Sekulární františkánský řád v Plzni

TERCIÁŘSKÉ LISTY PROSINEC 2008

Plzeňský zpravodaj bratří a sester SFŘ
Jen pro vnitřní potřebu MBS SFŘ PLZEŇ

Texty ke stažení

Modlitba za misie ve farnosti

Duchu Svatý, Stvořiteli, Ty sestupuješ od počátku Boží církve na Kristovy učedníky, abys osvítil jejich rozum, zapálil srdce, upevnil víru a posvětil jejich život. Prosíme Tě, sestup během misijních dnů na naši farnost a naplň nás svými dary. Osvěcuj v pochybnostech, otevři naše srdce na dar Božího slova, vysvoboď nás z chyb, pozdvihuj z hříchů a sjednoť nás vzájemnou křesťanskou láskou.
Dej, ať podpořeni Tvou milostí nalezneme během misií nový život. Ať žijeme ve vzájemné jednotě a lásce jako jedna rodina Božích dětí. Ať vydáváme světu pravdivé svědectví o dobrém Bohu. Ať dojdeme do šťastné věčnosti, kde budeme stále velebit Boží Trojici: Našeho nebeského Otce za dar stvoření, Jeho Syna Ježíše Krista za dar vykoupení a Tebe, Ducha Svatého, za dar posvěcení na věky věků. AMEN.

 Lidové misie redemptoristů ve farnosti Plzeň – Bory
               sobota 29. 11. 2008 v 18:00 hodin – 7. 12. 2008.

Novéna k Neposkvrněné Panně Marii   →  začíná 29. 11. 2008 a končí 7. 12. 2008.

Kající pouť za Kristem Králem
v sobotu 22. 11. 2008 na Prusiny

Sraz v 9:00 hodin na konečné trolejbusu č. 13. Pěší putování asi 10 km v tichu přírodou na Prusiny. Program na Prusinách: silentium, občerstvení, adorace, svátost smíření, povídání o celém dni, mše sv. a odvoz domů. S sebou přezůvky. Návrat v 20:00 hodin.

PROSÍME O MODLITBU!

---------------------------------------------

Ve šlépějích našeho svatého Otce Františka

Pohled na oslavu Vánoc ve františkánském duchu

†P. Jiří Mazanec OFM

Vůl a osel u jeslí

V jeskyni Greccio stáli ve Svaté noci podle pokynů svatého Františka vůl a osel. Řekl totiž: „Chtěl bych oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě a chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, jak leželo na seně.“ (1 Cel)

Od té doby patří vůl a osel ke každému znázornění jesliček. Avšak odkud ale pocházejí?

Novozákonní vánoční vypravování se o nich nezmiňují. Když se takto ptáme, narážíme na něco, co je důležité pro vánoční zvyky, i přímo pro vánoční a velikonoční zbožnost církve v liturgii i v lidových zvycích. Vůl a osel nejsou pouze výplody zbožné františkánské fantazie. Stali se vírou církve v jednotu Starého a Nového zákona a průvodci vánoční události. U Izaiáše totiž čteme větu: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ (Iz 1,3) Církevní Otcové viděli v těchto slovech prorockou řeč, která se týkala nového Božího lidu, církve, Židů a pohanů. Před Bohem byli všichni lidé, Židé i pohané, jako volové a oslové bez rozumu a poznání. Avšak Dítě v jeslích jim otevřelo oči, takže teď poznali hlas hospodáře, svého Pána. Ve středověkých vánočních znázorněních je vždy nápadné, jak je dávána oběma zvířatům téměř lidská tvář, když stojí a sklánějí se vědomě a s úctou před tajemstvím Dítěte. Pochopitelně, vždyť obě zvířata měla platnost prorocké vize, za kterou se skrývalo tajemství církve – naše tajemství, kteří jsme vůči Věčnému voly a osly, jimž byly ve Svaté noci otevřeny oči, takže poznali v jeslích svého Pána.

Avšak poznáváme Ho skutečně? Když stavíme do jesliček vola a osla, musíme pochopit celé Izaiášovo slovo, které není jen příslibem přicházejícího poznání, nýbrž i přítomným zaslepením. Vůl a osel poznávají, „Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“

