Street dance
Hip hopová kultura vznikala na počátku 70. let 20. století v USA. První zmínky o této kultuře se připisují Bronxu, který byl (a zřejmě dosud je) jednou z nejobávanějších čtvrtí a sídlem četných černošských gangů. Další hip hopovou základnou pak bylo Los Angeles. Počátky hip hopu byly podmíněny v té době začínajícím hudebním směrem, který svými rytmy oslovil mnoho mladých, zejména černých lidí, a tím byl breakbeat. Tento styl hudby využíval tzv. zlomové okamžiky v hudbě (proto break) a tehdejší DJ´s tyto části opakovali jako smyčky za sebou, z čehož vznikly právě první breakbeats a téměř v té samé podobě je slýcháme dodnes. Většina článků uvádí, že zakladatelem tohoto směru byl DJ Kool Herc, který byl často nazýván jako Otec hip hopu. K němu ale nepochybně patří i funky a jeho největší otec - James Brown, jehož nezapomenutelné beaty dodnes DJ´s používají.
Tento směr začal prostupovat pouličními gangy, které se mezi sebou často dost tvrdě bily o svá postavení a nebylo výjimkou, že se občas objevilo i pár mrtvých. Časem si však dost gangů začalo uvědomovat, že skrze různé kluby, ve kterých se hrála právě breakbeatová muzika mohou svého postavení dosáhnout také - kdo ovládne taneční parket, vítězí. Proto se velice rychle začala rozvíjet taneční kultura tohoto směru, zejména breaking (b-boying) a také electric boogaloo.
Většina tanečních prvků právě díky rivalitě gangů vycházela z mnohých bojových technik a umění. Bohužel pro jejich vzezření se dost majitelů klubů domnívalo, že se tanečníci na parketě skutečně perou a často se svými gorilami zasahovali. Stávalo se ovšem, že se skutečně takový taneční souboj (battle) zvrhl ve rvačku, čehož se velice rychle chytala media, a tak získávala hip hopová kultura pomalu neblahou pověst mezi veřejností a byla často zavrhována jako barbarská. My však dnes už velmi dobře víme, že tomu tak není.
HIP HOP DANCE
Hip hop dance se vyznačuje zejména svojí originalitou. Neexistují zde žádné předepsané prvky nebo vazby, zkrátka každý může tančit hip hop tak, jak ho cítí. I tak má ale svoje zákonitosti. Je mnoho různých hip hopových tanečních stylů, z nichž se každý vyznačuje něčím jiným. Základními směry jsou old school (stará škola) a new school (nová škola).
OLD SCHOOL
Tento směr se tančí již od počátku vzniku hip hopové kultury a není tedy divu, že většina pohybů pochází z breakingu (b-boyingu). Tančí se na breakbeatovou či funky muziku, kde je tempo mnohem svižnější než u New School. Asi nejvíce si tanečníci oblíbili techniky locking, footwork nebo uprock, které se stále často objevují na tanečních parketech a dokážou zvedat lidi ze sedadel.
Locking
Locking je jeden z tzv. funky styles. Vznikl a vyvíjel se v souvislosti s funkovou hudbou, z toho plyne, že se na ni tančí. Za místo vzniku je pokládáno západní pobřeží USA (LA, San Francisko…) na konci 60. let.
Zakladatelem tohoto stylu a zároveň tak prvním lockerem je Don Campbell. Locking se v prvopočátcích označoval jako cambellocking. S dalšími tanečníky založil lockingovou skupinu The Cambellock Dancers, později The Lockers.
Locking je styl, který má za úkol bavit – nejen tanečníka, ale hlavně diváky. Každý locker musí být současně hercem a sžít se perfektně s hravou funky music. Tanec je podpořen v případě, kdy je perfektně naposlouchaná hudba a používají se vychytávky. Tento žertovný tanec je označován jako první street dance. Locking vychází i z pohybů kreslených seriálů tzv. cartoons - známého seriálu Scooby Doo (po kterém se jmenuje taneční krok napodobující Scoobyho zběsilé běhání).
Pro locking je typický způsob oblékání. Ten není pravidlem, ale v mnoha případech podtrhuje komičnost tance. Nejčastějším prvkem oděvu jsou podkolenky (nejlépe pruhováné), nabírané tříčtvteční kalhoty, pokrývka hlavy (bekovka, buřinka, šátek aj.), k vidění jsou i vestičky…
Locking je jeden z mála stylů, kde můžeme pojmenovat jednotlivé pohyby a kroky - např. scooby doo, lock (open lock), soul train, point, funky chicken... Ty však v podání každého tanečníka mohou vypadat rozličně, vše závisí na tanečníkově funky feelingu. Jinak vypadá lock ze Švédska, jinak z Francie.
