Sekulární františkánský řád v Plzni

 3 2016 - zip a pak word k tisku : zasilka-HZEX8597LVR9NPFD.zip

Adopce na dálku – informace

o Uday Kumarovi

E-mail z charity:

Vážený pane Šedivý,

srdečně Vás zdravíme z Centra zahraniční spolupráce Charity Praha.

Rádi bychom Vám v návaznosti na naši dohodu zprostředkovali korespondenci a informace, které jsme v uplynulých dnech obdrželi od zahraničního partnera.

Pracovníci indické partnerské organizace nám zaslali scany korespondence Vámi podporovaného chlapce Gallela Uday Kumara, která Vám v uplynulém období nebyla doručena.

Do přílohy tedy přikládáme Uday Kumarovo vysvědčení, fotografii a také jeho poslední dopis pro Vás.

Zahraniční spolupracovníci také upřesnili, že Uday Kumar by měl dokončit studium absolvováním bakalářského programu v r. 2020.

Věříme, že výše uvedené informace napomohou k lepší představě o Uday Kumarových studijních plánech a možnostech, které se mu, díky Vaší podpoře, otevírají. Budeme nesmírně poctěni a potěšeni, pokud se rozhodnete pomáhat i nadále tomuto chlapci při jeho studiu až k řádnému zakončení započatého procesu vzdělávání.

V případě jakýchkoli dalších otázek či nejasností nás neváhejte kdykoli kontaktovat. Jsme Vám vždy plně k dispozici.

S poděkováním za Vaši spolupráci a veškerou podporu činnosti Charity Praha

Lenka Mikušková

Arcidiecézní charita Praha – Centrum

 zahraniční spolupráce  

Udayův dopis:

Srdečné pozdravy od vašeho adoptovaného dítěte Gallely Udaykamury.

Jak se máte? Mám se dobře a v bezpečí u Good´s Grace. Doufám, že vám se též daří dobře. Nejprve bych chtěl popřát veselé Vánoce Vám a celé Vaší rodině.

V současné době studuji na Polytechnice v Adoni. Název koleje je T. G. G. G. Polytechnic College. Druhým rokem studuji obor mechanika (Diploma mechanical engineering). Napsal jsem zkoušky úspěšně, na 80%, tak se za mě prosím pomodlete, abych dostal dobré známky. Také mě baví „automobilové studium“, způsob vyučování je velmi dobrý a starají se o nás.

Moji rodiče se mají dobře a jsou šťastní, že díky vám mohu studovat na vyšší škole. Moje rodina má 5 členů, otec Kristheray je farmář a zároveň pracuje jako kazatel, matka Arogyamma je v domácnosti a pracuje jako švadlena. Můj starší bratr Vaj Kumar pracuje jako tesař. Můj mladší bratr chodí do 10. třídy vesnické školy.

Jsem moc rád, že Vám a Vaší rodině takto mohu popřát veselé Vánoce. Oslavili jsme Vánoce a Nový rok velkolepě, společně s rodiči a rodinou a mší svatou.

Ještě jednou vám velmi děkuji za podporu mého studia a všech mých studijních potřeb.

Děkuji.

Vaše milující dítě Gallela Uday Kumar

Ze školní zprávy:

Uday je velmi tichý chlapec. Pomáhá oběma svým rodičům, nosí vodu, pomáhá matce s vařením, jelikož nemají v rodině žádnou dívku. Také se s téměř mateřskou péčí stará o svého mladšího bratra. Je přátelský ke všem. Těší se dobrému zdraví, stejně jako jeho rodiče, kteří jsou mladí. Jeho starší bratr je tesařem v Adoni. Jeho mladší bratr studuje desátý ročník místní školy ve Virupapuram.

Je to velmi milující a tichý chlapec. Velmi se zajímá a studium a má stanovený jasný cíl, kterého chce dosáhnout. Pracuje velmi tvrdě a zároveň pomáhá ostatním. Bydlí doma a dochází do školy do Adoni, které je vzdálené 9 km. Je velmi vyzrálý a neplýtvá neuváženě svým časem. Je velmi přístupný učitelům a kamarádi se s ním cítí uvolněně. V současné době studuje 12. ročník – 2. ročník Polytechniky. Po skončení studia absolvuje šestiměsíční kurz Průmyslový výcvik. Momentálně je jeho cíl pracovat jeden rok po kurzu a potom pokračovat 3 roky ve studiu v B. Tech s praxí.

