Recenze - Blacksite: Area 51

V roce 2005 vyšla Area 51, která se někomu vyhnula velkým obloukem, jiného uhranula svižnou akcí, střílením emzáků či humorem. Byla to sice klasická FPS, nicméně dobře hratelná a není proto divu, že studio Midway připravilo další titul s názvem Blacksite: Area 51, který už sice před nějakým tím časem vyšel, ovšem nyní se znovu připomíná svou novou verzí 1.2 (rozuměj přidání českých titulek, oprava některých problémů a nižší cena). Pokud jste jej, stejně jako my, nenašli pod vánočním stromečkem, tak máte nyní možnost ho s námi dodatečně rozbalit. Jestli na vás uvnitř čeká podoba v zájezdu na Madeiru nebo černočerné uhlí se dozvíte v následující recenzi.

Válka s emzáky

Jako hlavní hrdina Aeran Pierce, coby americký voják, který nikdy nepromluví, se na samotném začátku ocitáte se dvěma kolegy na irácké půdě. Brzy zjišťujete, že něco není v pořádku a že mezi vaše úhlavní nepřátele nebudou spadat jenom vojáci Blízkého východu. Těch si užijete pramálo a o několik let později, kam se děj náhle přesune, se nacházíte v okolí Nevadské pouště a města zvaného Rachel. Zde vše pokračuje a je na vás a vašem týmu, abyste zachránili svět od nechutných monster, které vás nenechají jen tak v klidu – nechť teče zelená.

Sám svět nespasíš

Po celou dobu akčního tažení budete v blízkém kontaktu s vašimi spolubojovníky, kterým můžete udělovat pouze elementární příkazy typu sem dojdi, tohle otevři. Vše zadáváte pomocí jednoho tlačítka, což je příjemné. Kromě toho však budete vystaveni i týmové morálce, která se bude zvyšovat či snižovat vaším jednáním na bojišti. To znamená, že pokud budete aktivní v boji a budete pomáhat, tak můžete očekávat to samé od kolegů. Jestliže se naopak budete někde schovávat a nechávat špinavou práci na nich, bude jejich morálka klesat, stejně jako chuť zabíjet nestvůry. Celkem vzato si toho za celou dobu hraní možná ani moc nevšimnete, ale tak trochu to nějak funguje, víceméně v pozadí. Nepostradatelnou věcí jsou zbraně, kterých je ale zatraceně málo.

„Zbrojní arsenál je tedy poměrně chudý, ale na přežití stačí”

Nejvíce vámi používaná bude M4 (odlehčená verze M16A2), která hned padne do ruky. Na vzdálenější cíle vám přijde vhod odstřelovačka s dvojitým přiblížením, na vytrvalejší nepřátele (obrovitánská monstra) se bude hodit raketomet. Pistoli snad za celou dobu hraní ani nepoužijete, v pozdějších fázích hry narazíte na jakousi mimozemskou brokovnici, která se stane po prvně jmenované, nejvíce používanou zbraní. Posledním kvérem je emzácký raketomet, jenž pravděpodobně použijete jen párkrát nebo vůbec. Házet můžete i granáty - toť vše. Možná vám to nepřijde zas tak málo, ale prakticky budete používat jen M4. Zbrojní arsenál je tedy poměrně chudý, ale na přežití stačí. Co možná více zamrzí je nedostatek různorodých nepřátel a jejich inteligence.

Setkáte se asi tak se čtyřmi základními druhy a zhruba třemi velkými bossy. Ti jsou vizuálně monumentální, avšak po zjištění jejich slabých míst je během chvíle skolíte – více nápaditosti, pánové autoři. Co se týče misí, tak ty jsou rozděleny do šesti epizod, přičemž každá jich skýtá zhruba šest. Na výběr máte celkem ze tří obtížností. Přibližná doba hraní se pohybuje kolem jedenácti hodin. Za tento vcelku krátký čas se ovšem příliš nudit nebudete. Kromě klasického střílení za chůze/běhu/stání se projedete ve vojenském džípu a hummeru, jenž budete řídit a to pomocí vychytrale funkčního ovládání – tlačítko W značí plyn, zatáčíte myší. Proletíte se také ve vrtulníku, kde se ujmete pouze kulometu, jak to bývá u podobných her zvykem. Mise jsou tak vcelku různorodé a pocit stereotypu se za celou dobu hraní málokdy objeví. Systém ukládání je řešen pomocí záchytných bodů. Libovolně si tak hru uložit nemůžete, což se mi obecně moc nezamlouvá. Nicméně automatická ukládací místa jsou rozmístěna vcelku rozumně, ale nejednou vás po zabití naštve, že musíte začínat zase od určitého bodu i v případě pokud potřebujete urychleně hru ukončit.

TIP:Tlačítkem TAB můžete zrušit či zapnout dolní informace o počtu nábojů a kurzor zobrazující směr střelby. Na obrazovce vás tak nic nemusí rušit a po chvíli hraní ani žádné grafické pomůcky nebudete postrádat, střelba bude i tak přesná a o počet nábojů se starat nemusíte, protože jich bude po padlých nepřátelích i běžně pohozených bednách dostatek. Systém zdraví je pak řešen jako u většiny moderních her – po chvíli klidu se automaticky doplní.

Krása pro oči

Vizuální stránka hry je na dnešní poměry perfektní, ovšem také na úkor hardwarové výkonnosti. Pokud ale vlastníte nadupanější stroj, tak se budou vaše oči mnohdy kochat. Trochu hůř jsou na tom zvuky, hlavně při střelbě do různých materiálů, jinak jsou však uspokojivé. Nedílnou součásti hry je i multiplayer, který rozhodně stojí za vyzkoušení a přidá několik hodin hraní k dobru. Co se týká počeštění, tak by se asi více hodil celkový dabing, jelikož titulky v levém horním rohu se vám někdy budou špatně číst, zejména pokud budou na světlém podkladu. Často je ani nebudete stíhat (a že jich je na akční hru požehnaně), jelikož vás budou zaměstnávat nepřátelé. Nicméně pro neangličtináře je to lepší jak nic a pro znalé dobrá výpomoc.

Zaostřeno na padesát jedničku

Blacksite: Area 51 je sice klasická, lineární FPS, která bohužel nepřináší takový zážitek, jaký mohla nabídnout, nicméně i tak je vcelku pestrá a záživná. Škoda jen, že některá koření nebyla přimíchána. Celková atmosféra mohla být obohacena, ať už namluvením hlavního hrdiny, který, jak již bylo řečeno, nepromluví za celou dobu ani slovo nebo animacemi, jenž se zde vůbec během hry nedočkáte, ani ve formě intra či závěrečné odměny. Ve hře narazíte na několik opravdu povedených situací, kterých mohlo být ale více. Škoda, škoda, snad se dočkáme příště hry, kterou budeme hrát celou dobu s otevřenými ústy a spadnou nám, až týden po dohrání. Nyní budou otevřené tak na půl, možná vám i dvakrát poleze mráz po zádech (což je vcelku málokrát) a na konci si třeba řeknete – nebylo to špatný. S trháky jako Crysis nebo Call of Duty 4 se Blacksite rozhodně srovnávat nemůže, ovšem ani s propadáky typu Soldier of Fortune: Payback – svou cestu si razí někde uprostřed a je jen na vás, jakým směrem se vydáte vy.