VI.kapitola
Nová záhada Otevřena!
Jakmile jsem dočetla všechny maili popadla jsem telefon a volala.Prvně Jeinis a řekla jsem jí:,,Pojď ke mě ihned!´´To samé jsem zavolala Jackovi,Davidovi,Patris a pak i Charlimu. Všichni dorazili hned další den, v 15:00 hod. Můj magický čas jak říkám.,,Ahojky.´´Pozdravila jsem všechny.,,Pojďte jdem do sklepa.´´Všimla jsem si že nikdo nedutá. Všichni asi byli pořádně vystrašení tím přízrakem.Já z nich nejvíc.,,Tak co se vlastně stalo?´´řeknu asi po půl hodině ticha.,,Tak kdo začne?´´Zeptá se Patris.,,VždyŤ je to jedno ne? Prostě to někdo řekněte.´´řeknu nervozně protože to jejich napínání mě už štve.,,Tak já to řeknu.´´řekne Jeinis.,,No tak jsem prostě se jako vždycky vracela od učitelky frájiny aby mě naní doučila. Byla noc. Mohlo bejt tak kolem desátý večer. Když jsem se rozhodla že to vezmu skratkou tedy tou kde jsou prostě světla a jejich moc. No a najednou prázdná ulice což je neobviklí protože tudy chodí pokaždé hodně moc lidí. No nic nevšímám si toho a jdu dál. Když tu mi do cesty vstoupí postava. A já řeknu ,,Uhni Vole ne? nevidíš že spěchám?´´,,No a on se na mě podívá těma svíma zelenýma očima. Něco řekne jako ve smyslu zlkni nebo zemřeš. A já jsem asi omdlela a probudila jsem se v nemocnici s Patris,Davidem,Jackem a dokonce i s CHarlim. A nevím co to znamená protože se nám to stalo ve stejný ulici ve stejnou dobu i den a je to velká záhada.´´ Zase to dlouhé mlčení když tu si vzpomenu:,,Lidi počkejte, dojdu si pro Notebook a juknem na net. Mě se totiž tady pořád něco nezdá. A při nejhorším dojdu pro mamku.´´,,A proč né i pro tátu?´´Dodá David a Patri najednou.,,To nemůžu říct.´´ A vyběhnu ty nemožný schody nahoru a pak proběhnu bytem a do našeho pokoje vezmu notebook. A nakonec naskočím do takoví trubky a jsem ve sklepě. Když vylezu všimnu si že všichni ani nedutali a zůstali na místech a ani se nepohnuli.,,Tak tady je notebook. Jukneme na net a pak to proberem. A trožku se proberte. Víte co udělám vám všem kafé. Vy se mezitím trošku roscvičtě abyste mi tady neusnuli.´´,,No to radši nebudem riskovat.´´řekne Patris a mrkne na mě.,,No já bych to taky neriskovala.´´Dodám a mrknu naní taky. A jdu uvařit kafé.mEzitím co vařím se konečně tam Ti dole rozhoupli trošku se mezi sebou poznali. Dokonce mi ani neuniklo jak je Charlie pěknej. Takoví krásný čokoládoví oči. Černý vlasy.Myslím že má i svali. Vkusně oblečený. Najednou mě někdo vyruší z mého snění.,,Nechceš pomoct?´´Otočím se a on tam Stojí CHARLIE. Vykulím oči a řeknu:,,Kde se tu bereš?´Jo a můžeš mi pomoct,pomoc uvítám.´´,,No beru se tak tu jen náhodou protože Ti chcu pomoct víš?!´´. Vezmeme tác a přitom se naše ruce střetnout uhnu ale pak jí vrátím. A už to neseme do sklepa. A podáváme to všem. Vezmu Notebook a zadám stránku ,,Divné věci´´. ,,TO je stránka mích rodičů víte. Já se jich moc na tohle neptám. Příde mi to trapný.´´ Najedu do rubriky pomoc v nouzi. A už prohlédnu si všechny věci co tam jsou. Když mi Jeinis řekne:,,Hele co to je? Není to náhodou příspěvek ZELENÉ OČI?´´,,Ano Jeinis máš pravdu,juknem na to!!