Fotbalisti
Psal se rok 1980 v Praze, kdy se poprvé otevřela očka roztomilého miminka Tomáše Rosického, kterému by mohl kdekdo závidět. Do vínku totiž dostal pořádnou porci talentu a dokázal ho také patřičně využít. V té době sice ještě nikdo netušil, že se z něj vyklube největší talent české kopané, ale už tehdy byla jeho cesta jasně nalajnovaná. Táta válel dlouhá léta fotbal za pražskou Spartu, mamka hrávala aktivně stolní tenis a její bratr Miloš Beznoska působil také v mistrovské Spartě. Od něj dostal Tomáš jako předtím brácha darem balón, na který dědeček dopsal veršované přání: „Tomášku! Já ti přeju v tuto chvíli, abys byl vždy plný síly. Neb celý svět ví dozajista, že narodil se fotbalista. Sportem zdraví utužuj, své rodiče nesužuj. Buď vždy rovný, čestný chlap, ať tě má vždy každý rád!“ Už od útlého dětství to měl v genech a jeho rodiče mu vytvořili dobré zázemí, bez kterého se neobejde žádný cílevědomý sportovec.
Tomáš Rosický vyrůstal v Praze na Proseku, kde také chodil do základní školy. Byl neuvěřitelně živé, všestranné a sportovně nadané dítě, které bez balónu neudělalo ani krok. Fotbal začal hrát už v šesti letech společně s o tři roky starším bráchou za pražské Kompresory (dnes Dropa Střížkov), které byli pár kroků od jejich panelového bytu. Na hřiště se však dostával mezi kluky, kteří byli starší spíše výjimečně. „Tomáš za námi nijak nezaostával, ale rozhodnutí trenérů se nikdo nemohl divit. V naší kategorii už občas hrávali pořádní halamové, o dvě hlavy vyšší než brácha. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby na něho některý z takových pořízků spadl. To by z jednoho malého Tomáška udělal tři ještě menší,“ líčí starší bratr Jiří.
Rok 1987 se stal asi nejdůležitějším momentem Tomášovi kariéry. Na začátku nové sezóny totiž přestoupil do slavného klubu Sparta Praha a jako vždy následoval staršího bráchu Jirku, o kterého měli letenští funkcionáři eminentní zájem. Tomáš byl k němu tak trochu přibalen. Tentokrát začal hrát s kluky o rok staršími, než byl on sám. Tehdy žáky trénoval Jan Hroneš a nemohl si vynachválit duo Tomáš Rosický – Lukáš Zelenka (dnes hráč tureckého Vestelu Manisaspor). Na tyhle dva šikovné kluky se chodili dívat i hráči sparťanského áčka, poté co se na Letné rozneslo, jaké tam mají šikuly. Sparta vyhrávala co se dalo a jinak tomu nebylo ani v každoročních zahraničních výpravách. Za zmínku stojí významný turnaj ve Walesu roku 1993, který se Tomášovi víc než vydařil. S devíti brankami byl vyhlášen nejlepším střelcem turnaje a zároveň přebral cenu za nejlepšího hráče. Další rok letěl na prestižní turnaj do amerického Dallasu, kde se sjelo 132 mužstev z celého světa. Sparťanští žáci s velkou slávou celý turnaj vyhráli a přivezli si domů zlaté medaile. Tím Tomáš ukončil jednu úspěšnou etapu a přešel do dorostenecké kategorie.
V necelých patnácti Rosický podepsal smlouvu s manažerem Pavlem Paskou. „Tomáše nešlo na hřišti přehlédnout. Dlouhé trenýrky mu sice na hubené postavě plápolaly, ale hned mě zaujal a rozhodl jsem se s ním spolupracovat,“ řekl tehdy Paska. Nezapomnělo se na něj ani v české reprezentaci. Byl pravidelně zván a prošel všemi reprezentačními výběry.
Zanedlouho roku 1996 se nedařilo podle představ ligovému staršímu A-dorostu, a tak si trenér Miroslav Šafařík vytáhl Tomáše k sobě a to byl další velký skok v jeho kariéře, teď už mezi osmnáctileté. Tehdy mu nebylo ještě ani šestnáct, ale prosadil se a nakonec slavil s dorostem mistrovský titul. Spokojený Šafařík celou záležitost komentoval: „V patnácti letech jsem ho nechal řídit hru A-dorostu, který pak s náskokem vyhrál ligu. Kluci o tři roky starší se jeho taktovce podvolili, protože viděli, že z toho sami těží.“ Po sezóně odešel Šafařík do Teplic a dorost převzal trenér František Kopač, u kterého Tomáš moc dlouho nepobyl.
