Čajový dýchánek
Opět vánoční prázdniny a opět téměř prázdný hrad. Harry se loudal po chodbě směrem do Velké síně. Jako každý rok, na večeři ve společnosti bradavických profesorů. Letos zůstal na hradě ze studentů jediný. Vešel do Velké síně, pozdravil a posadil se na židli mezi Brumbála a profesorku Prýtovou. Naproti němu seděl profesor Snape, ten však k němu ani nezvedl oči.
K večeři byla kuřecí prsíčka na medu s bramborami. Bylo to opravdu moc dobré. O prázdninách si určitě skřítci dobře odpočinou, když nemusí vařit pro celou školu, napadlo Harryho. Jedli v klidu, neprobírala se žádná závažná témata a Harry si přál, aby už byli jeho kamarádi zpět.
Po večeři se všichni přesunuli do salonku ve druhém patře. V místnosti byl krb ve kterém plál oheň. Před ním byla do půlkruhu rozestavěna křesla a jedna prostorná pohovka. Uprostřed stál malý stolek na kterém byla konvice s čajem a porcelánové šálky. Každý si našel jemu nejpohodlnější místo. Harry se uvelebil v jednom křesle blízko u krbu. Účast na tomto posezení byla dobrovolně-povinná, protože Brumbál každému sdělil, že by byl velmi rád, aby se dotyčný zúčastnil. Harry z toho nebyl zrovna nadšený a všiml si, že Snape zřejmě sdílí jeho názor.
Pili čaj a opět probíhala lehká zdvořilostní konverzace. Asi po hodině se Brumbál zvedl a vřele všem poděkoval za účast, čímž byl tento čajový dýchánek rozpuštěn. Profesoři začali vstávat, ale Harry stále seděl a přemýšlel. Vlastně nepřemýšlel, spíš se utápěl ve svém vnitřním chaosu, nesplnitelných snech, očekáváních, která musel splnit a byl do toho tak zabraný, že si nevšiml, že zde zůstal ještě někdo. „Co je s vámi, Pottere?“ zeptal se ledový hlas. Harry vzhlédl a uviděl Snapea, jak sedí v křesle proti němu.
„Jsem smutný,“ odpověděl po pravdě a nějak mu bylo úplně jedno, že je to Snape. Ten byl teď překvapený chlapcovou tak prostou a upřímnou odpovědí, ale nedal na sobě nic znát „No jistě, odjely vám vaše fanynky a slavný Harry Potter není středem pozornosti,“ řekl profesor jízlivě. „Hmm..“odtušil černovlasý mladík, „kéž by zůstaly tam kde jsou.“ „Ale ale, copak trápí, Chlapce- který- zůstal- naživu?“ zněla další otázka. Harry, jako by neslyšel výsměch v jeho hlase odpověděl: „Je kolem mě spousta dívek, krásných, ale přes to jsem snad až na Nevilla poslední, kdo s žádnou nic neměl,“ řekl, ale vzápětí se zarazil.
Kde se v něm bere taková otevřenost? A zrovna k tomu nejnevhodnějšímu člověku, který to při první příležitosti použije proti němu? No, některé druhy čaje mají podobné účinky jako alkohol a Harry se teď cítil tak krásně uvolněně, téměř lhostejně k tomu, co na sebe prozrazuje. Snape na něj nevěřícně zíral. Vážně se mu teď slavný Harry Potter přiznal, že je poslední panic v ročníku a nemůže si udržet vztah s žádnou dívkou? Pak ale odpověděl. „Třeba jste ještě nenašel tu pravou, Pottere,“ a taky se zarazil. On ho utěšoval?
„Někdy si říkám, jestli jsem v pořádku…víte, když se sprchujeme po Famfrpálu tak no, já jsem…“ nedokončil. „Vzrušený?“ zeptal se bez okolků Snape. Harry přikývl. „Podívejte, Pottere. Je vám šestnáct, vaše hormony se bouří a vaše tělo si dělá co chce. Sexuální orientace se v tomhle věku pozná jen velmi těžko i v případě, že vás vzrušují těla vašich spolužáků,“ řekl a jízlivost z jeho hlasu zmizela. „Takže myslíte, že nejsem…“ opět nedokončil. „Gay? No tak, Pottere. Šestnáctiletý puberťák se vzruší i při pohledu na své vlastní tělo, natož když je takových těl ve sprše kolem něj nejméně deset, takže, abych to ukončil, toto je zcela normální a pokud vás nevzrušuji, třeba já, tak si nemusíte dělat starosti,“ dořekl, zvedl se ze svého křesla a zamířil ke dveřím.
