Boxer Jeremy
Jsem majitelkou psa rasy Boxer. Pořídili jsme si ho spolu s přítelem jako štěňátko v červnu roku 2004. Na základě inzerátu v novinách jsme si pro něho jeli až do Olomouce. Jeremymu bylo tehdy teprve 10 týdnů a už vážil 10 kg.
Pořídit si do bytu psa bylo přáním především přítelovým. O této rase se totiž dočetl v nějakém časopise, a tak i výběr podléhal jeho přání. Neměla jsem s výchovou psa žádné zkušenosti, ale přesto veškerá starost o Jeremyho nakonec zůstala jen na mně.
V prvním roce života byl Jeremy velmi nemocný. V tu dobu, kdy jsem každý týden navštěvovala veterináře, jsem si uvědomila i fakt, že mít psa, je velmi náročné také finančně. Jeremy musel, a dodnes musí, mít nejen kvalitní krmení, ale také další potravinové doplňky pro podporu zdravého růstu. Dnes váží 69 kg.Letos v březnu mu budou 4 roky a myslím, že je zdravý a ve velmi dobré kondici.
Abych z Jerika vychovala psa poslušného a hodného, snažila jsem se čerpat rady nejen z literatury, ale také od „pejskařů“ profesionálů. Zkusila jsem také tzv. cvičák. Avšak Boxer není rasa, která se cvičí formou drezúry jako psi běžných ras, ale musí se vychovávat. Takže i na cvičáku jsme měli zajištěnou individuální výuku cvičitelem. Snažila jsem se myho pejska tzv. "socializovat". To znamená od jeho malého věku chodit mezi pejsky i lidi. Zhruba do roka a půl byl k ostatním psům velmi přátelský a kamarádský, a to i přesto, že na něj velmi často nějaký pes zaútočil. Nejednalo se jen o velké či tzv. bojové psy. Jeremika jako malého napadly snad všechny rasy, které u nás v parku znám. Útočili na něj kokršpanělé, retrívři, labradoři, vlčáci i pitbulové. On se nikdy moc nebránil. Avšak v roce a půl nastal zlom, kdy Jeremyho napadl pes zezadu a kousl ho do stehna. Moloss dospívá zhruba kolem druhého roku, a tak v té době on již procházel pubertou. Pro mě nastala velmi těžká doba. Během puberty se Brutus několikrát popral, poznal svou sílu a výhry mu posílily sebevědomí. Musela jsem přistoupit k tvrdší výchově i těžším trestům. Asi po roce se pejsek zklidnil. K lidem je Jeremik dodnes velmi přátelský a kamarádský, ale ke psům se chová dominantně. Výjimkou jsou feny.
Zdálo se mi, že Jeremy je k lidem přátelský až příliš. Měla jsem dojem, že kdyby snad došlo k útoku na mou osobu, Jerik snad ani nezareaguje. Avšak nedávno taková situace nastala a se zachoval přesně tak, jak se od hlídacího psa očekává. Byl leden a večer kolem osmé hodiny jsem šla ven na procházku. Toho večera pršelo a venku téměř nikdo nebyl, a tak jsem myho boxera pustila z vodítka, aby mohl volně vykonat své potřeby. Procházeli jsme se po okraji parku podél silnice, kde parkují auta a tenkrát tam parkoval i autobus. On si odběhl nedaleko do roští a v tu chvíli se objevil menší chlapík s čepicí na hlavě. Nejspíš šel po silnici kolem autobusu a mého psa neviděl. Zeptal se mě, kolik je hodin. Přitom stál zády k Jeremymu, který byl už na cestě ke mně, aby mohl člověka přivítat. Vytáhla jsem svůj mobilní telefon z kapsy, abych se podívala na přesný čas. V tu chvíli mi ten chlap chtěl mobil z ruky vytrhnout. Já jsem svůj telefon však držela pevně, ale on byl snad i na tuto situaci připraven a udeřil mě nějakou kovovou tyčí do hlavy. Muj pes v momentě, kdy jsem obdržela ránu, na chlapíka zezadu skočil a začal ho mordovat. Ležela jsem na zemi a křičela na Jeremyho, aby ho nechal, protože jsem měla strach, že ho snad zabije. Připomínám, že má skoro 70 kg. Jeremik mě po krátké chvíli poslechl a šel ke mně. Chlap se zvedl a utekl. Moc rychle neběžel, musel být totiž hrozně pohmožděný a příšerně vystrašený. Dnes mi celá tato historka přijde už komická až kuriózní. Díky mymu drahymu boxerovi nemám z přepadení žádné psychické trauma, ale naopak mi přijde směšné, jak ten zloděj utíkal s nepořízenou. Jistě se z toho dodnes nevzpamatoval.
Jsem moc ráda, že mám svého Jeremika a že je to Boxer. Vím, že když se mu budu i nadále věnovat a budu mu dávat vše, co takový pes potřebuje, udržím si za to u něj věrnost a upřímnou lásku a on zabezpečí mou ochranu. Každý, kdo si pořídí psa, musí se o něj především řádně starat. Je jedno, jestli je to pes malý nebo velký či dokonce bojový. Každý pes potřebuje své, a když to dostane, nemá důvod být agresivní nebo bezdůvodně útočný. Vše záleží jen na lidech, jak svého psa vychovají a jak se o něho starají. Například „bojová“ plemena potřebují především hodně pohybu, a pokud požadovaný pohyb nemají, jsou plni negativní energie, kterou samozřejmě někde vybít musí. Vždy si dobře rozmyslete, jakého psa si pořídíte a nejdříve se poraďte s odborníkem. Mít psa je štěstí, ale když svou volbu přeceníte, může to znamenat jen trápení nejen pro vás, ale také pro pejska.