Adoptivního příspěvku bylo použito na: školní záznamy, uniformu, poplatky, sešity, školní tašku, papírenské potřeby, hygienické potřeby, léky, sadu oblečení, teplé oděvy. (jaš)

Postní úkol: Tvoř přátelské vztahy

Na první pohled jednoduchý úkol, ale ruku na srdce – jak často nás právě ti nejbližší rozčilují a máme chuť za sebou bouchnout dveřmi. Ale právě přátelství a komunikace s přáteli jsou tím, k čemu nás Bůh inspiruje svou bezmeznou láskou. To byla jedna z myšlenek P. Alvara Grammaticy ThD., biskupského vikáře pro evangelizaci, na 3. formačním setkání 12. 3. 2016 ve školicím středisku Koinonie Jan

Křtitel v Plzni-Liticích. Sešlo se nás tam z našeho společenství devět a navzájem jsme si potvrdili význam těchto pravidelných duchovních obnov.

Pár postřehů z přednášek:

Přátelství je plod lásky. Láska je jako magnet, který k sobě vše přitahuje. Jsem-li přitahován, stávám se podobným k tomu, co mě přitahuje. Láska umí proměňovat. Přátelství je nejvyšší forma lásky. Ježíš: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. … Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“  (J 15, 12-15)

Podle toho, co předáváme, jsou přátelství zdravá (předávání duchovního) a nezdravá, falešná, lehkovážná – když usiluji, aby mně bylo dobře, ne tomu druhému.

Jak se pozná pravé přátelství? Pomáhá ti být věrný tvému povolání, dává žít pospolu, je vždy otevřené tomu třetímu (u manželských párů být otevřené dalším manželským párům), nese znak pohostinství.

Může se farnost stát přátelským společenstvím? Ano, ale je to zázrak! J Ale my věříme v zázraky.

Jednotu nevytváří zákon, ale přátelství.

Benedikt XVI.: „Budoucností církve v Evropě jsou malá společenství.

Komunikace má v současné době mnoho podob, kromě mluvení a psaní i např. různé formy prostřednictvím moderních technologií. Komunikace se zrychluje, ale také se otevírají dveře nesprávným jevům – vede k zvědavosti, duchovní lenosti, někdy až k depresi, zoufalství, alkoholismu … Pozor na mnohomluvnost i málomluvnost (nepokora, pýcha), na ukvapené soudy a pomluvy.

Ďábel využívá naše touhy, abychom se nesnažili žít duchovně. Mysli na dnešek, ne dalekou budoucnost či dalekou minulost. Dělej to, co máš dělat dnes. Heslo „Zítra se obrátím!“ znamená, že se neobrátíš nikdy.

Tři indikace:

Mluv pozitivně! – realitu tvoří naše slovo

Smýšlej

pozitivně!

Jednej dnes!

– „Já mohu jednat, protože jsem, takže konám!“

Díky, Pane, učinil jsi ze mě dítě a dals´ mi sílu!

Františkánskou cestou - Tři sestry II.

Druhou sestrou, která – ač to při její stálé činorodosti je k neuvěření – 4. 12. 2015 oslavila významné životní výročí, je Pavla Františka Římská Ženíšková. Narodila se v posledním roce 2. světové války. Přesně v tento den, ale o 10 let později, se narodila také Lidka Kučerová, té dáme slovo o měsíc později.

Pavla vykonávala po tři období službu ministryně našeho bratrského společenství a mám jí hodně zač děkovat. Právě ona mnohé z nás přivedla do noviciátu a k profesním slibům, vděčíme jí za mnohé, především ale za příklad nezištné pomoci a vysokého nasazení na duchovní cestě.