Skvělými výkony v dorostu se totiž v necelých sedmnácti prokousal do širšího kádru sparťanského áčka dospělých, ale po Josefu Chovancovi převzal mužstvo trenér Zdeněk Ščasný a další pozvánka na trénink nepřicházela. Ovšem nastálo přešel do třetiligové rezervy. Všechno se zlomilo na podzim roku 1998, kdy Tomáše nechal Ščasný absolvovat v prvním týmu kompletní přípravu. Zápasovou premiéru si odbyl 13. dubna 1999 v poháru proti Brnu v základní sestavě a tím se definitivně dostal do profesionálního fotbalu. Zpočátku to měl velmi těžké. Místo toho, aby se soustředil jen na fotbal, musel se také připravovat k maturitě na střední soukromé škole na Proseku. Jelikož skloubit fotbal se školou bylo prakticky nemožné, proto bylo Tomášovi umožněno studium podle individuálního studijního plánu a ve škole ho tak vídali spíše jen výjimečně. I přesto si však v nabitém kádru trenéra Ščasného vybojoval důvěru a hned slavil svůj první titul mezi dospělými. Tím se mu povedl stejný kousek jako jeho tátovi, který se Spartou získal také mistrovský titul v osmnácti letech.
Sezóna 1999/2000 byla pro Tomáše Rosického přímo pohádkovým snem, po kterém snad touží každý malý fotbalista, ale bylo za tím hodně trpělivosti a spousta dřiny. V letní přípravě na Spartě proběhly různé změny a jednou z nich bylo povolání trenéra Ivana Haška. Zpočátku sice dával příležitost jiným, ale v duelu proti Teplicím dostal Tomáš konečně zaslouženou šanci, kterou chytl pořádně za pačesy a od té doby se natrvalo zabydlel v základní sestavě. Pod jeho taktovkou se začalo konečně vyhrávat a někdy výsledky končívaly i sedmigólovým nášupem do sítě soupeře. Bulváry pěly chválou na adresu Rosického, který brzy zaznamenal svou první ligovou trefu. „Teprve osmnáctiletý záložník konečně rozhýbal hru Sparty. Jeho průniky středem hřiště přes tři hráče nemají v naší lize obdoby,“ popisoval vášnivě magazín Sport. Spartě se dařilo nejen v domácí soutěži. Úspěšně si také poradila se soupeři v základní skupině Ligy mistrů, a tak největší talent českého fotbalu mohl získávat další zkušenosti v těžkých evropských pohárech, kde odehrál utkání například s Barcelonou či Portem. Letenští ukončili úspěšný rok v druhé části milionářské soutěže. Nicméně velký náskok v domácí soutěži si bez problémů pohlídali a Tomáš, tak slavil svůj druhý ligový titul. V nabitém programu zvládl ještě maturitu a mohl se konečně naplno věnovat jen fotbalu.
V roce 2000 Tomáš začal sezónu ještě v kádru Sparty Praha, která znovu vyhrávala zápas za zápasem a na čele ligové tabulky si vytvořila dostatečný náskok. Velkou zásluhu na tom měl právě Tomáš Rosický, kolem kterého se strhla velká přestupová tahanice a mezi největší zájemce vedle Dortmundu se zařadili ještě Bayern Mnichov, FC Barcelona, Arsenal FC, Inter Milán, FC Liverpool a Paris St. German. Nakonec se Rosický upsal Borussii Dortmund za bezmála půl miliardy korun a tím se stal nedražším hráčem německé nejvyšší soutěže. Vestfálskému velkoklubu se vynaložená investice ihned začala vyplácet. I přes počáteční nedůvěru zejména německých fanoušků se Tomáš převedl ve skvělém světle. Prokázal svůj nesporný talent a Borussia začala kráčet od výhry k výhře. V rozjeté sezóně to však stačilo pouze na třetí místo, kterým se Dortmund probojoval do Ligy mistrů. Už půl roku byl Tomáš v Dortmundu, ale na Spartě se na jeho podíl na titulu nezapomnělo, a tak slavil svůj třetí titul v kariéře.
Špílmachr Dortmundu střádal reprezentační minuty sice pomalu, ale hned v létě se nečekaně objevil v nominaci na Euro 2000. Na šampionátu si nevedl zle a posbíral v něm další cenné zkušenosti. Bohužel se našemu národnímu týmu nepoštěstilo a nešťastnými porážkami s Holandskem a Francií v základní skupině se předčasně letělo domů.
V letní přestávce posílil vestfálský klub český reprezentant Jan Koller a brazilský bombarďák Marcio Amoroso. Vstup do nové sezóny 2001/2002 vyšel žlutočerným náramně. Hned od prvního kola se usídlili na špici tabulky a diktovali tempo bundesligy. Hlavním strůjcem úspěchu byl znovu „Malý Mozart“, který zářil nevídaným způsobem a hned po něm začal znovu pošilhávat Inter Milán, který nabízel astronomických sto milionů marek. Jenže Borussia dala případným zájemcům jasný vzkaz: „Rosický je momentálně neprodejný.“ Dortmund si náskok na čele tabulky až do posledního kola pohlídal, a tak Tomáš Rosický s Janem Kollerem slavili svůj první titul v bundeslize a spravili si alespoň částečně chuť z finálového duelu poháru UEFA proti Feyenoordu Rotterdam, který smolně Borussia prohrála.