Kdo jsou vůl a osel, kteří Pána poznávají? Podle čeho poznáváme vola a osla, podle čeho můj lid?
Proč vůbec je tomu tak, že nerozum poznává a rozum je slepý? Abychom našli odpověď, musíme se vrátit s církevními Otci k prvním vánocům.
Kdo nepoznával? A proč tomu tak bylo? Nepoznával Herodes, který také nic nepochopil, když mu o Dítěti vypravovali, ale byl ještě hlouběji zaslepen svou panovačností a z ní plynoucím stihomamem. Nepoznával celý Jeruzalém s ním, nepoznávali lidé v jemných šatech, nepoznávali učení pánové, znalci Bible, odborníci na výklad Písma, kteří sice věděli přesně o správném místě Bible, ale přesto nic nepochopili. Ve srovnání s těmito renomovanými lidmi byli ti, kteří poznali – tedy vůl a osel – pastýři, mágové, Maria a Josef.
Mohlo tomu být jinak? Ve chlévě kde je On, nejsou jemní lidé, tady jsou doma právě vůl a osel.
Jak to vypadá s námi? Jsme proto tak vzdáleni chlévu, že jsme příliš jemní a rozumní? Nezaplétáme se také v učeném vykládání Bible, v dokazování správnosti nebo nesprávnosti historického místa tak, že jsme se stali sami slepými vůči Dítěti a nic z něho nevnímáme? Nejsme až příliš zabydleni v Jeruzalémě, paláci, v sobě, v naší svrchovanosti, než abychom mohli za noci naslouchat hlasům andělů, jít a klanět se?

Tak se zahleďme ve Svaté noci do tváří vola a osla s otázkou: Můj lid je nechápavý, rozumíš ty hlasu svého Pána? Když stavíme do jesliček známé figurky, měli bychom Boha prosit o to, aby dal našemu srdci onu prostotu, která v Dítěti objevuje Pána – jako kdysi sv. František v Grecciu. Pak by se mohlo i nám stát, co vypravuje Celano slovy blízkými Lukášových o pastýřích první noci (Lk 2,20). O účastnících na půlnoční v Grecciu říká: „Když slavnost skončila, odcházeli všichni domů v blahé radosti.“ (Serafínská cesta, 12/1996)

Prosby o modlitbu:

Minulé setkání 16. 10. 2008 jsme slavili Mši svatou ke cti sv. Hedviky Polské, která byla sestrou maminky sv. Alžběty Uherské, a která měla velkou zásluhu o povznesení polského národa jak po stránce sociální (špitály, leprosária) tak po stránce duchovní (kláštery, kostely) a rovněž průmyslové (lnářství, vinohrady). Není bez zajímavosti, že sv. Hedvika patřila, společně se svým manželem, do III. Řádu premonstrátského, neboť po narození sedmého dítěte složili rodiče do rukou biskupa veřejný slib čistoty, a nosili veřejně terciářský premonstrátský hábit.

Další neméně zajímavá část našeho setkání byla přednáška o návštěvě našeho P. Bartoloměje OFM v Římě – tzv.: Z jeho cest (misijních ). Moc děkujeme za zajímavé vyprávění a fotografie, kterých bylo velmi a velmi mnoho.

Bohužel jsme museli pospíchat na další povídání „Pozvání na cestu“– tentokrát našeho bratra terciáře Jiřího Zajíce, neméně významného publicisty… J I když jsme nestihli začátek, neboť jsme hledali ten správný sál u dominikánů (alespoň jsme se pomodlili kousek růžence před prvním sálem), přesto jsme byli obohaceni o mnohá nám dosud neznámá fakta a nové zajímavé otazníky v naší církvi. Čas na diskusi bohužel nevyšel  ale BOHU DÍKY ZA VŠECHNO!

 

Assisi – bazilika hrobu svatého Františka

Je první, nejslavnější a nejkrásnější mezi svatyněmi zasvěcenými Chudičkému. Její stavba začala 17. července 1228, den pro Františkově svatořečení. Svatyně je rozdělena na tři části: kryptu s hrobem světce, horní a dolní baziliku. Byla vybudována na tehdejším „Pekelném návrší“, které bylo potom přejmenováno na „Rajské návrší“.

Uskutečnění díla probíhalo na tehdejší časy s výjimečnou rychlostí, když v roce 1230, a tedy během pouhých 22 měsíců od započetí stavby, byla bazilika dokončena ve svých základních částech. Dne 25. května téhož roku sem bylo z kostela svatého Jiří přeneseno tělo svatého Františka a uloženo uprostřed příčné lodi. Bylo vidět, i když bylo nepřístupné, až do roku 1442, kdy byl otvor zazděn s ohledem na bezpečí. Inocenc IV. roku 1253 baziliku svatého Františka slavnostně posvětil a Benedikt XIV. potom dal 25. března 1754 svatyni titul patriarchální baziliky a papežské kaple.

