Skotská apologie
Jedná se o místy nepodrobný souhrn toho, co se mi podař ilo zjistit o skotských jednotká ch (a
některých lidech skotské ho pů vodu) na území Čech a Moravy za Tř icetileté vá lky. Spíš je to
jen takový ná črt, vodítko pro někoho, kdo by se tímto té matem chtěl zabývat podrobněji (tř eba
to budu časem já , tř eba někdo jiný, povolanější). Nechci se zde stavět do pozice vševědoucího
autora, spíše se jen snažím dá t dohromady několik stř ípků , které jsem posbíral z rů zných
zdrojů . Jelikož Tř icetiletá vá lka obecně není mým největším koníčkem, a nemá m o té to době
než znalosti získané z populá rně naučné literatury, je pravděpodobné , že se v textu vyskytují
chyby. Pokud někdo na chybu narazí a upozorní mne na ni, budu jenom rá d.
Hned první věc, která mi není jasná je, jestli je Tř icetiletá vá lka ná zev, tedy jestli se
píše s velkým nebo malým t.
Tento člá nek vznikl jako podklad pro případnou diskusi na téma ú časti skotský ch
vojá ků na akcích vyobrazujících Třicetiletou vá lku na ú zemí Č ech a Moravy a je
určen vý hradně pro potřeby zá jemců o historický šerm. Jedná se o souhrnný vý pis
faktů z několika knih, které byly (nepřímo) na toto téma napsá ny. V kapitole
Prameny jmenuji knihy a jiné prameny, ze který ch jsem vychá zel, kapitola Skotské
jednotky v Čechá ch a na Moravě 1620 – 1645 se věnuje historickému přehledu
působení skotský ch jednotek u ná s za Třicetileté vá lky a v kapitole poslední, Zá věry
pro historický šerm, vyjadřuji svůj ná zor na případnou ú čast a zpodobnění těchto
jednotek při pořá dá ní historický ch slavností či bitev.
Prameny
Prá ce se opírá o čtyři pilíře. Nejdostupnější je habilitační prá ce Dr. Políšeňského –
Anglie a Bílá Hora, vydaná na FF UK v roce 1949. Kniha velmi dobře zpracová vá
téma britsko – český ch vztahů v letech 1619 – 1624, od kulturních zá lež itostí až po
vojenskou a politickou (ne)vý pomoc. Dá vá čtená ři nahlédnout do zá kulisí počá tků
Třicetileté války, jedná ní Achá ce z Donína s Jakubem Stuartem a Jakubově
nerozhodnosti a neochotě český m stavům pomoci. V několika kapitolá ch najdeme
poměrně dobrý popis působení anglický ch a skotský ch pluků vyslaný ch na pomoc
Zimní krá lovně a Fridrichovi. Kniha se však zabý vá pouze vojsky stojícími na
Fridrichově straně až na jednu (podstatnou) zmínku o armá dě ligistů a skotskou
otá zku nijak přímo nerozebírá , což není nijak zvlá štní, uvědomíme – li si, ž e dodnes
se slovo Anglie používá jako ekvivalent pro Velkou Britá nii.
Dalším knihou, kde lze nalézt podrobnější zprá vy o podílu Skotů na Třicetileté
vá lce v Evropě, je sborník Steve Murdocha: Scotland and the Thirty Years' War
vydaný v Leidenu 2001. Krá tkým člá nkem zde Dr. Políšeňský rozebírá téma Skotů
v Č echá ch a na Moravě, nerozepisuje se však podrobněji. Č lá nek je spíše
informativní, doplněný odkazy na svoji habilitační prá ci a další literaturu, či archivní
zá znamy. V několika dalších příspěvcích se zde dají dohledat další zmínky o Skotech
v Č echá ch a Dr. Worthington zde rozebírá téma Skotů v Habsburský ch služ bá ch.
Kniha není v Č eské republice dostupná .
PDF byl vytvoren zkuš ební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz
Obrazový materiá l poskytuje šestidílný soubor knih J.R. Paase The German
Political Broadsheet 1600 - 1700, (6 vols. Wiesbaden: 1986 - ), rovněž u ná s
nedostupný . Dalším pramenem, ze kterého jsem čerpal, je osobní korespondence s Dr.