Pavlo, jaký byl a je Tvůj život v kostce, výhry či prohry, rodina, studia, zaměstnání …? Mohu říci, že tento úkol - něco o sobě psát - je pro mne těžší, než o tom jen mluvit. Odkládám to na Popeleční středu a beru to jako pokání. V žalmu 90 se píše: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, ... kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ Zpětně, i já probírám svých sedmdesát let a mohu jen děkovat Pánu. Vše, čím jsem procházela od svého narození, bylo velkým Božím obdarováním. Narodila jsem se v malém domku ve vesničce, kde je dvanáct obydlí, v krásném kraji u Manětína, jako třetí dítě. Moje starší sestra však žila jen půl roku, pak se narodil bratr, kterého si Pán v jeho 53. roku náhle povolal k sobě. Ještě mám o šest let mladší sestru. Do kostela jsme měli hodinu cesty tam a hodinu nazpátek. Ještě mi nebylo šest let a začala jsem chodit do školy v Manětíně. Střední ekonomickou školu jsem studovala v Plzni. Po maturitě jsem nastoupila na umístěnku do Pozemních staveb na ředitelství jako účetní. V roce 1969 jsem se vdala, více let jsem pak pobývala doma s dětmi. Máme dceru Káju a syny Pavla, Ondřeje a Marka. V roce 1983 mně bylo nabídnuto Lídou Kučerovou, která nastupovala na mateřskou dovolenou, zdali bych nechtěla pracovat ve Fakultní nemocnici na anesteziologicko-resuscitační klinice v sekretariátu pana docenta Fessla. Bylo to pro mne velice zajímavé pracoviště, na které ráda vzpomínám, a děkuji za ně Pánu. V roce 1993, kdy bylo vytvořeno Plzeňské biskupství, nastaly změny i ve farnosti sv. Bartoloměje. Byla jsem požádána o práci jako pastorační pracovnice. Od roku 2010 pracuji v charitních zařízeních jako pastorační asistentka.

Jaká byla tvá cesta k víře, kdo Tě provázel či přivedl, Tvůj život v církvi v nesvobodě režimu …? Celým životem jsem měla možnost poznávat lidi, kteří mne ovlivňovali a mou touhu po duchovnu bohatě naplňovali, za což jsem Bohu nesmírně vděčná. Nejen rodiče, velice skromní, žijící z víry, ale v době dospívání a mého vzdoru byl pro mne autoritou pan děkan Wonka v Manětíně, ale také školská sestra de Notre Dame v Javorníku ve Slezsku, s kterou jsem si nejdříve písemně dopisovala a pak tajně za ní jezdila. V podnájmu, jsem měla možnost opisovat mnohé dokumenty z II. vatikánského koncilu, různé promluvy zachycené z cizího vysílání. Plzeň měla velké štěstí na výborné kaplany (P. Pavel Kuneš, P. Ing. Josef Mixa, P. Jiří Skoblík, P. Richard Scheuch, P. Aleš Opatrný, P. Vladimír Vyhlídka a hlavně P. Jiří Mazanec OFM, P. Stanislav Juřík OFM a později P. Michal Pometlo OFM a další), kteří mne a později i nás oba s manželem Karlem formovali. Byli to naši opravdoví přátelé, kteří s námi nesli problémy a těžkosti různých druhů. Ale velkou posilou v minulém režimu byla také pro nás společenství rodin, kdy jsme se setkávali na různých místech, abychom nebyli nápadní, jezdili na víkendové rekolekce na fary, na společné dovolené s rodinami a vzájemně se nejen modlitbami podporovali.

Proč svatý František a jeho spiritualita? Čím Tě posiluje společenství bratří a sester? Bratři františkáni nám ukazovali život ve společenství, seznamovali jsme se s jejich přáteli, skrze ně jsme se přibližovali k sv. Františkovi.  P. Michal nám nejvíce pomohl v našich nejistotách a nerozhodnostech a přivedl nás až ke vstupu k františkánským terciářům v roce 1985. Poznali jsme otevřené společenství, svědčili nám o radosti, objevovali jsme, že život ve společenství je skutečným praktikováním evangelia.

Jak se slučuje zasvěcený život s životem ve světě, v čem spatřuješ své povolání, poslání …? Žít evangelium je primární snaha zasvěceného života a na to máme celý život - hledat Ježíše ve svých bratřích, všude, kde se nacházíme. A mít před očima život sv. Františka, prosit jeho o pomoc, abychom pochopili radost z evangelia, to je pro nás nabídkou, jak začínat každý den nově.

Chceš se, Pavlo, na něco zeptat Jitky a Lidky? Vzhledem k tomu, že se s Lidkou a Jitkou léta znám, nenapadá mne nic, na co bych se chtěla zeptat. Spíše - mohlo mezi námi někdy vzniknout nedorozumění, které mohlo být mnou zaviněné, a pak bych byla ráda, aby mi to bylo odpuštěno.