Ostatky světce byly nalezeny po 52 nocích pátrání, 12. prosince 1818, a Pius VII. v breve Assisiensem Basilicam z 5. září 1820 potvrdil pravost svatých ostatků, díky nimž došlo v krátké době k různým zázrakům. Ve spojení s tím roku 1824 byla vybudována první krypta v novoklasickém stylu.

Při příležitosti 700. výročí smrti svatého Františka roku 1926 byla krypta přebudována, a tak vypadá dodnes, hrob pak zůstal beze změn od roku 1824. (Poutník 05/2005)

 

Modleme se: Bože, který jsi způsobil, že drahocenné tělo svatého Otce našeho Františka, Tvého vyznavače, bylo vyneseno z temného hrobu na světlo; dej nám, prosíme: abychom byli na jeho přímluvu vyvedeni z noci hříchu a své kroky řídili na cestu pokoje a spravedlnosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

 

 

Blahoslavená Dagmar, Dánská královna

 

Dagmar Dánská (asi 1186 – 24. květen 1213, Ribe) nebo původně Markéta Přemyslovna byla českou princeznou, dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské. Později se stala dánskou královnou jako první manželka krále Valdemara II. (1170-1241), který Dánsku vládl od roku 1202.

 

Markéta měla jednoho bratra, Vratislava, a sestry Božislavu a Hedviku. Zažila nejprve zvolení svého otce českým knížetem, poté ale, když Přemysl Otakar I. její matku zapudil, musela spolu s ní hledat útočiště v Míšeňsku. Na míšeňský dvůr, kde Markéta vyrůstala, však roku 1204 přišli vyslanci dánského krále Valdemara II. s žádostí o ruku prý půvabné Markéty. V roce 1205 se Adléta mohla vrátit do Prahy, neboť manželství princezny Markéty Přemyslovi slibovalo spojenectví dánského krále.

Svatba s Valdemarem II. proběhla ve městě Lübeck roku 1205. Při té příležitosti Markéta přijala jméno Dagmar.

 

A v krásné době sňatku pak slavně hodovali, král Valdemar a Dagmar se vroucně milovali.

Rozblažen byl veškeren lid, bohatí i nuzáci, zaplesali srdečně jak měšťané, tak sedláci.

Neb v míru, v nevinnosti přišla blahost poddanému nést: Ó kdyby vždycky Dánsko měla také kvítko, jaká čest!

 

Valdemar byl své ženě prý často nevěrný, ovšem Markéta si údajně v krátkém čase velmi získala poddané svou krásou a laskavostí. Dodnes je jednou z nejoblíbenějších dánských královen. V roce 1209 se jí narodil syn, budoucí Valdemar III.

Markéta-Dagmar zemřela při porodu druhého syna v roce 1213.

Dagmar byla pochována v kostele  v Ringstedu na Sjællandu v hrobě s prostým náhrobkem. V tomto kostele se nachází i malba představující královnu při modlitbě.

V jejím hrobě byl v roce 1683 nalezen kříž, vyrobený v Byzanci na přelomu 10. a 11. století. Jeho originál je uložen v Kodani.

☺ ☺ ☺  VTIP MĚSÍCE

Tak vám jednou jdu a koukám – podkova! Tak ji zvednu – a on je z druhé strany kůň!

 

Ta paní má žloutenku ?

Ne, to je duševního původu, ze závisti. Její sousedka vyhrála první cenu ve sportce!

 

 

Teď už chápu, proč mám tak často pocit, jako bych měl mořskou nemoc.

Proč? Protože jsme všichni na jedné lodi…

 

 Jakou roli v tom má františkánská Kustodie?
„My jsme, díky Bohu, mimo tyto spory. K nedorozuměním dochází i u nás, ale řešíme je jinak. Naší nynější rolí je snažit se prostředkovat mezi oběma stranami, setkávat se s nimi a pomáhat jim urovnávat spory. Život jde dál a je silnější než všechno, je třeba stále znovu začínat žít společně. Přál bych si, abychom za pomoci zdravého realismu, jak to nazývám, dosáhli vyřešení všech neshod tím, že spolu budeme klidně mluvit.“

 

 

Přísloví

☺Raději být v dobrém díle chvostem, nežli u bídného předním postem.

☺Prvnímu patří sláva, i když to ti další udělali líp.

☺Lépe je klidně jíst cibuli, nežli jíst slepici a pořád se ohlížet.

☺Kdo umí dobře lhát, jako by znal o jeden jazyk víc.

☺Utrpení dali skalám, ale ty je neunesly, tak je dali lidem.

 

 

Redakční rada: P. Bartoloměj OFM, Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Marie Consolata Lhotová, Milan Ludvík Kučera, Zdeňka Ginepro Němcová (gineproZ@seznam.cz)

 

                     NEPRODEJNÉ