Ráno mě přišla probudit Winky.
„Slečno, vstávejte, musíte jít do školy“. Uslyšela jsem její pisklavý hlasek. Mírně jsem sebou škubla a otevřela oči.
„Kolik je hodin Winky“? Zeptala jsem se
„Šest hodin slečno“.
„Děkuji ti Winky, Můžeš jít, zachvíli bude dole.“Ujistila jsem ji a šla do koupelny.
Když jsem konečně vylezla z koupelny, oblékla jsem se a pospíchala na snídani.Do jídelny jsem došla opět jako poslední.
„Dobré ráno“. Pozdravila jsem.
„Dobré ráno“. Pozdravili mě mamka i taťka.
„Jakpak jsi se vyspala, první noc“? Vyptávala se mě okamžitě mamka.
„Vyspala jsem se celkem dobře, děkuji“.
„A jak se vůbec dostanu do školy“? Vzpomněla jsem si najednou.
„Přemístíme se kousek od školy a po škole na tebe opět budu čekat, brzy ti bude patnáct a ty již brzy budeš dělat zkoušky z přemisťování.“Odpověděla mi.
Po snídani jsem si ještě nahoru zašla pro batoh a bundu, mamka zrovna vcházela.
„Tak můžeme“?
„Ano, jistě“.
„ Pevně chytni za ruku“. Poručila mi.
Pevně jsem se jí chytla a najednou jsem se nemohla nadechnout, po chvíli to ustalo. Cítila jsem se jako bych se právě protáhla gumovou hadicí.
„Tak a jsme tady, Po škole tady na tebe budu čekat“.
„Dobře, tak po škole tady, měj se hezky“.
„Ty taky, ale teď už opravdu musíš jít“. Ještě jsem jí zamávala a už jsem běžela za svými spolužáky.
„Ahoj, kde jsi byla? Myslela jsem, že se pro mě stavíš, kde jsi byla“? Bylo první co jsem uslyšela od své kamarádky.
„No já.. dneska mě brala mamka, jela ještě k doktorovi“. Řekla jsem a oddychla si.
„Aha, tak to jo.“
Najednou se za mnou ozvalo: „Ahoj Emo“
S úsměvem jsem se otočila na mého kluka Kubu. „Ahoj“
„Chtěl jsem se tě zeptat jestli se mnou dneska po škole nechceš jít do kina“. Teď mi úsměv zmrzl.
„Kubo promiň, ale já dnes nemůžu, slíbila jsem mamce, že s ní půjdu na nákup“.
„To nic, byl to jen nápad.“ Řekl Kuba a vytvořil umělý úsměv, bylo vidět, že je zklamaný, byl zvyklý, že ikdyž jsem čas neměla, vždy jsem si ho našla.
Celý den probíhal v poklidu až na pár přepadových písemek. Po škole jsem se Kláře neobratně vymluvila a pospíchala na místo,kde jsem se měla setkat s mamkou.Mamka tam tu ještě nebyla, tak jsem se opřela o stěnu a čekala, najednou se těsně vedle mě ozvalo hlasité Prásk! a mamka stála přede mnou.
„Tak můžeme“?
„Jistě“. Řekla jsem a chytla se jí za nabízenou ruku.Mamka neváhala ani vteřinu a už zase jsme měla ten nepříjemný pocit.
„Až si napíšeš úkoly prosím tě přijď dolů, musíme ještě na Příčnou“. Když jsem se na ní nechápavě podívala dodala: Jít ti koupi hůlku“.
„Aha“.
„Musíme tě co nejdříve začít učit kouzla, v této době se musíš umět bránit, budeš studovat stejně jako v Bradavicích a na začátku nového roku tam také nastoupíš, do té doby tě toho budeme muset spousty doučit, protože jsi promeškala čtyři roky.“
„Dobře, já si jen nahoru odnesu batoh dneska jsme žádný úkol nedostali, za to jsme psali spousty písemek“. Zabrblala jsem a utíkala nahoru.Batoh jsem jen hodila za dveře a znovu pádila dolů.Mamka mi do ruky dala plášť a druhý, který doteď držela rukou si sama oblékla. Potom jsme se letaxem dostali do Děravého kotle.