Mistr bundesligy si tak zajistil přímou účast v Lize mistrů pro novou sezónu 2002/2003, v které němečtí šampióni narazili na kanonýry z Arsenalu. Borussia senzačně postoupila do druhé části i díky výborným výkonům a brankám Rosického. Hned záhy přilétla další nabídka z jiné dimenze. Španělská Barcelona nabízela Dortmundu za služby „Malého Mozarta“ neuvěřitelné dvě miliardy korun a to už byla suma, za kterou přestupují opravdové hvězdy. V lize se Dortmundu dařilo podstatně hůře, ale udržel se na třetím místě, které zaručovalo předkolo Ligy mistrů.
Další roky se nesly ve znamení zadlužené a zdecimované Borussie Dortmund, která se ocitla na pokraji krachu a zastavila Tomášovi Rosickému přestupní práva k jeho případnému odchodu. Od té doby se na Vestfálském stadionu neustále spekulovalo o Tomášově odchodu do jednoho z nejlepších evropských velkoklubů. Mluvilo se o velkém zájmu Realu Madrid a Chelsey, ale vždy to končilo hádkou o penězích. „Přestup? Složitá věc…,“ komentoval manažer Pavel Paska. A tak si česká dvojička ve službách Borussie Dortmund zpříjemňovala chvíle v národním týmu, který převzal po neúspěšné baráži o MS 2002 trenér Karel Brückner a pod jeho vedením se český fotbal dostal znovu na výsluní. Úspěšné kvalifikace a důležité výhry s nejlepšími evropskými mužstvy posunuly českou reprezentaci na druhé místo žebříčku FIFA. Stali jsme se obávaným soupeřem a Rosický se zařadil po boku Pavla Nedvěda k hlavním tahounům mužstva k němuž všichni vzhlíží s respektem. První velký úspěch mohl přijít už na Euru 2004 v Portugalsku. Brücknerův výběr byl zařazen mezi žhavé kandidáty na zisk Evropských šampiónů. Naši reprezentanti předváděli nejlepší fotbal na celém turnaji a zdálo se, že vysněnému postupu do finále už nemůže nic zabránit, ale opak byl pravdou. Bohužel v semifinálovém duelu s výběrem Řecka spělo utkání do prodloužení a v něm se z ojedinělé šance před Petrem Čechem trefil Dellas a poslal naše domů.
V současné době píše Rosický své fotbalové symfonie za slavný anglický klub Arsenal FC, do kterého přestoupil za necelých čtyři sta milionů korun z Borussie Dortmund. Stal se také kapitánem českého národního týmu po neúspěšném vystoupení na MS 2006 v Německu. Zatím je svobodný a bezdětný, ale již několik let chodí s půvabnou přítelkyní Radkou Kocurovou a milují se.
Tím ovšem Tomášova kariéra zdaleka nekončí. Dnes patří mezi nejlepší záložníky světa a má před sebou ještě velkou budoucnost. O perspektivního tahouna Arsenalu a české reprezentace se momentálně znovu zajímá Inter Milán, jenže londýnský klenot nebude jen tak k mání. Jeho cena je podle slov trenéra Arséna Wengera nevyčíslitelná…
Milan Baroš-životopis
Datum narození: 28.10.1981
Místo narození: Vigantice, Česká republika
Znamení: štír
Milan Baroš se narodil 28. října 1981 ve Viganticích, "zázračné" valašské vesnici. Malý Milan pak vyrůstal a žil v rodinném domku ve Viganticích odkaz se svými rodiči Radkou a Milanem, starší sestrou Renatou, babičkou, dědečkem a strýcem Zdeňkem. Jelikož v tamním fotbalovém klubu nebyla "přípravka", nastupoval už od pěti let za žáky. Na trávník ho přivedl táta, který hrával fotbal závodně na regionální úrovni. Po pěti letech projevil o Milana zájem Rožnov pod Radhoštěm. Táta ale brzy poznal, že v mladém potomkovi je něco daleko víc. Sám hrál fotbal, stejně jako jeho bratr a jejich táta - Milanův dědeček. Bylo nade vše jasné, že Milan potřebuje odborné a kvalitní vedení, aby jeho talent propukl naplno. A tak se Milan Baroš v roce 1993 ve svých 12 letech poprvé představil na ostravských Bazalech.
Od mládí prošel snad všemi reprezentačními výběry. Svoji reprezentační premiéru si odbývá 25. září 1996 v Rakousku ve městečku Vitis. Jedná se o přátelský zápas reprezentačních "15". Svůj první gól v dresu se lvíčkem na prsou pak vstřelil 28. května 1997 v přátelském utkání "15" v Ostrožské Nové Vsi do maďarské sítě. V roce 2000 jde jeho kariéra maximálním tempem nahoru. Milan se v průběhu tohoto roku objevil hned ve třech reprezentačních výběrech! Jednadvacítce pomohl ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy 2000, ve stejném roce se zúčastnil také olympijských her v Sydney. Největší příležitost však dostal na konci sezóny 2001. Poté, co čtyřmi góly pomohl Baníku k záchraně v nejvyšší soutěži, o jeho služby projevil zájem Liverpool FC.
