Naši boxerci a bostonci

 zdroj:nahaci.cz

http://www.chinesecrested.cz/stranky/p_vystav%200.htm

http://www.chinesecrested.cz/stranky/p_vystav1.htm

• pes se v kruhu vodí vždy vlevo

• zkušený vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné nedostatky

  vystavování psa a jeho nácvik je práce!

• Vždy pracujte se psem dobře vyvenčeným, ne však příliš unaveným

• Při nácviku na něj mluvte a měňte intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na svého psa správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla 

• Mluvte tiše, protože jednak pes slyší, daleko lépe než my, lidé, a jednak tím lépe upoutáte jeho pozornost

• S pejskem jednejte vlídně, ale trvejte důsledně na provedení požadovaného úkonu

• Chvalte ho za každý, byť sebemenší pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením

• Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či nelibost

• Používejte odměny, zvýšíte pracovní motivaci psa (kousek piškoty, psí krekry, páreček a pod.); psa můžete odměňovat i na výstavě v kruhu, mezi jednotlivými fázemi vystavování - nikde to není zakázáno. Motivací může být i velmi malá, ale oblíbená hračka (myška, gumová kulička, látkový sáček ...)

• Zásadně se vyvarujte trestů v průběhu nácviku! Nejhorším trestem může být ostře vyslovené FUJ! nebo přiměřené cuknutí vodítkem, použité ve vhodném okamžiku

• Nácvik nesmí trvat příliš dlouho, raději ho rozdělte na více menších částí

• Pokud uvidíte, že pes nepracuje se zájmem, změňte náplň, pohrajte si s ním a k práci na předvádění se vraťte později

• Chcete-li dosáhnout výborných výsledků, najděte si na psa čas alespoň 10 minut každý den (minimálně měsíc před výstavou), kdy se mu budete po stránce předvýstavní přípravy plně věnovat

• Střídejte nácvik a hru, protože uvolnění po vykonání cviku je pro psa stejně důležité jako pro vás

• Postupujte od jednoduchého ke složitějšímu; nácvik ztěžujte postupně a teprve v době, kdy pes váš předchozí požadavek bezpečně zvládne

• Pokud pes cokoliv nedělá podle vašich představ, hledejte chybu nejprve u sebe a ve vedení nácviku

• Všeobecně je vhodný systematický, pravidelný postup nácviků podpořený pochvalami, odměnami a také vašimi kvalitními znalostmi o dané problematice

• Velice se mi osvědčilo postupně vytvářet u psů návyk na skupinu navazujících cviků určenou pro vystavování, proloženou uvolněním, hrou a odměnami. Pes považuje takovou formu přípravy za příjemné vyplnění času, při němž je ke své veliké radosti stále v kontaktu s pánečkem, který mu občas dává odměny a vytrvale se mu věnuje. Navíc se hra, uvolnění a odměny uplatní jako motivace pro pozornější práci psa a pro předvádění v požadovaném energickém postoji. Výkony psů na výstavách jsou pak stabilní, kvalitativně nadprůměrné, majitelé se díky této formě zbavují nadměrné nervozity, získávají jistotu v práci se psem, učí se svému psovi věřit a komunikovat s ním. Metodu můžete vyzkoušet se svým psem také. Důležité je, aby složení jednotlivých nácviků co možná nejlépe odpovídalo povahovému založení vašeho psa, a aby způsoby vystavování, o kterých si povíme příště, odpovídaly jeho individuálnímu exteriéru. V neposlední řadě nezapomeňte, že pes není stroj!
  Může mít také „špatnou“ náladu, může být unavený nebo nemusí být "ve své kůži". Fenka může být zrovna „hormonálně nevyvážená“ po hárání a pes třeba „zamilovaný“ 
  Pracujete s živou bytostí, která je ochotná přijmout váš způsob zábavy a ještě se z toho radovat. Buďme tedy psům za tuhle ochotu svým způsobem vděční!

 Výstavní dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce „sluší“. Fyzická kondice se v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je psík po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Psík unavený, nevyspalý, vyčerpaný blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli, ráno se vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve výstavním kruhu navrch, že?

Pro začínající vystavovatele v kostce zopakuji základní pravidla pro předvádění psa ve výstavním kruhu:

• pohyb v kruhu probíhá v protisměru hodinových ručiček, takzvaně na levou ruku

• výstavní vodítko se drží v levé ruce, pes se pohybuje po levé straně těla majitele, tedy uvnitř kruhu

• posouzení psa v kruhu se skládá z posouzení psa v pohybu, posouzení ve výstavním postoji a z detailní prohlídky (hlava, chrup, oči, tělo, končetiny, varlata ...)

• základním stylem výstavního pohybu psa je klus 

•  

• předvedení psa v pohybu

• 1) vedení "S kontrolou" - psa vedeme šikmo vlevo od sebe o krok až dva vpředu na délku výstavního vodítka. Lehce napjaté vodítko se drží v téměř upažené levé ruce při mírně pokrčeném loktu, který poskytuje prostor pro ovlivňování pohybu psa. (Výjimky, například pro německé ovčáky, v tomto seriálu nebudu popisovat).