„Tak to mám asi problém…“ vydechl Harry tiše, ale tak, aby ho Snape slyšel. Ten se otočil a zvedl jedno obočí. „Prosím?“ „No…s tím, jak jste říkal že…no…pokud mě nevzrušujete vy, tak jsem v pořádku…“ „Pottere, děláte si za mě legraci?“ zavrčel starší kouzelník. Harry vstal, rozhrnul svůj hábit a ukázal Snapeovi bouli na svých kalhotách v oblasti rozkroku. „Nedělám si z vás legraci,“ zašeptal nebelvírský student.
Snape nasucho polkl.
Tak tohle si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech…i když v těch nejdivočejších možná ano...a možná i trochu víc. V profesorových očích zajiskřilo, když Harry přistoupil blíž k němu. „Jak…jak dlouho?“ zeptal se Snape a jeho temné oči se zabodly do těch smaragdově zelených. „Asi od třetího ročníku.“ zazněla Harryho odpověď. Profesor lektvarů nic neříkal, v jeho obličeji se nehnul ani sval, ale v jeho očích se zračilo cosi, co tam Harry nikdy předtím neviděl. Chlapec udělal ještě jeden krok, uchopil Snapeovu ruku a položil ji na svůj poklopec. Z profesorova hrdla se vydral překvapený sten, který byl způsoben neuvěřitelně intenzivní vlnou vzrušení, jež projela jeho tělem. Téměř se mu zatmělo před očima.
Jednou rukou objal Harryho kolem pasu a prudce ho přitiskl k sobě. Ruka na poklopci se začala pohybovat a prohmatávat chlapcovu erekci. Potter zoufale lapal po dechu a boky prudce vycházel vstříc Snapeově dlani. Jejich ústa se spojila v horkém, vlhkém a nenasytném polibku. Po chvilce ho přerušili. Harry svlékl svůj hábit a košili přetáhl přes hlavu. Pak se pustil do oblečení svého profesora, takže na sobě měli oba jen kalhoty. Chlapec rozepnul ty Snapeovy, předklonil se a stáhl je dolů. Pak se opět narovnal, ale to už ho starší kouzelník zbavoval těch jeho kalhot. Harry sjel rukou po pevném břiše svého profesora a vsunul ji pod černé slipy, kde uchopil Snapeovu erekci. Severus zalapal po dechu. Navzájem se dráždili rukou Jejich potřeba narůstala s každým přírazem, s každým dotykem, s každým polibkem.
Tiskli se na sebe a z jejich těl sálalo horko a vzrušení. Myšlenky, že by tohle neměl dělat opustily Snapea hned, jak se jeho ruka dotkla poklopce, který byl napjatý tvrdým penisem Harryho Pottera. Jejich ústa se k sobě opět přitiskla v nenasytném polibku, který jen stupňoval jejich touhu.
„Pottere, víš co ti udělám, jestli budeš pokračovat?“ zašeptal výhružným hlasem do chlapcova ucha. Harry zasténal. Moc dobře věděl, ale chtěl to slyšet. „Ne, pane profesore, nevím. Povězte mi to,“ snažil se, aby to znělo nevinně. „Ošukám tě tak, že budeš křičet jako smyslů zbavený,“ zašeptal Snape. „Och.. ano…prosím, udělejte to….“ vyhrkl Harry a podlomila se mu kolena. Severus ho zachytil a hrubě jím hodil na pohovku. Otočil chlapce na všechny čtyři, takže se mu naskytl pohled na jeho vyšpulený zadek.
