Franco Nero
Franco Nero – Král Matyáš II. Habsburský
Franco Nero, který vytvořil postavy mnoha národností, patří mezi vynikající filmové herce světového formátu. Během své dosavadní kariéry hrál ve více jak 15 celovečerních filmech a v řadě televizních seriálů.
Už v mládí organizoval ve svém rodném městě Parma ve stejnojmenné italské provincii divadelní představení. V některých sám hrál, vedle toho zpíval v místním operním sboru a měl i jazzovou kapelu. Po krátkém pokusu o studium ekonomie v Miláně se vrátil k herectví do divadla Picollo Teatro di Milano.
Dveře do světa hraného filmu se mu otevřely po přestěhování do Říma začátkem 60. let. Začal dostávat nevelké role v italských filmech, paradoxní ale je, že pracoval především jako asistent v ateliéru St. Laurentiis. Fotograf se ho jednou zeptal, zda si může udělat jeho fotku, kterou potom čirou náhodou uviděl režisér John Houston a obsadil Nera do role Ábela ve filmu Bible. Pak následovaly další postavy v tehdy populárních italských westernech, Adios Dajango, Masacra Time či Goodbye Texas.
První role v angličtině přišla v roce 1967, kdy si vedle Vanessy Redgraveové zahrál Lancelota ve filmu Artuš a jeho družina. Film získal tři Oscary a Nero nominaci na Zlatý glóbus jako nejslibnější nový herec.
Během 60. a 70. let pracoval se slavnými režiséry, hrál v politických či kriminálních filmech, některé byly též protestem proti tehdejšímu systému italské justice. V této době točil až čtyři filmy ročně. Mezi nejznámější patrně patří Bitva na Neretvě se Sergejem Bondarčukem a Yulem Brynnerem v hlavních rolích, westernová komedie The Mercenary, legendární Buňuelova Tristana, kde si zahrál s Catherine Deneuveovou, dále film Street Law, v němž ztvárnil podnikatele připravujícího pomstu, nebo Sahara Cross, akční thriller o hledačích nafty v tuniské poušti, a Oddíl 10 z Navarone, dobrodružný snímek ze druhé světové války.
Začátkem 80. let obnovil Nero spolupráci s hercem a režisérem Sergejem Bondarčukem a vytvořil postavu novináře Johna Reeda ve filmech z revolučních časů začátkem 20. let v Rusku a v Mexiku – Deset dnů, které otřásly světem a Mexiko v plamenech. Mezi další jeho filmy z té doby patří politický thriller Enter the Ninja a též Querelle, Fassbinderova adaptace románu Jeana Geneta, v níž se Nero objevil z hlediska popularity v riskantní roli homosexuálního poručíka.
Zahrál si také protivníka Bruceho Willise v pokračování thrilleru Smrtonosná past 2 nebo Arpáda, uherského knížete a prvního vládce Uher, ve filmu The Conquest.
Franco Nero byl taktéž producentem několika filmů a nedávno napsal, produkoval a režíroval Forever Blues, kde si i sám zahrál. Snímek získal v Itálii několik ocenění včetně Felliniho ceny.
Vedle filmu a televize hrál též v divadle, věnuje se mimo jiné benefičním akcím ve prospěch divadel a aktivně pracuje v dětském domově nedaleko Říma. Se svou dlouholetou životní partnerkou Vanessou Redgraveovou má syna Carla Gabriela.
Za předchozí spolupráce s režisérem Jurajem Jakubiskem vytvořil Nero v „postindustriální sexytragikomedii“ Post coitum postavu Bakchuse, padesátiletého českého fotografa, rozporuplného manžela a otce, který nikdy nedokáže odolat pokušení sexuální rozkoše.
V historickém velkofilmu Bathory je král Matyáš v podání Franka Nera jednou z autentických postav. Právě až k němu dolehnou stížnosti na údajně zvrhlé praktiky Alžběty Báthory, takže pověří svého tehdejšího palatina Juraje Thurza, aby celou záležitost vyšetřil.
Filmová postava
Král Matyáš II. hraje ve filmu jen epizodní roli. Alžběta se s ním vídá při společenských příležitostech. Při prvním setkání, ještě za života jejího muže Františka, je král svědkem její oběti z lásky ke Caravaggiovi. Jako vdova se s ním střetne znovu – na plese v královském paláci. Palatin Thurzo zákeřně podplatí cikánskou věštkyni, která ji před králem varuje před pácháním údajných zločinů a vyvěští jí z ruky tragický osud