   

  Výhody: majitel může svým pohledem kontrolovat pohyb psa, kterého má mírně šikmo před sebou, může volit ideální tempo klusu a přizpůsobovat vydatnost kroku svého svěřence situaci v kruhu.
  Určení: pro psy s vyrovnanou sebevědomější povahou, kteří se nebojí pohybovat se v cizím prostředí před svým pánem nebo jsou lehce ovladatelní.

• 2) vedení "Standardní" - vedeme psa vlevo vedle sebe na vzdálenost alespoň 30 cm od levé nohy, přičemž vodítko držíme v mírně upažené a lehce pokrčené levé ruce (styl chůze ve smyslu přesného povelu "K noze", kdy pes jde téměř u nohy pána se na výstavy nehodí, protože těsným kontaktem pána se psem je porušena přirozenost pohybového projevu psa). Jde o nejčastěji používaný způsob, protože vedení psa se zdá jednoduché, k přípravě psa na výstavu stačí návyk na výstavní vodítko a běžná ovladatelnost.

  Výhody: možnost ovlivnění výkonu psa odměnou či hračkou v pravé ruce majitele, relativně snadný nácvik vedoucí alespoň k průměrnému výsledku.

   

  Určení: až na výjimky se hodí pro většinu psů, přednost mu dávají majitelé s nedostatkem času na předvýstavní přípravu psa. K dokonalému předvedení psa tímto stylem musí mít majitel zažité přesné tempo pohybu se psem, protože nemá možnost kontrolovat celkový projev svého svěřence zrakem.

• 3) vedení "Zpětné" - psa vedeme vlevo šikmo za sebou na téměř prověšeném nebo lehce napjatém vodítku. Vodítko bývá o něco delší než obvykle a je drženo poníž buď v levé ruce nebo v pravé s tím, že vede zprava před tělem majitele na levou stranu, kde kluše pes. Jde o způsob hojně používaný zahraničními vystavovateli. (Ani zde neřeším výjimky pro krátká vodítka některých plemen atd.)

  Výhody: na pohled velice efektní způsob, dává psovi možnost přirozeného, elegantního pohybu a pěkného nesení hlavy. Protože pes sleduje svého pána, hlavu zvedá nenásilně. Pro majitele je způsob náročnější. Pokud chce průběžně sledovat a ovlivňovat výkon svého psa, musí se pohybovat s trupem natočeným vlevo a hlavou otočenou ke psu. Psovi lze dobře ukazovat odměnu, jako podnět za kterým poběží.

   

  Určení: způsob je vhodný zejména pro psy, kteří rádi následují svého pána a také pro ty, kteří nesnášejí přímé ovlivňování pohybu vodítkem.

•  Se svým psem se můžete domluvit na libovolném způsobu a ten nacvičit. Chce to jen trpělivost, důslednost, vlídný přístup a především vymyslet jak na to. Mimochodem, možná vás to překvapí, ale u vystavování psa je opravdu potřeba myslet! Dovolená u moře je odpočinek, kvalitní vystavování psa nikoliv

• Ve výstavním kruhu jsem jen se svým psem a plně se věnuji jeho předvádění a dění v kruhu. Obvykle se mi stává, že nevím, kdo se mnou byl v kruhu nebo co se dělo o dva metra dál od nás. Natolik jsem soustředěná na vystavování psa, na kontakt s ním a na pokyny rozhodčího. Věřte mi, že kdo jednou propadne kouzlu toho způsobu „odpočinku“, stane se to pro něj stejnou drogou, jako závody pro vrcholového sportovce. Proto se nás na výstavách schází tolik a proto se řada z nás vystavováním psů dobře baví. 

•  

• K výstavnímu pohybu psa ještě pár poznámek.

  První z nich je zmínka o stylu a rychlosti pohybu.  žádný mimochod, žádný cval. Klus je pro psa nejpřirozenější formou pohybu. Klus může být krátký, středního tempa, zrychlený, vydatný, prodloužený či na hranici cvalu.
  každému psu nejvíce vyhovuje jen určitý druh klusu a to v závislosti na formátu těla a pohybových dispozicích toho kterého jedince. 
  Trénovaný pes s dobrou svalovou hmotou si může dovolit prodloužený a vydatný klus, protože má pevné, kompaktní tělo i dostatečný pohybový rozsah.
  se psem netrénovaným, který má svaly měkoučké a víceméně pro ozdobu, bude mít majitel spoustu práce, pokud chce dosáhnout solidního výsledku. Tělo netrénovaného psa působí příliš uvolněně, opticky se prodlužuje nebo naopak nepřirozeně zkracuje a k údivu majitele vynikají v tělesné stavbě chyby, které by u vyběhaného psa tolik vidět nebyly.
  Při nacvičeném postoji lze u psa s úspěchem zmírnit většinu běžných nedostatků, v nesprávném tempu pohybu se bohužel většina z nich projeví.