Roztáhl mu půlky a jazykem přejel přes Harryho zadní dírku. Chlapec vykřikl nevýslovnou rozkoší a bouřlivě se udělal na pohovku pod sebou, načež téměř ztratil vědomí. Když se trochu vzpamatoval, zjistil, že Snape má dva prsty v jeho zadku a způsobuje mu tím další slast. Slyšel za sebou profesora těžce dýchat. „Pojďte do mě, prosím, chci vás. Profesore, vezměte si mě…prosím, ošukejte mě, chci mít váš penis v sobě…“
Harryho slova Snapea naprosto vyřídila. Zamumlal lubrikační kouzlo, rozetřel gel po svém penisu a přitiskl ho na Harryho úzký otvor. „Dělejte, prosím, strčte ho do mě…“ Snape veden touhou umlčet ta nemravná ústa a potřebou vlastního uspokojení chlapci vyhověl a prudce do něj vnikl. Harry vykřikl trochu bolestí, ale ve větší míře vlnou úžasného pocitu naplnění. Bože…mít Snapeův penis hluboko v sobě bylo to nejlepší co kdy Harry v oblasti sexu zažil.
Snape v něm zůstal chvíli nehybně, dokud bolest neodezněla a chlapec si na ten naplňující pocit nezvykl. Pak začal přirážet. Věděl, že už dlouho nevydrží, ale přesto se snažil oddálit svůj orgasmus a vychutnat si vědomí, že před ním klečí slavný Harry Potter, chlapec, který zůstal naživu, a jako smyslů zbavený křičí tak neslušné věci, aby ho přiměl brát si ho tvrději. Snape mu rád vyhověl. Harry snížil ramena a položil hlavu na pohovku, takže jeho zadek trčel vzhůru, uchopil svůj znovu tvrdý penis a začal ho třít. Profesor si ho tvrdě bral až Harry uslyšel, jak se z jeho hrdla vydral chraplavý zvuk něco mezi tlumeným výkřikem a zavrčením a Harry cítil, jak ho Snape plní horkým spermatem, načež chlapec znovu vyvrcholil na sametový potah pohovky. V zápětí se svalili vedle sebe. Tiskli svá zpocená těla jedno na druhé a těžce oddychovali. Harry se vzepřel na lokti a prsty něžně prohrábl Snapeovy vlasy. Byly moc příjemné na dotek. Pak klesl zpět na pohovku. „Bože,“ vydechnul Harry a na jeho tváři se usídlil naprosto spokojený výraz. Snape se na něj příkře podíval. „Nelitujete svého činu, pane Pottere?“ zeptal se chladně. „Litovat?“ vyhrkl chlapec okamžitě. „Zaprodal bych duši ďáblu, abych si to mohl zopakovat,“ řekl pevně a vydržel Snapeův upřený pohled. „To už jste stejně udělal,“ zašeptal smyslně profesor lektvarů před tím, než ve vášnivém polibku uvěznil ústa svého studenta.
„Dobré ráno,“ zahlaholil Brumbál když Snape přišel na snídani. Ten ho odbyl zavrčením s nalil si kávu. „Jak jsi se vyspal, Severusi?“ nenechal se odbýt ředitel, jelikož si nemohl nevšimnout neobvykle dobré nálady bradavického profesora lektvarů, i když ten se to snažil všemožně maskovat. Jak by taky mohl mít špatnou náladu, když minulou noc strávil s nesmírně přitažlivým a ano…skutečně šikovným mladíkem. „Šlo to,“ řekl tak nepříjemně, jak jen byl schopen a snažil se potlačit velice příjemné vzpomínky na probuzení, když zjistil, že to všechno nebyl sen a že v jeho posteli skutečně oddechuje mladý Harry Potter. Ten Harry Potter, který právě vstoupil do místnosti a snažil se vypadat jako obvykle, i když překypoval dobrou náladou. Brumbál si ho zvědavě prohlížel „Dobré ráno, Harry. Jak ses vyspal?“ zajímal se. „No já…ehm…šlo to,“ odpověděl a trochu zčervenal. Nandal si rozpečené pečivo a pustil se do jídla. Do Velké síně svítilo sluníčko a všichni si užívali začátek volného dne.
