Blohm und Voss Ha 140
Letoun Blohm und Voss Ha 140 se sice nedostal do sériové výroby, byli na něm však prováděny jistě zajímavé testy - ověřoval se patent Dr.Ing. Vogta, totiž během letu měnitelný úhel nastavení křídla. Testy zřejmě byly úspěšné, neboť v roce 1942 RLM u Blohm und Voss zadalo vývoj středního dopravního letounu BV 144 s přídovým podvozkem, určeného jak pro Lufthansu, tak i pro Luftwaffe. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Nástup nacistů k moci a dravá chuť k neomezenému zbrojení zčásti jako ješitná touha odčinit "potupnou" Versailleskou smlouvu, jíž pro Německo se spoustou zákazů skončila první světová válka, se v domácím leteckém průmyslu odrazily v neobyčejně rychlém rozvoji. Ovšem za podmínek totalitního státu, jinde ve světě minimálně nestandardních - banky poskytovaly neomezené úvěry byla zrušena volná soutěž (konkurence) a také veškerá patentová práva mohl kdokoli využívat bez poplatků. Vznikaly nové firmy často jako pobočky velkých podniků, ale spíše se počítalo s tím, že se budou omezovat na licence typů tradičních výrobců. Existovaly i výjimky. Tak například firma Hamburger Flugzeugbau GmbH, vzniklá už roku 1933 jako pobočka loděnic Blohm und Voss, si hodlala vybudovat vlastní vývojové kapacity a stavět svá letadla pod značkou Ha. Ale i licencím se nevyhýbala - u loděnic se už rok předtím vyráběly díly pro dopravní Ju 52/3m. Konstrukční oddělení Hamburger Flugzeugbau se plně rozeběhlo až po příchodu vynalézavého Dr.Ing. Richarda Vogta (předtím pracoval pro Japonce) a byly určeny základní technologie celokovové stavby typů Ha, jejímiž charakteristickými znaky byl jeden rourovitý hlavní nosník křídla o průměru tloušťky profilu. Ještě dlouho před válkou vznikl prototyp střemhlavého Ha 137 ale pak se společnost specializovala (logicky jako loděnice) převážně na vodní letadla. A hned první z nich, BV 138, uspěl a nakonec jako jediná konstrukce leteckého oddělení loděnic se stavěl ve větších počtech. Následovaly typy další z nichž šestimotorový létací člun BV 222 Viking vznikl alespoň v malé sérii. Od roku 1937 se název firmy změnil na Abteilung Flugzeugbau der Schiffswerft Blohm und Voss a typová značka z Ha na BV. Většina vyvinutých typů zůstala jen v prototypech, a tak výrobní kapacita byla využita licencemi a subdodávkami. Bez sériové výroby zůstal i dvoumotorový plovákový pozorovací torpédový a víceúčelový námořní letoun Ha 140. Vznikl roku 1935, kdy Hamburger Flugzeugbau a firma Heinkel byly vyzvány k návrhům takového typu. Dr.Ing. R. Vogt typ konstruoval pod šifrou Projekt 19 a v září téhož roku RLM nabídl i jeho pozemní variantu 19a. Dne 1.11. pak z Berlína došla objednávka tří prototypů s plováky a přidělené označení Ha 140. První exemplář Ha 140 V1 s dvojicí hvězdicových motorů BMW 132K (licenční P & W Hornet) po 610 kW/830 k max. výkonu v 1000 m (588 kW/800 k při vzletu) poprvé létal s civilní poznávací značkou D-AUTO 30.9.1937 a koncem roku byl přelétnut k Erprobungsstelle Travemünde ke zkouškám. Tam ale brzy došlo k nehodě - zlomil se pravý plovák a vytrhl motor z lože. Stroj se vrátil do Hamburku a jeho místo zaujal druhý dokončený kus Ha 140 V2 s touž poznávací značkou. Letouny Ha 140 V1 a V2 byly shodné, celokovové, třímístné, s pumovnicí v trupu pod křídlem (pro torpédo o 950 kg či pro 4 pumy po 250 kg) a onen Vogtův nosník křídla sloužil pro 5 sekcí palivových nádrží (byl průběžný trupem). Hlavňovou výzbroj měly tvořit dva pohyblivé kulomety MG 15 ráže 7,92 mm v příďovém věžovém střelišti a pod odsuvným krytem na hřbetě trupu. Příď stroje se svažovala příkře dolů, což usnadňovalo pilotovi výhled zejména při torpédovém útoku. Zdokonalený třetí prototyp Ha 140 V3 (D-AMME) měl navíc sloty na náběžných hranách vnějších částí křídla, řadu vnitřních zdokonalení, ale nenesl příďovou kulometnou věž. Do Travemünde se dostal až v květnu 1939. Mezitím se ovšem plně osvědčil Heinkel He 115, a tak prototypy Ha 140 zůstaly v rolích pokusných bez šance na sériovou výrobu. Osudy prvních dvou jsou nejasné, větší význam měly testy uskutečňované s Ha 140 V3. Ten nejprve létal s měřenou maketou svislé ocasní plochy obřího BV 222 na hřbetě a v roce 1940 se s ním ověřoval patent Dr.Ing. Vogta, totiž během letu měnitelný úhel nastavení křídla. U Ha 140 V3 to umožňoval zmíněný nosník, kolem něhož se pomocí šroubových převodů a elektromotorů vnější části křídla potřebně přestavovaly. Testy zřejmě byly úspěšné, neboť v roce 1942 RLM u Blohm und Voss zadalo vývoj středního dopravního letounu BV 144 s přídovým podvozkem, určeného jak pro Lufthansu, tak i pro Luftwaffe, a vybaveného přestavitelným křídlem. Prototyp BV 144 se pak stavěl v okupované Francii. Ani další život Ha 140 V3 po skončení testů s křídlem znám není, nejspíše z důvodů úspor skončil v hutích. |
Technický popis |
Výrobce: Hamburger Flugzeugbau GmbH, od roku 1937 Abteilung Flugzeugbau der Schiffswerft Blohm und Voss, Hamburk. Technická data: Rozpětí: 22,00 m, Délka: 16,75 m, Výška: 5,50 m, Nosná plocha: 92,00 m2 Hmotnost prázdného letounu: 6 306 kg, Vzletová hmotnost: 8 235 kg, Maximální rychlost: 333 km/h, Cestovní rychlost: 295 km/h, Dolet: 1 150 m, Doba výstupu (do 5 100 m): 39 min |