Výstava "Republika" v Národním muzeu
Letos jsem v Národním muzeu už jednou byl, ale tentokrát si mě získala aktuální výstava k 90. výročí vzniku Československa ("Republika"). Vlastně jsem šel jenom na ni. –
Krátce řečeno, je to výstava o První republice. –
"Výstava se vrací do období první světové války, která přinesla zásadní změny ve vývoji celé Evropy. Rozbití Rakouska-Uherska a vznik samostatného Československa tvoří základní kapitolu našich novodobých dějin a tzv. první Československá republika je považována za zlatý věk české a slovenské státnosti," píše se v oficiálním představení výstavy a v tomto duchu i výstava probíhá. –
V přízemí (sál Hollareum) se nachází část o prvorepublikové kultuře. –
Pro zajímavost uvádím, že je zde model scény divadelní hry Revizor od Františka Tröstera, což musí být zřejmě unikátní věc, protože tentýž model jsem viděl před měsícem ve Veletržním paláci (NG). František byl slavný scénograf. –
František Tröster (1904-1968), maketa scény k inscenaci režiséra Jiřího Frejky, vůdčí režisérské osobnosti Národního divadla ve 30. až 40. letech 20. století – N. V. Gogol: Revizor, Národní divadlo 1936. Hlavní představitelé české divadelní avantgardy ve 30. letech směřovali na oficiální scény (herci, výtvarníci i režiséři), aby v profesionálních podmínkách rozvíjeli svůj pohled na divadlo.
To jen tak na okraj, já jsem stejně nejprve šel do patra prvního, kde je zbylá (a největší) část výstavy. –
Hned u vchodu na vás vykoukne oblečení Františka Ferdinada d'Este a jeho manželky Žofie Chotkové, které měli na sobě v nešťastný den v Sarajevu. –
Dle popisku je na Ferdinadově uniformě jeho zaschlá krev. –
Pod tím je vystavena kulka, která jej smrtelně zranila. –
"Historickým a zcela výjimečným okamžikem je vystavení originálů Mnichovských dohod v rámci této výstavy. Po dlouhém jednání se organizátorům podařilo dojednat zápůjčku německého originálu Mnichovské dohody, italského originálu Mnichovské dohody a britské autorizované kopie Mnichovské dohody. Anglicky psaný originál Mnichovské dohody se na výstavě nachází také, ovšem je společně s německým originálem součástí jednoho svazku, a tak ho návštěvníci nemohou vidět. Francouzská strana při jednání projevila velkou ochotu ke spolupráci, nicméně nepodařilo se jí francouzský originál dohledat. Návštěvníci výstavy tak mají poprvé v historii v Praze možnost spatřit originály jednoho z nejklíčovějších a zároveň nejtragičtějších dokumentů naší moderní historie. Vystavení těchto originálů je zcela unikátním a mimořádným okamžikem, jelikož je to historicky poprvé, co se tyto dokumenty nacházejí na území České republiky (Československa), poprvé se je rozhodla německá strana zapůjčit do zahraničí a navíc se po 70 letech v Praze opět setkávají tři originály, které byly v Mnichově v roce 1938 podepsány." –
Tohoto unikátního okamžiku si návštěvníci asi nevšimli, protože o dohody moc zájem neprojevovali, vyjma mne pochopitelně. –
Ale co bych povídal, prošel jsem to rychle, aniž bych vždy chtěl. –
Nebyl čas, měl jsem na to jenom hodinku. –
"Další části výstavy ukazují rozdílnost životního stylu ve městě a na venkově. I zde unikátním architektonickým řešením výstava vtahuje návštěvníka do světa obyvatel mladého státu, jejich ideálů, starostí, zábavy a smutku." –
Přidám už jenom osobní vzpomínku – vystavován je i první čs. zákon (napsaný tužkou), slávistická fotka Edvarda Beneše či tichomořské suvenýry M. R. Štefánika. –
První zákon státu koncipovaný Aloisem Rašínem v noci na 28. 10. 1918. Národní výbor českoslovennský revolučně prohlásil prvním zákonem sám sebe za nejvyšší orgán státu. O výjimečnosti situace svědčí i to, že text je do papíru protlačen, jak zřejmě ležel na ubrousku, a ani papír a rukopis zdaleka nenasvědčují významu jeho obsahu.
Edvard Beneš jako člen fotbalového družstva SK Slavia, na fotografii sedí první zprava, 1900-1901.
A protože jsem se nedostal do vagonu s expozicí o druhé republice, byla pro mne určitým epilogem výstavy standarda prezidenta, do níž bylo zahaleno tělo TGM při pohřbu. –
Co říci závěrem? Spolu s Nezvalem? "Bylo to překrásné a bylo toho dost."
Napsal: Abd el Kader, prosinec 2008