Sůl nebo panák nad zlato?
Tak jo, zastydlé dutiny. Jak říkával kamarád: „zaseknutá rýma“.
Léčba nasyceným roztokem soli (vlažný jednoduše natáhnete nosem… třikrát denně) je něco, co bych slabším povahám nedoporučila, nicméně to zabírá s účinností plastické trhaviny. Celý večer, noc a během dalšího dne jsem místo kabelky pochodovala s baterií papírových kapesníků a přemýšlela, jak se to tam proboha živého mohlo všechno vejít??!! Poctivě jsem dodržovala prastarý způsob léčby a nejednou mi v koupelně vytanul na mysli obrázek, kterak hladový brouk mozkožrout sedí na bobečku a pozoruje přibývající třpytivé krystalky na již vzniklých krápnících a přemýšlí, jestli mu z lásky vytvářím solnou jeskyni nebo se ho pokouším zabít.
Dva dny nato rýma (bohužel) přešla (v podrážděný nerv). V pravé části tlamy se střídala bolest nahoře a dole s občasnou přestávkou a to mě bolelo ucho jako nikdy. Psí kusy s vdechováním páry a nahříváním dutin všemi dostupnými prostředky nepomáhaly a tak jsem se snažila s vzniklou situací sžít. Některé dovednosti jsem si osvojila rychle, například Paracetamol najdu potmě, v polospánku, v jakoukoliv hodinu. Nacvičenou cestou dojdu do koupelny, zapiju a odeberu se zpátky. Zásadně totiž beru léky na poslední chvíli (tj. obvykle pozdě) a obvykle se i při samotném polykání výplodu farmaceutického průmyslu ujišťuji, že skutečně není jiná cesta. Tohle přesvědčování sebe sama mě mimochodem míně přešlo, přestávám si hrát na hrdinu a pokud do půl hodiny neusínám (obvykle totiž padám do postele už spící), vdávám se na zmíněný výlet za tabletkou. Při opakování činnosti denně nebo aspoň ob den se člověk naučí nezakopávat o prahy, nevrážet do předmětů které „tu za světla určitě nestály“ a po nějaké době zmíněnou proceduru zvládne bez vydání jediného zvuku. Ano, iba tréning robí majstrov!
Včera mi došla trpělivost. Vím, že pokud je někde zánět není radno požívat alkohol neb tento roztáhne cévy a bolest dostane zcela netušený rozměr, ale postě… práce skončila v deset večer, klub plný známých tváří dvě minuty od sluje, ten, co by mi měl vařit heřmánek a dbát abych byla v teple spal… no prostě se nahromadil dostatek pádných argumentů a já zanedlouho v přilehlém baru luskala na obsluhu.
Závěr: pivo a panák z léčivých bylin působí rychleji než přirozený biologický proces roztahování cév. Usnula jsem jako špalek. Bez nočního pochodování bytem za tabletkou tišících léků.
Ráno zmatený nerv přemýšlel, co to na něj kdo ušil za podraz a tak teď oba vyčkáváme…