o krmení
Že rostu jako z vody, každý mi říká,
já přitom rostu z dobrého mlíka.
Nejsem zbytky živená,
jsem doma dělaná i doma krmená.
V sání jim nic nezabrání.
Je to otázka přežití, bytí či nebytí.
Mimčo má čím trápit maminku -
svůj jazyk a chtivou pusinku.
Takhle se tváří Lucinka,
když zlobí ji maminka.
Třikrát běda - Lucka už se přesvědčit nedá.
Jdu tedy kojiti, nebudu už zlobiti.
Už nespíme, zvuky za oknem posloucháme,
zase kojíme, velký hlad máme.
Lucinka pije spokojeně, tiše
a mně šíleně kručí v břiše.