Velikonoční týden na Valašsku probíhal ve znamení čištění, bílení, uklízení všech domů a přípravách na velikonoční svátky. Velikonoce byly hlavními svátky jara.
Ke starým jarním obřadům náleží obchůzky mládeže s velikonočními řehtačkami. Zvláště v jižní části Valašska se ještě do nedávné doby zachovávala organizace chlapců, kteří hrkání provozovali. Chlapci školního věku se k této slavnosti připravovali již po celé postní období. Celou organizaci "klepáčníků" vedli dva "páni", stávali se jimi nejstarší chlapci, kteří se v minulých letech obyčeje účastnili."tragáčníci" začínali obchůzku s řehtačkami na Zelený čtvrtek a končili na Bílou sobotu. Obchůzky začínaly časně ráno, proto chlapci po celý čas spávali společně u svého vedoucího. Používali několik typů zvukových nástrojů; nejobvyklejší byly pojízdné "tragače", ruční "valchy" a kladívkové "klepáče". Na Bílou sobotu vesnici obcházeli s kabelami a vybírali odměny.
Získané dary si chlapci rozdělili mezi sebe. Dělení bylo výsadou "pánů", kteří si ponechali větší část pro sebe. Kromě vajec dostávali "tragáčníci" sušené ovoce, pečivo a poměrně vysoké peněžní dary.
Poměrně vysoký obřadní význam měla ve velikonoční tradici voda. Všude na Valašsku se dochovaly představy o nadpřirozených vlastnostech velkopáteční potoční vody. Lidé se chodili umývat k řece buď o půlnoci nebo ráno před východem slunce, aby byli čerství a zdraví. Ze stejných důvodů se k řece vodil dobytek. Tato voda se také používala jako léčitelský prostředek. Kdo se v ní vykoupal nebo se v ní brodil, toho neměly bolet nohy.
Při velkopátečním umývání se říkaly modlitby, jejichž křesťanský obsah navazuje na staré křesťanské představy o vlastnostech vody.
Umy ňa voděnko čistá,
kerá tečeš od Pána Krista,
přes kořéní, přes kaméní,
umy ňa hříšné stvořéní.
Voděnko čistá,
od Pána Krista,
kdo sa v ní umývá, posily nabývá.
Velký Pátek se na Valašsku slavil jako významný svátek, zvláště v evangelických rodinách. Podle lidové tradice se nesmělo na Velký pátek orat a vůbec hýbat půdou. Pracovní zákazy mají v těchto případech křesťanskou motivaci, navazují však na podobné obřadní zákazy, jak je známe z jiných výročních obyčejů. Naproti tomu Zelený čtvrtek se pokládal za den, kdy bylo vhodné orat a sít.
Velký pátek byl jedním z obřadních dnů, kdy bylo možno podle tradice spatřit čarodějnice. Podle rozšířeného názoru dostávaly "bosorky" nebo "strigy" na velký pátek zvláštní moc a mohly škodit lidem i dobytku.
Okamžiku, kdy se na Bílou sobotu opět rozezněly zvony, lidé využívali k obřadní akci, která měla pomoci zabezpečit úrodu ovoce. Obecně bylo rozšířeno třepání stromy, přičemž se také uplatňoval moment spěchu. Protože zvonění bylo krátké, muselo se stromy třást rychle. Posilující moc, která měla zvyšovat úrodnost sadů, se připisovala ohni. Obřadní oheň se zapaloval křesáním, čímž měla být zvýšena jeho magická moc.
Při ranní mši na Bílou sobotu se světily potraviny, především pečivo, maso a vejce. Nejvýznamnějším obřadním jídlem Velikonoc byla "babůvečka" nebo "babůvka", do níž se zapékala slanina a vajíčka.
Zbytky skořápek se nesměly odhazovat a zvláště se po nich nesmělo šlapat, proto je například ve Vysokém Poli házeli do studny.
Potraviny se světily i na velikonoční neděli. Se svěcením jídel se spojil i motiv spěchů a závod o prvenství při návratu z kostela. Opět šlo o to, že kdo dřív přijde, bude dřív sklízet, dřív bude mít požaté apod.
Neobvyklou formou velikonočních obyčejů jsou obchůzky masek, jež se konaly v noci z velikonoční neděle na pondělí. Obchůzkám se říkalo "dudlačka", "dudlať", "drdlať" nebo "chodit po cigánskej". Skupinu obřadníků tvořili mládenci převlečení za cikány a cikánky. Masky nosili figuríny cikáňat, chovaly je a znázorňovaly dětský pláč. Dostávaly od hospodářů dary, které jim posloužily k uspořádání hostiny. Název obyčeje je zřejmě odvozen od hry "na drmle", kterou masky při obchůzce provozovaly, a z vyluzování tlumených zvuků rozechvíváním okenních tabulek napodobením cigánské mluvy.
Velikonoční pomlázka se rozvinula do několika forem. Při kolektivních obchůzkách se uplatňovalo obřadní bití rostlinnými omlády, polévání vodou a obdarovávání vajíčky. Pomlázka se na Valašsku nazývá několika termíny: šmigrust, mrskačka, šlahačka, mrskač. Hlavním prvkem obřadu bylo mrskání březovými, jalovcovými nebo vrbovými pruty, což mělo podle rozšířeného rčení zabránit "oprašivění" a vůbec kožním chorobám. Ve Velkých Karlovicích chodili mládenci časně ráno v pondělí na "buďačky" a šlehali všechna děvčata. Na jižním Valašsku se k mrskání používalo "korbáčů" upletených z vrbových prutů. Užívalo se rovněž rákosek a kořenů lékořice. Oblíbené byly i velké "tatary", které dosahovaly délky až dvou metrů. Používaly se při kolektivních obchůzkách i mezi individuálními obřadníky.
Mrskačka nebyla jen záležitostí mládeže, vztahovala se na celý kolektiv. Gazdové ráno bili manželky březovými metlicemi nebo pruty. Děvčata si rovněž pletla korbáče a šlehání mládencům oplácela. Součástí pomlázky bylo rovněž namáčení děvčat v potoce. V Nedašově násilím vytahovali děvčata z domů a házeli je "do říky". Rozšířené bylo polévání studniční vodou , což se často nahrazovalo postřikováním voňavkami. Koupání a polévání mělo nepochybně očistný význam a svým obsahem souviselo s mrskáním pruty. Velikonoční obřadníci byli ze šlehání obdarováváni vejci a pečivem. Oblíbené byly kraslice, které pro velikonoční potřeby vyráběly zvlášť dovedné ženy a prodávaly je po vesnicích. Darováním vajíček se vyjadřoval i milenecký poměr. Oblíbený chlapec dostal od děvčete několik vajec ve vyšívaném šátku.
Náhledy fotografií ze složky Tragačníci 10.4.2009