Stevem Murdochem z University of Aberdeen a Dr. Davidem Worthingtonem
z University of Maynooth v Irsku.
Skotské jednotky v Č echá ch a na Moravě 1620 – 1645
Celkově lze říct, ž e bělohorské období je zmapová no poměrně podrobně co se tý če
Fridrichova vojska, o ligistický ch armá dá ch se mi nepodařilo zjistit mnoho, jen, že
v těchto armá dá ch skotské a irské (potenciá lně gaelské) jednotky byly (McSorley’s
Company v Buquoyově vojsku). Z pozdějších let existuje o Skotech i Gaelech
zejména ve švédský ch služ bá ch mnoho materiá lů z Německa a z Polska a několik
zmínek z Moravy. Je více než pravděpodobné, ž e se skotské (gaelské) jednotky
ú častnily Torstensonova taž ení na Vídeň ve čtyřicá tý ch letech. Tak speciá lnímu
tématu se však zřejmě ž á dný historik zatím nezabý val a shá nění materiá lů je velmi
obtíž né .
První zmínky o Skotech na ú zemí Č ech a Moravy pochá zí z druhé poloviny
šestná ctého století, kdy do země přichá zeli jako potulní prodavači a drá teníci. Č eši a
Moravané jim říkali „šoti“, z čehož se vyvinulo slovo šotek, které dnes zná me ve
vý znamu „skřítek“ nebo „ď á blík“.
První skotský vojá k, sir Henry Bruce, přišel na Moravu roku 1619. Byl to
skotský katolík, kterého František kardiná l Dietrichstein najal jako velitele posá dky
Mikulova. Začá tkem podzimu bylo toto město bylo od zbytku moravského
katolického ú zemí odříznuto vojskem moravský ch stavů a začá tkem prosince
oblež eno.
Kardiná l Dietrichstein Bruceovi nařídil, aby zachoval neutralitu a nepodnikal
ž á dné vojenské akce. Bruce jej však neuposlechl. Vyplenil Břeclav a jejího velitele
zajal. Dostal za něj 15 000 florintů jako vý kupné. Z německé a francouzké
korespondence vyplý vá , ž e si místní obyvatelstvo stěž ovalo, ž e s nimi Bruce zachá zí
krutě, zejména se ž idy a anabaptisty. Po čtyřech tý dnech bojů Bruce kapituloval a po
krá tkém pobytu v Praze odjíž dí do Holandska, aby tam nabídl své služ by, Holanď ané
jej ovšem odmítají. Bruce odjíž dí do Anglie a přivá ží sebou sbírku politický ch
pamfletů. Tyto pamflety, většinou podporující Fridricha, jsou dnes ulož eny v Public
Record Office v Londý ně. První evropský vlá dce, který vyslal vojsko na podporu
český ch stavů, byl katolík Karel Emanuel, vévoda savoyský . Pluk pod vedením Ernsta
von Mansfelda, který byl původně shromá žděn pro taž ení proti Španělům, ú spěšně
obsadil Plzeň, ale španělský velitel Marradas jej nakonec porazil při pokusu dobý t
Č eské Budějovice. První větší podpora český m stavům přišla z Holandska. Vojsko se
shromá ž dilo během zimy na přelomu let 1619 – 1620. Pluk skotský ch mušketý rů pod
vedením sira Johna Setona z Carchunoth, sestá vající ze čtyř kumpanií, čítající asi
1200 muž ů. Spolu s plukem Johana Ernsta Sasko-Vý marského šli přes Hamburk
podél Labe do Braniborska do Luž ice. Na jaře roku 1621 se tyto pluky staly součá stí
Mansfeldova Č eského sboru a dostaly za ú kol brá nit česko - rakouské a česko –
bavorské hranice. To znamená , ž e se nezú častnily taž ení hlavního českomoravského
vojska, které se pokusilo dobý t Vídeň. Setonovy oddíly se ze severozá padních Č ech
přesunuly na jihový chod a dobyli Prachatice. Později ztratili Jindřichův Hradec a
ú porně brá nili Třeboň a Zvíkov. Ve Třeboni se Setonovi podařilo od místních získat
PDF byl vytvoren zkuš ební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz
větší množ ství peněz. Seton ve městě udrž el pořá dek a jeho muž i byli mezi lidem
docela oblíbení. Společně se skotský m oddílem Johna Dunbara a německo – českým
oddílem Straky z Nedabilic drž eli Třeboň až do ú nora 1622. Zvíkov se udrž el do jara
1622. Než se Seton vzdal, vyslal 150 muž ů ze své posá dky do Kladska, které se pod
vedením Franze Bernharda von Thurna brá nilo císařský m nejdéle. Tento oddíl byl
patrně posledním skotský m oddílem, působícím v bělohorském období Třicetileté
vá lky na ú zemí Č ech a Moravy.
