Včera jsem asi zažil tu nejdivnější noc ve svém životě....Přijdu domu trošku přimrdany a du spat jo...probudim se ve čtyři hodiny ráno a na mojí posteli sedí čtyři lidi a baví se o mne...je to celkem nenormalní...protože jak sem šel spát tak tam žádní lidi nebyli :)...no..rozhodl sem se že se napiju jenze piti které sem si dones k posteli bylo vypité...tož kurva...vzapětí slysim jak se ti čtyři baví o tom že by mi měli dojít pro nové pití protože mi ho vlastně vypili...když sem se na ně podíval byli jako duchove, jako mlha nebo něco takového, nešli prostě pořádně videt ale ja jsem vědel že to byla afro, terka, kuba a kryštof (lidi se kterýma sem chlastal)..a všichni čtyři seděli u mně na posteli ikdyž každý z nich bydli nejmene 15 km ode mně.....pak najednou zmizeli...říkám si kurva co to je?...hajzlové..ani pro to zkurvené pití mi nezašli takže jsem vstal a šel sem sám...když jdu po té chodbě tak slyším podivné mlaskavé zvuky....kouknu za roh a tam si kocour líže koule...říkam si že aspoň něco je tak jak má :)...tak jsem se vrátil do své staré dobré postele kde ještě byly stopy po mých kamarádech (ani si nevzuli boty svině jedny) ale sral sem na to...najednou zničeho nic šupa jak cyp..tak rozsvitim lampu a najednou další šupa jak cyp...a to mi bouchla žárovka...a pak někdo řekl "ahoj já jsem přízemní mrazík a už dva dny nekouřím"......dobre pičo jako na to ti mrdám...a tak jsem šel spát...přízemní mrazík už v mém pokoji ráno nebyl...ale vy čtyři dík že jste se stavili :)
Příběhy ze života
Určitě to dobře znáte. Cesty k uskutečnění vlastního snu v podobě ideálního bydlení dle svých představ jsou velmi křivolaké. Na první pohled zdánlivě nejjednodušší cesta bývá pro většinu z nás zároveň tou nejkomplikovanější. Málokdo si dnes může pouze "snadno" vybrat určitou lokalitu dle svých nejodvážnějších představ, oslovit architekta, stavební firmu, postavit, zaplatit a bydlet, bez ohledu na to, kolik mám vlastně v peněžence. Právě prostředky na financování rozsáhlého projektu, jaký stavba domu či bytu každopádně představuje, se stávají alfou a omegou budoucího bydlení. Výhodné stavební spoření s Liškou a její příznivá úvěrová politika problém do značné míry řeší, ovšem finální realizace našich původních představ bývá i navzdory tomu pomyslným během na delší tratě.
Naštěstí stále širší jsou zároveň řady těch lidí, kteří svou bytovou situaci již dokázali vyřešit ku spokojenosti své, rodinných příslušníků a dalších blízkých. Díky vlastnímu úsilí, vůli a v neposlední řadě také zásluhou pomoci největší české stavební spořitelny. Liška má v každém případě z podobných následováníhodných případů obrovskou radost. Také z tohoto důvodu jsme nejen pro Vás připravili zajímavou možnost seznámit se s příběhy šťastných lidí a rodin, kteří již mají náročnou rekonstrukci nebo výstavbu za sebou, případně jsou v její závěrečné fázi.
Já sem přece nepatřím.
shi-o-ri
Od března 2007 jsem chodila s jedním klukem, který hodně sportoval, hrál rugby, když se nudil tak klikoval a podobně. Byl tedy dost svalnatý, vysoký a tak nějak jsem s ním svojí postavu nikdy neřešila.
No samozřejmě, občas jsem si udělala na koberci pár sedů lehů ale pravidelnost v tom nikdy nebyla.
Nemám nijak krásnou postavu, prostě jsem se dámsky zakulatila. Prsa, bříško, zadek, boky, stehna. Víte, co myslím. Vždycky jsem ale jedla všechno, v ničem jsem se neomezovala.
Někdy kolem června téhož roku, začala moje matka držet dietu. Když držíte dietu, jíte fakt málo a musíte koukat na někoho, kdo žere, jak zjednanej, tak vás to prostě vytáčí, vždyť to znáte.
Matka mi řekla něco v tom smyslu, že jsem oplácaná. Nijak se mě to nedotklo, pokrčila jsem rameny, chvíli s ní nemluvila a kašlala jsem na to.
Můj alergolog mi zakázal jíst cokoliv sladkýho. Vážila jsem kolem 60-ti kilo, ale nevím to přesně, bylo mi to úplně jedno. Tu "dietu" jsem naschvál porušovala, jen abych toho blbyho alergologa nasrala.
Mám od dětství problémy se štítnou žlázou. Ta doktorka mi řekla, že mám zkusit trochu zhubnout, ješte kilo, dvě nahoru a budu mít nadváhu. Řekla jsem si, tak fajn, bábo, až mě uvidíš příště, budu mít o pět kilo míň. Do toho půl roku jsem opravdu zhubla. Nevím, jestli pět kilo, ale minimálně tři. Doktorka měla radost a matka taky.
Na podzim 2007 jsem začala chodit s klukem, se kterým jsem dodnes a hodlám s ním být ještě hodně dlouho. On je hrozně hubenej. To ale nebyl. Byl obtloustlej. Ale zhubnul. Myslím, že se chvilku máchal v anorexii a čas od času se furt omezuje a tak dále. Jen.. Je fakt hodně moc hubenej. V zimě jsme spolu poprvý měli sex.
Líbila jsem se mu sice i nahá, ale pomalu mi moje špeky začaly přicházet naprosto nechutný.
Přestala jsem jíst.
Byla jsem překvapená, jak to funguje.
Jenže jsem to nevydržela a přejedla jsem se. Čokoláda, pizza, zmrzlina.... 5 krajíců chleba s čímkoliv.. 10 palačinek.
Pak zvracení, když to jde. Pak držím dva dny hladovku. Pak si naordinuju dietu. Nezvládnu to.
Od tý doby se pořád motám ve dnech nejezení, zvracení, přejídání, držení všemožnejch diet.
Nejhorší je, že mi to za to vůbec nestojí!
Můj přítel mě miluje takovou, jaká jsem.
Ale já se nenávidím, jsem jako obrovská sklenice sádla, prostě válec.
Navíc... O anorexii... O bulimii... Vím o tom svinstvu spoustu věcí, anorektičky jsou pro mě jenom husičky, co si ubližujou. Ale... Co dělám já? Já sem nepatřím.