  Cílem  je předvést rozhodčímu psa v ideální psychické i fyzické kondici, s pěknou  pohybovou kulturou a maximálně estetickým celkovým projevem.

• pohyb vystavovatele při předvádění psa. 
  vystavovatel svým pohybem psa nerušil, naopak, aby mu pomáhal.  podrbat na hlavě a s klidem odjet vyhrát další výstavu.

•  

•  

• Výstavní postoj majitele a psa

  Někdy vystavovatel se psem neabsolvuje ani celý kruh v pohybu a ihned následuje vystavování, kterému říkáme „statické“. 

  ve výstavním kruhu by měl pes stát "výstavně" 
  V každém případě je šikovné naučit psíka speciální povel pro bezchybný výstavní postoj (Stůj, Zůstaň, Pěkný ...). Tím máte zajištěnu vzájemnou domluvu pro výstavní pozici psa. Jestliže víte, že se na psíka nemůžete zaručeně spolehnout, rozhodně mu pomozte! 

  Základní druhy jsou: postoj Volný, postoj Volný s kontrolou a postoj S oporou. 

  1) postoj "Free" - Volný

  a) na zemi - pes stojí klidně, soustředěn na předvádějícího, vodítko je prověšené a vede psu obvykle pod přední částí krku, u malých plemen může být vedeno i bokem, blíže k majiteli
  - majitel stojí čelem ke psu buď mírně šikmo před ním nebo rovně proti němu, aby na něj pes viděl. Vzdálenost od psa je individuální, průměrně však půl až tři čtvrtě metru, což závisí na požadovaném sklonu hlavy psa.
  Přední končetiny by měly směřovat kolmo k podkladu, zadní stát v ideálním úhlu, krk ladně zdvižený, hřbetní linie rovná, hlava směřuje vpřed mírně nahoru, oči jsou v kontaktu s majitelem, ocásek držen dle standardu plemene, dispozic psa a jeho nálady.

  b) na stole - pes v situaci viz výše, může být i bez vodítka, které si majitel stáhne přes ruku (typické u vystavování kokršpanělé a španělů vůbec)
  - majitel stojí vedle stolu před psem a poutá jeho pozornost na sebe. Může stát i na rohu stolu dále od rozhodčího. V průběhu detailního posouzení psa se může majitel pohybovat kolem stolu tak, aby byl jednak psu vždy oporou, aby nepřekážel rozhodčímu a v neposlední řadě, aby děla psovi vždy vhodné pozadí díky svému oblečení. 

  Pro tento postoj je nutné, aby byl pes zvyklý vás stále sledovat, byl dobře ovladatelný a klidný. Ve volném postoji se obyčejně používají dva stupně aktivního napětí psa. Jeden volnější, aplikovaný v době, kdy rozhodčí hodnotí jiného psa nebo se vašemu psíkovi zcela nevěnuje, tudíž můžete se svým psem klidně promlouvat a nemusíte trvat na stoprocentním držení hlavy, ocásku ani na dokonalém vypětí těla. Druhý  - maximální, který je určen pro dobu hodnocení právě vašeho psa a pro veledůležitý okamžik rozhodování rozhodčího mezi dvěma psy. To je chvíle, kdy psíkovu pozornost musíte zcela soustředit na sebe, např. pomocí aportku nebo pamlsku, pes maximálně zaktivizuje své svalstvo a celý se "vyšponuje". Stane se tak díky dvěma vlivům, které na něj působí zároveň. Je to povel pro postoj (např. Zůstaň) a váš aktivující hlas nebo podnět. Psíkovu pozornost můžete upoutávat čímkoliv, co se vám osvědčí: hlasem, gestem, hračkou, lákavou odměnou. (Netvrdím ovšem, že například vuřt s hořčicí na tácku a upatlaná panička před psí tlamičkou je v kruhu to pravé!)

  Jde o způsob sice náročný, leč na pohled velice působivý. Hodí se pro páry s dobrým vzájemným vztahem, pro šikovné majitele, kteří jsou schopni naučit svého psa cokoliv a je vhodný pro psíky lehce ovladatelné s pevnou nervovou soustavou.

