PODZIM
A je to tu, podzim. Všechno žloutne až zhnědne, všechno dozrává a zvířata míří do teplých krajin nebo k zimnímu spánku. I my už vytahujeme ze šatníku teplejší oblečení a smutně se díváme na stále méně svítící a teplejší slunce. Ano, krásné období roku končí a začíná ta slátanina melancholických barev, která se poté změní na bílou nebo ještě zpustlejší. Nastává podzim, který se dá také charakterizovat jako předskokan zimy. Děti se vydávají pouštět draky, dospělí chodí s košíky do lesů a zahrádkáři trhají poslední jablka, která se ještě tyčí mezi žlutými listy na stromech. Tráva začne vadnout a žádnou kytku už letos nepotkáte. Je to taková melancholie, která v člověku zanechává zvláštní smutek. "Teď nastává to období zim, divokých vítrů a huňatých svetrů. Ano, ano..A bude hůř. Přeci jenom, podzim je o stupeň lepší než ta proklatá zima, která už téměř klepe na dveře. Martin na bílém koni už přijel a nyní je jen otázkou času, kdy zmizí i ten podzim a zůstanou opravdu jen holé větvě na stromech a zablácená smočená zem.
Společně s tímto číslem ještě naposledy nadechněte vůni podzimu a teplejšího období tohoto roku, než bude definitivně konec. V příštím čísle budeme už jen beznadějně sledovat padající sníh a těšit se na Vánoce, které jsou snad jediným světlým místem v té nekonečné zimě a mrazech. Nadechněte krásy podzimu v básničce na konci tohoto článku.
Přeji Vám hezký zbytek podzimu a krásný příchod zimy- L.F.P.Catiniová/ Sabotér
Jde krajem poutník mlčenlivý
alejí plnou mladých bříz -
právě si vlasy rozpustily
a průvod štíhlých tanečnic
objevuje se poutníkovi
před užaslýma očima.
Země jim zlátne pod chodidly,
chladivý déšť je omývá
a břízy jako omámeny
nastavují mu bílý kmen,
zlatý šat padá s ramen k zemi
a vzduch se chvěje podzimem.
Září
Devátý měsíc v kalendáři
má jméno po slunci,
jež slaběji září,
a také méně vytrvale…
Švestky už máme dávno zralé -
podzim je veze po Dřevnici
v kvasu na novou slivovici
do pálenice u Moravy,
kde poslední kus léta tráví
dvě malé víly na kajaku.
My převlečem se do tepláků,
než listy stromům zkrvaví
a padnou tiše do trávy.
Říjen
Už jenom pár dní do Dušiček
dělí nás v říjnu.
V ten čas svíček
kupují lidé chryzantémy,
kytky smutné, jak oni sami.
Ale jeleni – ti jsou v říji,
na smrt a na život se bijí
o laň,
která je každým rokem
sleduje z mlází něžným okem
a tiše čeká na vítěze,
neboť láska - ta nezná meze
u lidí,
ani u laní:
Všechny vždy stejně poraní.
Listopad
Když lije, není do zpěvu.
Třebaže cesty bez ledu
K létu nás ještě chvilku vrací,
jít polehku se nevyplácí.
Čas vrátil se zpět o hodinu,
kdo netopí, má v bytě zimu.
Tak vítá nás vždy listopad -
čas na šálu a na kabát,
čas dušičkových věnců, svic,
větru, jenž vtrhl do ulic,
mlhy, jež šaty potrhané,
na Valašsko si vzala z Hané.
Nebo odněkud ze Slezska?
Jak jinak by si přinesla
v tom batůžku svém odraném
i trochu uhlí do kamen?
Píckou, jíž kouří u vody,
zalila celé údolí.
Náhledy fotografií ze složky Podzimní foto