15 - 20 minut denně. Tep by neměl přesáhnout 220 - jejich věk a z toho 80% u zdravého a kolem 60% u nemocného člověka (u těch to určí lékař). Při dosažení či překročení této tepové frekvence je třeba zmírnit tempo nebo chvilku přestat, než se tep zpomalí a pak opět pokračovat.

Pro pořádek, tato dieta nemá nic společného s cyklickou ketogenní dietou pro kulturisty, to je úplně něco jiného, nebo dokonce s diabetickou ketoacidózou, se kterou si ji někdy pletou lékaři, kteří o této dietě neslyšeli. 

Pokud chcete držet dietu pod dohledem svého lékaře, je ideální, když ho seznámíte s jejími principy a dáte mu přečíst tento článek od jednoho ze zakladatelů diety, MUDr. Pazourka, který s ní má výborné zkušenosti přes 40 let z USA:

Léčení obezity nízkosacharidovou dietou
 
Nadměrná tělesná hmostnost (obezita) patří k civilizačním onemocněním. Ve Spojených státech téměř každý druhý občan je poznamenán touto poruchou, v České republice to není lepší, každý druhý člověk zde trpí nadváhou nebo obezitou.
 
Úspěšná motivace miliónů obézních po celém světě je nezbytnou součástí prevence chronických degenerativních onemocnění, v čele s cukrovkou a kardiovaskulárními problémy. Obezita je spojena s dlouhodobě vysokou hladinou inzulinu, což má za následek další přírůstek tukové tkáně, ale především hrubé morfologické změny na cévách, vedoucí k předčasné ateroskleróze. Vysoká hladina inzulinu vede k tzv. inzulinové rezistenci u miliónů nediabetiků. Nejedná se totiž pouze o diabetes. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že zhruba 43 miliónů nediabetiků v USA mají tendenci k inzulinové rezistenci.
 
Příčiny obezity jsou rozmanité. I když výzkum obezity v posledních desetiletích pokročil mílovými kroky, především v oblasti hormonální, vlastní příčina obezity je stále nejasná. Za zmínku stojí objev dvou hormonů, které hrají významnou roli v etiologii obezity: hormon leptin je produktem tukových buněk. Potlačuje chuť k jídlu a signalizuje mozku stav nasycení. Je zajímavé, že nedostatek spánku snižuje hladinu leptinu. Druhý důležitý hormon je ghrelin. Vzniká v žaludku a jeho úkolem je stimulace chuti k jídlu. Nedostatek spánku má za následek vyšší produkci ghrelinu. Funkce obou hormonů se intenzivně studuje klinicky i experimentálně. Bohužel, jejich praktické využití pro léčbu obezity je zatím minimální a nedostačující.
 
Pravidla správné výživy musí být logická, srozumitelná a založená na zdravém rozumu. Již od útlého dětství učíme širokou veřejnost, že základem stravovacího cyklu jsou tři hlavní jídla – snídaně, oběd a večeře. Pokud možno je třeba tento cyklus dodržovat a žádné nevynechávat. Hlavní večerní jídlo by nemělo být konzumováno po 19. hodině.
 
Základem racionální diety jsou komplexní vysokomolekulární cukry, které se pomaleji vstřebávají, obsahují více vláknin a působí pomalejší vyplavování inzulinu. Ke komplexním sacharidům řadíme rýži, brambory, obiloviny, luštěniny, těstoviny, zeleninu a ovoce. Bio maso, drůbež, ryby, mléčné výrobky a bio vejce jen v menších porcích. I nadále zůstává v platnosti známá a často opakovaná moudrost: „Jíme proto, abychom žili. Nežijeme proto, abychom jedli!“
 
Již od dětství se snažíme eliminovat z diety jednoduché a nekvalitní sacharidy (výrobky z cukru), které se podílí na vzniku obezity. Jsme si vědomi toho, že neuvěřitelná rozmanitost převážně laciných výrobků, chemicky zpracovaných polotovarů, komplikuje výběr potravin a správný přístup ke stravování.
 
