pasení - obecně o pasení
Pasení jako hoby začalo provozovat několik nadšených chovatelů maďarských pasteveckých psů v roce 1998. Uvědomovali si, že se naši milovaní pastevečtí psi liší od psů jiných podobně vypadajících plemen; to hlavně díky svým rozumovým a pasteveckým schopnostem. Tyto vlastnosti si zcela jistě zaslouží naši pozornost!
Tito chovatelé začali pořádat pastevecké soutěže a zkoušky vloh pasení; a ne nadarmo! Mnoho psů, co žije ve městech, nikdy nevidělo ovci, tak akorát v televizi, ihned jim ale bylo jasné, co mají se stádem ovcí udělat.
Testy vloh, dříve nazývané testy instinktů, velmi dobře odrážely schopnosti v pasteveckých plemenech stále přítomné. Hrály významnou roli v zachování typických rysů chování, na které byl postupně chovateli kladen větší a větší důraz.
Doufám, že tento trend bude nadále pokračovat, a dosažení anatomicky správné stavby těla, pracovních a nezbytných psychických schopností i stabilního nervového systému se bude alespoň dělit o stejnou příčku v pomyslném žebříčku hodnot se ziskem titulu šampiona plemene. Jedině touto cestou se může stát naše plemeno pumi se svými neobyčejně cennými kvalitami skutečně všestranné.
Role tradice v dnešním pasení
Pracovní styl našich současných psů je výsledkem výběru prováděného pastevci, který trval po staletí. Chov psů se stal tradicí předávanou z otce na syna. Chovatelský cíl tehdejších pastevců směřoval k úspěšnému provádění úkonů vycházejících z jedinečnosti Karpatské kotliny. Nenacházely se zde žádné rozlehlé souvislé pastviny, ale mnoho menších, ke kterým se dalo dostat jen po úzkých stezkách vedoucích lesem, obdělávanými poli a soukromými pozemky.
Sto až dvousethlavé stádo maďarského stepního skotu, či stádo ovcí čítající 1000 - 1500 hlav se muselo hnát tak, aby dobytek nijak nepoškodil cizí pozemky patřící často různým majitelům. Jednalo a velmi namáhavou práci, zvláště pro jednoho člověka.
Potřeba byl rychlý, temperamentní a rozhodný pes, schopný vyhodnotit jakoukoliv situaci, pes, který byl schopen se samostatně rozhodovat, a to správně, tak jak daná situace vyžadovala, to vše díky jeho silné touze potěšit svého pána. Pes, který se nebál přiblížit se k dobytku, zároveň si však nesměl dovolit zvířata poranit.
Pes jako je pumi.
Selekce byla neúprosná, pes, který tyto požadavky nesplňoval, neměl v životě pastevce místo. Pouze tato kritéria ve výběru psů rozhodovala. Vzhled psa pastevce příliš nezajímal. Dnes nám jako chovatelům nezbývá na práci nic jiného, než plně využívat pumiho nevšední vlastnosti a nadále je v plemeni zachovávat. Výcvik pasení vychází z vlastních instinktů psa, které pak využíváme k našim vlastním cílům. Proto se rozhodně vyplatí vzít v úvahu staletí trvající a osvědčené tradice!
Pasení je samo o sobě pro pumiho velkou výzvou, stejně jako pro ovčáka. Dřív využívali pastevci své psy ke hnaní dobytka na pastvinu a z ní, dále k oddělení jednotlivých kusů od ostatních. Přehánění stáda na vzdálenější pastviny se mohlo podařit jen s pomocí psa, kterého šlo přesně vést. Nahnat stádo čítající 500 ovcí na úzkou cestu mezi dvěma poli tak, aby se ovce nezaběhly do pšenice, která je pro ně velice lákavá, nebylo nic jednoduchého.