Překážkou v odchodu se Barošovi stala přísná imigrační pravidla. K tomu, aby mohli hrát na Britských ostrovech, potřebují fotbalisté ze zemí mimo Evropskou unii odehrát aspoň 75 procent zápasů národního týmu své země v posledních dvou letech. Baroš však má pouze čtyřicet procent. Hráči ale mohou dostat výjimku a povolení získat, jako se to o pár měsíců dřív povedlo Patriku Bergerovi. Dvacetiletý fotbalista tedy podepsal pětiletou smlouvu a v Ostravě (klub dostal 3,2 miliónu liber, tedy zhruba 180 miliónů korun) a čekal, jak se situace vyvine.
Do města Beatles se odstěhoval v zimě téhož roku. Jeho trable však zdaleka neskončily a příčinou bylo další zákonné omezení. K zápasu anglické Premiér League mohou nastoupit za každý tým pouze tři cizinci ze zemí mimo Evropskou unii, zatímco Baroš byl v Liverpoolu již šestým. Proto na něj zbylo místo jen v rezervním týmu, zatímco na Anfield Road zářili jiní - Michael Owen, Emile Heskey, Nicolas Anelka….Osm měsíců vysedával Baroš na tribunách anglických stadiónů, dřel v rezervním týmu a čekal na svou velkou chvíli. Shodil pět kilo a naučil se základy angličtiny. Někdy ztrácel víru, ale trenér Houllier měl pro jeho výkony jen slova chvály. Dá se říci, že dlouhá přestávka Barošovi prospěla: na podzim 2002 dostal poprvé šanci v základu, dvěma brankami pokořil Bolton a byl vyhlášen hráčem zápasu. Pochybnosti odborníků, kteří odsuzovali liverpoolský nákup, se rázem rozplynuly.
V roce 2005 přestoupil do anglického klubu Aston Villa.Zde prožil svoji nejhorší sezónu svého života .Bylo to doprovázeno různými zraněními a neshody s trenéry.
Neotřesitelnou se stala jeho pozice v reprezentaci, kde vytvořil s Janem Kollerem základní útočnou formaci pro každý významnější zápas.Teď se Milan připravuje s celým týmem České reprezentace na nastávající MS světa v Německu,které začne 9.června
Petr Čech
Fotbalista
Datum narození: 20.05.1982
Místo narození: Plzeň, Česká republika
Znamení: Býk
Životopis: Od dob legendárního Pláničky se v brance české reprezentace objevilo mnoho brankářů, o žádném z nich však nebylo možno říci, že by byl nejlepším gólmanem světa. Petr Čech k tomu má v pouhých dvaadvaceti letech řádně nakročeno.
Brankářský talent se narodil 20. května 1982 v Plzni a dorostl do 197 centimetrů, což je výška pro gólmana přímo ideální. S fotbalem začal v místní Viktorce v sedmi letech, v šestnácti se už postavil do brány v ligovém zápase. Ligu hrál za Plzeň jedinou sezonu, pak ho pro sebe získali chmelaři z Blšan. Tam vydržel až do roku 2001, kdy se stěhoval do pražské Sparty, která si od nákupu brankáře, který byl oporou reprezentační osmnáctky na mistrovstvích Evropy v letech 1998 (na tomto šampionátu dokonce dostal cenu pro nejlepšího gólmana) a 2000, mnoho slibovala. A její vedení se rozhodně nemýlilo.
Čech již od příchodu v brance zářil a odchytal v rudém dresu celkem 12 zápasů v Lize mistrů, a byl jednou z příčin postupu Sparty do osmifinále této prestižní soutěže. Pomalu, ale jistě bylo zřejmé, že Petrovi začíná být česká liga příliš malá a že Spartě nezbude než ho prodat. V únoru 2002 ho kouč Brückner, pod kterým dlouho hrál v juniorské reprezentaci, povolal k zápasu reprezentačního A-týmu na Kypru. Když pak zazářil na mistrovství Evropy do 21 let v létě téhož roku, kde ve finále bravurním způsobem vychytal francouzské ostrostřelce v penaltovém rozstřeli, bylo jasné, že Čech další sezonu ve Spartě chytat nebude.
Kolem brankářského talentu kroužily kluby jako Arsenal Londýn či FC Barcelona, Čech dal ale přednost francouzskému týmu Stade Rennes, který se většinou krčí v druhé půli tabulky. Důvodem bylo, že si chtěl hned od příchodu zajistit pozici brankářské jedničky v týmu, což mu velkokluby vzhledem k jeho mládí zajistit nemohly.