„Och, málem bych zapomněl,“ ozval se najednou Brumbál „ten čaj včera…no…stala se menší nehoda. Dnes ráno mi to sovou sdělil přítel od kterého čaj mám.“ „Nehoda?“ vyhrkla profesorka McGonagallová. „Neměj strach, Minervo. Vše je v pořádku, jen se mohou vyskytnut slabé vedlejší účinky, tak se chci ujistit, že je vše v pořádku,“ usmál se. „Co myslíte těmi slabými vedlejšími účinky?“ zeptal se klidně Snape avšak Brumbála provrtával pohledem skrz na skrz. „Ehm…nadměrná otevřenost, spontánnost a empatie, Severusi. I když občas není na škodu vědět, co si ten druhý myslí, nemám pravdu?“ zeptal se ředitel a přejel pohledem ze Snapea na Harryho a zase zpátky.
Nikdo jiný kromě nich si toho nevšimnul a Brumbál se tajuplně usmíval, když sledoval, jak profesorka Prýtová musela uštědřit chlapci několik ran do zad, protože se začal dusit topinkou s marmeládou. Snape pohlédl na ředitele a zvedl jedno obočí. Ten mu odpověděl úsměvem a neznatelně přikývnul. Severus odsunul svůj šálek s kávou a vstal. „Mám ještě něco na práci,“ zavrčel, když mířil k východu z Velké síně. Chvilku na to vstal i Harry. „Mám hodně úkolů,“ odůvodnil svůj brzký úprk od snídaně a po té, co se klidně vzdálil z dosahu vyučujících se rozběhl za Snapem. Když dorazil k jeho komnatám, bylo otevřeno. Vešel dovnitř a v ložnici našel Severuse, jak úplně nahý leží na posteli ve velice vyzývavé poloze. „Není ti zima?“ zeptal se starostlivě chlapec. „Je. Co s tím uděláš?“ zeptal se Snape hlasem, který vybízel k nemravnostem. Na Harryho tváři se objevil šibalský úsměv…
Konec
Lekce lásky
Harry byl zoufalý. Byl v sedmém ročníku a stále neměl žádné zkušenosti s láskou. Nebyl si vůbec jistý sám sebou. Jeho nejistotu ještě podporoval fakt, který ho na jednu stranu děsil a na druhou přitahoval. Začínali se mu totiž líbit muži, vlastně jen jeden jistý muž…
Přišel na to vlastně náhodou. Jednou, když byl u Snapea kvůli trestu a pomáhal mu vykosťovat vosomůry, se lehce dotkl jeho ruky, když mu podával stříbrný nůž. Ten dotyk v něm vyvolal znepokojující pocity.
I Severus si všiml, že je Harry poněkud nervózní. Proto ho po očku sledoval. Líbilo se mu, když Harry na toto jeho počínání reagoval ještě intenzivněji. Zčervenal a začaly se mu neuvěřitelně třást ruce. Když mu je potom chytil, aby si náhodou neufikl prst při krájení, Harry trochu zpanikařil a vyškubnul se mu.
Snape ho rád provokoval a dráždil. Vyžíval se v tom, ale dnes mu Harryho chování přišlo poněkud zvláštní.
Že by to znamenalo… ne to jistě ne, vždyť je to Potter. On mne přeci nenávidí i přesto, že já cítím něco úplně jiného. Nebo, že by to bylo jinak? Později večer zažehl oheň v krbu pomocí hůlky. Nalil si skleničku whisky, posadil se a přemýšlel nad proč byl Harry z dneška tak nervózní. Díval se do plamenů a vzpomínal na svá nejrůznější setkání s tímto chlapcem. Nikdy dřív se takto neprojevil. A proto Severus nějak nechápal proč teď, když za měsíc skončí škola a Potter odtud navždy odejde.
*****
Harry ležel v posteli s otevřenýma očima a nemohl usnout. Sakra kdybych tak měl ten lektvar na spaní. Musí mi dojít zrovna dnes, když potřebuju opravdu spát! Co kdybych si pro něj šel? V učebně lektvarů přece musí Snape nějaký mít, ne?
Tiše vyklouzl z postele, vytáhl neviditelný plášť a vykradl se z pokoje. Bylo po půlnoci a tak ve společenské místnosti nikdo nebyl. Nasadil si plášť a vyšel z portrétu Buclaté dámy.
