Boeing B-17 Flying Fortress
Žádný jiný letoun nebyl tak výrazně spjat s americkou účastí na strategické bombardovací ofenzívě vedené proti nacistickému Německu jako těžký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress - známá Létající pevnost. Jen v evropské oblasti uskutečnily B-17 od roku 1942 do roku 1945 291 508 bojových vzletů a svrhly 640 036 tun pum; uvádí se, že jejich posádky sestřelily 6 659 nepřátelských letadel. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Požadavky na zkonstruování výkonného dálkového bombardovacího letounu byly ze strany amerického letectva (Army Air Corps) formulovány už v roce 1934. Firma Boeing Airplane Company měla již v té době jisté zkušenosti s vývojem rychlých dopravních letadel se zatahovacím podvozkem a uplatnila je i v tomto případě. Výsledkem byl elegantní, proporčně vyvážený stroj s velkou plochou křídla a čtyřmi hvězdicovými devítiválcovými motory Pratt & Whitney Hornet R-1690-E, každý o výkonu 552 kW (750 k). Stroj nesl osádku osmi mužů. obranná výzbroj sestávala ze čtyř až pěti kulometů a mohl nést zhruba 2 700 kg pum. Vzlétl dne 28. 7. 1935 v Seattle s označením Boeing Model 299, které se změnilo na XB-17. Letoun prokázal v průběhu armádních zkoušek dobré výkony, ale 30.10.1935 se při vzletu zřítil a byl zničen. Další vývoj B-17 vyústil v předání prvního YIB-17 jednotce Army Air Corps ve Virgínii v březnu 1937 k dalším intenzívním zkouškám. Dvanáct strojů tohoto typu při nich nalétalo 9 293 hodiny bez vážnější nehody. V červnu 1939 vzlétl první B-17B, mírně se lišící od svých předchůdců. Na palubě již mohl nést první verzi slavného zaměřovače pum fy Norden, vybaveného přísně utajovaným gyroskopickým stabilizačním systémem. Přístroj byl montován do letounu před každým vzletem a po letu ze stroje odstraněn, vše za asistence ozbrojené stráže... Do března roku 1940 bylo vyrobeno 39 kusů letounů B-17B. Verze B-17C (38 kusů) sice neměla na bocích trupu vystupující kapky střelišť, ale střelecké stanoviště bylo navíc instalováno v protáhlém výstupku pod trupem. Nesla samosvorné nádrže, byla vybavena pancéřováním prostoru osádky a poháněna motory typu Wright Cyclone GR-1820-65 o výkonu 883 kW (1 200 k). V podstatě identická byla verze B-17D (60 kusů, z nichž 18 bylo upraveno z B-17C). Když v září 1939 vypukla v Evropě druhá světová válka, disponovaly Spojené státy pouze třiadvaceti bombardovacími letouny B-17. Na jaře 1941 přišlo 20 B-17C do Velké Británie, kde pod označením Fortress Mk.I tvořily výzbroj 90. perutě RAF v Raynhamu. Nálety, které uskutečnily, však nebyly úspěšné, a to zčásti vzhledem k opakovaným technickým problémům nevyzrálého stroje. Zbylé letouny dosloužily u Coastal Command při námořním průzkumu a na Středním východě. Zkušenosti ze vzdušných bojů vedly firmu Boeing k výrazné úpravě vnitřního uspořádání i vnějšího tvaru B-17 a současně se v USA rozvíjel nesmírně velkorysý program letecké výroby. Verze B-17E (512 kusů) byla opatřena novou kýlovkou a VOP a také celkem sedmi střeleckými "posty" - 11 až 12 instalovaných kulometů v jednom stroji nebylo výjimkou. Osádku tvořilo 10 mužů. Výrobu B-17E zaváděly od 5. 9. 