Petr podával v Rennes vynikající výkony a sklízel za ně oslavné ódy od francouzských médií, přesto však týmu, který hrál bídně, pomoci příliš nemohl. Rennes stále zůstávaly ve spodní polovině tabulky. V reprezentaci ale získával jeden úspěch za druhým. Pod koučem Brücknerem se čeští fotbalisté rozjeli ke šňůře 20 zápasů bez porážky, dařit se přestalo až těsně před mistrovstvím Evropy v roce 2004. Čech na něj přijel ověnčen cenou pro nejlepšího gólmana francouzské ligy a formu si rozhodně doma nazapomněl. Byl jednou z klíčových postav cesty české reprezentace do semifinále, kde ji zastavili Řekové. I přesto, že Češi skončili nakonec pouze bronzoví, se dostal do All Stars Teamu.
Po mistrovství se zařadil do kádru londýnské Chelsea. Transfer byl domluvený již delší dobu dopředu a ruský miliardář Abramovič musel vytáhnout sedm milionů liber. Ty se mu ale vyplácejí. Čech odsunul dosavadní jedničku, Carla Cudiciniho, na lavičku a sám vládne obraně Chelsea. V prvních devíti zápasech Premier League dostal pouze dvě branky, v Lize mistrů v prvních třech zápasech kapituloval pouze jednou. Petr je ženatý, s manželkou Martinou se starají o labradora Maxe.
Kariera: FC Viktoria Plzeň (1989-1999)
FK Chmel Blšany (1999-2001)
AC Sparta Praha (2001-2002)
Stade Rennes FC (2002-2004)
Chelsea FC (2004-?)
Úspěchy:
Mistr Evropy do 21 let (2002)
3. místo na Mistrovství Evropy (2004)
Člen All Star týmu na ME 2004
Nejlepší brankář francouzské ligy podle France Football (2004)
Nejlepší český gólman (1999, 2001, 2002, 2003)
životopis-Pavel Nedvěd
Pavel Nedvěd se zlatým míčem
Špičkový evropský záložník a člen české fotbalové reprezentace, Pavel Nedvěd, se narodil v Chebu.Své dětství prožil v nedaleké vesnici Skalná.Od tří let ho jeho otec Václav vodil na místní škvárové hřiště.Bydlel v paneláku, v bytě 2+1 společně se starší sestrou Ivetou, otcem Václavem a maminkou Annou.S fotbalem začal ve Skalné.Na hřišti vynikal přehledem, skvělou fyzickou kondicí a střelou.Ačkoliv hrál mezi staršími, vždy vyčníval.
Přes Cheb se dostal do dorosteneckého týmu Škody Plzeň.V Plzni potkal trenéra Josefa Žaloudka, ještě dnes Nedvěd říká, že lepšího trenéra nikdy nepotkal.V roce 1991, kdy odchází na vojnu do Dukly Praha, o něj projevila zájem pražská Sparta.V sezóně 1992/93 už obléká rudý sparťanský dres a podílí se na zisku ligových titulů v letech 1992-95.Z počátku je Nedvěd trenéry stavěn na hrot útoku, ale postupně se vypracoval v elitního záložníka české ligy.
Svými výkony si řekl o post v reprezentačním výběru, který vedl Dušan Uhrin. Roku 1996, kdy v lize nastřílel 14 gólů a stal se nejlepším střelcem ligy, odlétá Nedvěd s reprezentací na evropský šampionát v Anglii.Společně se spoluhráči dosáhl zatím největšího úspěchu českého fotbalu - zisku stříbrných medailí.
Díky úspěchu na EURU se o Nedvěda začaly zajímat přední evropské kluby - nizozemský PSV Eindhoven a Lazio Řím vedené českým trenérem Zdeňkem Zemanem.Souboj o českého záložníka vyhrálo Lazio, jehož dres oblékl Nedvěd už v létě. V Římě Nedvěd odehrál pět úspěšných sezón, během kterých si získal sympatie a respekt diváků i odborníků.Od spoluhráčů získal přezdívky "Duracell", pro nezničitelnou fyzickou kondici, a "Cannon", odvozenou od svých nechytatelných střel.Během svého působení pomohl Laziu k mnoha úspěchům: mistrovský titul(Scudetto) v roce 1998, vítězství v Copa Italia (italský pohár) v letech 1997-98, tři vítězství v italském Superpoháru v letech 1998, 1999, 2000.V roce 1999 rozhodl gólem finále Poháru vítězů pohárů a stal se historicky posledním střelcem této evropské soutěže.Jeho úspěchy oceňují také čeští novináři a vyhlašují Nedvěda fotbalistou roku 1998, 2000, 2003 a 2004.
Po nepovedeném EURU 2000 ukončil reprezentační kariéru kapitán Jiří Němec a trenér Chovanec touto funkcí pověřil Nedvěda.Ten si ji i přes počáteční neúspěchy (prohraná baráž o mistrovství světa 2002 s Belgií) drží dodnes. V létě 2002 Nedvěd přestupuje do Juventusu Turín za 40 miliónů dolarů a stává se tím nejdražším českým hráčem v historii.V Juventusu se Nedvěd stává hlavním článkem sestavy, od kterého se odvíjí výkon celého týmu.V letech 2002 a 2003 získal se "Starou dámou" italský titul.V roce 2003 mu kvůli žlutým kartám uniklo finále Ligy mistrů, které Juventus nakonec prohrál na penalty.
