Každý večer nový muž? Proč ne!
Nestačí jim sex několikrát týdně. Musí ho mít několikrát denně. A když ho zrovna nemají, pořád na něj myslí.
Není to obyčejná zvýšená sexuální potřeba. Nejsou jenom o něco více při chuti než jiní lidé. Sex se stal hlavní náplní jejich života a je alfou i omegou jejich myšlenek.
Zanedbávají kvůli němu práci, rodinu, vztahy s přáteli, své zájmy a někdy i sebe. To například, když je jejich nutkavou potřebou masturbace v soukromí domova, a nikoli výlety za hledáním sexuálního partnera.
Stejně jako se závislému na drogách svět zúží na uspokojování svého drogového návyku, závislému na sexu se svět zúží na sex a na nutkavé sexuální představy. To může být k zbláznění.
Za zavřenými dveřmi
Pětatřicetiletá Lenka je šťastně vdaná produkční a skvělá máma. Těžko byste uvěřili, že ještě před pár lety byla úplně jiná žena než dnes... „Když se na mě dnes podíváte, uvidíte ženu z úplně normální, možná i spíše dost spořádané a domestikované rodinky – dobrá práce hudební produkční, domek se zahradou v Průhonicích, fajn manželství, krásná čtyřletá holčička...
Když se v myšlenkách vrátím zpět do roku 2001, zjišťuji, že jsem byla někým úplně jiným. V té době jsem byla závislá na sexu. Spala jsem s mnoha muži. Tím ‚mnoho‘ nemyslím třeba čtyřicet, to by bylo málo. V mém případě by se klidně mohla za čtyřicítku přidat ještě jedna nula, ale i tehdy by to bylo, myslím, pořád málo, nevím, nepočítala jsem je. Proč jsem to dělala? Potřebovala jsem nějak zaplnit prázdnotu mého života a mindráky, že o mě nikdo nestojí.
Moje závislost kulminovala. To, že jsem úplně na dně, jsem si uvědomila ten večer, kdy jsem zoufale volala pánský eskortní servis, který jsem našla na internetu. Bylo to poprvé, co jsem se za sex rozhodla zaplatit. Tomu předcházel (před dvěma hodinami!) sex s osmnáctiletým brigádníkem v naší firmě pod stolem v mé kanceláři. Zdarma, jako ostatně všechna má předešlá sexuální dobrodružství.
Došlo mi tehdy, že mám problém.
Strašně jsem se za sebe styděla a nenáviděla se za svou posedlost, ale nemohla jsem si pomoci. Když se podívám zpátky, myslím, že moje závislost na sexu má kořeny už v dětství. Naše rodina byla na povrchu velmi spořádaná a na tu dobu vysoce postavená – otec byl diplomat, takže jsme často pobývali v cizině. Ve zkratce – chladná a depresivní matka, odtažitý a přísný otec se sklonem k násilí.
Máma své deprese zapíjela alkoholem, často jsme s mými dvěma bratry slýchali, jak se hádají a jak ji často otec i udeřil. Nás také – to když jsme nevykazovali v učení takové výsledky, jaké si on představoval. Sex byl u nás naprosté tabu. Nedostatek informací tohoto druhu ve mně vyvolal nesmírnou zvědavost, začala jsem masturbovat ve dvanácti, první sex jsem měla ve čtrnácti. Bylo to skvělé. Spíš než fyzická extáze to pro mě však byla extáze emocionální.
Cítila jsem se najednou chtěná. Můj přítel byl z naší školy a byl o rok starší než já. Spali jsme spolu odpoledne u nás doma, když byli naši pryč. Po týdnu už se mi neozval. Nepochybuji o tom, že ho vyděsila moje sexuální náruživost a touha mít pořád víc a víc sexu. Ačkoli jsem měla stálého přítele, často jsem měla zálety a sexuální aférky s jinými muži.
Po vysoké jsem získala práci snů v Anglii – kamarád mi dohodil místo manažerky v jedné velké nahrávací hudební společnosti. Tam jsem měla také přítele, ale po několika počátečních měsících, kdy jsme měli sex téměř nonstop, mě už nudil. Začala jsem si další aférku se ženatým mužem. I přesto jsem spala ještě s někým dalším minimálně jednou měsíčně. Hledala jsem zase na party, v barech a na koncertech.