     

  2) postoj "Volný s kontrolou"

  Zde platí výše uvedený text s tím rozdílem, že vzhled psíka můžete průběžně ovlivňovat pomocí výstavního vodítka, jehož středně utaženou smyčku dáte těsně za psíkovu hlavičku za uši (u labutěnek a psů se sklopenýma ušima schováte pod uši). Vodítko vede psovi středem za hlavou. Jemným tahem, cuknutím či naopak povolením vodítka dáváte psíkovi najevo jak vysoko má mít hlavu, zda si má popostoupit o krůček vpřed, natáhnout se v hrudníku nebo více vytáhnout vzhůru. Majitel stojí obvykle mírně šikmo před psem a upoutává jeho pozornost pravou rukou nebo na sebe. Nikdy však nestojí přímo před psem, protože by ho vodítkem vedeným za ušima nad hlavou rušil. Může se postavit dokonce vedle psíka, pokud ten je schopen sám se soustředit na nějaký podnět z okolí. Na psa může zavolat nebo mu nenápadně ukázat aportek i někdo známý, stojící mimo kruh, ale všeho velmi s mírou prosím! Vyřvávání za kruhem a nejrůznější formy prostocviků ála "semafor" hraničící s tancem svatého Víta nejsou, jak jistě sami uznáte, tím pravým makovým! Nejen, že je takové povzbuzování zakázáno výstavním řádem, ale především ruší další vystavovatele a jejich psy. Perličky a "historky z natáčení" na toto téma probereme později. 

  Volný postoj s kontrolou je způsob u nás běžný, vhodný pro většinu psů. Drobné nuance a dokonalé dorozumívání se se psem pomocí jemných náznaků vodítkem, však zvládne jen málokterý majitel. Vyžaduje to totiž značnou praxi a důsledně budovaný vztah majitele se psem. Na výstavách uvidíte snahu, která bohužel často končí u trhání vodítkem, cloumání psem a u zmatečných povelů, jež nikam nevedou. Pes je zmatený, majitel naštvaný a malá tragédie se koná v přímém přenosu. V daném případě by mělo být vodítko cosi jako kontrolní spojení vysílačkou nebo jako jemná nitka, po které se přenášejí vzájemná přání a povely. Také kapitola o práci s vodítkem vás nemine!

  3) postoj "S oporou"

  Pro psa je postoj na zemi i na stole stejný: přední nožičky kolmo k podkladu, zadní v ideálním úhlu, ladně zdvižený krk, rovná hřbetní linie, hlava směřuje vpřed mírně nahoru, ocásek dle standardu plemene nebo dle dispozic psa.

  Majitel:
  a) na zemi - vedle psa přiklekne, přidřepne nebo se opírá o jedno koleno, jak je libo a fyzicky možno :)). Lehce přidržuje na napjaté dlani pravé ruky hlavu psíka pod tlamičkou, prsty natažené, neboť by jinak zkresloval pohled rozhodčímu (o výjimkách zase jindy), levou rukou fixuje ocásek tak, aby co nejvíce vyniklo pěkné osrstění a aby obrázek psa byl pokud možno dokonalý.
  b) na stole - majitel stojí vedle stolu po pravém boku psa, hlavičku a ocásek přidržuje stejně jako na zemi. Vždy staví psa proti rozhodčímu tak, aby na něj posuzovatel ideálně viděl. Doporučuji předem omrknout zvyklost a práci rozhodčího.

  Výhodou uvedeného způsobu je možnost stálé kontroly psa i jeho průběžného opravování. Je vhodný pro psy, kteří potřebují mít pro svůj klid pánečka u sebe, pro psy, kteří citlivě reagují na spoustu rušivých podnětů a při samostatném postoji by byli roztěkaní a nepozorní, eventuálně pro psíky nejisté a na prvních výstavách mírně bázlivé. Výhodou je také předvedení atraktivního osrstění ocasu v plné kráse a dokonalý výraz psa z oblasti hrudi přes elegantní krk až po pěkné držení hlavy. Podotýkám, že přidržování hlavičky i ocásku musí být jemné a i majitel musí vedle psíka působit pěkně, aby rozhodčí nezískal dojem, že jste se svým naháčkem vyrazili na řeckořímské zápasy.

   

• Výstavní postoj psa

  V předchozím díle našeho seriálu o vystavování jsem si řekli něco o základech postoje majitele a psa při vystavování. Dnes se budeme věnovat postoji psa na stole a jeho učení, protože stůl je pro mnoho vystavovatelů, a hlavně pro jejich psy, kamenem úrazu. Vzhledem k tomu, že je čínský naháč malé plemeno, vyhnete se předvedení na stole jen velmi výjimečně a u peruánských naháčů je třeba počítat s vystavením psa na stole pro velikost malou i střední. Kudy do toho?

  Všeobecně je dobré učit psa nejdříve výstavní postoj na stole a teprve později přejít na zem. Postup může být následující. Štěně začnete zvykat na stůl v domácím prostředí, kde můžete zpočátku vyloučit i takové rušivé jevy, jako je přecházení jiných členů rodiny kolem stolu a pod. Naopak, jakmile štěně pochopí, co od něj chcete, přizvěte vždy někoho z rodiny jako "rozhodčího". Později, když bude mít štěně na stole jistotu, bez problémů snese jakoukoliv úpravu nožiček i hlavičky a bude zůstávat v klidu v určené poloze, můžete přejít na zem. Nejprve opět doma, kde štěně nic neruší. Cvičně můžete přidat i návyk na výstavní vodítko. Teprve po solidním zvládnutí postoje doma se vydejte do terénu. Zprvu opět do klidnějšího, později do rušnějšího s následným ztěžováním situace různými podněty. Až budete mít dojem, že váš pes vydrží stát v klidu na náměstí v době odpolední „provozní“ špičky, směle vyjeďte na mezinárodní výstavy. Z uvedeného vyplývá zásada: Postupujte vždy od jednoduššího ke složitějšímu.