Díky svým výkonům v lize a hlavně v Lize mistrů byl Nedvěd nominován na Zlatý míč 2003, který také s velkou převahou hlasů získal. S reprezentací postoupil, bez jediné prohry v kvalifikaci, na EURO 2004. Po skvělých výkonech celého týmu ve skupině a čtvrtfinále, dovedl Nedvěd reprezentaci bez jediné porážky do semifinále, kde se utkal s Řeky. Nedvěd musel z utkání odstoupit kvůli zranění již v prvním poločase. A tým bez něj smolně podlehl stříbrným gólem v prodloužení a z Portugalska si odvezl bronzové plakety za třetí místo. Nedvěd se na čas vzdal reprezentace, ale při barážovém utkání s Norskem přišel na pomoc a pomohl týmu se po 16ti letech zúčastnit světového šampionátu v Německu, kde by se chtěl s reprezentací rozloučit.
V srpnu 2004 vyhrál Nedvěd anketu Golden Foot 2004 v níž hlasují čtenáři mediálních partnerů této akce a dostalo se mu pocty zanechat otisk své nohy na "Promenádě šampionů" v Monaku. Je teprve druhým hráčem, kterému se tohoto ocení dostalo ještě v aktivní kariéře.
Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.
23.10.2006 00:08 | honza šándor | Ronaldinho-životopis Jméno: Ronaldo de Assis Moreira Přezdívka: Ronaldinho Narozen: 21.března 1980 v Porto Alegre, Brazílie Výška: 182 cm Váha: 77 kg Přednosti: Nejtechničtější fotbalista na světě, jeho přehled nemá obdoby. Slabina: Mohl by zapracovat na obranné činnosti. Úspěchy: mistr světa 2002, Španělska 2005, světa do 17 let 1997, nejlepší fotbalista na světě podle FIFA 2004 Na konci devadesátých let se světová fotbalová veřejnost rozplývala nad uměním Ronalda. Nedlouho poté se zamilovala do dalšího Ronalda. Božským talentem vybavený Ronaldo de Assis Moreira, známější pod přezdívkou Ronaldinho, má potenciál být stejně dobrý ne-li lepší. Oba Brazilce spojuje nejen shoda jmen. Oba se pro fotbal narodili. Projeven jsou však oba odlišní. Ronaldo je typický koncový hráč: rychlý, výbušný, dává goly ze všech pozic. Ronaldinho je umělec. Virtuos, fenomenální technik s fantastickým citem pro kombinaci, navíc vládnoucí jedinečným přehledem. Specialista na standartní situace. Kouzelník. V sezoně 2003/04 ho mezinárodní fotbalová federace FIFA vyhlásila fotbalistou roku. Zaslouženě? To nepochybně. Dráhu fotbalového profesionála nastoupil Ronaldinho v klubu Gremio Porto Alegre a už v roce 1997 o něm věděla celá Brazílie. Ronaldinho v brazilské lize zářil a brzy mu přišla pozvánka do národního mužstva. V roce 1999 přispěl šesti goly k vítězství Kanárků na mistrovství Jižní Ameriky. To vzbudilo evropské skauty a o služby brazilského artisty začali houfně projevovat zájem. V roce 2001 Ronaldinho usoudil, že je na čase Atlantik překročit. Destinaci zvolil poněkud překvapivou: pařížský klub Saint-Germain. Byla to chyba. Ronaldinho si nikdy neporozuměl s trenérem a nakonec neshody skončily tak, že spoustu času proseděl na lavičce náhradníků. Nic na tom nezměnilo ani mistrovství světa 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, na kterém Brazílie získala titul světových šampionů. Ronaldinho se o to přičínil skvělými výkony. Brazilskému čaroději ve Francii dál štěstí nekvetlo, a tak se rozhodl pro změnu. Jinde byl o Ronaldinha velký zájem, v Barceloně největší. V Katalánii se ofenzivní hvězda naplno rozzářila a nyní je právem řazena mezi nejlepší fotbalisty na světě. Herní projev v Brazilcově podání těší všechny fotbalové gurmány, Ronaldinho navíc táhne katalánský klub za velkými úspěchy. Ve španělské nejvyšší soutěži Ronaldinho dominuje prakticky v každém utkání. Dnes už není pochyb o tom, který z obou Ronaldů je momentálně lepší..... Fotbalista Datum narození: 17.12.1977 Životopis: Jakmile dostane přihrávku do běhu, obráncům často nezbývá než se chytit za hlavu. Možná nejrychlejší útočník planety totiž dokáže s míčem takové věci, až se fanouškům tají dech. Dovednými kličkami si položí protihráče na zadek, bleskurychle se protáhne mezi dvěma dalšími a téměř pokaždé zakončí akci strojově přesnou střelou podél bezmocného brankáře. Když se rozběhne k bouřícím divákům, ani se neusměje. Prostě rutina. Už jako školák reprezentoval hrabství Essexu, měl zkušební lhůtu s Leyton Orient a navštěvoval Hotspurskou školu v Tottenhamu. Po zapsání do klubu Manchester United 8.