V současnosti je nejznámějším a snad i nejúspěšnějsím lockerem P-Lock, dalšími jsou J-Soul, Gemini a Jeremy, Junior, Loic... Známé jsou i lockingové crew např. Originality Lockers (Korea).
Popping
Popping je taneční styl vznikající v 70. letech 20. století na východním pobřeží USA v Kalifornii, a to především ve čtvrti Oakland, vychází z tamější černé kultury a inspiruje se lockingem. Za zakladatele tohoto stylu je považována skupina Electric Boogaloos (dřívé známí jako Electric Bogaloo Lockers), jejíž členové v čele s Boogaloo Samem a Nate "Slide" Johnsonem se zabývali funky dance (taneční styl tancující se na funky music - James Brown a další). Jejich vzorem byli známí The Lockers, průkopníci tanečního stylu lockingu. Obě dvě skupiny často vystupovaly na americkém televizním kanálu Soul Train - kanálu o černé kultuře, soulu, jazzu a funky music.
Starší generace tanečníků (Scooby z Kalifornie a jiní) však tvrdí, že počátky poppingu spadají již do 60. let 20. století, tedy ještě před samotný vznik výše zmíněných Electric Boogaloos. Jiní zase za místo vzniku nepovažují Kalifornii, ale Los Angels. LA se však stalo městem, kam se sjížděli tanečníci z celého USA, a to za prací v showbyznysu. Většina tanečních stylů sem tedy byla dovezena, mezi nimi i popping.
Název popping zahrnuje několik různých technik, všechny se však vzájemně dají kombinovat. Technika poppingu jako takového je založena na technice rychlých stahů a uvolnění svalů, což vyvolá trhnutí tanečníkova těla, tzv. pop nebo též hit (ve slovníku je slovo pop přeloženo jako třesknout, mrštit, třesknutí, má však spoustu dalších významů). V poppingu je důležitá izolace jednotlivých částí těla, koordinace pohybů, naučení se kombinování různých technik a funky výrazů. Je to vlastně divadlo - napadobování loutky, tzv. animace aj.
Ticking
Waving
Jak sám název napovídá (wave – angl. vlna), waving je styl založený na plynulých pohybech vyvolávajících dojem vlny procházející skrz tanečníkovo tělo. Jde též o základní techniku poppingu, velmi důležitá je koordinace. Vlna prochází z jedné ruky na druhou nebo může vést od hlavy přes hrudník a pánev až k nohám atd., existuje nesčetné množství kombinací. Vlna může být zakončena popem.
Boogaloo
Styl využívající plynulé pohyby nohou, kroužení boků, kolen a hlavy. Je důležité být maximálně uvolněný, ale přitom koordinovat veškeré pohyby. Nesmí být opomenut feeling, bez kterého snad ani nelze na funky music tančit a který boogaloo přímo vyžaduje. I tento styl pochází od Electric Boogaloos.
King Tut/Tutting
Styl King Tut je inspirován malbami ze starověkého Egypta, využívá schopnost těla vytvářet geometrické pózy a pohyby, převážně užitím pravých úhlů. Při tuttingu se často využívá nečekaná změna pozice tanečníka (tzv. stop-and-go).
Puppeting
Opět nám pomůže anglický překlad - puppet znamená loutka. U stylu puppeting jde o imitaci loutky zavěšené na provázcích. Povětšinou je tanečník sám, anebo s partnerem, který má spíše roli herce (je loutkářem ovládajícím svou loutku). Samozřejmě i puppeting je kombinován s poppignem.
NEW SCHOOL
Postupem času, zhruba v polovině 80. let se však Hip Hopová hudba začínala měnit Zpomalovala se, a tak se old schoolové tancování dost dobře nehodilo do nových rytmů. Ale i charakter hudby se změnil (až do té podoby, jak jej známe dnes). Bylo tedy na čase přijít s něčím novým.
Hip hopeři se toho velmi rychle ujali, a tak se objevovaly nové styly ze všech stran. Ve světě tento vývoj podpořily hlavně videoklipy některých skupin a interpretů (Snap nebo MC Hammer aj.), ve kterých se objevovaly první nejjednodušší pohyby nové školy. Vývoj však šel stále rychleji a dnes již máme skutečně nepřeberné množství různých tanečních technik nové školy, které se vlastně ani nedají nijak pojmenovat. Dnes má již téměř každá hip hopová píseň jiný charakter a práce s hudbou je nejdůležitější, a tak taneční prvky a vazby závisejí zcela na cítění tanečníka nebo choreografa a samozřejmě na charakteru hudby.