Další Skot, sir Andrew Gray, začal v Londý ně a ve Skotsku nabírat dobrovolníky
začá tkem dubna 1620. Jeho pluk měl deset kumpanií, celkem 2500 mušketý rů.
V tomto pluku rovněž působili Skoti generá lporučík James Ramsay a kapitá n James
Dunbar, známý v Č echá ch jako „Dunbara“. Pluk se dostal do Č ech stejnou cestou
jako pluk Grayův a byl rovněž začleněn do Mansfeldova sboru. Grayův pluk měl za
ú kol brá nit česko-bavorksé hranice.
Proti říšský m oddílům generá lů Baltazara de Marradase a hraběte Buquoy,
které se připojily k vojsku Ligy pod vedením Johanna Tseclaese von Tilly a
Maxmiliana Bavorského však Gray nebyl schopen hranici udrž et a u Nepomuku jeho
pluk utrpěl těž ké ztrá ty. Gray se od té doby zdrž oval v Plzni, zatímco si jeho
důstojníci Conway, Weston a Nethersole „užívali v Praze“, o čemž se zmiňuje John
Taylor, ve svém pamfletu, který vyšel roku 1620 v Dortu. Ve skutečnosti se podle
instrukcí Jakuba Stuarta snaž ili dojednat s Fridrichem „vzdá ní české hry“. Zatímco se
vojska Ligy blíž ila ku Praze, Mansfeld s převelením Grayova pluku a dělostřelectva
na obranu Prahy otá lel příliš dlouho. 8. listopadu 1620, když začala bitva na Bílé
Hoře, byl Gray i dělostřelectvem za Berounem, v okolí Karlštejna a bitvu zmeškal o
jeden či dva dny. Když se dověděl o porá ž ce, stá hl se na Karlštejn, kde zanechal
posá dku čítající asi 600 muž ů.
Na Grayovo působení v Plzni se vztahuje zmínka o ú časti Gaelů v Grayově pluku, od
irského kaplana Fitzsimmonse z Buquoyova vojska se dochoval popis skotský ch
vojá ků Grayova pluku u Plzně. Fitzsimmons je popisuje jako „sešlá stvoření, podobná
ž ebrá kům, oděná v hadrech a zavšivená , zejména Irové“. Grayův pluk však byl stiž en
desercí a jakmile se tito „lupiči a vyvrhelové“ přešli na císařskou či ligistickou stranu,
zejména do MacSorleyovy irské kumpanie Buquoyova sboru, změnili se „ve skutečné
hrdiny“ a „neporazitelné“. Fitzsimmons ve shodě s český m kroniká řem Ská lou rovněž
vzpomíná , ž e 22. října večer narazil předvoj ligistů na pochodu z Plzně k Rakovníku
na malou (asi 40 muž ů) posá dku zá mku ve Svoješicích za Touškovem, kterou potřel.
Zde je nutné pro vysvětlení uvést, ž e v sedmná ctém století byli skotští Gaelové
označová ni za většinou Iry (Irren, Iares), protož e tenkrá t ještě v podstatě nedošlo ke
kulturnímu a jazykovému rozdělení Gaelů s Iry v Irsku (Hibernii).