Běžně šlo stádo před ovčákem a pes zaběhl tam, kde jej bylo v daný okamžik třeba. Pokud ovčák chtěl změnit směr, poslal psa do čela stáda, odkud poté pes ovce natočil do požadovaného směru. Pes mohl ovce i zastavit, nebo je jednoduše hnal zezadu. Nejtěžší úkol v práci se stádem sestával v překonání mostu či brodu. Dobytek nepřejde dobrovolně přes překážky, které mu nejsou dobře známy. Zkušenější pumi byli schopni od stáda oddělit jednoho berana po druhém (berani mají odlišný pach od bahnic, silnější, což bylo pro psy s největší pravděpodobností rozhodující, dle toho také berany od bahnic rozpoznávali). Pasení se v podstatě skládá ze shánění ovcí dohromady a následného hnaní. Pes ovce sháněl dohromady pokud byly roztroušené po pastvině, a poté je hnal zpět k ovčákovi.
foto: Terhi Wallin, Tápioszentmárton 2012 (Aurelius Óriás Bohemia Vivace)
Při této příležitosti šlo stádo mezi ovčákem a psem. Při hnaní šlo stádo vpředu, za ním pes a zcela vzadu ovčák, ten pak, pokud musel, vyslal psa, kde jej bylo potřeba. V minulosti bylo hnaní stáda podél krajnice denním chlebem. Pes musel samostatně udržet ovce u kraje cesty, aby ji nezatarasily. Ovce, které vyčnívaly, musel zatlačit zpět do stáda; tato činnost je označována v angličtině jako „edging“.
Mohli bychom vyjmenovat úlohy obtížnější, těchto pár by však mělo vypovídat o tom, jak nepostradatelný dobrý pastevecký pes je; a i dnes na ovčích farmách zastává práci několika lidí. Nečeká za to víc než trochu lásky na oplátku, a přestože si každý ovčák dobrého psa považuje, dostane se mu i té někdy velice málo.
Mezi příznačné vlastnosti dobrého psa patří dle ovčáků ze starých časů ochota pracovat ve dne i v noci, ať je teplo nebo zima, zkrátka jak je potřeba. Hlavně horké počasí je pro psy i ovčáky náročné. Pastevci neradi vidí psa, který si lehne do stínu a oni ho musí přesvědčovat, aby vyběhl za ovcemi. Takový pes dlouho s ovčákem nepobude. Měl by štěkat dokud neochraptí, měl by běhat, a to často mnoho kilometrů, za stádem a samostatně jej hnát k ovčákovi. Pokud pes veškeré tyto požadavky splní, ovčák se s ním podělí o své jídlo.
(Bittis Belissia Bohemia Vivace ,,Lisie,,)
Border kolie, plemeno pocházející z oblasti anglicko-skotských hranic, vykonává typickou shromažďovací práci s balancováním. Pro toto plemeno je hnaní mnohem náročnějším úkolem než pro pumiho. Border kolie shánějí ovce instinktivně, provádějí to pomocí tzv. balancování - anglický termín je balancing, to znamená, že se vždy snaží postavit na opačný konec stáda, než zrovna stojí ovčák. Takový způsob balancování a shánění je u pumiho patrný v trochu jiné formě, pumi má ve srovnání k ovcím mnohem silnější vztah ke svému majiteli, proto spíš, než aby se nechal řídit svými instinkty, bude pumi lépe odpovídat na pánovy povely. Podstata balancování je v udržení ovcí na místě, čehož pumi dosahuje obíháním stáda kolem dokola rychlostí blesku, zajistí tak, že ovce nemohou uniknout do žádného směru.
Tento pud je také anglicky označován jako holding instinct - instinkt držení. Jedná se vlastně o instinkt pasení sám o sobě, neboli o tzv. potřebu udržet stádo pohromadě. Jestliže pes provádí se stádem jakoukoli jinou činnost - donutí nějakou ovci oddělit se od stáda, vrhne se doprostřed stáda mezi dobytek, ovce rozežene a honí je, mluvíme o zcela jiných instinktech…
Zde v Karpatské kotlině je tradiční pasení široce rozšířeno, naši pastevečtí psi provádějí stejně dobře jak shromažďování, tak hnaní. Jejich pracovní styl je charakteristicky rozdílný od tzv. anglického stylu border kolií nebo australské kelpie. Naši psi jsou energičtí, běhají rychle jako blesk a neradi se drží dál od dobytka.