Měla jsem sex se svými nadřízenými, podřízenými, a dokonce i s kamarády mého přítele! Když to zjistil, opustil mě. Necítila jsem tehdy kupodivu vůbec žádnou vinu. Moje první myšlenka, poté co mi to řekl, byla zavolat mému příležitostnému milenci, což jsem hned také udělala. V hudební branži, ve které jsem se pohybovala, a na cestách mezi Prahou a Londýnem jsem měla hodně příležitostí potkávat různé muže. Začala jsem spát se třemi až čtyřmi muži týdně. Věk nerozhodoval.
Brala jsem sedmnáctileté zajíčky, kteří k nám přinesli ukázat nahrávky svých rockových kapel, i zralé šedesátníky. Byl to začarovaný kruh, podobný jako u mnoha jiných závislostí – nenáviděla jsem se za to, jaká jsem, a smutek z toho pocitu jsem ‚zalátala‘ dalším sexem. Začala jsem po mých partnerech vyžadovat svazování, bití a tělesné tresty – cítila jsem tehdy, že si zasloužím být potrestána.
Došlo to tak daleko, že jsem přišla o práci. Kvůli nedostatku koncentrace a kvůli stížnostem klientů, že na schůzky chodím pozdě. Chtěla jsem se zabít, byla jsem úplně na dně. Ale i dno má své výhody. Níž už to nejde. Tak jsem se odrazila a začala se léčit. Krátce po půlnoci jsem po své poslední aférce s gigolem vytočila z pokoje nepříliš vábného londýnského hotelového pokoje linku Sex Addict Anonymous.
Na první schůzce jsem byla překvapená všemi třiceti lidmi, kteří tam seděli. Vypadali tak normálně... Jejich závislosti byly různé – od porna přes sex po telefonu či prostituci až po problém, který jsem měla já. Sexuální závislost, na rozdíl od drogové, nevyžaduje aplikaci určité chemické látky zvenčí, mozek si ‚drogu‘ vytvoří sám. Zatímco normální člověk se zdravou sexualitou je uspokojen, sexuální ‚závislák‘ chce pořád víc a víc.
Příčinou bývá osamělost, nedostatečná sebedůvěra a strach ze vztahů a intimity. Obava, že člověk není milován a že za nic nestojí. Prošla jsem léčebným programem a vyšla transformovaná. Myslím, že jsem měla štěstí na skvělé terapeuty, s jejichž pomocí se mi podařilo odblokovat moji hluboko spící schopnost milovat, a to jak sebe sama, tak potom někoho jiného. Byl to fajn pocit.
Dva roky nato jsem žila v celibátu. Moje šílená sexuální dobrodružství jsem nahrazovala činnostmi, které mi předtím připadaly nudné a banální – plaváním, meditací, jógou, posezením s rodinou, přáteli, chodila jsem na večeře. Po roce léčby jsem našla odvahu hledat si novou práci. Povedlo se. Po dalším roce jsem začala chtít mít zase vztah s mužem. Toho jsem potkala na schůzkách SAA, na které jsem ještě jednou za čas docházela.
John je Londýňan, o deset let starší než já. Má silný charakter a je neuvěřitelně vtipný a jemný. Po dvou měsících, co jsme se poznali, jsme se poprvé milovali. Bylo to tolik jiné než sex, který jsem zažila předtím. John byl vášnivý, ale pozorný, láskyplný, něžný a plný respektu.
Dnes jsme manželé už šest let, přestěhovali jsme se do Čech, máme pěkný vztah a krásnou čtyřletou holčičku. Nebojím se, že by mě John podvedl, a nebojím se ani, že bych podvedla já jeho. Vím, že mě miluje, protože si to zasloužím. Oba pracujeme jako dobrovolníci v programu pomoci lidem, kteří trpí podobnou závislostí.“
Permanentní obsese
Sexuální potřebu a závislost na sexu je třeba rozlišit. Velmi často se totiž obojí nesprávně zaměňuje a to pak činí problémy v partnerských vztazích a může se volit i nevhodná léčba. Ani zvýšená sexuální potřeba ani závislost na sexu neznamenají časté střídání partnerů. Podstatnější je četnost a je jedno, jestli se dotyční milují s jedním partnerem nebo vyhledávají stále nové sexuální známosti.
To mají ještě zvýšená sexuální potřeba a závislost na sexu společné. Samotná četnost styků však rovněž není tím, podle čeho lze určit sexuální závislost. Závislý na sexu jich totiž může mít méně než ten, kdo se miluje „jenom“ hodně často a hodně rád. V čem se liší člověk na sexu závislý od člověka s velkou sexuální chutí, je nutkavost. Zvýšenému sexuálnímu apetitu nutkavost schází. Jestliže častější sex vychází ze zvýšené potřeby, tato potřeba se nezvyšuje.
Obyčejný milovník sexu dokáže myslet i na jiné věci, a pokud sex nemá, poradí si, aniž by ho to nějak výrazně psychicky rozhodilo. Pro závislost obecně je typické, že postupem času pohlcuje všechny myšlenky a brání tomu, aby se závislý soustředil na něco jiného, než co ho uspokojuje. U závislosti se také musí stále víc a víc zvyšovat frekvence, aby došlo k uspokojení, musí být přítomno snížené sebeovládání.
Člověk závislý na čemkoli – drogách, nakupování či sexu – nekontrolovatelně opakuje své chování bez ohledu na jeho důsledky. Německý psycholog Victor Emil von Gebsattel už v roce 1948 prohlásil, že prakticky každý lidský zájem, ať je nasměrován kamkoliv, může vyústit v závislost. Důležité je utajování a pocit viny, ztráta kontroly a často také vedení dvojího života.
Posedlost
Dvojí život vede Pavel skoro deset let. Před ostatními včetně své manželky se tváří jako muž s normálními potřebami, nedává najevo, že by mu něco chybělo nebo že by ho něco trápilo. Myšlenkami na sex je však podle svých slov posedlý. Pronásledují ho přes den i v noci. Kdykoli může, pouští si porno a u toho masturbuje. Zastavit se nemůže třeba několik hodin – tři, pět, sedm, celou noc.
Chodí kvůli tomu pozdě spát, zavírá se v pracovně a manželce tvrdí, že má moc práce. Někdy se uspokojuje například v podzemních garážích nákupních center nebo na odlehlých parkovištích. „V žádném případě nejsem exhibicionista,“ zdůrazňuje, „nedělám to proto, aby mě někdo viděl. Ale když to na mě přijde, nemůžu si pomoct.“ Manželka se o jeho posedlosti prý nesmí dozvědět. Proč? Pavel má strach, že by se s ním okamžitě rozešla a použila to proti němu u soudu. „Nechci si zničit život víc, než už ho mám zničený. Pořád doufám, že to zvládnu sám.“
Závislost na sexu bývá sice spojována častěji s muži, ale Jiřinu začal sex hodně bavit už v období dospívání, ovšem o závislosti se dlouho mluvit nedalo. Střídání sexuálních partnerů jí přinášelo radost, nikoli problémy. To však do doby, než jí zemřela matka a v rodině došlo k ošklivým rozporům ohledně dědictví. Tehdy přestal být sex pouhou radostí. Ordinovala si ho jako lék. A závislost byla na světě. „Musela jsem ho mít víc a víc. Neusnula jsem bez toho, abych se uspokojila buď s milencem, nebo sama, nemohla jsem jít do práce, aniž bych se předem sexuálně neutišila.
Když se u notáře zdlouhavě řešily spory, z čehož jsem měla úzkost, musela jsem si ‚odskočit‘ a uvolnit se, protože jsem měla pocit, že se z toho jinak zblázním. Dokonce jsem na několik měsíců nastoupila do domu s červeným neonovým srdíčkem na fasádě. Přes den jsem normálně pracovala, večer se ze mě stávala lehká holka.“ Když začala trpět výčitkami svědomí a psychicky se zhroutila, navštívila psychiatra. „Jsem šťastná, že jsem ten krok dokázala udělat. Sex mám pořád ráda, ale už nikdy na něm nechci být závislá.“
Rychlý účinek
Jak je vidět na uvedených případech, není to jenom sex jako takový, tedy fyzický pohlavní styk s jinou osobou, co se označuje za závislost na sexu. I člověk věrný svému partnerovi se může stát závislým na sexu. Hlavní příčinou jejího vzniku pak není zvýšená sexuální touha. Stejně jako u jiných typů závislosti bývá nejčastěji příčinou kompenzace něčeho, co nám chybí.
Sexem se lze zbavovat dlouhodobého stresu a napětí, sex včetně masturbace může nahrazovat absenci důvěrných vztahů, napomáhá dostat se na chvíli z reálného světa plného problémů do světa, kde zažíváme fyzickou a s tím spojenou i psychickou slast. Nemáme-li nic jiného, co nám radost poskytuje, k závislosti je pouhý krůček.
Sex má na rozdíl od jiné fyzické aktivity, která po určité době způsobuje vylití endorfinů, rychlejší účinek. Dá se ho dosáhnout záhy a není třeba se vydávat do posilovny nebo na hodinu aerobiku. Jako každá závislost je i závislost na sexu škodlivá, protože brání v normálním životě. Jestliže je sex to jediné, co vám dělá skutečnou radost, řešit to začněte. Nejlépe okamžitě.