  Pochopitelně mezi nejčastější otázky majitelů patří: "Kdy máme začít s pejskem pracovat na stole?"

  Já sama, jako chovatelka, učím štěňátka pobytu na stole opravdu odmalička. Stříhají se tu drápky, čistí ouška, holí čumáčky, češe se a hlavně odměňuje a vydatně chválí. První pokusy o postoje děláme už ve čtyřech týdnech, když prckové jakž takž stojí a udržují balanc. A to máte vidět, jak se o týden později derou na stůl i ostatní, kteří zrovna nejsou nahoře, aby na ně nějaká mňamka zbyla. Noví majitelé, pokud si to nepokazí, mají základy této výchovy hotové. Stačí v nich jen pokračovat. Shrnuto z hlediska chovatele, s hrou a péčí na stole se dá začít kdykoliv a čím dříve, tím lépe. Pro štěně je ideální, považuje-li pobyt na stole za běžnou součást svého života. Pak ho hned tak něco nepřekvapí.

  Jinak jsem za jedno s anglickými chovateli, kteří pro zahájení výuky u nového majitele propagují období kolem 10 týdnů věku štěněte. Proč? V sedmi až osmi týdnech si štěně přinesete domů. Zhruba dva týdny mu potrvá adaptace na nové prostředí, zvykání na jméno, rozlišení povelů Fuj a Hodný, návyk na jeho běžný denní režim a podobně. Pak už nastane moment, kdy se prvně pokusíte štěně opravdu „výstavně“ postavit na stůl a zaujmout ho tak, aby chvilinku vydrželo stát v klidu. Nic víc, nic méně. Samozřejmě veliká pochvala, odměna. O takovou chvilku se pokuste asi 3x s pauzami, kdy psíkovi třeba učešete zádečka nebo ouška. Pak ho pochvalte, sundejte a pohrajte si. Postupně začněte štěně zvykat na povel pro postoj tím, že jej budete v nabádavém tónu vyslovovat. Jestliže psík pochopí tuto jednoduchou vazbu, můžete v učení přidat. Snažte se, aby učení psíka bavilo a aby stále něco očekával (hračku, odměnu, zábavu). Tím bude na stole pěkně ve střehu a pojme tohle účinkování jako prima zábavu. Na druhou stranu se zahájením výchovy budoucího výstavního psíka moc nečekejte. V půl roce už budete mít plné ruce práce s juniorem, který má svůj rozum, leze na něj psí puberta a vaše nápady se stavěním za stole nemusí považovat za šťastné. Asi i tady platí: "Ohýbaj ma mamko, dokud som ja Janko".

  Chcete-li aby váš pes dobře vypadal, musíte znát základní pravidla výstavního postoje. Při pohledu zepředu i zezadu by měly být přední i zadní nohy psa v zákrytu. Všechny čtyři tvoří při pohledu shora obdélník. Pokud psovi upravujete postoj končetin, těla a hlavičky, postupujte vždy v pořadí:

  1) přední končetiny - obě vždy rovnoběžné, postavené kolmo k podkladu. Můžete je srovnat buď najednou pozvednutím psa zepředu pod hrudníčkem (to zejména v situaci, kdy pes stojí vysloveně špatně) nebo můžete nožky poopravit jednu po druhé jejich mírným posunutím do žádoucího postavení. Nevhodné je posunutí končetin příliš vpřed před tělo nebo příliš dovnitř pod tělo. Obě možnosti nedovolují správně postavit vše ostatní!

  2) zadní končetiny mohou stát dvěma způsoby:

  a) obě z pohledu rozhodčího v zákrytu – u naháčů nejvhodnější

  b) z pohledu rozhodčího je bližší noha posunuta asi o dvě až tři tlapky vzad v závislosti na úhlení končetin psa a formátu těla. Majitel tedy posune od sebe vzdálenější nohu psa o kousek vzad.

  Pro úplnost uvádím ještě postoje pro naháče nevhodné:

  a) zpětstojný postoj - obě zadní nohy posunuty více pod tělo (užívá se u některých plemen chrtů)

  b) prodloužený postoj - jedna nebo obě nohy posunuty hodně vzad za tělo (americký kokršpaněl, německý ovčák.)

