Beseda o psích sportech v Městské knihovně Slavoj 8.2.2012
Jak se člověk ocitne na besedě v Městké knihovně Slavoj v roli přednášejícího? To si takhle 
jako obvykle jdu půjčit nějaké ty knihy na CD, u kterých se tak bezvadně pracuje, do knihovny. No a kdo by chodil ven dvakrát, když lze vše zvládnou logisticky najednou... Takže při této aktivitě zároveň venčím a socializuji čivavy a naprosto suverénně (jako již mnohokrát) s nimi nakráčím do knihovny.
A co čert nechtěl, v prvním patře se mne snaží zadržet jakási mlaďounká knihovnice tím, že tam psi nesmí a jsem je měla nechat venku. Byl sychravý podzim, takže jsem riziko krádeže doplnila ještě důvodem povětrnostním. A povelem 
jsem je odložila u stolu s CD hudbou pro děti 
. Pět minut na to, se již mazlil s Kamilkou a s Májou personál knihovny v čele s paní ředitelkou, která mne okamžitě zpracovala do té míry, že před besedou nebylo úniku 
.
Pár týdnů přede dnem "D" však situaci značně zkomplikoval úraz Máji, se kterou si "pohrál" čtyřicetikilový pes, takže jsem musela původně plánovaný program kapku přizpůsobit ztíženým podmínkám. Původně bylo také v plánu, že na místo dorazím hodinu předem, abych si vše v klidu připravila. A celou sobotu jsem věnovala sestavování sofistikovaného programu na dvě hodiny.
A teď realita: Díky několika urgentním pracovním telefonům v nejnevhodnější dobu jsem se přiřítila na místo splavená jako kůň (táhla jsem velký bágl pomůcek a počítač) ve tři čtvrtě na dvě. Začátek byl od dvou s tím, že jsem se dozvěděla, že na déle jak hodinu to být nemůže, protože děti (byla 
pozvána třída školní družiny) budou chodit domů. Hi, hi... nic pro slabé povahy.
Ačkoliv se podezřívám z toho, že v některých okamžicích jsem plácala strašné nesmysly /zkuste dětem vysvětlit srozumitelně v cca deseti minutách, proč psy nemlátit a neřvat na ně, ale že to jde i jinak/, stihla jsem asi 40 % z připraveného /já se nikdy nepoučím a pokaždé mám velké oči/ a bojovala jsem jak drak, abych udržela pozornost a klid /učitelky ví, o čem mluvím/, řekla bych, že většina přítomných se dobře bavila. Rozhodně ale nešlo o tichou besedu 
. Za to jsem ovšem vděčná především 
Kamilce, Máje a mnoha špičkovým psovodům na videu.
Dodnes mi opravdu nejde na rozum, že to chtějí opakovat 
. Ale zase na druhou stranu, byla to cenná zkušenost a příště už to bude určitě lepší .
Za fotodokumentaci a morální podporu děkuji Kateřině Dvořákové a Romče Šormové!
Jo... a kdyby vám bylo divné, co je to na fotkách za "grupáč" na konci, tak to jsem pouze vyslovila větu: "A teď si můžete Kamilku a Máju přijít pohladit."
