Když bylo vyhlášeno do světa, že se připravuje hollywoodská adaptace comicsu Wanted od Marka Millara, hodně lidí se podivovalo. On si Hollywood dovolí natočit něco takového? Nihilisticky-anarchistický comics plný krve, ve kterém jsou hlavními postavami comicsoví záporáci, kteří se rozhodli zlikvidovat všechny superhrdiny? Comics o tom, jak se z obyčejné úřední krysy, která neví co se svým životem, stane elitní zabiják a podle rčení „s velkou mocí přichází velká zodpovědnost" se ani trošku nechová? Spíš podle rčení „s velkou mocí přichází velká korupce ducha"?

Ten comics je v podstatě nezfilmovatelný v té podobě, v jaké existuje. U nás vyšel pod názvem Mrtvý nebo živý a je tak zlý, drsný, neberoucí si ohledy na nic a na nikoho, že by přes klasickou studiovou produkci prostě neprošel. Nehledě na to, že by musel stát alespoň 200 milionů dolarů a nikdy by si pak na sebe nevydělal. Absence kladného hrdiny z comicsu Wanted také nedělala zrovna horkou látku pro mainstreamového diváka - z Wesleyho se totiž v comicsu stává dost sviňák, který bez mrknutí oka zabije klidně tisíc lidí.

Kdepak ve filmu. Tam se téměř všechny hlavní postavy řídí úplně jiným klíčem. „Zabij jednoho a možná zachráníš tisíce," vysvětluje Angelina Jolie v roli Fox, elitní vražedkyně pracující pro Bratrstvo, spolku sdružujícím zabijáky se zvláštními schopnostmi, jejichž úkolem je udržet „rovnováhu na Zemi". Žádní superzlouni proti superhrdinům, pouze tkalcovský stav určující jména lidí, kteří musí být zavražděni, aby byla ona rovnováha udržena. Což je možná oproti comicsu trošku filozofičtější vylepšení zápletky, ale ve výsledku je zde jen proto, aby se mělo proč zabíjet.

Ona rovnováha není ve filmu příliš vysvětlena, ani to, kdo ji určuje a co ty terče snad možná v budoucnu provedou. Členové Bratrstva tak nevědí, zda zabíjejí budoucího Adolfa Hitlera, nebo jen nějakého nebohého člověka, na kterého si tkalcovský stav zasedl. Zpochybňování činů, které Bratrstvo bez otázek provádí, mají dát hlavnímu hrdinovi Wesleymu trošku hloubku, nějaké morální dilema, což opět funguje jen z části. Jakákoliv morální dilemata jsou zapomenuta v momentě, kdy Angelina odvypráví svůj dojemný příběh z dětství.

Ovšem, na druhou stranu, proč ne? Všechna témata dostanou obstojnou pointu na konci filmu, dokonce divák dostane příležitost k zamyšlení a to je od „obyčejného" akčního filmu mnohem víc, než by kdokoliv očekával. Ve své podstatě patří Wanted k nejchytřejším akčním filmům posledních několika let a vyrovnává se mu snad opravdu jen ten první Matrix.

Když k Matrixu ještě navíc přidáte některé prvky z Klubu rváčů (v podstatě celý začátek filmu, ve kterém Wesley předvádí vnitřní monology, které jakoby vypadly z geniálního snímku Davida Finchera), můžete mít zhruba představu, jak Wanted vypadá. Není tak anarchistický jak by být mohl (a jaký je comics), přesto je ve všech aspektem TÉMĚŘ dokonalý.

Hollywood nějakou tu východní krev potřeboval jako sůl a kazašský mág Timur Bekmambetov, který díky svým ruským Nočním a Denním hlídkám dokáže, aby ve filmu sto dolarů vypadalo jako tisíc dolarů, byl naprosto výbornou volbou. Akčním scénám dodal obrovský punc originality - v každé je něco naprosto unikátního, něco, co vám v hlavě zůstane navždycky a spousta dalších filmů to bude jistě v následujících letech napodobovat. Auta létají, kulky zpomaleně krouží po celých městech (úplně poslední scéna, která je tak trošku symbolická, prostě geniální JE) a všude stříká krev. Samozřejmě, Wanted je film nepřístupný, tedy mluví se sprostě a kulky zpomaleně prolétávají lebkami. Ovšem nijak samoúčelně, má to být hustá nihilisticky-anarchistická jízda a díky téhle odvázanosti Wanted takovou skutečně je.

Nakonec se ještě musíme zmínit o hercích. James McAvoy totiž přerod z vyčerpaného úředníčka, kterému teče nudle a kvílí, když se s ním Angelina Jolie prohání městem v červeném fáru a uniká hlavnímu záporákovi, se totiž naprosto famózně přerodí v nekompromisního zabijáka. Angelina Jolie nebyla v žádném akčním filmu charismatičtější (takováhle měla být sakra v Tomb Raiderovi!) a Morganu Freemanovi stačí, aby tím svým trombónem řekl „motherfucker" a hned má netušený respekt.