Dostatek tělesného pohybu je neoddělitelnou součástí správné životosprávy. Mobilní telefony, televize a počítače kriticky omezily tělesný pohyb a kalorický výdej mladých lidí. U dětí školou povinných se tato situace musí řešit uvnitř rodiny. Je třeba důsledně omezit čas u televize, počítače a na telefonu.
 
V případě, že k váhově změně směrem nahoru došlo, ať z jakékoliv příčiny, je třeba najít správné, rychlé a permanentní řešení:
 
1. zvolit srozumitelný a osvědčený program pod lékařským dozorem.
2. léčba obezity je záležitostí celé rodiny. Tak např. v případě ženy se musí podílet na  programu i manžel, přítel či snoubenec, eventuálně i dospívající děti, především z důvodů motivačních.
3. behaviorální terapie je nezbytnou součástí každého redukčního programu. Změny chování se musí pěstovat hned zpočátku váhové redukce. Hlavní uplatnění spadá do období, kdy pacient dosáhne svého cíle a chce si svou optimální váhu udržet.
 
Návyky, ať dobré či špatné, se upevňují opakováním. Dietní návyky nejsou tudíž výjimkou. Zvyknete-li si jíst při televizi, aniž víte, co jíte. Zlozvyk se postupně upevní. Stejně tak se zafixují i jiné návyky, jako jíst při čtení, vaření, s dětmi, když přijdou ze školy atd.
 
Určité náladové situace nás nutí k jídlu, i když nemáme pocit hladu: hněv, zlost, nuda, radost, únava, samota a jiné. Také nervozita, úzkost, obava, deprese. Mohou vyprovokovat touhu po jídle. Proto je třeba usilovně překonávat staré zlozvyky a pěstovat nové, správné zvyky častým opakováním. Denně plnit předurčené závazky, i když je to často obtížné. Ke správným dietním návykům patří:

-        jíst snídani, oběd a večeři ve stejnou dobu, na stejném místě, např. v jídelně.
-        jíst pomalu, každé sousto vychutnávat, nejíst hltavě.
-        mezi jednotlivými sousty odložit příbor na stůl a čekat, až jsou ústa prázdná.
-        zapíjet jídlo dostatečným množstvím tekutin (ne zrovna optimální z hlediska zažívání).
-        nejíst při práci.
 
Veškerá jídla v domě: zákusky, předkrmy atd. musí zmizet z očí a dosahu. Před plánovaným nákupem je třeba se najíst, aby nedošlo k nadměrnému a chybnému nákupu. Jíst je třeba na menších talířích menší porce, kde vypadají dostačující. Není chybou nebo neslušností nechat po jídle zbytky na talíři. První pocit nasycení musí být signálem k ukončení jídla.
 
Gary Taubes, autor několika vědeckých studií, ve své poslední knize „Good calories, bad calories“, vydané v roce 2007, dospěl k závěru, že jediná správná cesta váhové redukce je snížení množství sacharidů ve stravě. Snížením sacharidů (zelenina, ovoce) na 30 – 50 gramů denně dochází v lidském organismu k metabolickému stavu, zvanému ketóza.
 
Již na počátku 20. století Roklin Woodyatt poprvé studoval ketogenní dietu ve vztahu k hubnutí. Prokázal, že po významném snížení sacharidů v dietě uvolňuje tuková tkáň tři ketogenní látky: kyselinu betahydroxymáselnou, kyselinu acetooctovou a aceton. Všechny tři slouží jako zdroj energie pro svalstvo a vnitřní orgány, včetně mozku.
 
Ketóza vyvolaná nízkosacharidovou dietou nemá nic společného s diabetickou ketoacidózou, jak se někteří mylně domnívají. Diabetická ketoacidóza je metabolická porucha způsobená nedostatkem inzulinu, projevuje se vysokou hladinou cukru v krvi a má za následek destrukci tukové tkáně a tkáňových bílkovin.
 
