Karel Jaromír Erben - Kytice
Karel Jaromír Erben – KYTICE
Byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek, ; představitel literárního romantismu (1811- 1870).
Studoval gymnázium, později filosofii až vystudoval práva v Praze.V roce 1850 se stal archivářem Národního muzea a říká se, že to byl právě on, kdo pražský archiv konečně uspořádal.
Dílo:
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských – „slovanská čítanka“ ve zkrácené úpravě a v českém překladu
Písně národní v Čechách – obsahuje asi 500 písní
Sebrané spisy Jana Husa – jedno z jeho historických děl
Obsah knihy:
Kytice je sbírka básní obsahující 13 básní a obsahuje také oddíl Písní. Sbírku tvoří většinou balady. Hlavní role v básních hrají především ženy. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů a problém viny a trestu.
Kytice
Poklad – každý rok se otevírá skála s pokladem, najde ji žena, která jde zrovna okolo. Položí dítě, plní šátky poklady a utíká je odnést domů. Potřetí je však vchod uzavřen a ona si s hrůzou uvědomí, že tam nechala dítě. Počká rok, najde dítě živé a zdravé a utíká domů, aniž by si pokladů jen všimla.
Svatební košile – Mladá žena se modlí za svého muže, který je v cizině, aby se vrátil. Jednoho dne se tak stane a on ji vyláká ven s tím, že si ji vezme za manželku. Spolu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. Když si jich postupně její milý všímá, přemluví ji, aby je zahodila a on tak udělá.
Po chvíli dorazí k hřbitovu. Ženě začíná docházet, že její milý je vlastně oživlá mrtvola a schová se mu v márnici, kde ovšem leží další umrlec. Třikrát ho její milý vzbudí, ona ho třikrát uspí a až zakokrhá kohout, tak je teprve v bezpečí, ale její košile, které si s sebou vzala, jsou roztrhané a poházené po hrobech.
Polednice – žena, která vaří oběd pro svého muže, okřikuje své dítko s tím, že jestli se neuklidní, tak na něj zavolá polednici. Po chvíli to nevydrží a skutečně ji zavolá. Ta skutečně vejde a zlobivé dítě si chce vzít s sebou, matka jej však nepustí z rukou a svírá jej tak pevně, že jej nakonec sama zadusí.
Zlatý kolovrat – motiv pohádkové živé vody, balada se šťastným koncem; je rozdělená do 6 částí
V první jede král z lovu a zastaví u jedné chalupy, aby jeho koni dali napít. Tam spatří nádhernou dívku, kterou hned požádá o ruku. Ta mu ale sdělí, že musí požádat její nevlastní matku, která je ve městě i s nevlastní dcerou.
V druhé části král znovu přijede k chalupě, kde mu otevře škaredá babina a nabídne mu svoji vlastní dceru. Král však odmítne a nařídí, aby druhý den poslala svou nevlastní dceru na zámek.
Vydávají se tedy na zámek, ale v lese Doru zabijí, vydloubnou jí oči a useknou všechyn končetiny. Král se ožení s vlastní dcerou od babizny, ale odjede do války a své ženě uloží, aby pilně předla.
Když přijede, žádá po své ženě, aby upředla zlatou niť. Manželka se mu snaží vyhovět, ale kolovrat přede vrčivou melodii o tom, jak zabila svou nevlastní sestru, co s ní udělala a že podvedla krále. Král se vydá Doru do lesa hleda.
V šesté části Doru najde, vezme si ji za manželku a obě podvodnice nechá potrestat stejným způsobem, jakým ony zavraždily Doru.
Štědrý den - Mladá žena přede těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přijde a dívka si začne šít svatební košili.
Druhá část popisuje staré vánoční zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům).
Ve třetí části se objevují dvě dívky, Hana a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je čeká. Jednu čeká štěstí a druhou smrt.