Nejběžnějším úkonem bylo v tradiční pastevecké práci přehánění stáda na pastvinu a zpět. A ne zrovna jednoduchým, s 200 kusy stepního skotu nebo s 1000 - 1500 hlavým stádem ovcí, zvláště když vezmeme v úvahu, jak těžké je uvést takový počet zvířat do pohybu, nebo je naopak zastavit. Pokud se 1500 ovcí rozběhne, představují takovou masu a energii v pohybu, na kterou vystačí jen opravdu houževnatý a rychlý pes. Taková houževnatost psa příležitostně zahrnovala i výchovné potrestání neposlušného dobytka. Pokud by pes neposlušné zvíře nepotrestal, mohlo by se stát, že by jej dobytek nerespektoval, obrátil by se proti němu a odehnal ho pryč. Nebo, zvážíme-li dobytče maďarského stepního skotu vážící kolem 700 kilogramů, to by asi nebylo příliš ohromeno malou štěkající a poskakující bleškou, pokud by jej pořádně neštípla!
,,Lisie,, a štípání
Z tohoto důvodu je téměř nemožné požadovat po psovi, aby si držel od dobytka odstup, zatím se to také nikomu nepodařilo. Co bylo důležité kdysi a platí i nyní - pes nemůže kousnout dobytče jen tak bez důvodu. Mezi další práce, které pastevci vykonávali, patřilo hlídání stáda, oddělování jednotlivých kusů ze stáda a přehánění zvířat přes most nebo nakládání na vůz. Jednotlivé prvky mohou být nalezeny i v hoby pasení ve formě některých cviků.
Nejvýraznějším rozdílem mezi tradiční pasteveckou prací a hoby pasením je, že v hoby pasení se používá častěji stádo s nižším počtem ovcí, a to o 10 - 30 hlavách. Hnaní malého stáda je pro temperamentního a napjatého psa mnohem těžší; ovce se totiž nedrží pohromadě jako ve velkém stádě a pohybují se o dost rychleji. Pumi může být nicméně vycvičen i k takové práci!
Hoby pasení se vyznačuje mnohem menší plochou pro manévrování, která je pro práci a pro psa znatelně obtížnější; na takto stísněném prostoru se totiž ovce musí přimět proběhnout skrz úzké překážky. Základy tradiční pastevecké práce mohou být nalezeny ve cvicích, jako je vyhnání ovcí z ohrady a jejich nahnání zpět. Hnaní ovcí skrz překážky je obdobou přehánění ovcí mezi pastvinami. Úzký otvor může představovat obdobu nahánění ovcí na vůz, nebo jejich počítání. Klidnější a ne tolik průbojný pes může být v hoby pasení výhodou. Hoby pasení je technicky vzato obtížnější než tradiční pasení. Vyžaduje obrovskou koncentraci, disciplínu, nácvik a dovednosti, a to jak od psa, tak od psovoda. Pes musí uposlechnout nespočetně víc povelů přicházejících v rychlém sledu, aby dokázal malé stádo přesně provést skrz překážkový kurs. To asi vyžaduje méně nezávislé práce od psa, než když musí sám přivést domů stádo z pastviny vzdálené přes 3 kilometry.
foto: Joszef Tari, Opusztaszér 2013 ( ,,Lisie,, a překážka)
Jak v tradičním, tak v hoby pasení je týmová práce nezbytností, tzn., ovčák pomáhá psovi tím, že vůči němu zaujme správnou pozici, nebo popožene stádo svou pasteveckou holí.
Pasení samo o sobě není nic jiného než držení ovcí pohromadě a také, že dovolíme stádu jít do předem určeného směru. Pro upřesnění, ovce jako zvíře lovené predátory pro potravu – „kořist“, hledá vždy nějakou únikovou cestu. Při pasení únikovou cestu pouze odřízneme vysláním psa a necháme stádu jen určitou možnost, kam se vydat, tam kam sami chceme. Jedná se neobyčejně propracovanou a složitou úlohu, protože se musíme na danou situaci stále dívat z několika perspektiv, jako psovod, dále z pohledu našeho psa a v neposlední řadě z pohledu celého stáda dobytka. Je to výzva, a v dnešním uspěchaném světě přemýšlíme, jak naše psy, co sedí doma, překypují energií a nudí se, utahat - troufám si říci, že nejefektivnějším způsobem, jak toho docílit, je právě pasení.
S hoby pasením začala hrstka nadšenců před více než deseti lety. Dnes se jedná o populární, stále se široce rozmáhající sport, nebo spíš rekreaci. Stále více lidí vlastnících psy pasteveckých plemen si tuto skvělou příležitost uvědomuje. V několika posledních letech prošly maďarské testy vloh pasení rozsáhlým procesem reorganizace; výcvikové metody, stejně jako styly pasení, se nyní díky tomu rozdělují dle plemen.