Organismus je schopen pomocí tzv. glukoneogeneze přeměnit tuk na cukr, který je nezbytný pro funkci mozku. Není tedy zapotřebí dodat tělu glukózu dietní cestou, jak se mylně traduje.
 
Velkého klinického ohlasu se ketogenní dieta dočkala až na počátku 70. let minulého století zásluhou dr. Roberta Atkinse. Kniha nese název „Diet revolution“. Dieta obsahuje velké množství živočišných tuků a proteinů, za což byl dr. Atkins přísně kritizován americkou kardiologickou společností.
 
Klinická a laboratorní data, která dr. Atkins nashromáždil za posledních 30 let však svědčí o tom, že ketogenní dieta je nejen úspěšná při léčbě obezity, ale také příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu a triglyceridů, snižuje krevní tlak a léčí cukrovku. Přesto je i dnes Atkinsova dieta posmrtně kritizována, především z hlediska kardiovaskulárního.
 
Léčba obezity ketogenní dietou dostala v poslední době zcela jiný charakter. Několik předních laboratoří v USA a ve Francii vypracovalo početná kvalitní proteinová jídla ve formě potravinových doplňků, které splňují všechny potřebné standardy vydané Evropskou unií. Zdrojem těchto proteinů je mléčný kasein, vaječný albumin a sója. Z více než 30 různých jídel si pacient podle chuti vybere ta nejvhodnější pro něj.
 
Každé jídlo obsahuje 18 gramů kvalitních bílkovin, ale pouze 90 – 100 kcal, díky nepatrnému množství tuků a cukrů. Pro srovnání – kalorická hodnota masa a vajec je téměř trojnásobná v důsledku vyššího obsahu tuku v živočišných potravinách.
 
Denní příjem proteinů při ketogenní dietě je individuálně stanoven bioimpedančním měřením na začátku programu. Odpovídá minimálnímu množství proteinů, které je povinen pacient zkonzumovat, aby nedošlo k úbytku proteinů ze svalové tkáně a vnitřních orgánů. Denní norma se obvykle pohybuje v rozmezí 60 – 100 gramů. Všeobecně se doporučují tři proteinová jídla denně v kombinaci s bio živočišnými proteiny, které si pacient připraví sám doporučeným správným způsobem. I když je ketogenní dieta všeobecně považována za vysokoproteinovou dietu, není tomu tak. Denní příjem proteinů je omezen pouze na potřebné proteinové minimum!
 
Nízkosacharidová dieta vede ke zvýšené diuréze, a tím ke ztrátě důležitých minerálů – sodíku, draslíku, hořčíku a vápníku. Je zapotřebí zvýšit příjem tekutin na 2 – 3 litry denně a minerály nahradit formou tablet. Navíc každý pacient bere multivitamin a rybí tuk s obsahem omega 3 mastných kyselin. Antioxidanty nejsou pravidelnou součástí diety, ale většina pacientů je bere z důvodů zdravotní prevence.
 
Již před zahájením ketogenní diety se musí pacient podrobit celkovému internímu vyšetření, včetně laboratorního rozboru krve a moči (Krev: kreatinin, ALT, AST, GMT, ALP, glukóza, sodík, draslík, chlór, hořčík, cholesterol, triglyceridy, LDL, HDL, TSH, KO+dif., pokud dělají, tak i sedimentaci. Moč: chemicky a sediment), EKG, měření obvodů těla a bioimpedanci. Průběžně sledujeme během programu laboratorní ukazatele v měsíčních intervalech. Program probíhá pod kontrolou zkušeného obezitologa, který sleduje zdravotní stav a pozitivně motivuje pacienta.
 
