Jak žijeme?
Tomík jezdí na kole. Sice s kolečkama, ale jezdí. Když chce kolo na procázku, sám se o něj postará. A baví ho to.
Chodíme na logopedii a trénujeme - skroo vše, ale sykavky mu docela jdou. Takže hlavně L (R, Ř...).
Pořád je trochu lítostivý, často vzteklounek, ale na druhou stranu je rozumný a spousta věcí s ním jde už domluvit. Je s ním rozumná řeč, je ochotný přijmout kompromis.
Miluje brášku a brání ho, když něco provede.
Mareček už není jen micina a pejsek, někdy je prasátko, kačenka, opičátko....prostě to střídá. Jen Mareček byl zatím jen jednou.
Umí dvě barvy. Stříbrnou a vínovou metalízu. Za to umí počítat do tří až pěti - podle momentální nálady.
V přes den je bez plíny, i na poo spaní.
V září půjde do školky. Těší se. Tomík taky.
Miluje brášku a dělá na mě psí oči místo něj, když něco provede.
Tomášek slavil v dubnu narozeniny. Letos poprvé nebyla hromadná oslava s grilovačkou (vzhledem k velmi nejistému počasí a k rozkopanému dvorku), ale za to na půlkulatina první Tomáškův mejdan s kamarády. Přišly děti ze školky i z neškolky, bylo jcih 8 - tak akurát na to, aby si i rodiče mohli něco říst a neohluchli.
Tomášek byl spokojený, těší se, že bude další oslava. Jen já si nejsem moc jistá tím, že by měla být za rok, spíš bych to viděla tak za pět let....
Den potom jsme pak popřáli Tomíkovi v kruhu rodinném. Hlavním dárkem bylo kolo - koipili jsme mu s Michalem větší. Dostal ho teda pár dní předem, kdy si pro něj slavnostně s tatínekm došli. Je to právě to kolo, na kterém konečně začal pořádně jezdit. Snad se nám podaří ho zpracovat na sundání koleček, aby to aspoň zkusil. Uvidíme.
Mareček se moc těší do školky. Ještě před prázdninama se mě často ptal, kdy už do té školky půjde. Jednou jsem ho ve školce nechala sedět na lavičce u paní školníkové, abych ho nemusela zouvat (spěchali jsme), vyprávěl jí, že půjde do školky "Po veltých plázdninách, s Tomem". DOufám, že mu nadšení vydrží a nástup bude hladší, než Tomíkův. Snad mu to, že tam má brášku, pomůže.
Kluci jsou príma dvojka, vymýšlejí rošťárny, testují naší trpělivost, lumpačí, ale umí se spolu i krásně zabavit, navzájem se ohlídají (občas i napráskají při nějaké nepleše), Tomík často Majovi něco vysvětluje. Majo se taky snaží, opakuje naše i Tomíkova slova. Je legrace je poslouchat.
Těšila jsem s na prázdniny. Asi od poloviny června hodně. To už jsem věděla, co bude po nich - končí mi mateřská (často jsem si od narození Maja říkala, co bude, až to přijde, co budu dělat, abych něco vdělala a děti i viděla a měla na ně čas) a já měla jasno v tom, že se budu dál věnovat cvičení s dětmi v MC. Zkoušky jsem udělala, mám cesrtifikát. I to na tom má svůj podíl.
Pravda, MC přibylo, budu pracovat ve čtyřech. Dokonce nebýt toho, že mi rozvrh nabourala škola, tak by to byla i pohoda. No aspoň si procvičím rychlý transport a vyzkouším, co zvládnou moje hlasivky.
Škola - ano, rozhodla jsem se, že se přihlásím na VOŠku. Zkoušky byly zvláštní, pocity smíšené, kdyby mě nevzali, litovat nebudu, myslela jsem si ten den večer. Překvapní - vzali mě. I s poměrně dobrým umístěním. Velké překvapení.
Tak to od září zkusím a kdyby to opravdu nešlo a nezvládala bych to, nebo kdyby to bylo o ničem, skončimt můžu vždycky. Škola je státní, školné tudíž unesitelné.