Prosím Pána slovy Ž 90: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Ke chvále Boží. (jaš)

 Čtrnáct pražských mučedníků (připomínka)

V kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském už přes 400 let existuje hrob mučedníků. Pražští mučedníci byli bratři františkáni, kteří roku 1604 osídlili opuštěný a pobořený klášter Panny Marie Sněžné, v němž kdysi sídlili karmelitáni, a začali ho renovovat. Pocházeli z různých evropských národů – Itálie, Německa, Španělska, Holandska, Francie. Někteří prožili již nějaký čas na našem území – přišli do Prahy z Brna a Olomouce – a téměř všichni ovládali češtinu.

Za doby vpádu pasovských vojsk do Čech roku 1611 byli nařčeni z kolaborace s katolickým vojskem. Na masopustní úterý 15. února 1611 do jejich kláštera vtrhl rozvášněný dav a všichni přítomní bratři byli bez milosti pobiti. Mrtvá těla zůstala pohozena na nádvoří a až v sobotu byla pohřbena v křížové chodbě kláštera a později v kapli sv. Michaela.

Čtrnáct pražských mučedníků bylo blahořečeno 13. 10. 2012 při slavnostní mši svaté v katedrále sv. Víta v Praze. (Více informací na www.pms.ofm.cz/14.html.)

Relikviář Čtrnácti pražských mučedníků

Dne 15. 2. 2014 při oslavě 403. Výročí smrti čtrnácti pražských mučedníků byl při slavnostní mši představen nový relikviář, kde jsou uloženy ostatky (úlomky kostí) mučedníků. Po celý rok byly shromažďovány návrhy na tvar a materiál relikviáře. Na návrzích pracovala především paní Leona Matějková, členka třetího františkánského řádu, ale i P. Michal František Pometlo OFM a možnost zapojit se během příprav do rozhodování ohledně konečné podoby relikviáře měli i ostatní bratři františkáni.

Relikviář je 57 cm vysoký a je vyrobený v kombinaci kovu, kamene a dřeva. Základním tvarem je hvězda – symbol mučednictví, která je vyrobená z pozlaceného kovu a má 14 ramen. Jsou to v podstatě tři hvězdy přeložené přes sebe. Celá hvězda je vyplněna broušeným polodrahokamem jaspisem, stejným kamenem, který byl použit k výzdobě svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta. Na cípu každého z ramen hvězdy je umístěna kapsule s ostatkem mučedníka. Kapsule je přikryta broušeným horským křišťálem a každá z nich je zapečetěná pečetí postulátora řádu františkánů. Uprostřed hvězdy je na kulaté oboustranné skleněné destičce osazen český granát a na něm malý pozlacený křížek.

Zadní strana hvězdy je přikryta destičkou z olivového dřeva, pod níž je umístěna autentika (listina potvrzující pravost relikvie) podepsaná postulátorem. Všechny kapsule jsou zezadu upevněny příchytkou. V každé příchytce je umístěn kámen z různých zemí Evropy, odkud čtrnáct pražských mučedníků pocházelo. Noha relikviáře je vyrobena z dioritu, uprostřed kterého je umístěn kámen z Assisi, rodiště sv. Františka. Spodní část nohy relikviáře je vyrobena z bílého mramoru. Na spodní části je vyrytý latinský nápis „Beati XIV Martyres Praga AD 1611“ (Blahoslavených 14 mučedníků Praha 1611). (podle letáčku jaš)

Paulus Terwitte: Bohatsví prostého života (Inspirace svatým Františkem)

(Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014, str. 19 – 25)

Zakotvit život na novém místě / Činit rozhodnutí ve prospěch života

Kapitola 2: O těch, kdo chtějí přijmout tento život, a jak mají být přijímáni

Na řeholi sv. Františka překvapuje nejvíc to, že v ní nejde o předpisy. Jde o svolení vydat se na cestu vztahu.

Hned od začátku se odmítají idealisté, kteří přicházejí k bratřím se vznešenými představami ideálního života podle evangelia a neustále jimi poměřují jejich život.

