Reovo oko
Jako každý vládce, měl i Ré své nepřátele. Vysílal proti nim své mocné oko, aby s nimi bojovalo. Jednou však byl boj krutý a dlouhý a oko se dlouho nevracelo k Reovi. Teprve když porazilo všechny nepřátele, se k němu navrátilo. V Reově hlavě zatím vyrostlo oko nové a pod božským čelem již nebylo místa.
Oko, které se vrátilo z dlouhého boje, se zarmoutilo a dalo se do pláče. Sotva se Reova slza dotkla země, proměnila se v člověka a pustá zem oživla lidskými kroky a lidským hlasem.
Bohu Ré se zželelo plačícího oka. Proměnil jej v královského hada a pozvedl jej na své čelo. Odtud vládne s bohem Ré zemi i nebi, odtud chrání svého pána proti jeho nepřátelům.
Lidé byli zprvu pokorní a poslouchali boží vůli. Náhle však mnozí zdvíhají hlavy – jejich opovážlivost roste a rozrůstají se i šiky vzbouřenců.
Ré tedy přikázal svolat všechny bohy a bohyně a sešli se tajně, aby o tom lidé nevěděli.
„Bohové a bohyně, pohleďte na lidi. Vznikli z mého oka a posmívají se mi. Tupí mne a vyhlašují mi nepřátelství. Poraďte, co proti nim podnikneme. Nechci je potrestat dříve, dokud nevyslechnu vaše rady.“
„Jsi největší a nejmocnější ze všech bohů,“ odpověděli mu bohové. „Stačí, když pohlédneš na zem, když vyjde tvé oko proti těm, kteří tě tupí.“
Ré pohlédl na zem a lidí se zmocnilo zděšení. Překotně opouštěli své domovy a prchali do pouště a do hor, by se skryli před hněvem Reova oka.
„Mocný vladaři bohů, jen vyšli své oko, ať ztrestá tvé nepřátele, ať nad nimi zvítězíš tak, jako tolikrát předtím.“
Oko na sebe vzalo podobu bohyně Sachmet, bohyně s hlavou lvice, a hrůza se valila před ní a hrůza plnila její krvavé stopy. Lačně se vrhala na lidi, kdekoliv je našla a chtivě pila jejich krev. Lidstvo bylo potrestáno a Ré byl spokojený. Teď se jej budou lidé zase bát a on jim bude vládnout jako král.
Sachmetě však zachutnala lidská krev. Když Ré zpozoroval, že bohyně pokračuje ve svém krvavém díle, zhrozil se, neboť nechtěl lidský rod vyhubit. Nechal tedy připravit sedm tisíc džbánů piva a nechal jej rudě zabarvit rozmačkanými plody mandragory.
Za tmavé noci na rozkaz boha Rea rozlili jeho služebníci rudé pivo ze sedmi tisíc džbánu do cesty Sachmetě tak, že rudá záplava zalila pole na čtyři pídě vysoko.
Když se Sachmet příštího rána rozhlížela, by roznášela zkázu i do krajin, kde dosud nebyla, spatřila tu rudou záplavu. V domnění, že jde o krev, začala pít červený nápoj, který jí zachutnal. Pivo v nápoji ji omámilo natolik, že když se vracela do paláce bohů, nebyla schopna ve své zkázonosné zálibě pokračovat.
Tak bylo zachráněno lidské pokolení.