No a prázdniny jsou tady. Žádné vstávání do školky (kluci vstávají tak o hodinu dřív, než jsem je do školky budila), žádné povinnosti, žádá práce (teda, tatínek pracovat musí...). Jen jsme zatím ještě nestihli žádný výlet, ale něco vymyslíme. Stejně to počasí je spíš na plácnutí se do bazénu - letos máme větší, teta loni zainvestovala a koupila ve slevě asi 1,7x1,7m. V něm trocha vody pro děti, ale na ochlazení to stačí i nám s tetou. Tteda, obě najednou se všema třema dětma jsme tam ještě nebyly, ale jestli to počasí nezmoudří, tak možná i na to dojde. Jestli teda nevychne studna - voda vydrží dva dny, pak je to špína. Savo nepomůže, filtrac je drahá. Musí teda vždycky mezi těmi horkými dny pořádně zapršet, aby bylo vody dost. jinak uschnem.
Z Lukáška je batole/nebatole - už mu je přes rok, včera prý udělal první dva kroky, když zapomněl, že jde sám. Už už se musí rozběhnout, staví se kde můžu, je si čím dál jistější., Jak strašně rychle tahle doba s obouma klukama utelka! Vidím Tomíka jako dneska jak obcházel ohradu nahoře v pokoji a když zavrávoral, rychle se jí chytil. A Maja, jak tady chodí za mnou, která se mu snažím utéct, abych ho vyfotila s odstupem. Měla jsem je víc fotit, člověk strašně zapomíná.
Posledních pár týdnů jsem mívala Aničku na hlídání, Lucce se snad rozjíždí nová práce. Aničkaje zlatá, mazlivá holčička je to. Šla by s náma (hlavně s klukama) na kraj světa.
V červnu jsme ji měli s sebou na květňátkovské dovolené, tentorkát jsme byli v Krkonoších. Za celé 4 dny si vzpomněla na mámu jednou, když poslední večer přes spaním viděla z okna hotelu podobné auto. Ale spokojila se s tím, že zítra pojedeme za maminkou. Zvládla to skvěle. Ale Michal ji tam poprvé viděl záškodničit klukům, zlobit je, doteď si myslel, že spíš kluci lumpačej jí. No je maličká, rychlá, nenápadná.
I když vím, že květňandy a spol jsou príma parta, přes to jsem byla moc ráda, že nidko nic nenamátal proti tomu, abychom ji vzali s sebou. Dokonce i většinu dárečků dostala i Anička. Za to jim všem patří ještě jednou dík. I za spolupéči. Přeci jen 3 děti na delší dobu jsme měli poprvé, navíc v cizím prostředí. Ale když bylo třeba, vždycky se našel někdo, kdo pomohl. Jsem zvědavá, jestli za rok pojede zase.
Květňátkovská dovča byla skvělá, jak jinak. Krkonoše krásný. Děti šťastný. Ke štěsté jim stačí tráva před hotelem. Letos poprvé měli večerní bojovku. Regulerní bojovku potmě. Začala v půl desáté, končila asi za hodinu. Všichni to zvládli. Někteří sice s rodiči, ale nedivím se jim.
V sobotu klasicky soutěžní dopoledne a odpolední diskopárty s dárkováním. Jen to vždycky rychle uteče. Snad bude za rok stejně dobře.
V srpnu pojedu s klukama na integrační tábor. Se Zuzanou a jejíma klukama. Doufám, že kluci moc nezvlčí a zvládneme ten týden všichni ve zdraví, bduu tam jako dobrovolník, takže ne 100% k dispozici jim. Michal by zatím měl něco udělat doma. Jsem zvědavá, jestli se všechno stihne letos. Zatím pořád se kope díra do země. Ta už je ale pěkně velká a opravdu se to chýlí ke konci. Místo toho teď bucou chlapi budovat.
Snad jsem shrnula podstatné uběhlé události, možná se ještě k něčemu vrátím, je to zase dlouho, co jsem nic nenapsala. Snad se neloučím na dlouho. L.