František zamítá to, co je největší překážkou při budování lidského společenství a jeho obrazu v malém (např. dobrého sousedství či spolku), a to představy o tom, jaký mám být sám, nebo

ještě výrazněji – jaký má být ten druhý či ti druzí nebo vůbec všichni ostatní. Výsledkem je v každém případě velká nespokojenost. To vyjadřuje „vražedná“ věta: „Mezi námi to nefunguje!“ Pohled se odvrací od toho druhého směrem k tomu, co stojí mezi námi. Chybí zde ochota nechat se pohledem do očí nebo na život toho druhého či druhých proměnit. Tento postoj se v Bibli nazývá zatvrzelost srdce (podle 

hesla: „Zapojím se rád, ale jen tak, jak jsem si to usmyslel.“). Pak to ale všechno skončí frustrací, rozchodem a samotou, jejímž nejstrašnějším obrazem je peklo. Šťastný je ten, kdo se dokáže otevřít pro život druhého.

Cesta k přijetí nového života má podle františkánské řehole jasnou strukturu. Mnoha společenstvím by prospělo, kdyby tak jasně definovala kontaktní osoby, které mají na starost nováčky. To si lze představit i v rámci sousedských vztahů či společenství v domě. Často je potřeba jen v domě či v určitém sousedství zorganizovat setkání, aby se prohovořilo, kdo bude mít co na starosti. Šlo by o opravdový příspěvek proti anonymitě ve společnosti, kterou trpí tolik lidí. U žadatele o přijetí do františkánského společenství je třeba ověřit, zda sdílí zkušenost a přesvědčení víry katolické církve. Pak navazuje základní výcvik, při němž se má prokázat, do jaké míry chce kandidát přijmout život bratří a tím i jejich záměr zachovávat evangelium.

Pro františkánskou spiritualitu je charakteristická svoboda, s níž se popisuje, jak by kandidát sice něco „měl“, ale jen tehdy, když „může“, a že se do toho v žádném případě nemá nikdo vměšovat. Kandidát se posílá do procesu, jehož výsledek je otevřený. To, co z něho vyplyne, je věc kandidáta a Pána celé historie jeho života. Bůh do kandidáta vložil záměr následovat ve svém životě evangelium, nebo lépe – žít život Pána Ježíše Krista, Pána evangelia, jako by byl jeho nejbližším příbuzným. Přijetí „poslušnosti“ jako podmínka k přijetí do františkánského kruhu se chápe především jako souhlas, že budeme vlastní vůli podřizovat vůli Pána. Nejde o život za zdí v prostoru jasně ohraničeném klauzurou, nýbrž o společenství. Jeho ochranná zeď spočívá v tom, že sestává z lidí, kteří poslouchají Boha a chtějí zpřítomňovat evangelium v konkrétním bratrství mezi sebou a se všemi lidmi. Kdo chce zakoušet štěstí prostého života, měl by si aktivně hledat místo či formu života, v níž může žít v pokoji.

Jak na to? Nestavět se se svými zálibami proti změnám v životě či snad dokonce absolutizovat své vlastní představy. Získat rozhodný vztah k tomu, co je mi od narození určeno. Od lidí tady a teď něco očekávat. Zrale uznat Boha jako toho, kdo to se mnou a s lidmi zkouší vždy jinak, než si to právě plánují. Je to tak prosté.

K zamyšlení:

Stává se mi často, že spíše ve společenství (v zaměstnání, se sousedy v domě / bydlišti, v naší farnosti či bratrském společenství …) vidím spíše to, co nás rozděluje, než to, co nás spojuje? Jak to mohu překonat? Dokážu sám vzít iniciativu do svých rukou? A naopak – co mi v tom brání? Proč často nedokážu překročit vlastní stín?

Proč právě františkánská spiritualita se mi stala „osudovou“ v pestrém spektru nabídky křesťanských aktivit? Mohu porovnat? Není naopak františkánská „svobodomyslnost a volnomyšlenkářství“ vzdálením se od „pravé“ víry? Není nám zapotřebí větší kázně a přísnosti v dodržování pravidel a předpisů? Není naše spoléhání na Boží lásku a milosrdenství výmluvou pro vlažnost víry?

