Volné verše
5. 1. 2008
Barvy
Rudá barva lásky
Žlutá barva - klásky
Modrá barva - naděje
Černá - už se nic neděje
Bílá barva - nevinnost
Zelená - lesů kolem dost
Fialová - borůvkové břicho
Černá - už prosím ticho
Pro mou druhou, stejně nešťastnou
Pro mou druhou
stejně nešťastnou
chtěl jsem modré z nebe snést
Její milý vydal se na poslední z cest
Chtěl jsem podat ruku
ruku pomocnou
Po dlouhém roce
cítil jsem radost
Pak přišly noce
asi neměls ji rád dost
Pak dlouho neviděly
oči mé ty její
Čas slzy přinesl
po tvářích stékají
Chyběla mi jako voda
myslel jsem, že i já ji chybím
Tak jsem řekl, byla by škoda
abych dál byl Tvým
když se oba trápíme
Jenže já se trápil sám...
Hradní pán
Hradní pán kouká z ochozu
Zachtělo se mu provazu
A tak hledá třešeň
kde rád by byl věšen
Druhá vlna smutku
Na táboře
opilá holka
chtěla mě
Po táboře
smutná holka
chtěla mě
Dneska je
opilá a smutná
s jiným(i)
Bylo třetího září
siluety pomalu splývaly s paprsky světla
a odlesky slámy ve vlahém větru
Bylo mu nádherně jako nikdy
políbil ji a ona mu to oplatila
Cítil se jako člověk, po dlouhé době...
Ale byl to jjen sen
teď se se slzami probouzí
a zjistil, že vedle něj leží
pouze
vzpomínky
Rok se vyhýbal jedné ulici
ale teď neví, jak se má dostat
na Červenohorské sedlo...
Každej drží něčí ruku
Já se vedu sám
Do tmy
Spisovatel je někdo, kdo se nebál vystoupit z řady, aby lépe viděl.
Rudá barva lásky
Žlutá barva - klásky
Modrá barva - naděje
Černá - už se nic neděje
Bílá barva - nevinnost
Zelená - lesů kolem dost
Fialová - borůvkové břicho
Černá - už prosím ticho
Pro mou druhou, stejně nešťastnou
Pro mou druhou
stejně nešťastnou
chtěl jsem modré z nebe snést
Její milý vydal se na poslední z cest
Chtěl jsem podat ruku
ruku pomocnou
Po dlouhém roce
cítil jsem radost
Pak přišly noce
asi neměls ji rád dost
Pak dlouho neviděly
oči mé ty její
Čas slzy přinesl
po tvářích stékají
Chyběla mi jako voda
myslel jsem, že i já ji chybím
Tak jsem řekl, byla by škoda
abych dál byl Tvým
když se oba trápíme
Jenže já se trápil sám...
Hradní pán
Hradní pán kouká z ochozu
Zachtělo se mu provazu
A tak hledá třešeň
kde rád by byl věšen
Druhá vlna smutku
Na táboře
opilá holka
chtěla mě
Po táboře
smutná holka
chtěla mě
Dneska je
opilá a smutná
s jiným(i)
Bylo třetího září
siluety pomalu splývaly s paprsky světla
a odlesky slámy ve vlahém větru
Bylo mu nádherně jako nikdy
políbil ji a ona mu to oplatila
Cítil se jako člověk, po dlouhé době...
Ale byl to jjen sen
teď se se slzami probouzí
a zjistil, že vedle něj leží
pouze
vzpomínky
Rok se vyhýbal jedné ulici
ale teď neví, jak se má dostat
na Červenohorské sedlo...
Každej drží něčí ruku
Já se vedu sám
Do tmy
Spisovatel je někdo, kdo se nebál vystoupit z řady, aby lépe viděl.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář