BALETKA je on-line VIII.
Ten mail mi Lenka posílat neměla. Vzpomínky, které jsem se již několik dnů snažil vymazat ze své paměti se rázem vrátily.
Vzpomínky na krásnou studentku, která tenkrát stála na Černém Mostě a zoufale se snažila někoho stopnout. Venku pršelo a žádnému autu se v tom nečase nechtělo zastavit. Nevím proč jsem zastavil, stopaře jsem nikdy nebral. „Dobrý den, svezete mne do Liberce?,“ smála se na mne zadýchaná promočená dívka. „Ale já jedu jen do Turnova,“ snažil jsem se naoko bránit. „To nevadí, to už máte do Liberce jen kousek,“ kontroval ten krásný mokrý přízrak s mile drzou samozřejmostí. Od prvního momentu nepochybovala, že si cestu protáhnu až do města pod Ještědem. Ostatně, já vlastně také ne. Slečna se posadila na zadní sedadlo a já se rozjel. Měl jsem dokonalý výhled ve zpětném zrcátku. Krátké žluté tílko se jí vlhkem nebezpečně lepilo na její štíhlé tělo. „Vždycky stopujete v takovém dešti?,“ snažil jsem se zahájit rozhovor. „Ujel mi autobus na Čerňáku a naši mne doma čekají na rodinnou oslavu,“ pravila mokrá slečna a jala se prohrabovat svou příruční kabelu.
Náhle zkřížila ruce a chytla spodní okraj svého promočeného trička a obratně si ho přetáhla přes hlavu. Na pár vteřin jsem přestal dýchat. Ve zpětném zrcátku jsem spatřil dvě krásná drobnější ňadra, neopálená od sluníčka, oproti ostatní pokožce. Slečna vzala ručník a začala si otírat tělo, aby se zbavila posledních kapek deště, které ulpěly na její kůži. V jejích pohybech nebyla žádná známka exhibicionismu, jen prostá potřeba mokré dívky se osušit a vzít si na sebe čisté oblečení. Slečna vylovila ze své kabely bílou krajkovou podprsenku a záhy schovala svá krásná ňadra do útrob této textilie. Následovalo čisté suché tričko, tentokrát bílé a bylo po představení.
Nevěděl jsem co říct. Chtělo to trochu odlehčit situaci, protože jsem se orosil až na zádech. „V autobuse by jste se také převlékala?,“ snažil jsem se netajit skutečnost, že jsem byl příjemně nedobrovolným svědkem jejího převlékání. „V autobuse bych nebyla promočená od deště, takže by byli spolucestující pravděpodobně ušetřeni,“ s lehkostí pravila ta kráska a přesunula se na sedadlo za mnou. Ztratil jsem tak svou spolucestující ze zorného úhlu zpětného zrcátka a tak jsem se mohl jen dohadovat, co se děje za mými zády. Bylo jasné, že se krásná stopařka podobným způsobem zbavila mokrých šortek a kalhotek a nahradila je suchým oblečením. „Hned se cítím fajn a ještě budu doma dřív,“ usmála se, když jsme právě předjížděli velký žlutý autobus, který na ní zhruba před půl hodinkou nepočkal.
Cesta do Liberce pak utekla v příjemném rozhovoru až nepříjemně rychle. Lenka, jak se mi dívka představila, si nadiktovala odvoz do klidné vilové části města, nedaleko místní ZOO. Než jsem ze sebe vykoktal přání možného dalšího setkání s touto milou slečnou, bouchla dveřmi a zmizela za vraty jedné z vil. Jsem prostě smolař. Otočil jsem auto a zamířil zpět do Turnova. Večer, když jsem parkoval auto v podzemní garáži všiml jsem si lístečku pohozeného na zadním sedadle. „RÁDA BYCH SE ZASE NĚKDY SVEZLA. DÍKY! LENKA 602387942“
A tak přišla Lenka do mého života. Prožili jsme spolu několik krásných bezstarostných let a plánovali společnou budoucnost. Lenka se nastěhovala ke mně do bytu a já se rád nechal unášet bezprostředností téhle krásné dívky. Její šílené nápady byly kořením našeho společného života. Lenka nesnášela nudu a podle toho také vypadaly i naše společné chvíle. Milovala cestování. Její nápady a moje finanční možnosti nám umožnili zažít neuvěřitelné zážitky skoro po celém světě. Kdo z vás se může pochlubit, že hrál „Člověče nezlob se“ na vrcholku Kilimandžára, nebo se koupal bez plavek po nejvyšším vodopádem na světě Salto Anchel? Lenka byla tak trochu exhibicionistka, ráda se milovala na všech možných i nemožných místech, ráda nosila vyzývavé, krásné spodní prádlo a před objektivem mého foťáku se rozhodně neschovávala. Jednou po prohrané sázce usedla zcela nahá na kolo a proháněla se po Českém ráji, jen tak jak se narodila. Prý, že když Ráj, tak bez šatů. Její naprostá otevřenost a odvaha mne přitahovala a vzrušovala současně. Vše vypadalo, že naše společná pohádka míří logicky ke stvrzení našeho společného života – ke svatbě.
Bohužel šlo opravdu jen o pohádku. Z ničeho nic se Lenka stáhla do sebe a z veselé upovídané dívky se ze dne na den stalo znuděné stvoření, kterého nic nebaví. Komunikaci se mnou omezila na nejmenší minimum a naše milování již bylo jen pouhým stínem toho, co jsme spolu prožívali na začátku. Když jsem se ptal, co se děje, nedokázala mi nic vysvětlit. Domů chodila čím dál později, až se stalo, že jednoho dne jsem našel doma místo Lenky jen klíče ve schránce s lístečkem „PROMIŇ!“