  3) hlava a úhel držení krku - krk je držen ladně povýš, hlava v mírném nadhledu směřuje vpřed
  ! Častá chyba: majitel ukazuje odměnu psovi příliš blízko nebo příliš vysoko, pes pak nadměrně zaklání hlavu ve snaze dohlédnout na pamlsek a linie hlavy neodpovídá linii těla, což ruší celkový dojem. Záklon hlavy může být způsoben i silným škrcením psa vodítkem... Ani to není ideální způsob.

  4) ocas – i zde máte na výběr více možností, mnohdy je však třeba naučit psa všechny a přizpůsobit se požadavkům rozhodčího i státu, kde vystavujete

  a) v přirozeném úhlu svěšen směrem dolů (nejčastější způsob používaný v Anglii a severských státech Evropy), nemá být stažen mezi nohy nebo strachy křečovitě vtažen až pod břicho

  b) může být naučen držen ladně stranou dolů přes stehno končetiny, která je blíže rozhodčímu, používá se u psů, kde je třeba opticky mírně schovat strmější úhlení (Anglie i Evropa)

  c) držen nahoru mírně nad hřbet (především Amerika, někde střední a východní Evropa), používá se u psů které je třeba opticky zkrátit, u psů, kteří nechtějí stát bez dopomoci a tam, kde chcete mít výsledek vzhledu psa stoprocentně zaručený. U labutěnek se osvědčil pro předvedení ve finále IX. skupiny FCI, kam se tím pádem osrstěná varieta rovnocenně zařadí mezi shih-tzu, lhasa apso, tibetské teriéry, maltézáčky, pekinéze a další plemena. 

  Abyste mohli správně upravit zadní končetiny, musíte mít nejprve bezchybně postavené přední, které slouží jako stabilní základna. No a chtít nejdříve vylepšovat držení hlavy a ocásku, když má psík nožky jako les po vichřici, to snad nikoho nenapadne. Také je nasnadě, že štěně do šesti měsíců nebudete trápit zcela dokonalým postojem. Jednak jde pouze o osvojení později potřebných návyků a jednak štěně roste až do zhruba 15 měsíců, čímž se dispozice pro druh postoje a hlavně pro styl klusu při pohybu mění.

  Poznámka z praxe. K tomu, abyste uměli dobře stavět svého psa, musíte mít jeho individuální tělesný rámec dokonale v paměti. Z hlediska výše vysvětleného nácviku to není nic těžkého. Ideální je, jestliže váš pes ovládá dobře například povel „Zůstaň“ a vy si od něj můžete volně odstoupit a podívat se na něj jakoby z pohledu rozhodčího, abyste se ujistili o správnosti svého počínání. Ve výstavním kruhu tuto možnost ale mít nebudete a je tudíž nutné abyste i ze svého bočního pohledu na psa odhadli, zda stojí dobře či ne a proč. Výborným pomocníkem pro nácvik je i velké zrcadlo, v němž můžete ihned sledovat výsledky svého snažení. V neposlední řadě můžete využít videokameru či fotoaparát. Oba přístroje vám umožní kriticky zhodnotit, co se vám ještě nedaří a v klidu si nastudovat, kde se ještě zlepšit. 

  Pohledem do výstavního kruhu rychle zjistíte, kdo z vystavovatelů je začátečník a kdo je zkušeným harcovníkem. Začátečníkovi se totiž často stane, i když se velice snaží o pěkný postoj svého psa, upraví mu nohy, držení krku i hlavy, že v zápalu boje později přehlédne jak si jeho pes třeba zadní nohou přešlápl o kus jinam, čímž postoj okamžitě ztrácí svou vyváženost. Je tedy nezbytné psa sledovat celou dobu a průběžně kontrolovat postoj končetin. Budete-li rukou postupně upravovat postoj končetin psa, velmi záleží na tom, kde a jak ho za nohu uchopíte. Vřele doporučuji posunovat nožky psíků kousínek nad zemí a to jemným uchopením těsně nad tlapkou. Jakmile psa chytíte za stehno, lopatku nebo za koleno můžete příliš radikálním zásahem zmařit celou svou dosavadní práci. Zlozvykem, který často vídám ve výstavním kruhu, je úprava postoje psa vytažením za břicho nebo za zadek.Majitel vidí, že by se psem měl něco udělat, neví co a tak ho bafne pod břichem a vytáhne vzhůru. Výsledek se nabízí sám. Pes bolestivě stáhne bříško, vyhrbí hřbet, podjedou mu nohy a konečný postoj připomíná spíš pokroucený samorost než výstavního jedince. Ani náhlé zvednutí psa za zadeček, obvykle pomocí chycení v prostotu mezi zadními končetinami, není vhodným způsobem, pokud to majitel neumí. Většinou se podaří psa dostat do pozice, kdy vypadá přestavěný (zadeček má výše než přední část těla). No vždyť kterému moudrému psíkovi by se chtělo nechat se pořád vytahovat nahoru. Raději to udělá preventivně sám, že? Proto zdůrazňuji,  že upravení výstavního postoje se podobá spíše jemné práci hodináře, kde záleží na každém milimetru, než práci stěhováka nábytku.