1941 postupně závody Boeing, Vega a Douglas. Zatímco v Tichomoří byly B-17 využívány spíše při obranných bojích, ve Velké Británii se 8. letecká armáda USAAF připravovala jako první na ofenzivní akce strategického charakteru, které byly zahájeny 17.8.1942 útokem 12 B-17E na seřaďovací nádraží Rouen-Souteville. Od dubna 1942 byly vyráběny série celkem 3 405 kusů B-17F, u nichž konstruktéři provedli více než 400 převážně interních změn. V roce 1943 bylo zkoušeno 20 těžce vyzbrojených strojů YB-40 které mohly nést až 30 kulometů a kanónů, ale při obraně bombardovacích svazu vzhledem ke své hmotnosti úspěšné nebyly. V červenci 1943 opustily výrobní linky první z 8 680 vyrobených B-17G se střeleckou věží v přídi trupu. V té době se dále rozvíjela spojenecká bombardovací ofenzíva, dosahující vrcholů v polovině roku 1944 a v r 1945. Od poloviny roku 1944 bylo americké letectvo schopno zajistit účinný stíhací doprovod i nad cíle položené hluboko v Německu, a tak bylo možno uskutečňovat tzv. Operation Pointblank, což byl krycí název pro nepřetržité koordinované denní bombardování americkým a noční bombardování britským letectvem. Průměrné ztráty dosahovaly od léta roku 1944 výše 60 strojů týdně, ale výroba B-17G v závodech Lockheed-Vega v Burbanku, Boeing v Seattle a Douglas v Long Beach stačila ztráty doplňovat. V době nejvyšší produkce v létě 1944 dodával například závod Seattle 16 letounů denně. Na sklonku války bylo jen ve V Británii 106 jednotek s 2 300 letouny verze -G a v Itálii mělo v té době základny 24 jednotek s 500 stroji. Několik desítek strojů B-17 využívalo rovněž britské letectvo pro námořní průzkum (např. Fortress B Mk.III). Desítky strojů byly v průběhu války i po válce upraveny pro speciální účely (F-9 pro fotografický průzkum, námořní hlídkové a záchranné PB-IW a G, záchranné B-17H s odhoditelným člunem, BQ-7 jako rádiem řízený letoun-puma s 10 t výbušnin na palubě, atd.). Bombardovací letoun B-17 Flying Fortress má bezesporu významné postavení v historii letecké války 1939-1945. 29. Července 1945, když výroba létajících pevností končila, opustil výrobní haly závodu Lockheed-Vega poslední z 12 730 vyrobených strojů tohoto typu. |
Technický popis |
Výrobce: Boeing Airplane Company, Seattle, Washington, USA, výroba také u firmy Vega Aircraft Corporation v Burbanku a u firmy douglas Aircraft Company v Long Beach, Kalifornie, USA. Typ: výškový bombardovací letoun, osádka 6 - 10 mužů. Motorová jednotka: čtyři motory Wright R-1820-97 (B-17C až E: R-1820-65) Cyclone - hvězdicové devítiválce s turbokompresory a výkonem 883 kW (1 200 k) Výzbroj: běžný náklad pum v pumovnici do 2 724 kg, max. 5 800 kg s využitím vnějších závěsníků, 12 - 13 kulometů Colt - Browning M 2 ráže 12,7 mm: 4x 2 ve střeleckých věžích v přídi, na hřbetě trupu, ve spodní kulové věži a v zadním střelišti, jednotlivé kulomety v přídi (2), resp. 1 v okně kabiny radisty, B-17C, 1 kulomet ráže 7,62 nebo 7,7 mm v přídi, po 1 kulometu ráže 12,7 mm v bočních střelištích a 2 dvojice 12,7 mm v horním a spodním střelišti. Technická data verze B-17G: Rozpětí: 31,64 m, Délka: 22,78 m, Výška: 5,82 m (SOP), Nosná plocha: 131,92 m2, Hmotnost prázdného letounu: 16 400 kg, Vzletová hmotnost: 32 660 kg, Maximální rychlost: 462 km/h, Dostup: 10 850 m, Dolet s maximálním nákladem pum: 1 760 km. Z obranného systému letounu Boeing B-17 Flyght Fortress: |