Život vs čas
,,Čas... Čas je pouho pouhe prozatim."
Kde začíná, kde končí?... Kdo ho řídí a kdo ho zastavi?...
Rad bych žil. Nechci prohrát, já chci žít!!!
Proč žít je to co musím... Musím, ale nemusím takže chci?
Ne tak to není!!!
Musím, musím pro ty co jsou mi blízcí. Musim pro mamku musim pro sestru a druhou sestru pro přatele ktere znam a pro ty co mě maji radi. Pro pravé přatele kterym na mě zaleži, ale není to proto že chci. Ja musim co je jedna bolest v srovnani bolesti ktera by vznikla tim kdybych nežil...
Kde že ten čas začína??? Začíná pro každého jinde začíná láskou. Laskou dvou lidí kteří vytvoří novej život a pravě v ten moment začne čas novému životu stejně tak jako začal nam a kde končí??? Končí tou samou láskou :'( Laskou pro kterou se žije a žit chce ale ne vždy je to ta dobra volba. Volba co rozhodla o tom kterym směrem jit? Volba co rozhodla o tom vše zničit!!!
Laska je naděje a zhouba v jednom tak proč žijeme pro něco co nam dava naději v kterou dofame a přitom vime že nas zničí a tim všechno prohrajem. Nevzdavat vše znamena dale bojovat, ale bojovat pro to v co nejde co boli!!!
Žit pro blest???
Žít pro vysněný sen který neexistuje?
Kdo muže řict, že takovej život žije, že ho zažil!? NIKDO!!! To muže řict jen ten kdo umřel ale ten už to nepovi!Ostatni at mlči protože se jim v posledni minutě života to co tak chvali muže uplně obratit a pak jejich skvělé rady budou sami potřebovat možna vice než ti kterym ty rady tak horlivě davali.
Taky jsem žil.
Nechtěl jsem prohrat!!!
Žil jsem pro lasku planoval budoucnost a i když to nebylo lehke snažil jsem se a bojoval, ale prohral jsem.
Nebylo to poprve, ale vim že to bylo naposledy.
Prohral jsem...
Jeden člověk mi vzal to co mi ostatni celi život davali. Vzala mi sebe a sebou si odneska i mě, ale po cestě to zahodila a ja musel jit jinou cestou než šla ona ten den a na tom miste něco zustalo.
Zustala tam laska a bolest.
Zustala tam naděje ten posledni kousek toho co jsem od života čekal.
Už to nic nenahradi. Nenahradi to penize nenahradi to přatele pro ktere ted žiju a jsem rad že oni žiji po mě. Nenahradi to ani ta rodina ktera si zaslouží uznání za to co pro mne kdy udělala. Nenahradi to nic! Dokonce ani nova laska! V srdci zustala prazdna mistnost ktera je zamčena a zamčena zustane už na věky protože odemčit ji znamena trpět! Trpět pro naději ktera se muže rozplinout jako mraky na obloze a znovu prohrat.
Prohrat boj s časem...
Avšak stale hraju tu hru, stale hraju šachy s časem co sedi naproti mě a čekam.
Čekam na to jestli vyhraju nebo prohraju.
Chci byt to co jsem byl chci dychat a už neprohrat...
Chci...
V myšlenkach stojim na křižovatce a nevim kudy jit. Jedna s cest konči, druha vede daleko, tak daleko že nejde vidět kde konči a ta třeti je stejně tmava jako ta po ktere jsem přišel a ja nevim kam mam jit, ale za mnou se vše rozpliva a ja musim jit dal jednou s tech cest. Ty cesty se jmenuji Smrt, Nadeje a bolest.
Smrt všechno ukonči.
Naděje opět zpusobi že uvěřim
a Bolesi dojdu jen na další křižovatku ktera už ale nebude mit tři cesty ale už jen dvě.
Kudy jit???
Musim se rozhodnout rychle protože čas plyne rychleji než se zda a ja stale hraju hru s časem ktery mě neustale pronasleduje. Už citim jak kolem vane vítr ktery se každou chvíli promění ve vichřici a vezme sebou vše co kolem sebe vidim a pak bude pozdě někam chodit. Budu stary a budu přemyšlet nad tim kudy jsem měl jit. Budu proklinat Smrt, že mi neukazala jake to bude když si vyberu jinou cestu a ja ted musim sedět a divat se do prazdna, nebo budu mit za zle Naději že mě zlakala vydat se jeji cestou i když jina volba by byla mnohem lepší, budu vyčítat bolesti že se mi nechtělo věřit v naději i když jsem neviděl na konec cesty ktera mohla byt tou pravou...
Kudy jit???????????????
---Pro holku ktera mi změnila pohled na svět / J.H."---