Např., ze země se zcela odlišnou geografickou charakteristikou než jakou má Maďarsko, jako je třeba Velká Británie, bude pocházet pes se zcela jinak utvářeným stylem pasení, temperamentem a schopnostmi.
Zajisté u něj mohou existovat obdobné vlastnosti, ale je jasné, že plemeno zvyklé pracovat při 10°C na vzdálenost 9 až 18 metrů a kontrolovat dobytek pouze svým silným pohledem, nemůžeme využít na našich uzoučkých proužcích půdy a s letními teplotami dosahujícími až čtyřicítek. Povětšinou pak není takový pes ani vidět jak se plouží v přilehlém obilném poli…
Dále, vezme-li v úvahu nevšedně vyvinutý pud balancování u border kolie, což znamení, že se staví na opačnou stranu dobytka, než stojíme my, tím odřízne únikové cesty a drží stádo pohromadě. Nasměruje stádo tak směrem k nám. Pokud se náhodou stane, že se jedná o polodivoký stepní skot, rozhodně bych u svého psa za tak silný pud pro balancování nebyla zrovna moc vděčná!
Pumi se skutečně nedá dost dobře přesvědčit, že by měl pozvolna v kruhu obíhat kolem dobytka a přitom se na něj jen dívat ze vzdálenosti tak 18 až 20 metrů. Jak se zvyšuje vzdálenost mezi psem a stádem, které by měl podle všeho hnát, zhoršuje se úměrně i kontakt mezi psem a dobytkem, pokud k němu nenecháme psa přiblížit, ztrácí postupně zájem, protože má pocit, že nemá stádo pod kontrolou. Fyzická blízkost je pro psa velice důležitá, aby se mohl kdykoliv vrhnout do akce, kde je ho zrovna třeba!
Hanka Koroščenko ,,Jassy,, blízkost a rychlá akce
Díky výše zmíněné reorganizaci si potenciální nadšenci do pasení pomalu uvědomili, že nejpřínosnějších výsledků dosáhnou, pokud budou od každého plemene očekávat ty vlastnosti, ke kterým bylo šlechtěno.
Podívejte se na nákres soutěžního parkuru v maďarském stylu.
V minulosti maďarští ovčáci vybírali a chovali psy na základě jejich pracovních výsledků. Pověst dobrého pracovního psa se šířila rychle. Vzhled nebyl vůbec důležitý, hledělo se pouze na to, aby srst vybraného psa nevyžadovala příliš mnoho péče, aby nebyla moc dlouhá, nedržely se v ní bodláky ani trny, a pokud by se do ní přeci jen zachytily, tak aby se jich šlo snadno zbavit - ani to bodláčí by však nemělo psa při práci obtěžovat.
Na ovčích farmách se ze zvyku často stříhal pes společně s ovcemi. Pastevečtí psi se exteriérem velmi lišili, spíš by se dali pokládat za míšence, než za puliho, mudiho, nebo pumiho.
Naneštěstí dnes je tomu právě naopak; moderní chovatelé - s pár výjimkami - vybírají psy pouze podle vzhledu. Puli se téměř stal „obětí“ takového přístupu, s pumim a mudim v těsném závěsu…
V nedávné době se do povědomí dostal aspekt výběru psů dle jejich zdravotního stavu, ale na rysy chování, nervový systém a pracovní výsledky se u těchto psů spíše zapomíná, a to přes to, že se pro práci narodili!
U takto starodávných plemen by mělo být velmi důležité zachování rysů typických pro dané plemeno, dále tradic v celé jejich podstatě; měl by se také klást důraz na pracovní schopnosti, exteriér a samozřejmě dobrý zdravotní stav. Povinností a odpovědností chovatele je ve svém chovu obsáhnout všechna tři kritéria, protože pracovní schopnosti, dobrý zdravotní stav a exteriér se navzájem doplňují a plemeno ucelují. Přirozeně ne všechna odpovědnost za psy vyhovující těmto požadavků leží na bedrech chovatele, svůj podíl mají i lidé, co si pumiho kupují, kteří si neověří, jestli byli rodiče jejich budoucího pumiho vyšetřeni a pokud byli, tak jakým způsobem, mají-li nějaké pracovní výsledky, jestli u nich byly provedeny testy na dědičné choroby a povětšinou se ani vůbec nezajímají, jak rodiče jejich budoucího pumiho dopadli na výstavách, zdali splňují standard plemene.