První seznámení s pacientem trvá zhruba hodinu. Po důkladném vyplnění zdravotního a obezitologického dotazníku se lékař zaměří především na nesprávné návyky, které se podílely na vzniku obezity. Na konci konzultace je pacientovi doporučena zdravotně vyvážená dieta, spolu s potravinovými doplňky, na které setrvá až do zahájení programu. Obvykle 2 – 3 týdny. Účelem diety s potravinovými doplňky je zlepšení zdravotního stavu obézních, kteří v mnoha případech jsou ve stavu podvýživy. 

Od počátku ketogenního programu nabádáme pacienty, aby se doma nevážili. Měření redukce tukové tkáně a změny objemu těla jsou objektivními ukazateli váhové redukce, nikoliv úbytek kilogramů. Pravidelné, každodenní cvičení je nezbytnou součástí ketogenního programu jak z důvodu kalorického výdeje, tak zlepšení oběhové funkce.
 
Pacient je povinen alespoň jednou týdně konzultovat s lékařem, který sleduje tukový deficit tzv. bioimpedancí svůj zdravotní stav. Osobní styk s pacientem zaručuje potřebnou kontrolu a průběžnou motivaci, jakož i sledování ketózy.
 
Přednosti ketogenní diety:
 
1. pocit hladu je potlačen nebo je minimální.
2. nastává pocit euforie a celkové pohody u většiny pacientů.
3. dieta je jednoduchá a srozumitelná, bez počítání kalorií.
 
Důvodem absence hladu je rovnoměrná, mírně oscilující hladina krevního cukru, způsobená omezenou sekrecí inzulinu, která nevede k náhlému a nežádoucímu poklesu krevního cukru.
 
Ve srovnání s ostatními dietními programy, kdy pacient často hladoví, ketogenní dieta nevyžaduje předpis drahých a škodlivých anorektik – léků k potlačení pocitu hladu, po jejichž vysazení dochází u pacientů k jojo efektu. Toto považujeme za jednu z nejhodnotnějších předností tohoto programu.
 
Každý redukční program představuje určitou zátěž organismu, ketogenní dieta není výjimkou. Proto je nutné, aby pacient přistupoval k programu seriozně, s plnou zodpovědností, aby se program zbytečně neprodlužoval, jak z hlediska zdravotního, tak finančního.
 
Po skončení programu a dosažení optimální váhy je pacient převeden na diametrálně odlišnou, zdravotně vyváženou racionální dietu, popsanou v první části tohoto článku. Dieta podložená behaviorálními změnami pacientova chování je zárukou udržení dosažené optimální váhy na dlouhá léta.
 
Ketogenní dieta, která je v širokém měřítku úspěšně využívaná v USA a ve Francii, se liší od Atkinsovy diety ve dvou směrech. Především je to vysoký nežádoucí příjem množství živočišných bílkovin a tuků v Atkinsově dietě, ve srovnání s ketogenní dietou, kde proteiny a tuky jsou omezeny na potřebné minimum.
 
Druhý rozdíl je v časové délce trvání redukčního programu. Ketogenní dieta je záležitost krátkodobá, trvající ne déle než 3 – 6 měsíců, jen výjimečně déle. Atkinsova dieta měla být „rozvrhem na celý život“.
 
Osobní čtyřicetiletá zkušenost MUDr. Pazourka s nově vypracovanou ketogenní dietou je v naprostém souladu se závěry týkajícími se nízkosacharidové diety, které byly otištěné v USA v roce 2007 (Gary Taubes „Good calories, bad calories“, 2007).  Stovky pacientů, kteří každým rokem prošli jeho ústavem svědčí o tom, že lze bez větších obtíží nejen dosáhnout své optimální váhy, ale svoji váhu navždy udržet!
 
Závěrem je třeba opětně zdůraznit, že prevence obezity je alfou a omegou správného řešení tohoto problému. Nedovolit za žádnou cenu, aby k obezitě došlo!