„Dobrý den Tome“. Pozdravila někoho mamka.
„Á zdravím Samantho“. Ozvalo se od baru.
„A koho pak to vedete s sebou“?
„Oh, promiňte, tohle je moje dcera Jessica“. Řekla mamka s hrdostí v hlase. Jakmile to mamka dořekla, celý Děravý kotel ztichnul a všichni ubírali svůj pohled na mě.
„Vítejte zpátky v kouzelnickém světě, slečno“. Popřál mi hospodský Tom.
„Děkuji“. Řekla jsem a darovala mu jeden z mých úsměvů.
„No, tak my už půjdeme, musíme jít ještě k panu Ollivanderovi. Přerušila ticho mamka a já se za vydala za ní do hlouby hospody. Došli jsme do místnosti z cihel. Mamka přišla doprostřed a hůlkou poklepala na některé z cihel. Najednou se před námi začala objevovat ulice.Zírala jsem na ni s otevřenou pusou a přitom cupitala za mamkou.Došli jsme k malému obchůdku, jehož nápis hlásal“Olivander“. Vešli jsme dovnitř a okamžitě se za pultem objevil velmi starý muž.
„Dobrý den pane Ollivandere“. Pozdravila mamka.
„Dobrý den“. Zopakovala jsem.
„Á už jsem se bál, že se tu neobjevíte.“Řekl s potutelným úsměvem a okamžitě odešel a za chvíli se vrátil z plnou náručí hůlek.Vytáhl z obalu první a podal mi ji.
„Mávnete s ní“.
Mávla jsem s hůlkou a ta rozbila světlo.
„Ne, tak tu rozhodně ne“. A podal mi druhou hůlku. Znovu jsem mávla a z regálů vyletěli hůlky.
„Ne, tak tu také ne“. Řekl a podával mi třetí hůlku.Znovu jsem s ní mávla a nic se nestalo.
„Ano, to je ta pravá. Mahagonová s vlasem víly, deset a půl palce dlouhá“.Chvíli na to jsme už mířili zpátky domů.
ooooooOOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOOooooo
„Takže, jako první začneme s obranou proti černé magii, tu teď budeš potřebovat nejvíce, jde po nás pán zla, chce, abychom se k němu přidali“. Řekla mi mamka s roztřeseným hlasem, bylo vidět, že ji něco velmi rozrušilo.
„Jako první tě naučím odzbrojovací kouzlo. Jmenuje se Expelliarmus“. Zachvíli jsem kouzlo ovládala docela slušně, po odzbrojovacím kouzle následovalo štíťové kouzlo a po něm kouzlo na spoutání.
Po dvou týdnech jsem základní kouzla ovládala docela slušně. Občas jsme probrali i přeměňování, kouzelné formule a dokonce i lektvary. Zrovna jsem dodělávala veritasérum když mi mamka oznámila, že od zítřka začínám trénovat přemisťování. Asi po týdnu se mi to konečně podařilo a zdělili mi datum zkoužky.
ooooooOOOOOOOOOooooooooooOOOOOOOOOOoooooooooooOOOOooooooooOOOOO
o týden později:
Ráno mě opět zbudila Winky a sdělila mi, že mě mamka už očekává v jídelně a že pospícháme. V tom momentě jsem si vzpomněla na zkoužkubylo mi mldlo. Zkoužky. Došlo mi. V cukuletu jsem byla oblečená, učesaná a i namalovaná.
Když jsem vcházela do jídelny mamka už dopíjela svoji ranní kávu. Rychle jsem de sebe hodila topinku s jamem a chvíli na to už jsem stála před dveřma přemisťovací komise. Zaklepala jsem a o chvíli později se ve dveřích oběvila postarší žena .Pozval mě dovnitř a začala se mě vyptávat:
„Vaše jméno“.
„Jesicca Daphne Ellisová“.
