ROTTWEILER
5. 7. 2008
Rotvajler (Rottweiler)
Rotvajler je klidný, vyrovnaný
pes. Vyznačuje se oddaností,
odvahou a odolností.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Rottweiler
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v
Německu ve 20. letech 19.století.
Název dostalo podle města
Rottweiler, střediska obchodu s
dobytkem na jihu země. Zprvu
byl rotvajler používán k lovu
černé zvěře, později jako
pastevecký pes k doprovázení
stád a jejich nočnímu hlídání.
Rotvajleři byli známi jako psi
řezníků: zapřažení do vozíku
převáželi maso, pomáhali hnát
dobytek na trh a potom
ochraňovali svého zbohatlého
pána. V současnosti je rotvajler
užíván jako spolehlivý služební
pes a hlídač a populární je i na
výstavách. V USA bylo plemeno
uznáno v roce 1935, ve Velké
Británii se objevilo r. 1936.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů
skupiny dogovitých.
Mohutný, masívní pes s
vyvinutou, objemnou
muskulaturou, hrubé, silné
konstituce. Hlava má širokou
mozkovnu a výrazný stop. Uši
jsou nevelké, převislé, tvaru
trojúhelníku. Krk široký, s
klenutou šíjí a přiměřěně
vyvinutým zátylkem. Hrudník je
hluboký, široký, okrouhlý. Záď
krátká a široká. Končetiny rovné,
přední daleko od sebe. Ocas je
krátký, vysoko nasazený.
VÝŠKA:
Kohoutková výška
psa je 61 - 68 cm (61-62 cm málé,
63-64 cm střední, 65-66 cm velké
(optimální výška), 67-68 cm
velmi velké),
psa je 56 - 63 cm (56-57 cm málé,
58-69 cm střední, 60-61 cm velké
(optimální výška), 62-63 cm
velmi velké).
VÁHA:
Průměrná váha
psů 50 kg,
fen 42 kg.
SRST:
Srst krátká, rovná, na pohmat
hrubá. Zbarvení: černé se světle
až tmavočerveně hnědým
pálením. Přednost je dávána co
nejtmavšímu a nejsytějšímu
pálení.
CHARAKTER:
Rotvajler je klidný, vyrovnaný
pes. Vyznačuje se oddaností,
odvahou a odolností. Při dobrém
vedení se lehce podrobuje
výcviku.
PÉČE:
Nezbytně potřebuje každodenní
fyzickou zátěž.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači,
molossoidní
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
RTW
ČÍSLO STANDARTU:
147 / 16.01.1996 (Německo)
Historie vzniku plemene...
Rotvajler je plemeno s velmi
vysokým intelektem. Je schopen
přijímat úkoly mnoha
různorodých směrů - od
specializované činnosti u policie
a u armády, přes výstavy, až ke
sportovním závodům.
Jsou dokonalí také jako domácí
mazlíčci. Jsou miláčky celé
rodiny, což je nejspíše jejich
hlavním posláním.
Judy and Larry Oldsen
Předpokládá se, že počátek
plemene je kdesi u pradávných
pastýřských psů, kteří byli známí
již v antických dobách. Současní
kynologové se domnívají, že
přímými předky tohoto
"antického psa" byli Tibetská
doga nebo Tibetský mastif; jisté
však je, že byl černé barvy a
podobal se Newfoundlandovi.
Výšku v kohoutku měl 90
centimetrů a vážil 75 kilogramů.
Zvláštním specifikem tohoto
antického psa byla masivní
kostra a pevně vyvinuté svalstvo.
Měl specifický tvar hlavy s dobře
zřetelným přechodem od čela k
čumáku. Jedinečné postavení
ramen vzhledem k hrudní části,
což bylo dobře zřetelné již z
postavení předních tlap, mu
umožňovalo dobře hýbat lokty.
Toto zvláštní postavení tlap u
před ostatními psy poskytovalo
výhodu především v běhu a v
soubojích s člověkem.
Je známo, že tito "staro-antičntí
psi" se do Říma dostali již v roce
79 př. Kr., a to společně s
legiemi Claudia Augusta. Jak z
dějin dobře víme, Řím během
celých svých dobyvatelských
dějin často válčil a potřeboval )
tedy pro své legie obrovské
zásoby jídla a čerstvého masa.
Za legiemi tedy vždy
pochodovala obrovská stáda
skotu. Z důvodu hlídání, dozoru i
doprovodu těchto nepřehledných
stád bylo těchto antických
předků Rotvajlera velice
zapotřebí. Jak legie postupovaly
a válčily, zásoby živého masa se pochopitelně tenčily. A počet
doprovodných psů se také
zmenšoval. Římané je nezabíjeli,
ale ponechávali je místním
obyvatelům. Antická doba slávy
legií trvala po celá staletí a
předek Rotvajlera se tak rozšířil
po celé Evropě. V jižním
Německu tak vzniklo nové
plemeno psů, které se nazývalo
Římský pes. Rotvajler dostal
svůj název po malém městečku,
které bylo ve středověku jedním
z hlavních obchodních center v
Evropě, a které se v té době
nazývalo Rotvajl-am-Neccar.
Bylo zároveň hlavním místem
obchodu s chlebem a skotem.
Podle jedné z legend toto
městečko za svůj název vděčí
místní červené dlažbě (rote wil),
kterou se v té době zdobily
Římské paláce. Právě zde došlo
k počátku šlechtění těchto psů,
který byl určen především k
doprovodu, ochraně a hlídání
skotu, ale také ke hlídání
obchodů, v nichž se prodávalo
maso.
V této době existovaly 2 druhy Rotvajlerů:
1.) větší a těžší, kteří se využívali
jako tažní psi a také především k
ochraně domů. Nehodili se však
pro pastvu skotu, nezvládali
dlouhé a těžké cesty a navíc byli
agresivní a skot často smrtelně
pokousali,
2.) menší druh byl vytrvalejší a
chytřejší. Hodili se více jako
pastýřští psi.
Jedna dávná legenda nám praví,
že řezníci, kteří mířili výjimečně
dobrý obchod a vysokou tržbu do
hospody náležitě oslavit a zapít,
dávali svým Rotvajlerům na krk
měšce s vydělanými penězi, aby
jich tolik neutratili. Reputace
Rotvajlera byla natolik
strašidelná, že se nikdo
neodvážil jim tyto měšce vzít.
Jeden za znalců tohoto plemene,
Hans Corn, napsal: "V údolí Rýna
se vyvinulo zvláštní plemeno
psů, které je možné popsat jako
šťastný výsledek křížení
nejlepších vlastností nejen
římských válečných psů, ale také
domácích pastýřských psů -
anglických a dánských buldoků."
V jiném Německém městečku,
Rottenburgu, se až do dnešní
doby zachoval znak se
zobrazením býka a památného
Rotvajlera. Rotvajler díky svým
vynikajícím vlastnostem obdržel
v roce 1910 úřední uznání od
Prvního německého svazu
policejních psů. Po dlouhou
dobu nebyl Rotvajler za
hranicemi Německa znám. Ve 30.
letech 20. století byů přivezen
také do Švýcarska, Rakouska a
Ameriky.
S vývojem automobilové a
železniční dopravy a s nástupem
přepravy skotu, odpadla nutnost
jejich doprovodu i dozoru během
přemísťování a v důsledku toho
plemeno Rotvajlerů téměř
vymizelo.
Když chtěli v Německu obnovit
chov tohoto plemene, našlo se v
celém státě pouze pár jedinců.
Popularitu tohoto plemene velice
ovlivnil fakt, že v roce 1901 v
Hamburgu jeden četník s pomocí
svého Rotvajlera uklidnil dav
opilých námořníků. Musíme ještě zmínit, že Rotvajler téměř necítí
bolest.
První Rotvajleři zabarvení těch
současných ještě neměli. V
prvním standardu, který byl
zapsán v roce 1901, byly zmíněny
jeho černé pruhy na šedém
pozadí s žlutými skvrnami, měl
zrzavý čumák s úplně černým
nosem. Byly povolené malé bílé
skvrny na tlapách a hrudi, které
se u nich v té době velice často
objevovaly. Od roku 1923 se na
výstavách demonstrovali pouze
ti Rotvajleři, kteří měli černo-
hnědou barvu a Krátkou SRST.
Plemeno bylo vyšlechtěno v
Jde o plemeno pracovních psů
Kohoutková výška
Rotvajler je klidný, vyrovnaný
Nezbytně potřebuje každodenní
FCI II. - Pinčové a knírači,
Předpokládá se, že počátek
Jedna dávná legenda nám praví,
Jeden za znalců tohoto plemene,
Náhledy fotografií ze složky rottwailerka ROXY
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář