Terciářské listy září 2014
25. 8. 2014 jsme slavili svátek svatého Ludvíka IX. Francouzského (* 25. dubna 1214 v Poissy – †25. srpen 1270 v Kartágu). Jako vzpomínku na něj uvádím volně přeložený dopis, který napsal Ludvík IX. svému synu Filipovi, budoucímu králi (volně přeloženo):
„Můj nejmilejší synu, moje první rada je, že bys měl milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou. Bez toho není spásy. Chraň se, synu můj, od všeho, co víš, že se nelíbí Bohu a od každého smrtelného hříchu. Raději buď mučedníkem, než aby sis dovolil spáchat smrtelný hřích.
Pokud se nahrne více těžkostí, nes je ochotně a s vděčností, protože jsou pro tvé dobro. Pokud ti dá Pán požehnání a bude se ti dobře dařit, děkuj Bohu pokorně a nenech se oklamat pýchou.
Bohoslužby poslouchej s radostí a oddaností. Pokud je mše dlouhá, buď i tak pozorný, nemluv prázdná slova, modli se věrně k Bohu ať nahlas nebo vnitřní modlitbou srdce.
Buď dobrosrdečný k chudým, nešťastným a postiženým. Dej jim co nejvíce pomoci a útěchy, jak můžeš. Děkuj Bohu za všechny výhody, které ti Bůh daroval, abys byl hoden přijmout tu největší.
Drž se linie spravedlnosti. Vždy se stav spíše na stranu chudých než bohatých, pokud si nejsi jistý pravdou. Žij se všemi ve spravedlnosti a míru a především s těmi, kdo slouží v církvi a patří do řeholních řádů. Církev je naše matka a Papež je náš duchovní otec. Pracuj na odstraňování hříšnosti, rouhání a kacířství tam, kam sahá tvoje moc.
Na závěr ti dávám veškeré požehnání, které může dát milující otec synovi. Ať tě chrání Nejsvětější trojice a všichni svatí před veškerým zlem. Ať ti Pán dá veškerou milost, abychom se před ním setkali v příštím životě a mohli jej chválit a milovat věčně. Amen.“
Ludvík IX byl členem Třetího řádu sv. Františka a toužil po tom, aby některé z jeho dětí si zvolilo řádové povolání. To se ale nestalo. Jeho děti i vnuci však zůstávali Bohu a katolické víře věrni.
Z Národní rady:
V červnu 2015 proběhne na Velehradě volební kapitula Národní rady na další období 2015 - 18. Příprava na volební kapitulu začíná už nyní, např. odpovědí aktivních členů všech MBS na otázku: Co by se mělo změnit, vylepšit v životě Sekulárního františkánského řádu v České republice? Své podněty dávejte prosím formátorovi Lubošovi Kolafů nebo napište na mail frantiskan@kolafa.name. Předem děkujeme. O přípravě vás budeme průběžně informovat.
Jak někteří z nás prožili prázdniny?
Poutní mše svatá na Vavřinečku u Domažlic 10. 8. 2014
Při návštěvě poutní mše na sv. Vavřinečku u Domažlic jsem si vzpomněl na terciářku Manku Římanku z nedalekého Mrákova, která měla na Vavřineckou pouť jen hodinu pěšky. Připomněl jsem si i její delší a odvážnější cesty přes Alpy, do Assisi, rodiště sv. Františka, a do Říma v roce 1875 a 1879. To už byla pouť na Vavřineček v Domažlicích tradicí (konala se od roku 1851).
Zajímavost: Domažlické pouti se někdy také říkalo králičí pouť - obyvatelé chudého Bezděkova si místo tradiční husy připravovali k slavnostnímu nedělnímu obědu králičí pečínku. Poutníky, směřující k Vavřinečku, vítaly slavobrány s vycpanými kožkami králíků a nápisem: „Huž sme si ho husmažíli, huž ho táhnem z trouby ven, když ste k nám na pouť přišli, dejte si hned kousek jen“.