Pomalu došel až do sklepení. Kouzlem si otevřel dveře od učebny lektvarů. Naneštěstí dveře příšerně vrzly. V tomto téměř posvátném tichu, tento zvuk zněl jako motorová pila! Harry raději rychle zalezl do třídy. Doufal, že to nikdo neslyšel.
Když zavřel dveře, shodil se sebe plášť a zapálil koncem hůlky dvě svíčky. Procházel každou poličku, kterou tu viděl, aby lektvar našel. Bylo jich tu mnoho a trvalo dlouho než našel, co hledal. Sebral lahvičku z police a chystal se odejít, když v tom…
*****
Severus sebou trhl, usnul u krbu. Oheň pomalu dohoříval a jeho vzbudilo hlasité vrznutí dveří. Co to? Že by někdo vešel do učebny?
Potichu vstal a šel se podívat, co se děje. Jeho ložnice souvisela s učebnou lektvarů. Dveře do jeho ložnice zakrýval dlouhý, černý závěs. Harry si proto nemohl všimnout, že se na něho Snape dívá. A díval se docela dlouho, také bylo na co. Harry měl na sobě jen trenky. Jeho dobře stavěná postava, házela stíny v mihotavém světle svíček. Severus naprázdno polkl.
Ach bože, ví vůbec, jak je přitažlivý?
Když Severus spatřil, že Harry našel to, co hledal, a chystal se už odejít, vyšel ze svého úkrytu.
„Přistižen při činu, že pane Pottere?“ řekl svým typickým jízlivým hlasem.
Harry sebou tak trhl, až upustil lahvičku s lektvarem na zem. Rozbila se a na podlaze se objevila fialová skvrna.
„Stále takové nemehlo,“ podotkl Severus pobaveně a kroutil při tom hlavou.
„Já…… pane profesore…… omlouvám… se…… já… jsem jen,“ snažil se Harry nějak vysvětlit svou přítomnost zde.
„Jen jste kradl. Nemýlím se, že ano, pane Pottere?“ dokončil za něj Severus větu. I když bylo jasné, že takhle to Harry určitě formulovat nechtěl. Možná, že by řekl zapůjčil.
„Ne… to… no vlastně… ano…potřeboval jsem ten lektvar,“ rozhodl se Harry nelhat.
„Ooo… co se stalo? Pan Potter pro jednou mluví pravdu a nesnaží se mi něco nalhat? Musíte být vážně zoufalý,“ rýpl si Severus. Přešel k němu, kouzlem spravil lahvičku a přečetl si štítek. Chvíli přemýšlel a pak promluvil.
„Nemůžete spát, Pottere?“ řekl Severus o poznání příjemnějším hlasem.
„Ano, pane profesore. Došel mi můj vlastní lektvar a tak jsem si řekl…“
„Že ukradnete lektvar z mých zásob,“ skočil mu do řeči Snape.
„Ne, chtěl jsem si ho půjčit, udělal bych nový a vrátil bych ho,“ snažil se Harry vymluvit.
„Pottere, nejsem dnešní. Nesnažte se mi tu něco namlouvat. Chtěl jste ho ukrást a už se o tom nebudeme přít!“ zvýšil Severus trochu hlas a Harry poznal, že to přehnal. Předtím Snape nebyl naštvaný, ale jisto jistě ho teď svým hloupým výrokem naštval.
„No, co s vámi, Pottere? Napadá vás nějaký přijatelný trest?“ řekl po chvíli Severus a do jeho hlasu se opět vrátila ta zvláštní barva, kterou Harry slyšel před chvílí poprvé.
„Já nevím…“ pokrčil Harry rameny.
„Bez fantazie, jako vždy,“ ušklíbl se Severus.
Harry se chtěl ohradit, ale pak se zarazil. Všiml si totiž, jak se na něho Snape dívá. Severus ho propaloval pohledem, ale nebyl to pohled, který naháněl strach. Byl jiný, plný touhy a očekávání. Lačný…
Severus pomalu přešel blíž k Harrymu, který se chtěl instinktivně stáhnout do ústraní, ale bohužel za ním už byly dveře. Nebylo úniku.
