Marpo
Pokud byl na Původu Umění jeden z hlavních důvodů následného mírného neúspěchu velmi úzký tématický rozsah, tak na Marpokalypse se to Marpo rozhodnul změnit. Původ Umění byl pokus o první čistě battle desku v našich končinách, pokud tedy nepočítáte průměrnou Frekvenci P.H.A.T. od Phata alias Jamese Colea, jenže naplnit třináct stop pouze metaforami a battle rýmy a zároveň udržet soustřední posluchačů od první až do poslední vteřiny, je úkol téměř nadlidský. Paradoxním faktem jistě bylo, že ona výjimka ve schématu Původu Umění pojmenovaná Mrdám tě, sklidila vedle největšího hitu Neporazitelní největší ovace. A právě lyrický rozsah rappera, který se netají svou náklonností k tvrdému jádru sparťanských fanoušků, je možná největším překvapením nové desky. Battle styl plný tvrdých rýmů a metafor ale i tak převládá a Marpo opět ukázal, že je v této disciplíně jeden z nejlepších u nás, ne-li právě ten nejlepší. Desku otevírá již i obrazově ztvárněná pecka Jděte Mi Z Cesty, která jasně charakterizuje Marpovy přednosti, kterými jsou výborné slovní obraty, nekompromisní rýmy a striktní flow, kterou by mu spousta emcees mohla závidět. Zkuste se zamyslet, který emcee u nás by dokázal "zajebat" do rychlého tvrdého beatu lépe než Marpo? Ačkoliv Vám může vadit jeho drobná vada řeči, kterou sice nedokáže obrátit ve svůj prospěch a těžit z ní jako např. jako La4, ono "šlapání na jazyk" je pouze kosmetickou vadou na celkovém dojmu. "Dneska je normální, že každej dissí svojí mámu že ho donutila vynést smetí, chápu že postupem času je to moderní, ale nezapomeňte kdo tu byl kurva první!" Právě zde Marpo dokázal naprosto přesně vystihnout situaci na české scéně. Podobně údernou a energií nabitou skladbou je dále třeba stejnojmenná skladba podle názvu desky Marpokalypsa, či výborná In The Spotlight s hostujícími američany Outherem a Skandoem, ve které opět Marpo připomíná, kdo že opravdu začal s érou dissování u nás: "Kdybych nezačal dissit děti by chcíply nudou, rap by se pořád rýmoval na první a druhou!". A aby "Methaforical King" nezůstal jenom u chození kolem horké kaše, v tracku Cowards/Zbabělci si na mušku bere konkrétně Phata, jemuž vrací úder z druhé desky Supercrooo Neurofolk. Vrcholem kategorie "battle tracků" a zároveň nejlepší skladbou celé desky je však kolabo s floridským rapperem Hard Targetem pojmenované Ortodoxní Rap, které se kromě přesného rapu může pyšnit také výborně šlapajícím instrumentálem, který jasně vyniká nad zbývajícími hudebními podklady, ale o tom až níže. Zároveň mi tato věc velmi připomíná také asi největší hit z první desky Neporazitelní.
Abych se vrátil k různorodosti lyrics na Marpokalypse, Marpo zde velice překvapil i tím, že dokáže být poměrně dost otevřený a upřímný a dokáže mluvit i o osobních tématech. A ačkoliv se v některých momentech jedná o fikci, spoustu pravdy v Marpových textech přecejenom naleznete. Jedná se hlavně o track Ptáš se proč, který obohacen o velmi melancholické instro chvílemi nahání husí kůži a ačkoliv zpěv asi nikdy nebude Marpova parketa, polohy v refrénu za uši ani tolik netahají.
Co je ovšem pro mě osobně asi největším překvapením celé Marpokalypsy, je dvojice velmi temných tracků Dr. Marpenstein a Evengelium. Hlavně prvně jmenovaný song upoutá velmi temnou až téměř horrorcorovou atmosférou, kterou jsem na české scéně spatřil maximálně u Řezníka či Hrobky a Pitvy. Samostatnou kategorií je poté věc Muay Thai, věnovaná thajskému boxu, kterému se Marpo aktivně věnuje.
Faktorem, bez kterého se však žádná deska neobejde a který právě v případě Marpokalypsy sráží celé LP od statusu výborného alba, je ovšem produkce. Marpo vsadil téměř ve všech případech na svého věrného parťáka Gipsyho (jeden beat má na svědomí Outthere, konkrétně skvělý podmaz ke tracku In The Spotlight), což se ovšem ve výsledku příliš neosvědčilo. I když může být rap na té nejvyšší možné úrovni, vždy to bude pouze 50% výsledku a právě hudební stránka věci je to, na čem to všechno drží nebo padá. Pokud bych měl vypíchnout těch několik dobrých hudebních momentů, nemůžu opomenout již zmiňované záležitosti Ortodoxní Rap, Jděte Mi Z Cesty, Ptáš se proč, či Muay Thai, ve které Gipsy vysamploval skladbu pocházející právě ze zmiňovaného bojového sportu. Pokus o navázání úspěchu hitu Mrdám tě z první desky se v "pokračování" nazvaném Miami Ritz také nepovedl a dalším slabším momentem je třeba Mluvím S Tebou. Jinak se jedná spíše o lehce nadprůměrnější či průměrné instrumentálky, které však ve výsledném efektu samotného Marpa poněkud sráží.
Co můžu na závěr říct poměrně s jistotou je skutečnost, že ačkoliv Marpo natočil velice slušnou desku, tábory fanoušků budou určitě rozděleny na dvě části. Buď ho nenávidíte, nebo jste jeho desku očekávali s napětím, jako by zbývalo pět minut do rozdávání vánočních dárků. Haterz nikdy nevymřou, což se však dá říct i o fanoušcích tohoto kontroverzního interpreta. Marpo prošel zřetelným progresem a pokud bude mít pro příště větší štěstí i ve výběru beatmakerů, můžeme se těšit zase ještě na něco lepšího.