pasení - seznámení s ovcemi
Ovce patří do čeledi turovitých, do podčeledi kozy a ovce. Patří mezi naše nejstarší na nejrozšířenější domestikovaná zvířata. Jejich domestikace proběhla zhruba před 10 000 lety. Rozdíly mezi předky dnešních zvířat, jejich různá místa původu, podnebí, křížení, atd., daly vzniknout stovkám plemen. Během soutěží jsou nejčastěji k vidění ovce formy merino starobylého maďarského plemene racka.
foto: Terhi Wallin, Tápioszetnmárton 2012 - Akim a racky, zkouška vloh HIE
Ovce patří mezi zvířata stádového typu. Jen co začnou jehňata po první hodině od narození chodit, půjdou k větším pohybujícím se objektům, které pak následují, většinou se jedná o jejich matku. I dospělá zvířata budou následovat lidi, kteří je krmili, když byla jehňaty.
Ovce si udržuje oční kontakt alespoň s jedním dalším zvířetem. Pokud o něj přijde, snaží se ho okamžitě obnovit. Pokud to není možné, bude hlasitě bečet a intenzivně se snažit dostat k ostatním ovcím. Ovce držená odděleně může vrazit do člověka, dokonce i srazit k zemi osobu, která ji od stáda oddělila, proto se doporučuje mít ovce neustále na očích. Je vhodné držet ovce po skupinách, nebo takovým způsobem, aby na sebe viděly, aby se nedráždily držením v izolaci.
Ovce držené na oploceném místě se naučí jak na psa reagovat. Pokud zvířata nejsou na práci se psem zvyklá, tak se při pokusu je s ním pást rozutečou. Ovce shluknuté do jedné skupiny se pokusí udržet od psa nějakou minimální vzdálenost a budou úměrně reagovat, pokud se pes přiblíží víc. Tato úniková vzdálenost je udržována jak celým stádem, tak i jedinou ovcí. Když se ovcím nedaří utéct, můžeme očekávat, že se obrátí čelem ke psu a oběhnou ho, aby se vyhnuly sehnání dohromady.
Ovce nevnímají své okolí tak jako lidé. Ovce mají oči po stranách hlavy, tudíž mohou vidět skoro celý prostor okolo sebe bez toho, aby musely otočit hlavu. Za nimi existuje asi 30° zóna mrtvého bodu. Jejich pole trojrozměrného vidění, které jim pomáhá s prostorovým vnímáním, je omezenější než u lidí.
Nemají žádnou představu prostoru po svých stranách, na každou vidí jen jedním okem. To vysvětluje, proč se začnou najednou bát, když se něco cizího objeví v jejich postranním zorném poli. Původem patří ovce mezi zvířata lovená predátory, proto neustále ve svém okolí vyhlíží jakoukoliv známku nebezpečí - široký rozhled byl proto velice důležitý. Přestože reagují na běžícího psa i z dálky přes 900 metrů, nereagují na toho, který se nehýbe, nevidí ho totiž tak dobře jako člověk.
Jak jsme zmínili výše, domestikované ovce se zhoufují, pokud se přiblíží pes nebo člověk. Pokud se tak stane, je snadnější je hnát. Hnát celé stádo je mnohem méně obtížné než od něj pár ovcí oddělit. Nicméně, dobře vycvičený pes, nebo dva lidé rozdělení ovcí usnadní. Často je jednodušší zahnat celé stádo do ohrady, přestože potřebujeme jen pár ovcí.
Je lehké hnát ovce se psem nebo s pastevcem, protože ovce si snaží stále udržet svoji únikovou vzdálenost. Reakci ovcí ovlivňuje pozice i řeč těla, pohyb a hlas, jak člověka, tak i psa. Během teplého počasí se doporučuje začít pracovat dříve, neboť práce s ovcemi je během chladnější části dne snazší, není třeba dodávat, že se lépe pracuje i ovčákům.
Aby pes předváděl co nejlepší výkon a dosáhl co nejlepší práce, musíme ho pravidelně trénovat a neustále ho správně navádět.
Veliké nebezpečí při hnaní stáda představuje zaražení se v úzkých průchodech, například u pastviny, na kterou se vchází brankou. Riziko můžeme snížit následujícím:
-
ovce necháme projít jejich vlastním tempem
-
využijeme okolní terén
-
vedle branky někoho postavíme, aby zacpání průchodu zamezil
-
musíme být více pozorní, v případě, že se v cestě stáda nachází řeka, kanál, branka, nebo jiné úzké překážky.
Když přivádíme ovce k bráně, je třeba zamezit stresujícím podnětům jako je pes a hluk, který vydává. Ovce potřebují vidět, kam jdou. Obtížnost zahnání ovcí do ohrady závisí z velké míry na pozici ohrazení, bran a cest. Pokud to není nutné, je nejlepší neměnit náhle směr, tím pádem by rohy měly být procházeny obloukem.
Když chceme zahnat stádo do malého prostoru, musíme toho dosáhnout v co nejkratším možném čase. Pokus musí být úspěšný napoprvé, protože pokud z týlu stáda nějaká ovce uteče, bylo by mnohem obtížnější nahnat ji zpět. Je snazší ovce nahnat dovnitř, pokud vidí alespoň 3 metry od pozice, kde začínáme. Pro usnadnění se pak také z této pozice vyplatí mávat rukama nebo dělat hluk. Efektivní pomůckou, která nás nic nestojí a je šetrná ke zvířatům, je vydávání slyšitelných signálů při chůzi za stádem. Pokud je ale používáme často, zvířata si na ně zvyknou. Když se stresové faktory výrazně uplatňují, semknou se zvířata dohromady a mohou lézt jedno druhému po zádech, což může narušit hladký průchod skrze různé otvory. Jakmile začnou ovce procházet skrz, musíme se zdržet hnaní a nechat je projít jejich vlastním tempem, tak jak ovce jdou.
Pokud ženeme po veřejné silnici, musíme dávat pozor a zastavit dopravu. Zkušenější člověk by měl jít za stádem, aby pomohl s přesnějším a efektivnějším přecházením. Ovce, jako typické stádové zvíře, bude přirozeně následovat ostatní. Když si na někoho zvykne, půjde za ním. Často se této metody využívá na větších ovčích farmách, ovce zde následují staršího, již vytrénovaného skopce.
Typické chování u ovcí:
-
běží rychleji na rovném terénu než do kopce, rychleji do kopce než dolů
-
když se ovce dostane do čela pohybující se skupiny, tak většinou zastaví a zhodnotí změny ve svém prostředí
-
jakmile zastaví, podívá se na zem, jestli má dostatek prostoru pro pohyb hlavou
-
odvrací se od kraje prohlubní
-
pokud pod sebou uvidí nějakou prohlubeň, postaví se na zadní
-
ve slepé uličce zastaví, otočí se, a vrátí se asi o necelé 3 metry nazpět
-
odmítá vstoupit do hluboké vody, nebo pokud nedokáže hloubku odhadnout
-
pokud ovce utíkají, pokouší se protlačit škvírami, které jsou menší než ony
-
dobrovolně neprojde přes neznámé a úzké překážky, u nichž nevidí konec. Když ji tam pes nahání, hledá ovce v podstatě únikovou cestu a pokud nevidí dovnitř, raději tam nepůjde.
Pro informace ohledně světových domácích plemen ovcí klikněte zde.
TIP: pro zvětšení a detailnější popis klikněte na malé obrázky náhledu.
do češtiny přeložila Jana Pončíková