Jak zacházíme s uchazeči a uchazečkami o vstup do našeho bratrského společenství, příp. s novici a novickami? Věnujeme se jim osobně? Pomáháme jim systematicky a pravidelně? Nejsme jim překážkou v jejich představách o zasvěceném životě? Jsou pro naše společenství radostnou posilou, dáváme jim znát, že jsou pro nás významní? (jaš)

Gaudenter (Radostně)

Také někdy mluvíte a neslyšíte se?

Agentura STEM dělala v ulicích výzkum a kolemjdoucím pokládala otázku „Jak se jmenují členové svaté rodiny?“ Jedna tazatelka odpověděla: „Ježíšmarjájósef, i kdybyste mně teď zabili, tak si nevzpomenu!“ (kfž)

Setkání MBS SFŘ v Plzni v roce 2016:

Modlitební setkání s formací – zpravidla 1. čtvrtek v měsíci v 17.00 – 18.30 hod., začátek ve farní kapli, pokračování ve farním sále: 7. 4., 5. 5., 2. 6., v červenci / srpnu se nekoná, 1. 9., 6. 10., 3. 11., 1. 12.

Setkání MBS SFŘ s adorací a Mší svatou – zpravidla 3. čtvrtek v měsíci 16.00 – 19.00 hod., začátek v kostele NPM, pokračování ve farním sále: 21. 4., 19. 5., 16. 6., v červenci a v srpnu se nekoná, 15. 9., 20. 10., 24. 11. (změna – státní svátek), 15. 12.

Složit profesi dle Řehole SFŘ a Stanov Národního bratrského společenství SFŘ v ČR v MBS SFŘ Plzeň mají v úmyslu sestry Dagmar Špíralová a Helena Osmani, a to ve čtvrtek 21. 4. 2016 v 16.30 hod. při Mši svaté v kostele PMN. S velkou radostí je při tomto slibu doprovodíme.

Vzkaz od Otce Bonaventury k dubnovému setkání: Milí terciáři, pokud byste se chtěli připravit na dubnovou biblickou hodinu, budeme brát proroka Habakuka se zaměřením na 3. kapitolu. Br. Boni

SLAVÍME v únoru a březnu 2016

Profese:

Věra Klára a Luboš František Kolafovi a Libuška Antonie Schödlbauerová, 15. 3. 2012

Irenea Anežka Křiváčková, 16. 3. 1997

Dana Terezie a Jaroslav Antonín Šedivých, 18. 3. 2010

Ludmila Blanka Škodová, 2. 4. 1972

Narozeniny:

Marie Consolata Lhotová, 1. 3. 1960

Irenea Anežka Křiváčková, 7. 3. 1934

Jindřiška Paschala Ptáková, 18. 3. 1931 85 let

Pavel Václav Polívka, 30. 3. 1948

Jitka Anežka Polívková, 10. 4. 1950

Přejeme hojnost Božího požehnání!

Redakční rada: Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.

https://mbssfrplzen.estranky.cz/, https://www.facebook.com/mbsplzen

Adopce na dálku – informace

o Uday Kumarovi

E-mail z charity:

Vážený pane Šedivý,

srdečně Vás zdravíme z Centra zahraniční spolupráce Charity Praha.

Rádi bychom Vám v návaznosti na naši dohodu zprostředkovali korespondenci a informace, které jsme v uplynulých dnech obdrželi od zahraničního partnera.

Pracovníci indické partnerské organizace nám zaslali scany korespondence Vámi podporovaného chlapce Gallela Uday Kumara, která Vám v uplynulém období nebyla doručena.

Do přílohy tedy přikládáme Uday Kumarovo vysvědčení, fotografii a také jeho poslední dopis pro Vás.

Zahraniční spolupracovníci také upřesnili, že Uday Kumar by měl dokončit studium absolvováním bakalářského programu v r. 2020.

Věříme, že výše uvedené informace napomohou k lepší představě o Uday Kumarových studijních plánech a možnostech, které se mu, díky Vaší podpoře, otevírají. Budeme nesmírně poctěni a potěšeni, pokud se rozhodnete pomáhat i nadále tomuto chlapci při jeho studiu až k řádnému zakončení započatého procesu vzdělávání.

V případě jakýchkoli dalších otázek či nejasností nás neváhejte kdykoli kontaktovat. Jsme Vám vždy plně k dispozici.

S poděkováním za Vaši spolupráci a veškerou podporu činnosti Charity Praha

Lenka Mikušková

Arcidiecézní charita Praha – Centrum