července 1991, pomohl klubu gólem k výhře v FA Cupu mladistvých v květnu 1992. O několik měsíců později, 23.září 1992, uskutečnil svůj první týmový debut jako náhradník v Rumbelows Cupu. Nicméně si musel počkat dalších dva a půl roku, než uskutečnil svůj debut v lize. Během té doby získal medaili za druhé místo v FA Cupu mladistvých v roce 1993 (Manchester prohrál ve finále), ale rezervoval si medaili pro příští rok. Také si zahrál 5 zápasů, když byl zapůjčený pro Preston North End, za který vstřelil dva góly proti klubu Lancashire. Svůj debut v Premiere League uskutečnil v domácím prostředí proti Leeds United 2. dubna 1995, ale až v sezóně 1995/96 byl usazen do prvního týmu. David hrál převážně v pravé středopolařské pozici, kterou mu vyklidil Andrei Kanchelskis. David hned začal ukazovat svou dovednost skvělého střelce gólů, včetně vítězství v semifinále FA Cupu nad Chelsea. Tato sezóna skončila vítězstvím Manchesteru. David odstartoval novou sezónu 1996/97 skórováním jeho nejslavnějšího gólu ze středové čáry proti Wimbledonu v Selhurst Parku. Jeho skvělé výkony v této sezóně pomohly Manchesteru k zisku dalšího titulu v Premiere League a pomohly dosáhnout semifinále v poháru UEFA Champions League. Na osobní úrovni byl zvolen hráčem roku mladých a celkově druhým hráčem roku. Sezóna 1997/98 byla zklamáním pro Manchester, když v lize skončili za Arsenalem Londýn. Prohráli s Barnsley v FA Cupu a byli vyřazeni Monakem ve čtvrtfinále ligy mistrů. Útěchou pro Davida bylo, když jej vybrali do národního týmu Anglie, pro mistrovství světa. Mistrovství světa 1998 dávalo Beckhamovi smíšené pocity a později se říkalo, že to byl tak trochu přelom v jeho kariéře. Poté co vynechal v základní sestavě první dva zápasy, při zápasu Anglie proti Kolumbii dal úžasný gól z přímého kopu, za což byl oslavován jako národní hrdina. Později však byl označen za darebáka, protože byl vyloučen za faul na Diega Simeone a Anglie byla vyřazena v druhém kole Argentinou. Byla to první červená karta v jeho kariéře. Někteří experti předpovídali, že jeho problémy na mistrovství světa mohou vést k vyloučení z národního týmu Anglie, ale on hodně zapracoval na napravení všech jeho chyb. Svůj první zápas v lize v sezóně 1998/99 hrál proti Leicester City, kde velmi přispěl v obraně a zamezil vstřelení protivníkova gólu. V této sezóně Manchester opět získal FA Cup a Evropský pohár. V červenci 1999 se David oženil s Viktorii Adamsovou, bývalou členkou populární dívčí skupiny "Spice Girls". Sezóna 1999/2000 byla další úspěšnou v Davidově kariéře, navzdory jeho reklamního triku s novým účesem, který nebyl příliš v souladu s názorem trenéra Alexa Fergusona. David získal jeho čtvrtou medaili za prvenství v Premiere League a byl zvolen druhým nejlepším hráčem Evropy a světa. Rivaldo z Barcelony a Brazílie mu vyfoukl obě ceny. David také získal druhé místo osobností roku BBC. První cenu získal mistr světa v boxu Lennox Lewis. Hlavní Beckhamův úspěch v sezóně 2000/01 byl především na mezinárodní scéně, přestože znovu získal titul v Premiereship za Manchester. Poprvé se stal kapitánem Anglického týmu v přátelském zápase proti Itálii. Pak si nechal kapitánskou pásku v přátelském zápase proti Španělsku a v kvalifikaci na mistrovství světa proti Albánii a Finsku, proti kterým vstřelil důležitý gól na Anfield, domácím hřišti FC Liverpool.Ronaldinho-životopis
Thierry Henry
Místo narození: Paříž, Francie
Znamení: Střelec
Thierry Henry se narodil 17. prosince 1977 v Paříži. S fotbalem začínal ve stínu královského paláce ve Versailles, ve třinácti letech si jeho služby pojistil tehdejší velkoklub AS Monako. Už jako teenager byl Henry zařazován do reprezentačních výběrů své kategorie, s nimiž procestoval svět a získal mnoho cenných zkušeností. Za knížecí klub nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži v roce 1984 proti rivalovi z Nice. Jeho talent na trávníku nešlo přehlédnout a z mladíčka bylo rázem horké zboží na přestupovém trhu.
Výborný výkon na mistrovství světa dvacetiletých v Malajsii přesvědčil trenéra francouzského "áčka", aby jej vzal s sebou na mistrovství světa v roce 1998. Záhy se ukázalo, že neprohloupil. Henry předvedl úchvatný střelecký koncert, stal se kanonýrem šampionátu a pomohl Francouzům až do finále, v němž porazili (i díky dvěma brankám další hvězdy Zinedina Zidana) Brazílii 3:0.