´´Zmáčnku na to. A je tam všechno o tom. Ale musím uznat jako všichni že to s tím vůbec nesouvisí. Uvědomím si. Takže táta tají pravdu no to je teda bomba. Ale jak jim to mám říct o ni čekají že přídu s něčím originálním a já jim zatím řeknu že to co je přepadlo byl nějakej tajemnej chlap se zelenýma očima. Když si to představím všechno to co mi řekli je to takhle:Všech pět jde pěti stejnými ulicemi. A oběví se jich tam pět záhadných přízraků. Zvedne se veliký vítr. A najednou se ta postava oběví před němi. A začne povídat dávným starověkým ďábelským hlasem kletbu smrti:,,Adresto kledbito smrtano.´´ A takhle pořád dokola dokud nezvedne svojí tajemnou hlavu a neukáže na ně svími zelenými oči. A oni omdlí pak jak se záhadně oběvil tak i zmizí. A najednou se ulice zase zalidní a oni leží vedle sebe v jedné ulici a jedou do nemocnice.Najednou mě z mého snění vyruší JAck:,,Halo přišla si na něco. JE tu pěkná zima a venku je docela mlha,nechceš jít raději dovnitř.´´,,No jo Jacku ale když pudem ven musíme, jít přes zahradu a v té mlze to nevidím jako dobrý nápad.´´,,No jo Seiran máš pravdu. Ten přízrak se oběvil zrovna když byla mhla. Já bych radši spala tady. Stejně jsem mamce řekla že u tebe přespím.´´,,souhlasíte s Jeinis?´´Všichni kývnout hlavou a já se tou rourou dostanu ke kotli a zatopím ve sklepě. Pak dojdu nahoru pro deky,peřiny a polštáře a jídlo a všechno pošlu rourou. Když tu mě vyruší mamka:,,Co to děláš? Ta tvoje bujná návštěva tu bude spát?´´V jejím hlase poznám že mluví dost naštvaně.,,No ano budou tu spát je to nějaký problém? Vždyť sklep je stejně na ho.. Houby tak co?´´,,No tak dobře ale žádný rambajs a otci to neříkej. Má nějaký problémi ty víš s kým.´´,,Ty myslíš mami s tím co má zelené oči?´´,,Ano myslím seiran zaútočil na ty tvoje kamarády.´´,,Jo Mami já vím no.´´,,Tak to moc neprobírejte a děte spát.´´,,Ano mami.´´Rozloučíme se a já jedu rourou dolů. Všimnu si že David ustlal tak abych spala vedle něj. Vedle mě Charlie a Vedle Něj Jeinis no neunikne mi že ležíme v kolečku. Já namaluji na zeď ochranou hvězdu a pronesu zaklínadlo. Pak si povídáme o všem možném a prozrazujem tajemství u balíčku chypsů a u coli. Jack dokonce prozradil že ve škole má platonickou lásku. No a takhle jsme na sebe prozrazovali tajemství až jsme usnili. Každý na jiném místě než jsme si ustlali. Já ležím uprostřed meti Jeinis a Patris. Jsou z nás nejlepší kámošky a nejlepší kámoši se stali i z kluků. Ještě že zítra nejdeme do školy. A najednou spím. A zdá se mi sen. Krásný jak mi tři jedeme na lodi, ale najednou se tam oběví ten přízrak. Vykřiknu ze spaní tak nahlas že všechny probudím:,,Ty vado.´´řekneme všichni. A posléze zjistíme že se nám všem zdál stejný sen.,,Tak to je teda hustý.´´Pronese Charlie,Jack a dokonce i David.,,My jsme hustě propojený.´´řekneme všechny holky tedy já,Patris a Jeinis.,,Tak to je teda hustý.´´řeknu jenom já.Juknu na mobil a řeknu:,,Lidi je půlnoc, byl to jen blbej sen. Radši jdem spát.´´všichni souhlasí a znovu usnem. Teď už se mi naštěstí nezdá nic. Když se ránoc vzbudíme někdo klepe. Já zbudím zbytek. A oblékeme se všichni. A jelikož klepání se už neopakovalo, zapomenem na to a snídáme. Pak všichni zavolají svím rodičům. A teď už ani nevíme že se někdo klepal. Když tu najednou slyšíme meluzínu. A klepání se opakuje ale je tak hrozitánské tak děsivé tak nevyspitatelné. No zvednu se a pomalu velice pomalu se blížím ke dveřím. Velmi opatrně šáhnu na klíč. Odemknu dveře. A sáhnu na kliku. Otevřu dveře a tam stojí........................