Několik svědomitých chovatelů uznali, jak je důležité zachovat v těchto plemenech jejich přednosti; ke konci 90. let začali tito lidé pořádat soutěže v pasení a testy vloh pasení. Bylo by skvělé, kdyby se počet chovatelů, co upřednostňují psy otestované po pracovní stránce, navýšil.
Instinkt pasení je pro chovatele důležitým ukazatelem nejenom pro zachování jejich plemen, ale i pro utváření příštích generací. Tito psi jsou dnes pro stádový instinkt testováni odborně trénovanými porotci. Během testu psovod přistoupí se psem ke stádu. Nezkušení, neukáznění psi jsou na vodítku, ti poslušnější následují psovoda na volno. Porotci posuzují psův instinkt dle jeho chování. Výsledkem testu vloh pasení může být hodnocení „Vyhovující“, „Nejisté“ nebo „Nevyhovující“. Pochopitelně to, že pes vyběhne do nějakého směru, zaštěká a na zavolání se vrátí, nestačí - takové chování samo o sobě není vlohou pro pasení. Pes musí o dobytek projevit zájem. Není vůbec přípustné, aby byl pes natolik dobytkem zaujat, že by oddělil ovci od stáda a honil ji. To se označuje jako oddělování jednotlivého kusu dobytka a vychází ze silného loveckého pudu, má za následek diskvalifikaci ze zkoušek. Test se dá opakovat, není výjimkou, že pes se dostatečně naladí na správnou vlnu až po druhém, či třetím setkání s dobytkem. Jedním z důvodů může být příliš nízký věk psa; pes může být nejistý, bát se dobytka a v případě dospělejšího může jít o případ, kdy byl cvičen způsobem, nebo mohl být potrestán tak, že jsou teď jeho instinkty potlačeny natolik, že se jimi neřídí.
foto: Terhi Wallin, Tápioszentmárton 2012 ( Aurelius Óraás Bohemia Vivace ,,Akim,, a HIE - zkouška vloh)
Maďarský pastevecký styl vychází z tradic maďarských pasteveckých plemen a ze staletí staré maďarské kultury pastevectví. Tzn., že pes se při práci pohybuje typicky poblíž psovodových nohou a za dobytkem vybíhá pouze na jeho povel. Pes vedle toho, že dává pozor na dobytek, soustředěně poslouchá svého majitele. Vztah border kolie k ovcím je v porovnání s pumim mnohem silnější, proto se také pohybuje samostatně kolem ovcí a upřeně je pozoruje. Okamžitě reaguje na jejich pohyb, tím je udržuje pod kontrolou. Maďarští pastevci nemají tento pracovní styl v oblibě, říkají, že by pes neměl zbytečně ovce stresovat, ovce se pak nemohou v klidu dostatečně napást. Samozřejmě takový pes může být přivolán nazpět a ukázněn, jenže ovčáci se nechtěli věnovat výcviku psa celý den, maďarští ovčáci potřebovali psa, který se bude sice jen tak „potloukat kolem“, ale když bude potřeba něco udělat, vyrazí jako blesk!
Proto má také pumi mnohem silnější vztah ke svému majiteli než k ovcím, jeho motivací je svého pána potěšit. Tato touha je u pumiho neobvykle silná. Tudíž pumi většinou pracuje pro svého pána. Oproti tomu border kolie je motivována prací samotnou, bude tedy pracovat prakticky pro kohokoliv, kdo zná správné povely.
Termíny „shánění“ a „hnaní“ by ve spojitosti se psem samotným měly být vykládány trochu jinak, než se obecně rozumí, všichni pastevečtí psi potřebují shánět i hnát. Není pravdou, že by maďarští pastevečtí psi byli hovorově označováni jako psi „hnací“ jen proto, že by dokázali hnát stádo pouze dopředu! Nefungovalo by příliš dobře, kdyby pastevečtí psi dokázali jen odehnat stádo od ovčáka pryč…
Opusztaszér 2013, Ash Bohemia Vivace ,,Asztró,, - hnaní na pána
Snadno se dá vidět, že pumi „pes hnací“ je dobrým pomocníkem jen když vyrazí sám na pastvinu a přivede stádo zpět na farmu. Jinak řečeno, shání. Když šlo stádo na trh, musely se ovce nahnat na vůz.
