2.kapitola-2.část
2.kapitola-2.část
,,Ale já nejsem můj otec“ Black se na chvíli zarazil,ale za chvíli se na jeho obličeji objevil ošklivý úšklebek.
,,Na to bych moc nevsázel,možná jsi ještě horší než on,jestli to vůbec jde“prudce jsem se postavila a vrazila mu pořádnou facku.
,,Už radši sklapni Blacku nebo přijdeš k úrazu“ opět jsem se posadila a začala jsem si číst. Tato kniha mě opravdu zaujala,byla v ní mocná kouzla. Cesta jinak probíhala v klidu.
,,Raddlová mohla by ses otočit,chceme se převlíknout“ podívala jsem se na něho se zvednutým obočím.
,,Sice nevím co bych na vás viděla,ale jak si přeješ“ otočila jsem se k nim zády a přemýšlela,měla bych se taky převlíknout,ale přece jim nebudu říkat,aby se otočili…už slyším toho vypatlance Blacka ,,Co bychom na tobě asi tak viděli ???“
Tak to teda ne,budou chlapci koukat.Když už se všichni převlečeni usadili.Odložila jsem knihu,vstala a vytáhla si z kufru svůj hábit.Musím přiznat,že otec má dobrý vkus,hábit měl černou,jemnou látku.Byl s kapucí, která byla stříbrně lemovaná.Otočila jsem se na Siriuse,který čekal kdy je požádám aby se otočili.Krásně jsem se na něho usmála což ho zarazilo a když jsem si před nimi začala rozepínat svetr divila jsem se,že se Siriovi bulvy jsou pořád na svém místě.Sundala jsem si i tričko na ramínka a už jsem před nima zůstala stát jenom v černé podprsence,která spíše odhalila,než zakryla.Ten puberťák Potter si neodpustila,aby obdivně nezahvízdal,nijak jsem na to nereagovala,byla jsem na to zvyklá.Tohle není namyšlenost,mě jenom nedostane kluk tím,že se na mě usměje nebo mi řekne pár lichotek.Oblékla jsem si školní hábit,uklidila si věci do kufru a pak už jsem jenom čekala až vlak zastaví.
Nechápu proč jsem taky nemohla jet v kočáře!Místo toho sedím v malé lodičce a pěkně si to pluji po jezeře.Je to pomalé a navíc děsně nudné.Konečně stojím já i malí prvňáčci ve Velké síni ve které probíhá zařazování.Díky tomu,že jsem starší o 5 let,než tahle drobotina vedle mě,tak se ani nedivím,že veškeré zraky ze síně směřují právě ke mně.Konečně přečte profesorka moje jméno.
,,Samantha Raddlová“ jen co mi klobouk spadne přes oči už slyším ten podivný hlas ve své hlavě.
,,Hmmmm….kdyby jsi tady přišla před měsícem,tak bych neváhal a poslal bych tě do Nebelvíru,ale teď…zazdila jsi své srdce před světem a to není dobře,ale vidím,že jsi rozhodnuta,tak ať je to teda ZMIJOZEL“ Stůl mojí nové koleje začal tleskat,tak jsem šla asi doprostřed stolu kde vypadali ,,spolužáci“ asi ve stejné, věku jako já. Naštěstí tam bylo jedno místo volné,tudíž jsem nemusela nikoho žádat aby se posunul.
,,Kam si myslíš,že sedáš mudlovská šmejdko?“ už jsem ji chtěl poslat do patřičných mezí,když promluvil přímo božský kluk blonďák naproti mně.
,,Klid Bello,tady to řešit nebudeme až ve spolčence,půjdeš tam s nám,abys nám neutekla“až po chvíli mi došlo,že to už mluví na mě.Bože ten jeho úsměv.Zmohla jsem se na pouhé přikývnutí,víc nic.Hostina byla opravdu velkolepá,ale moc jsem toho nesnědla,neměla jsem hlad.Když se zvedl ten krasavec řekl mi pouze ,,pojď“ snažila jsem se na něho podívat pohledem a la styl: já nebudu skákat jak ty pískáš.Paradox,protože jsem se poslušně zvedla a šla za ním.Cesta nebyla nijak dlouhá,trvala asi 5 minut,když jsme se zastavili ve slepé uličce.Nechápavě jsem se na něho podívala,ale on si mě nevšímal a nahlas pronesl ,,Krvezrádci“