Někteří z jeho důstojníků byli po bitvě zajati. Gray za ně zaplatil vý kupné a stá hl se
zpět k Plzni, kde se zú častnil Mansfeldova vyjedná vá ní s Holanď any a Fridrichem.
Grayův pluk dočasně obsadil Loket a Sokolov, kde odolal nelítostnému ná poru
císařský ch vojsk. Anglický pozorovatel, který se bojů zůčastnil, udá vá , ž e se Grayovi
vojá ci „třikrá t udatně brá nili nepřá telskému ú toku, ale v lednu 1621 jich zbylo toliko
300“. Gray koncem ledna kapituloval a odtá hl do horní Falce, kde se spojil
s anglický m sborem pod vedením lorda Essexe, který tvořil posá dku města
Frankenthalu.
PDF byl vytvoren zkuš ební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz
Skotští vojá ci se ovšem na našem ú zemí objevili i později ve dvacá tý ch a
třicá tý ch letech. Vévoda sasko – vý marský velel anglo – skotskému pluku,
shromá žděnému v letech 1626 - 27 v Holandsku pro taž ení Christiana IV Dá nského a
placeného Dá ny. Jedním z důstojníků tohoto pluku byl zřejmě i sir Andrew Gray,
který velel v letech 1624 – 25 jednomu z pluků Mansfeldova sboru.
Mansfeld plá noval pochod do Č ech podél Labe. Když však byl u Dessau
poraž en Albrechtem z Valdštejna, přesunul se do Slezska a spojil se s vojskem Jana
Jiřího Krnovského a moravský mi a valašský mi stoupenci Fridricha Falckého, kteří
drž eli vý chodní Moravu. Plá n na spojenectví s Bethlenem Gaborem, transylvá nským
princem, a napadením Vídně však nevyšel. Mansfeld zemřel v Chorvatsku a vévoda
sasko – vý marský nedlouho poté v Martině. Ani tento pluk však nebyl poslední
skotská vojenská síla v Č echá ch a na Moravě. Valdštejn založ il jízdní iro – skotský
pluk, sestá vající z katolíků. Ve vojsku rakouský ch Habsburků působili skotský
kalvinista Walter Leslie (později konvertoval ke katolíkům a stal se hrabětem Svaté
říše římské) a plukovník John Gordon. V ú noru roku 1634 se k nim připojili
důstojníci pluku plukovníka Waltera Butlera a pod ná tlakem španělský ch diplomatů a
italský ch generá lů zavraž dili v Chebu Valdštejna. Alespoň jeden z nich zanechal svůj
podíl z odměny jako stipendium pro irské studenty na praž ské univerzitě. Leslie
v habsburském vojsku slouž il ve střední a vý chodní Evropě a jeho rod v Čechá ch
přež il až do konce osmná ctého století.
V habsburský ch služ bá ch bylo Skotů více, například posá dce Špilberku v době
švédského oblež ení velel George Ogilvie.
Poslední skotské jednotky se na našem ú zemí objevily ve čtyřicá tý ch letech jako
součá st švédské armá dy na Moravě. Leslie se o nich zmiňuje v dopise ze 6. srpna
1942:
„Císařské zá lež itosti se Švédy nemohou probíhat lépe… , … zajali jsme více než tisíc
muž ů, většinou Skotů, a nepřítel u Olomouce bezpochyby ztratil asi 2000 muž ů.“
Podle Dr. Worthingtona je pravděpodobné, ž e se Skotové ú častniili i obléhá ní Brna.
Zá věry pro historický šerm
Je zřejmé, ž e skotské oddíly na našem ú zemí během Třicetileté vá lky působily na
nejrůznějších straná ch. Zatím nejsou známy ž á dné zá znamy o jejich odívá ní,
uniformá ch. Podle mého ná zoru ale Grayovy a Setonovy pluky nebyly vybaveny
jednotnou uniformou. Není důvod se domnívat, ž e by jejich vzhled vybočoval od
Skotů působících jinde v Evropě, zejména v Německu, odkud se dochovalo
obrazový ch materiá lů dost a dost. Myslím si, ž e se skotští vojá ci vý bavou a vý strojí
nelišili od ostatních, snad kromě typický ch veliký ch modrý ch baretů (bonnetů), které
jsou více než pravděpodobné. Maximá lně mohli nosit oděv z tartanové lá tky, ale
britského, anglického střihu, protož e většina naverbovaný ch Skotů pochá zela z Níž in,
které byly tou dobou již v podstatě poangličtěny.