Když už byl Severus jen kousek od něj, od něj, začal se Harry třást. Možná to bylo chladem, ale spíše strachem a touhou, co se bude v příštích okamžicích dít.
I Severus se vnitřně chvěl, ale protože se na rozdíl od Harryho dokázal ovládat, navenek nebylo nic poznat. Přistoupil k němu ještě blíž. Teď se dotýkal tělem jeho hrudníku. Harry se stále chvěl a jeho třes začínal být nekontrolovatelný. Rozhodně mu nepomohlo, když ho Severus objal, aby přes něj přehodil svůj plášť. Pak mu zašeptal do ucha : „Klid, Pottere, nechci vám ublížit.“
To v Harrym vyvolalo mnoho emocí najednou. Co se mi tím snaží říct? Že by snad… ne to nemůže být pravda.
„Ne? Já myslel, že… že mě nesnášíte,“ vypravil ze sebe s námahou.
Severus se pousmál: „To není tak docela přesné, pane Pottre. Definoval bych to jinak. Dříve jsem vás neměl zrovna v oblibě.“ Mluvil klidně a přitom objímal Harryho, který se stále chvěl.
„A teď?“ vysoukal ze sebe slabým hlasem.
„To snad můžete odhadnout, Pottere,“ ušklíbl se Severus.
„Já nevím… nejsem zrovna zběhlý v…… těchto věcech,“ řekl Harry popravdě.
„Co míníte těmito věcmi? Nejsem si zcela jist zda vám rozumím,“ potrápil ho Severus. Dělalo mu dobře, když viděl, jak se Harry červená až ke kořínkům vlasů.
Miloval jeho rozpaky. A nejen to, líbil se mu celý. Postava, oči, charisma. Byl prostě dokonalý a Harry sám si to sotva uvědomoval, což ho dělalo ještě víc přitažlivějším.
„No já…… myslím…“
„Tak se konečně vymáčkněte,“ řekl trochu drsněji Severus. Účinek to mělo jediný, Harry zrudl ještě víc a odmítal dál mluvit.
„Asi vám budu muset pomoci,“ řekl Severus.
Svou rukou jemně přejel po Harryho hlavě. Vjel mu do vlasů a pak dolů na obličej. Jemně se dotýkal jeho lícních kostí, pak se přesunul na jeho rty. Palcem přejel přes ten otvor, který se chystal zlíbat. Harry začal rychleji dýchat, ale neuhnul, vydržel jeho laskání.
Pak si Severus oběma rukama přitáhl jeho hlavu. Jazykem pomalu přejel přes horní a potom přes dolní ret. Jemně ho do něj kousl. Harry zasténal.
„Co… co to…děláte pane … pro … profesore,“ vyrážel se zebe Harry mezi vzdechy.
Severus se přesunul k jeho uchu a zašeptal: „Nic co by se vám nelíbilo,“ druhou rukou mu sáhl do klína. Zjistil, že je Harry vzrušený.
„Ale…“ snažil se chlapec protestovat.
„Žádné ale… Pottere. Chci vám pomoci, když nejste…… zběhlý v těchto záležitostech, jak jste sám řekl. Musíte již konečně získat nějaké zkušenosti.“
Pak se Severus opět vrátil k jeho rtům. Přejel jazykem po rtech. Poté spojil je v polibek.
Po chvíli zapojil do hry i jazyk. Pomalým tempem, aby si na to stihl Harry zvyknout a přizpůsobit se, pohyboval jazykem v jeho ústech.
Severus ihned poznal, že je chlapec nezkušený. Počínal si totiž dost neobratně. Když polibek skončil, Potter ještě chvíli stál se zavřenýma očima a vychutnával si ten pocit prvního polibku.
Severus si ho prohlížel. Bylo téměř jisté, že Harry je stále panic. Ach bože, poslední panic v posledním ročníku, měl bych mu pomoci s jeho trápením, ale ne dnes. Dnes to stačilo.
Když se Harry vzpamatoval, uviděl jak mu Snape podává jeho neviditelný plášť.