„Datum narození“.
„13. ledna 1981“.
„Jméno matky“.
„Samantha Jane Ellisová“.
„Jméno otce“.
„Thomas Ellis“.
„Dobře tak teď pojďte se mnou“.
ooooooOOOOOOOOOOooooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooo
Tak a mám to za sebou, doufám, že jsem to zvládla, ale mám z toho dobrý pocit, takže to asi dopadlo slušně.Zrvna jsem seděla před dveřmi komise a čekala na výsledky, z mého přemýšlení mě vytrhla má zkoušející, která mi nesla výsledky. Podala mi je, mile se na mě usmála a rozloučila se semnou.Poděkovala jsem jí a když odešla, okamžitě jsem začala číst.
Vážená slečno Ellisová, s radostí vám oznamujeme, že jste zkoušku z přemisťování složila na známku vinikající.
„Jo a mám to v kapse, teď se můžu přemisťovat ke škole i sama a vlastně kamkoliv.“Pomyslela jsem si. Vyšla jsem ze dveří a tam už na mě čekala napjatá mamka.
„Tak jak jsi dopadla“? Vyhrkla okamžitě.
„Na výbornou“. Odpověděla jsem.
„Tak to je výborné“. Řekla mamka a usmívala se.
„Tak co, jdeme domů“?
„Jasně“. Řekla jsem a přemístila se.
Mamka se domů přemístila hned po mně.
„Vidím, že slečna udělala zkoušku z přemisťování, gratuluji vám“.
„Děkuji Winky“.
„Já se teď půjdu převléct, mám potom přijít nebo mě nebudeš potřebovat“?
„Ne, nebudu. Klidně si udělej co potřebuješ a v šest bude večeře, přijď prosím přesně, oslavíme tvůj úspěch.“
„Dobře, přijdu přesně.“Řekla jsem a odešla k sobě. Protože jsem u sebe neměla žádnou knížku, rozhodla jsem se poprve od svého přistěhování navštívit naši knihovnu. Ani jsem nešla daleko, knihovna je hned na konci chodby ve výchoodním křídle. Knihovna byla opravdu obsáhlá. Nakonec jsem si vybrala knížku obranná kouzla a jak se bránit proti černé magii. S knížkou jsem se zabavila až do svého odchodu na večeři.
„Ahoj“ Přivítala jsem se s taťkou.
„Ahoj“. Odpověděl mi.
„Gratuluji k prvnímu velkému úspěchu. Věřil jsem ti a tys samozřejmě nezklamala. Jde vidět, že do naší rodiny patříš“. Řekl s úsměvem. Za chvíli na to, už nám Winky donesla večeři.
„Nejdříve než začneme jíst bych chtěl připít na tvůj první velký úspěch.“ Usmál se. „Jen tak dále“. Dořekl a my si připili šampaňským. Při večeři jsem se rodičů vyptávala hlavně na Bradavice a oni mi ochotně odpovídali. Když tu najednou:
„Chtěli bychom ti říct, že v pátek pořádáme ples na tvoje přivítáni v naší rodině“. Řekl mi taťka.
„Ples…na moje přivítání v rodině“? Vyptávala jsem se jako kdybych blouznila.
„Ano, pozvali jsme většinu kouzelniclých rodin povětšinu čistokrevných“.
„Ještě na zítřek tě omluvím ze školy a půjdeme k paní Malkinové nechat spichnou nějaké šaty“.
“Klidně, ale napíšu Kláře, jestli by mi nemohla okopírovat to, co ve škole probírali. Můžu už jít“? Zeptala jsem se.
„Ano, jistě“.
Na nic jsem nečekala a šla jí zavolat. Když jsem s ní všechno vysvětlila, proč jsem nebyla ve škole, samozřejmě jsem jí musela lhát, jsme se domluvili, že mi vše okopíruje a donese do školy.Potom jsem se šla osprchovat a pak spát.
Zase hrozne moc prosím o komentíky
díky moc
ano
(nat, 6. 5. 2009 21:06)