PRVNÍ ŠTĚDRÝ DEN
Tak tady máme Vánoce. Sice sníh nikde žádný, mamča s taťkou mají jen samé starosti s bytem, ale stejně se snažili, abych si je jak se patří užila.
Vůbec jsem nevěděla, co mě vlastně čeká. Jen jsem si všimla světýlek na oknech a na Štědrý den i stromečku v obýváku. Ani nevím, kdy se tam objevila ta hromada krabiček a různých balíčků. Odpoledne jsme se byli projít venku, kde sice sníh nebyl, ale ke konci našeho procházení začalo chumelit. Velké vločky padaly a zdobily zem. Bylo však teplo, a tak rychle tály a ztrácely se. Snad příští Vánoce to bude lepší a já si sněhu víc užiji.
Pak jsme všichni zasedli k štědrovečerní večeři, hezky se vyfotili, a pak si mamča s taťkou pochutnali na polévce a kaprovi s bramborovým salátem.
A pak hurá ke stromečku. Letos je ještě nějak veliký, větší než já, ale prý každým rokem to bude lepší a lepší. Oči jsem valila, jak to všechno svítilo a cinkalo, tolik balíčků co bylo kolem mě, to jsem vyvalovala oči. Pak si taťka sedl ke mně a vyprávěl mi, co mě ještě čeká. Jako vždy u toho dělal kašpárky, takže jsem se smála od ucha k uchu. Pak jsem ale sotva dýchala, jak jsem zvědavě čekala, když rozbaloval můj první dáreček. Co v něm asi bude, říkala jsem si. Děsně to taťkovi trvalo, už se nedivím, že mě má v tak pokročilém věku. Ale nakonec jsem se dočkala. Byly to krásné šatičky. Bude ze mně fešanda, že jo?
A pak na řadu přicházely další a další dárečky. Taťka už byl trochu naštvaný, že všechny dárečky jsou jen pro mě, a pro něj jen pár malých dárků, ale asi mu nezbyde, než si na to zvyknout. Aspoň mamča mu to pořád opakovala. Hodně zajímavý dáreček byla moje první knížka. Číst sice ještě neumím, ale když jsem ji ochutnala nebyla až tak zlá. Ale mlíko je mlíko. Dostala jsem spoustu plyšáků a různých hraček. Pro mě byly nejzajímavější ty, které jsem si mohla strčit do pusy a zkoumat,,jak chutnají. Velká šedá myška byla přímo ideální. A pak jsem dostala ještě další knížku. Byla jiná než ta první, tak jsem ji chvíli zkoušela prohlížet, ale pak mě to přestalo bavit a sledovala jsem, co dalšího jsem pod stromečkem měla.
Pak mi taťka ukázal něco hodně zvláštního. Dodnes nevím, co to je, ale viděla jsem, že se to dá rozebrat, takže se těším, až budu větší a konečně mě ruce budou poslouchat, jak mají, protože zatím si často dělají, co chtějí a ne co chci já.
No a pak mi taťka půjčil na chvíli dárek, který dostali s maminkou. Vzhledem k tomu, že mým předním zájmem je teď pití, půjčil mi, prý abych trénovala na pití z hrnečku, půlitr. Byl hodně těžký, ale já ho udržela. Nespadl.
Nakonec kolem mne maminka s tatínkem naskládali všechny mé dárečky a fotili jak diví. Nemohla jsem ani věřit tomu, že to vše je moje. Byla toho taková hromada, že jsem se za ní až ztrácela, ale maminka mě hrdě vyhrabala a vyfotila se se mnou.
Tatínek si potom neodpustil vyfotit tu hromadu papíru, co zbyla, a bylo po dárcích. Všechno to skončilo stejně rychle, jak to začalo. Třeba příští rok už si to užiju víc. Budu trhat ten papír a radovat se z každého dárku. Ale dnes toho na mě bylo hodně. Byla už jsem unavená, tak jsem se těšila, až mi mamča dá napít a já usnu v její náruči.
Vše se však trošku protáhlo, protože maminka dostala skvělý nápad, že mě musí vyfotit v šatičkách, tak aby byly pořádně vidět. Tak mě posadili na gauč a taťka dělal zase ty své opičky, abych se smála. No jo,co jsem měla dělat. On je občas tak bláznivý, že se prostě musím smát. No a tak můj první Štědrý den zakončím fotodokumentací - všude já v prvních šatech. Už se těším na další Vánoce.