Kabardinský kůň
Charakteristickými znaky kabardinského koně je jistý krok a vyvinutý pub sebezáchovy, což není divu, protože jeho domovem je severní Kavkaz, kde byl po celá staletí zvyklý nosit člověka v nejtěžším horském terénu. Jeho původ sahá do šestnáctého století a je odvozen od koně stepních kmenů, který byl zkřížen s turkmenskými, perskými a karabašskými koňmi. Původně byl kabardinský kůň poměrně malý. Byl a stále je chován ve stádech, která se v létě pasou na pastvinách vysoko v horách a v zimě na jejich úpatí. Vyvinulo se z něj typické horské plemeno: houževnatý, odolný a vytrvalý kůň.
Počet kabardinských koní se značně snížil v důslědku revoluce a během dvacátých let byly činěny pokusy toto plemeno obnovit a začal se šlechtit větší typ koně, který by se hodil do armády i zemědělství. Malakaračevský a malkinský hřebčín se staly producenty nejlepších moderních kabardinských koní, kteří se používají ke zlepšení plemen koní v sousedních oblastech pod sedlo a do zápřeže.
Popis plemene
Výška: 152,5 - 154,5 cm
Zbarvení: převážně hnědáci, tmaví hnědáci a vraníci většinou bez znaků
Stavba těla: Dlouhá hlava, často klabonosá s pohyblivýma ostražitýma ušima, dobře osvalený, středně dlouhý krk, poměrně rovné plece a nízký kohoutek, silné tělo s krátkým rovným hřbetem a krátkými, často kapřími bedry, silné končetiny s obecně dobrými klouby, kostmi a krátkými silnými hlezny, ačkoliv zadní nohy mají sklon k šavlovitému postoji, dobrá silná kopyta, většinou dlouhá hustá hříva a ocas.
Zajímavost
Schopnost kabardinských koní přenést bezpečně svého jezdce přes hornatý terén je legendární. Bez zaváhání procházejí úzkými horskými stezkami s jistotou kamzíka a mají zvláštní schopnost nalést cestu v mlze nebo ve tmě. Typická stavba těla horského koně neumožňuje vysokou rychlost, ale jeho chody jsou nicméně pravidelné, lehké a plynulé.