„Tohle si tu nezapomeňte………… Můžete za mnou přijít na další lekci. Pokud budete mít zájem,“ zvedl Severus koutek k úsměvu.
„Vážně?“ nevěřil chlapec svým uším.
„Ach Pottere! Už vám někdy někdo řekl, že jste otravný? Co jsem řekl platí! Tak se znovu tak připitoměle neptejte,“ setřel ho ještě Severus a pak otevřel dveře. Harry však nikam nespěchal.
„Na co ještě čekáte, Pottere?“ zavrčel Severus.
„A můžu přijít zítra?“ zeptal se nedočkavě, když vycházel ze dveří.
Severus se jen nepatrně usmál a přikývl. Harry se zazubil a pomalu se vydal na svou kolej.
Konec
Náplast na zlomené srdce
Seděl u počítače, v pravé ruce počítačová myš, v levé flaška vína a rozostřeným pohledem sledoval obrazovku. Dnes si na dobré způsoby, jako sklenice, vůbec nevzpoměl. Prostě pil. Pil, protože to, co mu obvykle pomáhalo zapomenout na problémy, a sice čtení, tak nezvyklé pro něj, dnes prostě nezabíralo. Věděl dobře, čím to je. Potkal JEHO. Po tolika letech se znova dostal do konfrontace s kouzelnickám světem. A zrovna s kouzelníkem, na kterého se tolik snažil zapomenout. Právě proto se stáhnul zpět tam, kde žil do svých 11-ti let. Do světa mudlů. Už 3 roky žil v malé garsonce, jedna postel, stůl, židle a počítač. To bylo všechno co měl. Na internetu, u povídek, hledal útěchu, nemusel se opíjet, aby zapoměl. Na to mu stačilo... čtení. Ano... kdyby to slyšel on... znova by překvapeně zvednul levé obočí, tak jako vždy... znova by se mu rty zkřivily v tom posměšném úšklebku... znova by si nevěřícně odfrknul... Ale byla to pravda. Jediné, co mu až doteď přinášelo útěchu, byl přeslazené, nerealistické příběhy. Dnes však jaksi nezabíraly. I když koukal na obrazovku a oči se mu míhaly po řádcích, nevnímal ani slovo. Pořád měl před očima jeho obličej... Ten obličej, na který tak dlouho zapomínal, a teď se mu vrátil zpět, jako když se otevře stará rána... A ta pak nedá spát, nedá dýchat, protože bolí... Přesne tak se cítil on...
Před třemi lety měl pocit, že svět nemůže být lepší.. Voldemort byl poražen, a on konečně našel to, co mu vždy chybělo – lásku. Našel ji v někom, o kom nepřemýšlel ani v nejdivočejších snech. Ale jemu to bylo jedno. Věděl, nebo alespoň si myslel, že je konečně šťastný. Nevěděl že je to jen iluze... že ho ten, o němž si myslel, že ho vytrhne z toho černého světa, ve kterém žil, jen využívá... Ten muž, ano, muž, mu dal pocítit lásku, předtím, než ho odstrčil... než se znova tak pohrdavě zašklebil, a řekl, že to byla jen hra... jen zdařilý pokus znovu a naposled potupit zlatého nebelvírského chlapce... A to se mu povedlo.
Před třemi lety zamkl svou hůlku, koště, neviditelný plášť... všechen svůj majetek do kufru, a ten do skříně. Časem na ten kufr přestal myslet. Na toho muže však ne. Jen se vzpomínky a myšlenky na něj přesunuly někam dozadu, aby ho pak mohly zastihnout nepřipraveného, a znova mu rozbít chabě slepené srdce na kousky. Kousky, které už nesesbírá.
Když ho dnes ráno uviděl, věděl, že zanikla i poslední naděje na návrat. Když ho tam viděl, ležet na chodníku, s očima otevřenýma, obkresleného bílou křídou, a policisty, nechápavě kroutící hlavou, věděl, co se stalo. Co nevěděl, bylo PROČ se to stalo. To se dozvěděl až omnoho později...
