Sociální fobie
Sociální fobie
Sociální fobie patří mezi nejčastější úzkostné poruchy vůbec. Touto poruchou trpí přibližně každý desátý člověk. Projevuje se strachem ze zahanbení nebo zesměšnění v situacích, kde je člověk vystaven pátravým pohledům druhých. Případně obavami ze situací, ve kterých je nutno podat výkon, při kterém mohou nastat těžkosti a ponížení. Člověk trpící sociální fobií je přesvědčen, že si druzí všímají jeho potíží a podle toho jej hodnotí. Toto přesvědčení jeho úzkost dále zvyšuje. Strach nebo jiné pocity nepohody jsou o mnoho silnější než běžná úzkost, kterou zažívá většina lidí v náročných sociálních situacích (např. při veřejném vystupování) i když na samotném výkonu to nemusí být znát.
Marie byla od dětství velmi stydlivé dítě. Ve škole, když byla vyvolána k tabuli, mívala trému. Do školy však chodila i tehdy, když věděla, že bude zkoušena. S kamarádkami se cítila velmi dobře. Šlo spíše o sociální strach než o sociální fobii. Po vystudování střední zdravotní školy začala pracovat jako zdravotní sestra na interním oddělení. Na oddělení byla pochopitelně nejmladší. Najednou získala pocit, že si s ostatními sestrami nemá co říci, a pokud něco řekne, určitě je to "hloupost". Proto se postupně začala vyhýbat sesterně a stále hledala něco na práci na oddělení. V době polední přestávky se vymluvila, že chodí na oběd domů, jen aby nemusela s ostatními sedět na sesterně. Nakonec z práce odešla, i když s pacienty se cítila velmi dobře a práce sama ji velmi bavila. V té době již byly patrné rysy sociální fobie. Nyní pracuje jako uklízečka v nemocnici, do práce chodí velmi brzy ráno v době, kdy sestry dělají odběry, aby nebyl čas na rozhovor. Přesto pokaždé v práci trpí. Připravuje si výmluvy, které by použila, kdyby se s ní náhodou chtěl někdo bavit.
Typické situace, kterým se lidé se sociální fobií vyhýbají, protože v nich vzbuzují strach a úzkost:
- mluvit před skupinou lidí
- být někomu představen
- být kritizován
- vystupovat na veřejnosti
- jíst nebo pít před lidmi
- oslovit neznámého člověka nebo mluvit s ním
- být v centru pozornosti
- mluvit s někým opačného pohlaví
- být sledován při práci nebo při psaní
- účastnit se zkoušek, vstupního pohovoru, testu
- stát ve frontě
- účastnit se neformální zábavy, večírku, recepce
- telefonovat
- začít rozhovor
Někdy jsou sociální úzkost a vyhýbavé chování soustředěny na jednu nebo dvě z těchto situací - mluvíme pak o specifické formě sociální fobie (např. hrát na hudební nástroj před lidmi), sociální fobie však častěji zahrnuje více situací a vede k vyhýbání se celé řadě běžných sociálních situací - mluvíme o generalizované formě sociální fobie.
I když je sociální fobie velmi častá, nemůžeme za sociální fobii počítat každý strach v sociální situaci. Sociální úzkost se totiž týká 40-60% lidí (například strach při zkouškách) ovšem u většiny nevede k systematickému vyhýbavému chování. O sociální fobii mluvíme tehdy, když sociální úzkost a vyhýbavé chování omezují práci, narušují trávení volného času nebo důležité vztahy. Rovněž úzkost u lidí trpících typickou sociální fobií bývá intenzivnější než u běžné sociální úzkosti. Často má charakter panického záchvatu s řadou tělesných příznaků, jako je červenání, bušení srdce, pocení, zrychlené dýchání, ztuhlost ve svalech, pocity knedlíku v krku apod. Lidé s běžnou sociální úzkostí si říkají, že situace je nepříjemná a že ji musí nějak vydržet. Zpravidla ze situace neutíkají. Lidé trpící sociální fobií jsou přesvědčeni, že situace je strašná a vydržet prostě nejde, protože se v ní "zblázní", "ztratí kontrolu", "začnou se nemožně chovat" apod. Proto se většinou takové situaci předem vyhnou a pokud se do ní náhodou dostanou, zpravidla utečou.
Jak tedy odlišit sociální fobii od běžné sociální úzkosti? Vyjmenujme si nejtypičtější rozdílné rysy:
- úzkost je intenzivnější
- objevuje se častěji
- zahrnuje často i situace, kterých se běžně lidé nebojí (např. jíst, pít nebo psát před lidmi)
- je doprovázena výraznými tělesnými příznaky
- objevují se intenzivní katastrofické myšlenky a představy (totálně se znemožním)
- vede k systematickému vyhýbání se sociálním situacím
- při náhodném vystavení obávané situace se snaží postižený uniknout
- představa o vlastním výkonu po proběhlé situaci je výrazně zkreslena k horšímu
zdroj: www.help24.cz