Sekulární františkánský řád v Plzni

18. listopadu 2008 uplyne již 20 let ode dne, kdy ve věku nedožitých 63 let zemřel

 P. Josef Jiří Mazanec

člen Řádu sv. Františka z Assisi, dlouholetý administrátor Farnosti sv. Petra a Pavla v Holýšově.

V roce 1968 nastoupili do duchovní služby Otec Stanislav Juřík OFM jako kaplan v Plzni a Otec Jiří Mazanec OFM, který se ujal správy františkánského kostela. To povzbudilo k činnosti plzeňské terciáře. Potom začal tlak normalizace. Stanislav byl podezírán, že má velký vliv na kněze a mládež. Pro návštěvy mládeže byl v roce 1972 často vyslýchán. Nepřestal však sloužit, navštěvovat nemocné, a také v krematoriu, kde osazenstvo – řečníci, zpěváci a hudebníci – byli zvlášť přátelští. Začaly výslechy spolukaplanů. Jeden vojenský lékař byl propuštěn z armády a mnoho přátel bylo pronásledováno. Stanislav byl nakonec odsouzen na 15 měsíců. V roce 1973 přišla amnestie, ale do duchovní služby se už nemohl vrátit. Odešel k rodnému bratru Rostislavovi do Veselé a Otec Jiří byl ustanoven administrátorem v Holýšově. (Historia Franciscana, Praha 2004)

O tom, jak svatý František štědře dopřává jeho bratřím humoru: … Pokračovalo soudní přelíčení s bratry Jiřím a Michaelem. S odstupem doby je nutno konstatovat, že to byl čas požehnání, vždyť na chodbě soudní budovy spolu hovořili představení františkánů a dominikánů jako za dob svatého Františka. Nebylo třeba nic skrývat, vždyť oni (StB) všechno věděli, nebo si to alespoň mysleli.

K pobavení soudců, o kterých se mimochodem vůbec nedalo tvrdit, že by byli nakloněni obžalovaným, k pobavení obžalovaných i jejich spřízněných duší byl předvolán bratr Jiří z Prahy. Soudce mu telefonoval den předem, naléhavě jej žádal, aby se dostavil k soudnímu přelíčení. Po předvolání odpovídal na kladené otázky: Jako všichni svědci byl nejdříve dotázán, zda chce uhradit mzdu a cestovné. Nechal si vystavit blanket do účtárny a pak soudce přednesl poslední z obligátních otázek: „Chcete odpovídat na dotazy soudce?“ Odpověď byla strohá, ale jasná: „Ne.“ Soudce chvíli koukal ne moc chytře a pak se zeptal: „A prosím Vás, proč jste sem přijel?“ Jiří se stejným klidem, s jakým divadlo začalo, také dokončil: „Pane soudce, včera večer jste mi telefonoval, a přál jste si, abych přijel. Tak jsem tady. O mé výpovědi nebyla žádná řeč.“ (Serafínská cesta, 2/1990)

Psal se rok 1983. V budově Krajského soudu v Plzni se konal proces s dvěma bratry františkány … Pohublý bratr ve zmačkané košili vypadal pro nezasvěceného jako zlomený člověk. Ovšem když vstal a pronesl před soudem: „Jsem františkán od svých 17 let a nikdy jsem toho nelitoval, jsem odhodlaný za to i trpět, vždyť to nebude poprvé“, vyrazil členům poroty na chvíli dech.

Mnohým přispěl P. Jiří k našemu růstu, ať to byly překlady nebo vlastní přednášky, ale v jednom byl tím nejlepším příkladem a přínosem pro naši formaci. Jeho život, ať dělal cokoli, vyzařoval lásku, pochopení, vyrovnanost, moudrost a nesmírnou radost.

Na svátek Všech svatých 1988 odsloužil Mši svatou s tím, že se necítí dobře, a za necelé tři neděle se jeho život končil. V nemocnici rozdával lásku do té doby, než ztratil vědomí. Lékaři se vyptávali naší sestry a zároveň jejich kolegyně, co je to za člověka, že i v posledních chvílích, kdy toho již moc nenamluvil, lákalo je vejít do pokoje a stačilo pouhé pohlazení jeho očí, ve kterých jiskra radosti zůstala i přes velké trápení. Dostalo se jim jasné odpovědi: „Vážení kolegové, to je Opravdový františkán.“

17. 11. 1988 se roznesla zpráva, že P. Jiřímu zbývá jen několik hodin života. Střídali jsme se po skupinách v modlitbách u jeho postele. Vzpomínám na modlitbu jednoho z našich bratří: „Pane, přijmi našeho milého Otce Jiřího, který prožívá své poslední chvíle mezi námi. Jeho srdce nevydrželo, protože je na své cestě životem rozdával všem, dobrým i zlým, a teď ten vyčerpaný sval přestal pracovat, aby ukončil jeho životní pouť. Děkujeme Ti za to, žes nám umožnil pobývat s touto ztělesněnou Láskou, Radostí a Dobrem. Amen.“ Bratr Jiří zemřel 18. 11. 1988 v 02:15 hodin za přítomnosti svého přítele kněze. (Serafínská cesta 4/1991)

A na P. Jiřího Mazance OFM lidé z Holýšova, z Plzně a terciáři vzpomínají dosud. Proto se dnes, 16. 11. 2008, po 20 letech od smrti P. Jiřího uskutečnila vzpomínková slavnost v Holýšově. Mše sv. byla celebrována P. Michaelem Pometlem OFM, P. Jordánem Vinklárkem OP a P. Hubertem Hainem, administrátorem farnosti Holýšov. Kostel se zaplnil téměř celý, zazněla „Píseň bratra Slunce“ svatého Františka a vše obklopovala atmosféra pokoje. Bylo vidět, že na P. Jiřího OFM lidé pořád s láskou vzpomínají. Je to dalším důkazem toho, že život smrtí nekončí, a to i pro ty z nás, kteří jsme neměli to štěstí P. Jiřího Mazance OFM potkat osobně. Bohu díky za příklad jeho života i za jeho přímluvy z nebe!