Dva roky po tom, co uložili tělo Severuse Snapea do hrobu, našli Harryho Pottera mrtvého, v jeho bytě. Pitva dokázala, že šlo o sebevraždu, otrávení neznámým jedem. Nikdo nevěděl proč to udělal. Sousedé ho vždy chválili – tak spořádaný člověk... Nikdo nevěděl o večerech strávených s flaškou vína...
Když ho našli, měl zapnutý počítač, na obrazovce nějaký příběh... Na stole byla prázdná flaška od vína...
V ruce měl dopis, na divném papíře, očividné starý, avšak podle zbytků vosku z pečetě na obálce otevřený jen nedávno. Policisté potvrdili, že šlo o dopis, který našli u Severuse Snapea, při obhlídce. Byl nadepsaný jménem Harryho Pottera, tak mu jej doručili. Zřejmě se ho, nikdo nevěděl proč, až dodnes zdráhal otevřít. Avšak ani po jeho přečtení, nikdo nechápal, proč pan Potter spáchal sebevraždu...
Harry,
Před třemi lety, po pádu Voldemorta, mě zbylí Smrtijedi hledali, a našli. Sledovali mě. Věděli co dělám, říkám... Musel jsem to udělat. Zabili by tebe, z pomsty, že jsi zabil Voldemorta, a mě za to, že jsem zradil. Ani nevíš, jak to pro mě bylo těžké, a jak toho lituji... Ale bylo to tak pro tebe, a částečně i pro mě, lepší. Věř mi. Když jsem nebyl s tebou, mohl jsem jim snáz uniknout. A nakonec se mi to podařilo. Neví kde jsem. I když to zřejmě znova zjistí, a určitě jim to už nepotrvá dlouho, rozhodl jsem se neudělat znova tu samou chybu. Pokud jsi ochoten, snášet se mnou to riziko, přijď zítra k pomníku na náměstí, budu tam čekat.
Severus
Nakonec to všichni přestali řešit. Po pár letech na to zapoměli.
...Otevřel oči. Všude kolem něj bylo bílo. Vstal ze země, na které doteď ležel, a podíval se před sebe. Viděl jen dlážděnou cestu končící kdesi v nedohlednu.
„Harry,“ ozval se za ním tak důvěrně známý hlas, který toužil, a zároveň nechtěl slyšet. Otočil se, a znovu, po tolika letech se setkal s pohledem onyxově černých očí. Překonal tu krátkou vzdálenost která je oddělovala a zastavil se jen dva kroky od něj. Najednou jeho dlaň tvrdě přistála na Severusově tváři.
„Nikdy jsi chyby nedělal, a už je nikdy nedělej!“ vzlykal, zatímco po jeho tvářích tekly slzy radosti a žalu zároveň.
„Už nikdy, Harry,“ zněla tichá odpověď.
Pak se jejich rty spojily, a Harry cítil, jak se kousíčky jeho srdce začaly opatrně a pomaloučku, ale zato pevně slepovat k sobě. Věděl, že to potrvá dlouho, než se slepí úplně, ale věděl i to, že časem i ty nejjemnější škrábance zmizí.
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-efficace/
:D
(Kenny, 15. 10. 2011 11:04)Tyhle povídky nepatří ani jedné z vás :D vím koho jsou to povídky....při tomto ,,opisování'' by ste si měli dávat děsnej pozor na to, co děláte
autorská prává!!!
(Sonisima, 20. 10. 2008 14:45)Nevím kdo je provozovatelem těchto stránek , ale zřejmě neví že existují autorská práva - je zde opsáno několik kouzel z několika knih - provozovatel tu nikde neuvádí ,že z těchno knih čerpá a pochybuji , že k tomu má povolení!
DOTAZ
(Falkira, 23. 10. 2007 20:42)Docela by mě zajímalo, proč zde nemáš napsané, kdo je autorem těchto povídek. Náhodou totiž vím, že autorkou Čajového dýchánku jsem já a autorkou Lekcí lásky je Ajví. Jestli jsem poznámku o autorství přehlédla, tak se omlouvám, ale rozhodně by měla být jasně viditelná a je slušností zeptat se, jestli povídku můžeš uveřejnit.
Depiction of Blood Influence
(Ainpuribop, 9. 10. 2018 4:52)