   

  Shrnuto a podtrženo: nemělo by se vám stát, chcete-li se dopracovat výstavních úspěchů, aby váš psík zůstal v kruhu stát jen tak a vy jste si ho dále téměř nevšímali. Dobrý vystavovatel vždy, jakmile je to třeba, srovná nebo minimálně překontroluje postoj psa a dále se věnuje jeho celkovému vzhledu. (Popsaným způsobem nelze připravovat psy nadměrně bázlivé. Pro ně je potřebný naprosto individuální přístup.)

•  

•  

• Zoubky, zoubečky a jak na ně

  Jako lidé to máme snadné. Fotograf zavelí: "Řekněte sýr", my vyceníme chrup, blesk a hotovo. Ale zkuste chtít totéž po psovi. Ne snad, že by se to nedokázal naučit, vždyť se s ním stačí jen správně domluvit, ale většinou mu budete muset pomoci, aby předvedl svůj chrup v plné kráse.

  Na výstavách se prohlídka chrupu někdy stává více trojbojem než jednoduchým úkonem. Proč? Do kruhu přicházejí majitelé jednak s nepřipravenými psy a jednak se psy, pro které je prohlídka nepříjemná díky předchozímu nešetrnému zacházení ze strany majitele či jinému nemilému zážitku. Patrně se shodneme, že prohlídka chrupu je naprosto nezbytnou součástí výchovy psa. Potřebujete ji nejen na výstavách, svodu dorostu a bonitaci, ale také na veterinárním středisku, při domácí prohlídce zubů, při jejich běžném čištění, odstraňování zubního kamene atd. Hlavním problémem bývá neznalost majitele o tom, jak má vlastně prohlídka chrupu vypadat. Mnozí se domnívají, že co největší otevření tlamičky psa dokořán je to pravé. To je ovšem zásadní omyl.

  Jak psíka šetrně naučit snášet kontrolu chrupu?

  Předem několik upozornění:

  • nácvik není záležitost jedné hodiny, ale při středně intenzivní přípravě zhruba týdne

  • jako dobří majitelé psa s výstavní perspektivou byste měli znát všechny druhy skusů, počet a složení zubů mléčného i trvalého chrupu a hlavně skus předepsaný standardem vašeho plemene

  • po celou dobu nácviku nezapomínejte na pejska mluvit uklidňující intonací hlasu, hodně chvalte a odměňujte, buďte klidní a trpěliví

  • nikdy nevyvracejte psíkovi při nácviku hlavu do nepřirozeného směru (zkuste si totéž sami na sobě, ať víte jaké to je)

  • nesnažte se mu silou rozvrátit sanici při prohlídce stoliček a necpěte mu do tlamičky ruce

  • nesnažte se dát psovi do tlamy svojí vlastní hlavu, rozhodčí má vidět zuby psa a ne váš zátylek

  •  

  • zdroj:http://www.chinesecrested.cz/stranky/p_vystav6.htm

  •  

  •  

  • nechytejte psa při prohlídce silou pod krkem, začne se dusit a přirozeně se brání

  • neotvírejte psovi tlamu tahem za pysky do stran nebo budete mít po čase místo psa sysla s vaky na obilí

  Nácvik

  Pejska si posaďte v klidu na stůl, zpočátku nejlépe zády k sobě, aby měl za sebou oporu z vaší hrudi a nemohl spadnout či nečekaně skočit dolů. Tak mu pro začátek zúžíte únikové cesty. Pravou rukou ho pohlaďte zepředu po plecích a tutéž ruku veďte plynule vzhůru pod spodní čelist. Levou rukou, kterou klidně přiblížíte ze shora psovi na mordu (dlaň směřuje k očím psa), jemně uchopte pysky mezi palcem a ukazováčkem po každé straně nosu. Psa pochvalte, uvolněte ruce a odměňte. V první fázi jde o to, aby si pes zvykl na pohyb vašich rukou kolem očí a pod tlamičkou. Příští den můžete pejska při stejném nácviku palcem a ukazováčkem levé ruky vícekrát jemně pohladit svrchu po pysku. Další den využijte tento pohyb k mírnému odhrnutí vrchního pysku psa směrem vzhůru. Nezapomeňte na pochvalu a opakování. V dalším zdokonalení již palcem i ukazováčkem levé ruky povytáhněte pysk v přední partii směrem k čenichu. Pravou rukou zezdola přidržte čelist zavřenou, přičemž palcem a ukazovákem této ruky jemně stáhněte přední pysk dolní čelisti směrem dolů. Uvědomte si, že v této fázi působíte na mordu psa dvěma směry. Oběma rukama jemně přidržujete čelisti proti sobě zavřené tak, aby bylo dobře vidět skus psa, a palci a ukazováčky zároveň odhalujete zuby. Při šetrném postupu nebude tato fáze prohlídky činit psovi žádné problémy a vy byste měli snadno prohlédnout skus svého psa . Cílem snažení je, aby psu byly pohodlně vidět všechny řezáky nahoře i dole, čili vzájemné postavení řezáků. Jakmile se stane tento postup pro psa běžný, nácvik rozšiřte. (Leváci si ruce přirozeně obrátí!)