Na Vavřinecké mši letos promluvil Mons. Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. Připomněl slova sv. Vavřince: „Chudí a nemocní jsou v církvi naše věčné bohatství“. To píše i Řehole SFŘ v odst 13.: Ať sekulární františkáni přijímají všechny lidi pokorně a laskavě, jako dar od Pána... zvláště ty nejmenší.
prostor koinonie – kostela, kaple, přednáškového sálu Betlém i jídelny / kavárny / Aggeo obchůdku v Arše, širokého prostranství se záhony, trávníky a lavičkami mezi budovami i zahrady se záhony všeho možného a úly. Byla možnost si popovídat se známými z 80 exercitantů z jiných míst diecéze, setkali jsme se i s Aničkou ze svatavsko – sokolovského bratrského společenství (zve nás na listopad na návštěvu v souvislosti se skládáním profesního slibu v jejich společenství). A nesmím zapomenout na vynikající italskou kuchyni a kávu.
Exercicie byly skvělým restartem a posilou, z níž budu zase dlouhý čas čerpat. Jsem vděčný všem, kteří k jejich zdárnému průběhu napomohli.
jaš
Radostné diecézní exercicie
9. – 14. 8. 2014 se konaly IV. diecézní exercicie. Původně měl být vedeny P. Eliasem Vellou z Malty, ale vzhledem k jeho onemocnění vzaly novou podobu a namísto skvrňanských internátů se exercitantům dostalo přívětivého přijetí v litické Koinonii Jana Křtitele. Avízované téma duchovních cvičení Ježíš - můj Pán v pozvánkách zůstalo, ale skvělý exercitant P. Alvaro Grammatica Th.D., biskupský vikář pro evangelizaci, nás svými přednáškami a promluvami dovedl až k závěru Ježíš – náš Pán. Opíral se přitom o tři základní pilíře soudobé evangelizace – obrátit se k Božímu slovu, dát prostor přátelům (společenství, vztahům) a s radostí svědčit o naší víře, našem poslání. Své myšlenky velmi přesně dokladoval v Písmu na příkladech zejména svatého Petra a Panny Marie. Často své promluvy prokládal glosami ze života, při nichž nešetřil sebe, nás, tchyně ani luterány, takže sálem často burácel smích. Ale i hluboká zamyšlení motivovaná čteními při odpoledních mších či zasvěcené postřehy ze života církve nám více otvíraly problematiku současného křesťanství.
Exercicie svou účastí podpořil na krátkou chvíli Otec biskup, který nás důrazně vyzýval k modlitbám za situaci v Iráku, a další kněží a trvalou přítomností pak i P. Ludolf Kazda a generální vikář Mons. Josef Žák. Ten na poslední mši svaté poděkoval všem organizátorům, zpěvákům, hudebníkům, kuchařům a dalším a předal Otci Alvarovi symbolický keř rudých růží do litické farní zahrady se slovy: „Ta růže je jako my – přijížděli jsme na setkání s trny osobních problémů a odjíždíme s květy víry. Také potřebuje zalévat.“
V programu duchovních cvičení jsme kromě tří denních přednášek a mše svaté našli čas pro společný breviář, mariánskou modlitbu, rozjímání i adoraci. Mohli jsme využívat všech veřejných
A jaké dojmy si odnesli spolubratři a spolusestry?
Pavla: Co u mne bylo nosné? Každý exercitátor je specifický, originální, nelze srovnávat, jen je znát, že P. Alvaro je s Duchem svatým v souznění, jeho nadšení pro vnímání Slova Božího je nakažlivé. Důraz, jenž klade na křesťana, který má mít (a tím také žít) vizi, tj. vidět za křížem Vzkříšeného Krista a mít odvahu žít a vsadit na Ježíšovy přísliby, to je po něho primární. Žít nadějí! Ti, kdo tyto exercicie vzdali jen proto, že nepřijel P. Vella, se velmi ochudili. Mě vždy oslovuje různost darů, kterými je každý obdarován, a přesto působí v jednotě. Díky Pánu za to.
Karel: Těžko napsat nějakou konkrétní myšlenku, která bude vytržená z kontextu, ale mně oslovila - mimo jiné - otázka: „Povzbuzuji nebo odrazuji (své bratry a sám sebe)?“ Principem není PRAVDA, ale LÁSKA? (Láska k bratru i k sobě je víc než jeho a moje „pravdivé“ chyby!)