New style
New style (též new school) je nejrozšířenější styl, který je zahrnut do street dance posledních let. Česká republika se tomuto novému pojetí tance otevřela se značným zpožděním než okolní Evropa a zbytek světa. „Nové tancování“ se tedy u nás začalo vyvíjet až kolem roku 2003, kdy jsme se otevřeli světu a začali zvát tanečníky ze zahraničí. Upouští se od nacvičených choreografií či předem vymyšleného sólového vystupování. Naopak se klade důraz na vývoj osobitého tanečního stylu, vlastních originálních triků, osobního cítění hudby a freestylu.
New style vznikl na základě rozvíjející se hip hopové hudby, která dostávala rychlejší tempo a nejrůznější rytmy. Tanec se tedy podřizuje hudbě a nejvíce se cení „vychytávání“ hudby, čili vyjadřování textu písně nebo tančení podle rytmů. New style můžete denně vídat ve videoklipech světoznámých hip hopových zpěváků či skupin. Tomuto stylu se přesněji říká video dancing (také MTV dancing).
V new stylu se kloubí mnoho jiných stylů, které s ním nemají na první pohled nic společného. Tanečníci používají prvky z lockingu, poppingu, house dance, break dance... a uzpůsobují si je svými vlastními pohyby. Jinými slovy, každý tanec se skládá z těch ostatních. Proto by měl dobrý tanečník ovládat všechny taneční styly.
Krumping
Nejnovější styl spadající do street dance pocházející z LA. Hlavním propagátorem je Tight Eyez. Je to styl, do kterého se promítají emoce a který si každý tančí svým způsobem. Hlavním rysem je, že tento tanec působí pro diváky poněkud agresivně. Je to styl, který se tančí v černošských čtvrtích a mnohdy se battluje přímo na ulicích. Za pomocí tance v LA také stahují děti z ulic a vytvářejí jím tím lepší zábavu než toulání se ulicemi, které zde nejsou nejbezpečnější.
House dance
Jeden ze stylů street dance, který je v České republice relativně mladý, protože se k nám dostal později než např. new style a popping. Tancuje se na house music. Na vývoji tohoto stylu se významnou měrou podílelo město New York, kde se tančí jeden z nejlepších housů.
Základem v housu je uvolnit své tělo a nechat se vést hudbou. Důležitý je zejména pohyb nohama a tělem. Nelze ho jednoznačně determinovat, protože se vyvíjí ze dne na den a vychází z tanečníkovy kreativity a stylu.
Přesto house můžeme rozdělit na dva základní druhy: latino house a jacking house. Jacking house velice využívá hrudníku. Pohyb hrudníku (jacking) je zde nepostradatelný a měl by být náplní celého tance. U nejlepších tanečníků jacking housu můžeme vidět jejich velmi lehké nohy a o to právě jde. Nohy se musí stát lehkými a uvolněnými. Měly by se zvedat hodně do výšky a došlapovat na špičky. Rozhodně ne dupat jako například u krumpu. V latino housu není tak důležitý pohyb hrudníkem, jako správné používaní těla a nohou. Latino proto, že vychází z latinsko-amerických tanců. To znamená, že můžeme vidět podobnost kroků se salsovými aj. latinsko-americkými tanci. K nohám se přidávají boky a celé tělo.
Video dancing
Také MTV dancing. Jde o lehčí, efektivní choreografie tančené v hudebních klipech, které denně vídáme na televizních obrazovkách. Tančí se na skladby nejrůznějšího tempa, podle toho, co píseň vyjadřuje.
Jazz hip hop
Jde o hip hop, do kterého jsou zakombinovány prvky jazzu. Je o něco málo složitější než klasické hip hopové tančení, protože je zde nutná jazzová průprava. Používají se zde piruety a jemnější jazzové pohyby.
Sea walk
Dá se považovat za „gangster style“, původem je z Ameriky. Je to čistě černošský styl tančený v klubech. Jedná se o „poskakování“ na pokrčených nohou. Hlavní úlohu zde hrají nohy, protože v rukou gangsteři většinou nosívali láhev alkoholu a zbraň. Trup a ruce jsou takřka nehybné ve strnulé poloze a tančí se pouze za pomocí nohou.
Freestyle
Nenacvičené sólové vystupování, tanečník tančí podle hudby, podle toho, co ho v dané chvíli napadá, a podle toho, jak cítí hudbu. Dobrý freestyle lze vidět jen u dostatečně vyzrálých tanečníků, kteří dokáží kvalitně zkombinovat svou zásobu tanečních prvků a na místě vymýšlet nové.