Mareček se pak začal domáhat procházky s babí. Maminku odmítl. Že se vůbec snažím. Jak je v blízkosti babí nebo tatínek, tak si neškrtám a jsem monomatka.
Babička je opravdu babičkou úžasnou, a tak vzala vnoučka na procházku. Mají se dobři, ti naši kluci.
Tomík se na procházku nepřidal, místo toho se dál pokoušel o zmrzačení, naštěstí dál bez úspěchu.
Po obědě jsme sbalili děti a vyrazili jsem na koupaliště, na Divokou Šárku. Dojeli jsme teda autem, kam to až šlo, ale i tak nás pak čekal kus cesty ke koupání. Kluci zvládli cestu skvěle, připravili jsme je na to, že bude procházka, a že pak půjdou do bazínu, tak to asi zafungovalo.
Bylo tam docela dost lidí, ale šlo to, rozhodně lepší než Podolí nebo Radlice. Kluky ani nějak zvláš´t neotrávila ledová voda. Dokonce se nechali na chvilku vzít i do velkého bazénu, takže si myslím, že to stálo za to.
Cesta zpátky byla motivovaná slíbenou zmrzkou (rodiče si dali kafe). Šli statečně, nicméně Mareček to neušel celé a kus cesty ho Michal nesl. Tomík to celé zvládl. Bez pípnutí. Jednou teda konstatoval, že ho nožky bolí, ale šel dál. Musela jsem ho za ten výkon pochválit, vážně jsem nečekala takovou pohodu. Snad si trochu odpočinul i tatínek.