FRANTIŠKÁNSKOU CESTOU
Je to vždycky jen „náhoda?“
(vzpomínky ze života MUDr. Jiřiny Benigny Křížkové)
Před mnoha lety jsem jela po dálnici z Brna do Plzně. Bylo náledí, sníh, vítr a zima. Dálnice byla dvouproudová, uprostřed byl travní předěl. Několikrát jsem dostala na mokré silnici smyk. Při jednom smyku jsem přeletěla s autem přes trávník do křoví na protějším směru. Těsně po mém dopadu projelo kolem mě zrovna nákladní auto. Jen tak tak jsme se minuli. Vzpamatovala jsem se s pomocí lidí, kteří se kolem shlukli. Dojela jsem potom do Písku, kde jsem přenocovala u rodiny MUDr. Bočka. Ta mi poskytla útočiště, protože kola mého auta byla plná nalepeného sněhu. Druhý den jsem dojela v pořádku domů do Plzně.
Jednou při obědě jsem spolkla kůstku kuřete. Stále jsem ji cítila, bylo mi hrozně zle a měla jsem i teplotu. Za 2 dny jsem šla na vyšetření na ORL. Lékař mi udělal vyšetření jícnu, které bylo velmi nepříjemné. Na jícnu na levé straně byla jizva. Odmítla jsem hospitalizaci a odjela autem domů. Měla jsem stále vysokou sedimentaci (100) a bylo mi velmi špatně. V sobotu jsem jela do Prahy na křest dítěte jedné rodiny, kterou jsem dobře znala. Křtil P. Mixa (v tehdejší době sekretář biskupa
Tomáška) a já se mu svěřila, že jsem spolkla kůstku a od té doby je mi velmi špatně. On mě zavedl do průjezdu arcibiskupství a tam mě seznámil se ženou z Olomouce. Žena citlivostí svých rukou, aniž se mě přímo dotýkala, poznala, že kůstka postupovala vlevo z jícnu k srdci a že mi hrozila smrt, aniž by to lékaři poznali. Svýma rukama se jí podařilo vrátit kůstku nazpátek do jícnu. Ujistila mne, že vyjde z těla přirozenou cestou. Od té doby bylo vše v pořádku, sedimentace se vrátila do normálu a teploty už jsem neměla.
Kolem Pražského jara jsem v neděli dopoledne jela autem po mši svaté přes Kaznějov do Plzně. Uvědomila jsem si první návěští železničního přejezdu. Pak jsem na to asi zapomněla. Probrala mě zděšená tvář ženy, která šla po chodníku proti mně. Žena zřejmě věděla, že jedu normální rychlostí a že jsou stažené závory. Dupla jsem na brzdu, auto se stočilo doleva a já přerazila železniční závoru. Chvějícíma rukama na volantu jsem sledovala rychle projíždějící vlak. Přední sklo auta se rozbilo a prohnul se sloupek mezi předním sklem a dveřmi. Hradlářka vyběhla a začala plakat, že měla závory stažené. Začala jsem ji uklidňovat, že kdyby neměla staženou závoru, nepřežila bych. Když přejel vlak, na protější závoře byl opřený strážník. Všichni se divili, že jsem živá. Ten týden jsem odjela na kurz psychoterapie do jižních Čech, který vedl doc. Skála. V rámci arteterapie jsme měli namalovat něco, co nás děsí. V duchu jsem si říkala, že mě nic neděsí. Vzala jsem papír, udělala 2 čáry a mezi ně trojúhelníčky, což jsou zátarasy u kolejí. V podvědomí mi zůstala událost na přejezdu.
Asi před 7 lety jsem zamykala dveře u svého domu. V momentě jsem padala dozadu, udělala salto a dopadla do poloviny 13 schodů, chytla jsem se za držadlo u schodů, ale letěla jsem obličejem dál až dolů. Spadla jsem obličejem na zem na poslední široký schod. Vedle schodů stál květináč, který byl v obalu z umělé hmoty, a já jsem uřízla svým spánkem na hlavě proužek obalu květináče. Aniž bych byla poraněná, zvedla jsem hlavu a přede mnou ležely mé nerozbité brýle, které jsem měla před pádem na očích.
Před 4 lety jsem sekala sekačkou trávu na zahradě. Uslyšela jsem ránu. Myslela jsem, že jsem najela na kámen, a tak jsem ohmatala sekačku a trávník pod ní. V tom okamžiku mnou projela elektřina, ale neuvědomila jsem si, proč. Šla jsem se podívat na pojistky, byly v pořádku a při cestě zpět k sekačce jsem si uvědomila, že mám na nohou „náhodou“ gumové střevíce, které mi zachránily život při mém dotknutí se přeříznutého elektrického kabelu.
V životě můžeme mnohokrát hmatatelně poznat Boží ochranu.