Termín něco „hnát“ pochází nejpravděpodobněji ze starých časů, z doby kdy hlavní obživou obyvatelstva bylo hlavně zemědělství a chov zvířat. V oblasti Zadunají dobytkáři často hnali svá stáda, sestávající z několika set kusů maďarského stepního skotu, do proslulého Norimberku vzdáleného přes 960 kilometrů a dalších tržních měst v Německu. Taková cesta trvala pěšky se zásobními vozy a za asistence pasteveckých psů několik měsíců.
Psi hnali stádo po kopytě na trh, proto byli označováni jako „hnací psi“. Během těchto časů byl maďarský stepní skot velice známý. Je věrohodné, že se pastevečtí psi na těchto cestách na trh mísili se západoevropskými teriéry - tak se vytvořilo současné plemeno pumi v oblasti župy Somogy. Puli nebo psi typu puliho byli rozšířenější v oblasti národního parku Hortobágy a v maďarských nížinách.
Pár slov úvodem o mé tréninkové metodě
Sestává výhradně ze cviků, které pes dokáže provést již na základě svých existujících znalostí, což vede k úspěšnému dokončení nových a náročnějších úkolů. V psané podobě lze tuto metodu najít pouze na našich internetových stránkách v sekci „Trénink pumiho“, kde je také krok po kroku uvedena správná sekvence cviků, v jaké se mají učit a jak se mají učit, společně s ilustracemi. Základní cviky musí být očividně spolehlivě prováděny před tím, než začneme cvičit cviky složitější. Z tohoto důvodu je pořadí cviků v relativně neměnném pořadí.
Osvojení si vědy pasení nespočívá pouze ve výcviku psa. Je to mnohem složitější. Jak pes tak i psovod musí být důkladně obeznámeni s chováním dobytka, aby mohli předvídat jeho reakce a docílili dokonalé kontroly nad stádem ovcí. Majitel musí předvídat, jak dobytek zareaguje, aby se správně rozhodl, kdy a kam vyšle psa, zdali jej vůbec má vysílat a kam se má postavit on sám. Co se ovcí týče, veškerý kontakt se psem je pro ně stresující, je tedy opravdu důležité mít na paměti i welfare dobytka. Tyto znalosti mohou být získány pouze prací s ovcemi, pasení je díky tomu považováno za nejkomplikovanější ze všech psích sportů.
Moje metoda je postavena na mnohaletých zkušenostech získaných výcvikem nemála psů a na tradicích a zvycích, kterým jsem se od ovčáků naučila. Základním kamenem je vynikající vztah mezi pánem a psem. Cílem je pes, kterého majitel dle individuálních potřeb navádí bez jakékoliv vnější pomoci.
Mé motto zní: „Při práci se psem byste měli být vždy důrazní a jasně dávat najevo svá rozhodnutí, jinak bude pes rozhodovat za Vás!“
Výcvikář pouze předává metody nácviku daného úkolu, jako nestranný pozorovatel pak hledá chyby a pomáhá s jejich nápravou. Majitel musí být v souladu se stádii pokroku svého psa, tím se upevní jejich vzájemný vztah. Se sbíráním nových zkušeností se nakonec mezi oběma stranami vyvine bezmezná důvěra, která je nutná ke zvládnutí náročnějších cviků.
Pes musí pánovi důvěřovat, pokud jsou například ovce příliš daleko a pes je nevidí, musí věřit, že je dříve či později v tom směru, kterým jej jeho psovod vyslal, objeví. I pán musí věřit svému psu, že když jej vyšle na vzdálenou pastvinu, kterou pes nemůže vidět, provede pes zadaný úkol bezchybně a přivede stádo bez toho, aby se jediná ovce zranila, zatoulala nebo ztratila.
foto: Pepa Jeff (,,Lisie,, a Já, na zkouškách HWT)
Stručně řečeno, dobrý vztah mezi pánem a psem, který získal pevné základy skrze nácvik komplikovanějších úkolů, vede k seriózní, soustředěné, přesné a rozvážné pastevecké práci.
do češtiny přeložila Jana Pončíková