Takovou hvězdu už v Monaku nemohli udržet a Thierry se stěhoval do Itálie, kde o jeho služby stál slavný Juventus Turín. Dnes hodnotí angažmá v Serii A jako jednu z nejhorších zkušeností v životě: "Neměl jsem žádnou radost ze hry. Dostával jsem hodně defenzivních úkolů a některé zápasy byly prostě strašné - žádná akce, žádné útočení. O to víc si teď užívám angažmá v Arsenalu." V Itálii nastřílel za celou sezónu 1998/9 pouhé tři branky.
Do londýnského Arsenalu přestupoval za 10,5 miliónu liber s vědomím, že nemá téměř co ztratit. Zkušený trenér a krajan Arsene Wenger však dobře věděl, koho kupuje. Zpočátku hrával Henry na pravém křídle jako dvorní nahrávač Dennise Bergkampa, posléze dostal důvěru na hrotu a odvděčil se řadou krásných a důležitých gólů. Navzdory tomu Arsenal nedosáhl na žádnou z vysněných trofejí.
S nově nabytou sebedůvěrou odletěl na mistrovství Evropy 2000 do Belgie a Nizozemí. Vracel se opět se zlatou medailí na krku, přestože hlavními hvězdami se tentokrát stali jiní. Semifinálový duel s Portugalskem rozhodl proměněnou penaltou Zinedine Zidane, finále proti Itálii zakončil "zlatým gólem" v prodloužení dávný Henryho spoluhráč z Monaka i Juventusu David Trezeguet.
V další podařené sezóně sahal Arsenal po triumfu v domácí lize i Anglickém poháru, navíc se probil až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Nakonec se však musel spokojit se dvěma druhými místy. V rozhovoru po prohraném finále poháru, v němž vstřelil krásný gól, Henry prokázal, proč si ho fanoušci na Highbury tak váží: "Nejsem z těch hráčů, kteří začnou po pár neúspěších tvrdit, že s tímto týmem nic nevyhrají. Chci v Arsenalu zůstat a vyhrát všechno, hlavně Premier League."
Následující sezóna (2001/2) měla být Henrymu sladkou odměnou. Francouzský kanonýr nastřílel ve třech soutěžích nevídaných 32 branek a výrazně pomohl Arsenalu k zisku "double", tedy vítězství v domácí soutěži i Anglickém poháru. Zklamáním se však pro něj stalo mistrovství světa v Japonsku a Koreji, na něž odlétali Francouzi s vědomím jasných favoritů. V prvních dvou zápasech však scházel zraněný tvůrce hry Zinedine Zidane, což se na výkonu týmu zle podepsalo. Výsledkem bylo šokující vypadnutí ze základní skupiny a pro Henryho navíc hořká pachuť přísného vyloučení v zápase s Mexikem.
Na začátku sezóny 2002/3 měl Henry na svém kontě 80 branek v pouhých 149 zápasech za Arsenal. Navzdory tomu, že v 55 zápasech (nejvytíženější hráč týmu) nastřílel dalších dvaatřicet, londýnský klub nedokázal obhájit ligový titul, když jej o pět bodů předstihl Manchester United. Liga mistrů skončila pro Arsenal osmifinálovou skupinou, následný Pohár UEFA nevydařeným dvojzápasem s pozdějším vítězem trofeje PSV Eindhoven. Náladu si "Kanonýři" spravili aspoň v Anglickém poháru, který získali po finálovém vítězství 1:0 nad Southamptonem.
Letos zatím nezůstává Henry své pověsti nic dlužen a je jedním ze tří horkých kandidátů na zisk Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu planety. Na celém světě snad neexistuje obránce, který by s ním dokázal držet krok ve sprinterském souboji. Ke vstřelení branky mu stačí neuvěřitelně málo: metr prostoru a tři sekundy, během nichž se obtočí kolem obránce a naslepo pošle míč přesně k tyči.
Ve stínu fotbalových výkonů zůstává Henryho soukromý život, přesto se francouzský kanonýr postaral o pořádný rozruch, když se v červnu 2003 oženil. Jeho vyvolenou se stala modelka Nicole Merry (23), se kterou Thierry udržoval vztah již dva roky. Svatba se odehrála na pohádkovém zámečku Berkshire, následující týden byli oba novomanželé hosty hraběte z Carnavonu ve viktoriánském sídle Highclere Castle. Je třeba dalších důkazů o tom, že Thierry Henry si svým fotbalovým uměním podmanil celou Anglii?
Ve zkratce:
Výška: 188 cm
Váha: 83 kg
Úspěchy:
Mistr Evropy do 19 let - 1996
Mistr francouzské ligy - 1997
Pohár krále Hassana II. - 1998
Mistr světa - 1998
Mistr Evropy - 2000
Mistr anglické ligy - 2002
Anglický pohár - 2002, 2003David Beckham
David Beckham v reprezentačním dresu oslavuje gól
¨