Za rozhovor děkuje
Modlitební společenství
Od září se budeme opět scházet (zpravidla) 1. čtvrtek v měsíci v 17.00 hod. na modlitebním společenství v kapli a na faře ve Františkánské. Začali jsme si připravovat zamyšlení nad apoštolskou exhortací papeže Františka Radost evangelia. Zde je první příprava:
Radost evangelia
odst. 1 - 8
(Apoštolská exhortace papeže Františka Evangelii gaudium biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám a věřícím osobám o hlásání evangelia v současném světě, vydalo Nakladatelství Paulínky, Praha 2014, str. 7 – 12)
1. Radost z evangelia naplňuje srdce i celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti jsou vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění.Papež míní v exhortaci představit novou etapu evangelizace.
I. Radost, která se obnovuje a sděluje
2. Současnému světu s jeho rozmanitou, leč zatěžující konzumní nabídkou hrozí individualistický smutek, který prýští ze zpohodlnělého a lakomého srdce, z chorobného vyhledávání povrchních rozkoší a z otupělého svědomí.
Božímu hlasu se nenaslouchá, nezakouší se radost z jeho lásky a nerodí se nadšení pro konání dobra.
3. Papež zve každého křesťana, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem. „Z radosti, kterou nám dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že on už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí.
4. Již knihy Starého zákona představovaly radost ze spásy, jež se měla naplnit v mesiášské době:
Izaiáš: „Jásej a plesej!“ – „Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst …“ – „Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory …“
Zachariáš: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle tvůj král k tobě přichází … a přináší spásu.“
Také Sofoniáš, Sirachovec.
5. Evangelium naléhavě vybízí k radosti:
„Raduj se!“ zdraví anděl Marii. – Navštívení Marie u Alžběty způsobí, že jan se pohne radostí v lůně matky. – Maria ve svém chvalozpěvu prohlašuje: „Můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli …“ – Na začátku Ježíšova působení Jan zvolá: „A tak je má radost dovršena …“ – Ježíšovo poselství je zdrojem radosti: „To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.“ – Dále: „Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.“ – Také: „Kudy učedníci procházeli, tam zavládla převeliká radost … a oni byli plní radosti i uprostřed pronásledování.“
6. Někteří křesťané – jak se zdá – žijí ve stylu postní doby bez Velikonoc. Papež chápe lidi, kteří inklinují k smutku kvůli vážným těžkostem, které je sužují, avšak postupně je třeba dovolit, aby se začala probouzet radost z víry.
7. Pokušení často nabývá formy výmluv, jako by k radosti bylo zapotřebí splnit nesčetné podmínky. Ale nejkrásnější a nejvícespontánní radosti jsou radosti velmi chudých lidí, kteří nemají na čem lpět. Papež vzpomíná na ryzí radost těch, kteří si i uprostřed vážných pracovních povinností uchovali věřící, velkorysé a prosté srdce.
8. Jedině díky (opakovanému) setkání s Boží láskou jsme osvobozeni od svého otupělého svědomí. Plně lidskými se stáváme tehdy, když jsme více než lidští, když dovolíme Bohu, aby nás vyváděl z nás samotných. Zde je pramen evangelizace. Vždyť přijal-li někdo tuto lásku, která ho obdarovává smyslem života, jak by mohl potlačit touhu sdělovat ji druhým?
K zamyšlení:
· Jak projevuji svou radost? Umím jásat, plesat, být naplněn radostí? Umím radost předávat druhým? Znám ve svém okolí někoho, jenž mi může být příkladem radostného života z Boha?
· Co vše mi brání být radostným? Nač myslím, ocitnu-li se v těžkostech? Kdo / co mi pomáhá, abych překonal smutek?
SLAVÍME v září a říjnu 2014
PROFESE:
15. 9. Jana Anežka Pachnerová (2011)
17.9. Zdeněk Maxmilián a Dagmar Alžběta Frundlovi (2009) – 5 let
17. 9. Pavla Františka a Karel František Ženíškovi (1985)
1. 10. Anna Pavla Kroyová (1958)
6. 10. Jana Antonie Vlnařová (1972)
18. 10. Věra Františka Lodrová a Libuše Antonie Světlíková (1993)
NAROZENINY:
Ludmila Blanka Škodová (12. 9. 1932)
Přejeme hojnost Božího požehnání!
Redakční rada: Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.