Zatím co se Hana ve čtvrté části vdá za švarného jinocha, Marie podle věštby z jezera zemře.
V páté části se opakuje děj části první. Pouze je zde navíc oplakávání Marie.
Holoubek – U hřbitova oplakává mladá vdova svého chotě, když jede okolo mladý panic, který ji požádá o ruku. První den vdova propláče, druhý den je tichý a ten třetí již žal pomine. Koná se svatba a manžel svou novomanželku přesvědčuje, že nebožtík neslyší a nevidí nic.Na nebožtíkově hrobě vyroste dub, na kterém sedává holoubek a pokaždé, když vdova přijde, tak zpívá tesklivou melodii o nebožtíkovi. Jednoho dne to žena nevydrží a utopí se v nedalekém potoce.
Záhořovo lože – Poutník jde na podzim lesem, kde obr přepadává pocestné. Přepadne i jej a ptá se jej kam jde. Poutník popravdě odpoví, že do pekla, neboť otec upsal jeho duši dřív, než se narodil.Obr ho propustí, ale až po slibu, že mu pak poutník poví vše, co v pekle viděl. Po roce se vrací a vypráví obrovi o tom, jak mu Satan nechtěl úpis vydat, do té doby, než mu Lucifer pohrozil vložením do Záhořova lože. Obr se začne bát, protože Záhoř je jeho jméno. Poví poutníkovi o svých hříších, vraždách, které spáchal a prosí jej o pomoc. Poutník zarazí obrův kyj do skály a nařídí mu, aby činil pokání. Uplyne tak 90 let a poutník přichází jako biskup k místu, kde se s Záhořem viděl naposledy. Z jeho kyje vyroste jabloň a když pošle jinocha, který jej doprovází, aby utrhl jablko, brání mu v tom temný hlas.
Poutník poznává Záhoře a dává mu odpuštění. Poté oba dva zemřou a jako dvě holubice se vznášejí k nebi.
Vodník – vodník šije na vrbě a šije si svatební oblečení. Mladá dívka jde i přes matčino varování, prát k jezeru prádlo. Voda ji však vtáhne do hlubin a ona od té doby s vodníkem žije a porodí mu dokonce i dítě.
Stýská se jí ale po matičce a přemlouvá vodníka, aby ji pustil. Po dlouhém přemlouvání a mnoha podmínkách ji nakonec pustí.
Jak dcera uvidí matku, zapomene na všechna pravidla a k vodníkovi se nevrátí. Ten si pro ni k její matce dojde, ale žena s ním i po dlouhém přemlouvání neodejde a chce po něm, aby jí donesl dítě. Vodník tak učiní, ale hodí jej pod dveře – zvlášť hlavičku a zvlášť tělíčko.
Vrba – manžel se ptá své ženy, proč je přes den zdravá, ale přes noc jako tělo bez duše. Ta mu odpoví, že je to její prokletí a pošle jej za sudičkou. Od ní se manžel dozví, že duše jeho ženy je přes noc vrbou. Manžel se ale nechce dělit a vrbu pokácí. Ve stejný okamžik však umírá i žena. Manžel se zděsí a chce svůj čin napravit. Žena mu odpoví, aby utrhl jeden prut z vrby a zasadil jej, pak z jejího proutí udělat kolébku pro dítě a dítě si z vrby pak bude dělat píšťaličky.
Lilie – Po smrti se panna přemění v lilii, v noci však na sebe bere podobu dívky. Král se do ní zamiluje a vezme si ji na hrad, kde pro ni udělá místnost tak, aby na ni nesvítily sluneční paprsky. Když však odjede, jeho matka z nesnášenlivosti místnost zboří a synovu choť zabije.
Dceřina kletba - Dcera zahubila nemanželské dítě, uvědomuje si však svůj čin a chce za něj pykat na popravišti. Nadává svému svůdci i matce, že jí popřávali mnoho volnosti.
Věštkyně – věštby o osudu českého národa.