Prolog Diamantu
7. 7. 2010
PROLOG
Před tisíci lety, když Salazar Zmijozel navždy opustil Bradavickou školu čar a kouzel a velká čtyřka se jednou provždy rozpadla, stala se věc, o které se dějiny nezmiňují.
Po svém odchodu se Zmijozel rozhodl stát největším černokněžníkem všech dob. Odebral se tedy na své panství, kde spolu se svým oddaným přítelem Forellem Lenutem, dědicem nejčistokrevnějšího rodu světa, začal vylepšovat dávná umění čar a kouzel.
Stejně jako Zmijozel i Lenut pohrdal mudlovskými kříženci, ale narozdíl od svého přítele je nechtěl vyhladit, chtěl jim vládnout. Zmijozel byl ale neústupný, za každou cenu chtěl vymýtit nečisté kouzelníky a přesvědčil svého přítele, aby mu pomohl vyrobit zbraň na jejich zničení.
Po dvacet let oba pátrali po legendárním předmětu, ve kterém měla být ukryta moc dávných mágů, jenž vymysleli první kouzla. Pak jednoho dne našel Zmijozel to, co hledal - Hadí diamant. Kámen, který ukrýval moc, o jaké se žádnému smrtelníkovi ani nesnilo, dokázal zajistit nesmrtelnost, ale i zničit vše živé.
Zmijozel se snažil jeho sílu ovládnout a pozměnit tak, aby zničila všechny, v jejichž žilách koluje zároveň kouzelnická i mudlovská krev. Jednoho dne byl ale při pokusu o podvolení jeho moci vážně zraněn. Těsně před smrtí zaklel diamant tak, aby se ho mohl dotknout jen kouzelník s čistou krví a to buď jeho samotného, nebo krví Lenutovou. Pak pověřil svého oddaného přítele dokončením svého díla. Lenut se však moci Hadího diamantu bál. Nechal vykovat malou schránku, do které kámen uschoval a truhlu pak ukryl na svém sídle.
Uběhlo dvacet let a Lenutovi se splnil jeho sen, stal se králem Skotska, králem mudlů a několik let poté i králem Kouzelnické aliance. Po dlouhá léta vládnul tvrdou rukou a se svou ženou zplodil šest dětí.
Když pak přišel jeho čas, zavolal si všechny své potomky k sobě. Pověděl jim o Hadím diamantu a přikázal, aby mu jej přinesli. Trvalo jim několik dní, než se dostali k mocně chráněnému kameni. Přinesli jej svému otci a ten naposledy uchopivši svou hůlku, rozdělil diamant na sedm dílů. Šest jich zaklel do krve svých dětí a jeden ukryl do schránky. Zavolal si svého nejvěrnějšího sluhu a tajemství truhly navždy svázal s jeho rodem. Pak s vědomím, že moc kamene nebude nikdy zneužita, vydechl naposledy.
Jeho děti se však po smrti svého otce dohodly ještě na jedné věci…Když vymře rod jednoho z nich, přejde část kamene do dalšího Lenuta. Mysleli si, že tím zabrání, aby někdo ovládl moc kamene, netušili však, že za tisíc let zbyde už jen jeden Lenut...
Kapitola 1. Nejneobvyklejší příchod
Bylo odpoledne prvního školního dne. Všichni se na poslední chvíli snažili sehnat veškeré nezbytnosti a vyrazili na nákupy. V reálu to vypadalo, jako by se veškeré obyvatelstvo Londýna rozhodlo nacpat do jedné ulice. Všude bylo plno hluku, řidiči nervózně troubili a ukazovali na procházející neslušné posunky.
Uprostřed tohoto šílenství stála vysoká dívka opřená zády o stěnu jednoho z mnoha přeplněných obchodů se školními potřebami. Husté kaštanové vlasy jí spadaly na ramena a blankytně modré oči vyzařovaly sílu a energii. Volné kalhoty jemně obepínaly její štíhlou postavu a skrz široké zvony jí téměř nebyly vidět tenisky.
Uprostřed tohoto šílenství stála vysoká dívka opřená zády o stěnu jednoho z mnoha přeplněných obchodů se školními potřebami. Husté kaštanové vlasy jí spadaly na ramena a blankytně modré oči vyzařovaly sílu a energii. Volné kalhoty jemně obepínaly její štíhlou postavu a skrz široké zvony jí téměř nebyly vidět tenisky.
„Půl hodiny...“ zavrčela a odlepila se od stěny. Naposledy přelétla očima procházející a vmísila se do davu. Rychlým krokem kličkovala mezi lidmi a zanedlouho se z toho zmatku vymotala. Prošla kolem vysokého paneláku, zabočila do postranní uličky a vydala se známou zkratkou k domovu. Najednou před sebou uviděla dvě postavy mířící na sebe hůlkami. Vzduchem prosvištělo několik kouzel a nadávek, když se nakonec vysokému muži v černém hábitu podařilo odzbrojit svého protivníka. Rychle ho omráčil a nějakým zvláštním kouzlem ho poslal pryč.
„Radši zmizím.“ pomyslela si a začala couvat. Ke své smůle ale vrazila do popelnice, která se spolu s ní s ohromným rachotem poroučela k zemi.
Muž v černém se prudce otočil a namířil na ni hůlkou. Dívka ztuhla a trochu vyděšeně se dívala na hrot hůlky mířící na její hruď. Černovlasý se k ní muž pomalu blížil a probodával ji tvrdým pohledem. Zapomněl se ale dívat pod nohy a zakopl. Rozplácl se na zem, z kapsy mu vypadla propiska a dokutálela se k vyděšené dívce. Ta se jí při zvedání ze země chytla a ucítila táhnutí u pupku. Svět se s ní zatočil a během chvíle se ocitla v ponuré místnosti s mnoha policemi s roztodivným obsahem - od nejrůznějších pytlíčků a sáčků až po láhve s různobarevným lákem.
Když si její oči přivykly tmě a ona uviděla obsah oněch láhví, zděšeně ucouvla a vrazila do dubového stolu, který zrovna pokrývaly baňky s vnitřnostmi.
„Radši zmizím.“ pomyslela si a začala couvat. Ke své smůle ale vrazila do popelnice, která se spolu s ní s ohromným rachotem poroučela k zemi.
Muž v černém se prudce otočil a namířil na ni hůlkou. Dívka ztuhla a trochu vyděšeně se dívala na hrot hůlky mířící na její hruď. Černovlasý se k ní muž pomalu blížil a probodával ji tvrdým pohledem. Zapomněl se ale dívat pod nohy a zakopl. Rozplácl se na zem, z kapsy mu vypadla propiska a dokutálela se k vyděšené dívce. Ta se jí při zvedání ze země chytla a ucítila táhnutí u pupku. Svět se s ní zatočil a během chvíle se ocitla v ponuré místnosti s mnoha policemi s roztodivným obsahem - od nejrůznějších pytlíčků a sáčků až po láhve s různobarevným lákem.
Když si její oči přivykly tmě a ona uviděla obsah oněch láhví, zděšeně ucouvla a vrazila do dubového stolu, který zrovna pokrývaly baňky s vnitřnostmi.
Pokračování příště.
Komentáře
Přehled komentářů
takže teď si vážně nedělám srandu, když napíšu že..toto byl ten nejlepší prolog jaký jsem kdy četla. naprosto mě nadchl, tak jen doufám, že samotná povídka mé očekávání nezklame
lucrecia
(lucrecia, 25. 7. 2010 16:58)