  Po prohlídce chrupu ze stran skusu nechte obě ruce ve stejné poloze, jen je malinko natočte vpravo tak, abyste oběma palci najednou mohli od sebe odhrnout pysky na pravé straně zavřené tlamy psa. Z tohoto pohledu se kontrolují zejména špičáky a zuby P1 až P4 (v případě “nahatých” naháčů se mnohdy jedná spíše o práci detektivní). Pro ukázání stejných zubů na straně levé máte dvě možnosti. Buď nezměníte polohu rukou a pysky na levé straně odhrnete zbylými prsty (ukazováčky až prsteníčky), palce zůstávají beze změny vpravo. Nebo můžete otočit ruce o 180 stupňů tak, že prsty levé ruky povedou jakoby zprava dolů pod krk psa a prsty pravé ruky vzhůru k pravému oku. Oba palce, směřující k uchu psa, se ocitnou vedle sebe a vy jimi pohodlně a pro psíka šetrně oddálíte pysky. Doporučuji postupovat pomalu, klidně a trpělivě. Pokud prohlídku zvládnete až sem, máte 80% úspěchu zajištěno.

  Pro úplnost popisu prohlídky zubů zbývá pro psa nejméně příjemná fáze, kterou však u našich plemen provádí jen minimum rozhodčích. Překvapit byste se ale nechat neměli a v zahraničí člověk nikdy neví! Co vás čeká? Potřebujete otevřít tlamičku psa tak, aby bylo možné prohlédnout počet všech zubů včetně nejposlednějších dole - M3. Vycházejte přitom ze základního postavení rukou pod tlamičkou a nad ní, přičemž tentokrát využijte palce pro pootevření mordy psa. Palce vsuňte zpočátku jen maličko mezi čelisti. Psík povolí sevření a následuje ihned pochvala. Postupně se propracovávejte k většímu a dlouhodobějšímu otevření tlamičky. Jakmile to bude možné (až psík dostatečně pootevře tlamu) změňte "palcovou" metodu a čelisti přidržte od sebe pomocí obou palců a ukazováčků opřených za špičáky nahoře i dole. Při systematickém postupu brzy dosáhnete dobrých výsledků.

  Jak prohlídka probíhá na výstavě ?

  Tak, jak jste se právě naučili. Nejprve se odhrne vpředu horní a dolní pysk při skousnutých zubech, přičemž se ukazuje skus řezáků a jejich počet. Pak se opět při stisknutých čelistech odhrnují horní a dolní pysky na stranách mordy tak, aby byly vidět všechny premoláry, popř. moláry. V poslední fázi prohlídky, pokud jí rozhodčí vůbec požaduje, se posuzují zadní stoličky dole (M3), celková konfigurace a kvalita zubů. vše při otevřené mordě. Jako majitelé byste měli prohlídku chrupu zvládnout tak, aby se rozhodčí mohl soustředit pouze na posuzování zubů. Jistě víte, že na mnoha výstavách se rozhodčí dívají pouze na skus řezáků. To je sice hezké, leč spoléhat na to vždy nelze a vy, jako dokonalí vystavovatelé, musíte být bezvadně připraveni na celou prohlídku bez výjimky.

  Můžete se setkat se dvěma přístupy rozhodčích. První skupina, největší, kontroluje skus sama při předvedení psa na stole a psík musí tuto manipulaci bez problémů snést. Druhá skupina vám pokyne, abyste skus ukázali sami. Není chybou, pokud mladého a nezkušeného psíka před prohlídkou skus posadíte a prohlídku ve stoje ho naučíte postupně. Důležité je, jako ostatně v našem seriálu vždy, aby bylo psovi jasné, že jde o věc naprosto běžnou a nikoliv nepříjemnou. Na prvních výstavách můžete psíka navíc přidržet, aby ve vás měl při prvních zkušenostech oporu. 

  Pokud se stane, že se psík přece jen nečekaně lekne, zazmatkuje a začne vyvádět nepředloženosti, hlavně zachovejte klid vy. Použijte jakýkoli povel, který mu připomene to, co dobře zná, aby se uklidnil a vrátil do naučeného stereotypu. Máte-li s kontrolou zubů stále problémy, začněte s nácvikem šetrně a trpělivě pěkně od začátku. Buďte důslední. Jestliže vám psík dá najevo, že na tlamičku mu sahat nemáte, nedejte se odradit. Musíte mírně, ale přece prosadit svou. Využijte každé chvilky a ukažte chrup svého psa všem příbuzným a známým. Trénujte na různých místech v různých prostředích. Pokaždé psa odměňte a hodně chvalte.

  Příjemné pokoukání na psí zoubky.