Podle Fitzsimmonsovy nará ž ky lze však předpoklá dat, ž e se nechali naverbovat i
horalé, Gaelové. Ne všichni totiž byli katolíky a mnoho klanů z Vysočiny stuartovský
rod podporovalo. Tito by byli zřejmě oblečeni stejně jako později horalé ve švédský ch
služ bá ch v Polsku a Německu, kteří plédy (i když ne všichni), stejně jako tartanový
oděv („prostřihy“, kabá tce, nabírané kalhoty) nosili zcela jistě.
Stejně zřejmě budou vypadat i skotské oddíly na straně Švédů. Asi nejpodrobněji
zdokumentovaná přítomnost horalů v Evropě je McKayův pluk, jehož dřevoryty se
PDF byl vytvoren zkuš ební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz
dochovaly v Německu a severním Polsku. Tento pluk čítal na 3 000 muž ů a působil
ve třicá tý ch letech v armá dě Gustava Adolpha. Není příliš pravděpodobné, ž e by se
tehdy dostali na naše ú zemí, ale později, za Torstensonova taž ení, jak vyplý vá
z Leslieho dopisu, to mož né je.
V Paasový ch knihá ch dokumentuje vzhled skotský ch vojá ků (z Níž in i
Vysočiny, tedy „normá lně“ oblečený ch, i těch v „kostkovaný ch sukních“) několik
dobový ch obrazů.
Pro případné „skotské jednotky“ na „třicítkový ch“ bitvá ch u ná s je myslím
nemyslitelné, aby byli všichni v plédech či (to snad ani omylem) v kiltech. Poměr
zastoupení „normá lních“ a „kostkovaný ch“ vojá ků by měl být ca 1:3:4
(pléd:tartanový kabá tec, kalhoty: normá lní oděv + bonnet) v osmičlenném „pluku“
Mansfeldova sboru či Fridrichovy armá dy či poměr 1:1 (pléd:tartanový oděv) u
skotský ch ž oldnéřů na švédské straně v pozdějších dobá ch na Moravě.
Svoje pro i proti mají oba případy – bělohorské pluky jsou lépe dolož eny, ale není u
nich téměř zmínka o odívá ní, takž e můj odhad (konzultovaný dr. Worthingtonem a
Murdochem) je spíše spekulativní (spíš to bude 1:6:50 (pléd: tartanový kabá tec,
kalhoty: normá lní oděv + bonnet), ale tak velký oddíl by se těž ko stavěl… ) a
nadsazený , u švédský ch ž oldnéřů zase má me jistotu, ž e nosili horalský oděv, ale
jejich přítomnost na Moravě je zase dolož ena jen nepřímo, Skotové, o nichž se
zmiňoval Leslie nemuseli (i když je to nepravděpodobné) bý t horalé.
Nevole vůči ú časti „skotů“ v bitvá ch z období Třicetileté vá lky není podle
mého ná zoru zapříčiněna ani tak nedobovostí, jako spíš špatnou zkušeností z
„gotický ch“ bitev, kde tzv. „volisá ci“ vynikají neznalostí historického pozadí, absencí
dobové vý stroje a vý zbroje a jezdí na bitvy, kde nemají dobově, natož místně co dělat.
Nicméně myslím, ž e proti dobově věrně vyzbrojenému a vystrojenému oddílu by
organizá toři „třicítkový ch“ bitev neměli nic namítat a takový oddíl by měl mít
legitimní prá vo se zú častnit bitvy stejně jako kaž dý jiný dobově věrně vystrojený a
vyzbrojený oddíl. Samozřejmě tím však neupírám prá vo pořadatelů na zamítnutí
nabídnuté ú časti, např. pokud se jim to nehodí do scéná ře, či se jim to prostě nelíbí.
made by Petr Velan