Sekulární františkánský řád v Plzni

Část z promluvy papeže Františka z Angelus 4. 5. 2014
Boží Slovo nám v našich zmatcích dává orientaci
Cesta do Emauz se stává symbolem naší cesty víry: Písmo a eucharistie jsou nezbytnými prvky setkání s Pánem. Také často přicházíme na nedělní mši se svými starostmi, těžkostmi a zklamáními. Život nás někdy zraní a my přicházíme smutní do svých „Emauz“ a obracíme se zády k Božímu plánu. Vzdalujeme se Bohu. Liturgie Slova se nás však ujme, Ježíš vysvětlí Písmo, zažehne v našich srdcích plamen víry a naděje a ve svatém přijímání nám dodá sílu. Slovo Boží a eucharistie. Každý den čtěme úryvek evangelia. Dobře si pamatujte: denně čtěte evangelium a v neděli přistupujte k přijímání, abyste přijali Ježíše. Tak se to stalo emauzským učedníkům. Přijali Slovo, účastnili se lámání chleba a namísto sklíčenosti a porážky, jež pociťovali, byli naplněni radostí. Drazí bratři a sestry, Boží Slovo a eucharistie nás vždy naplní radostí. Dobře si to pamatujte! Jsi-li zarmoucen, vezmi si Boží Slovo! Jsi-li na dně, chop se Božího Slova, jdi na nedělní mši a přistup k přijímání, abys měl účast na Ježíšově tajemství! Boží Slovo a eucharistie nás naplňují radostí.
Na přímluvu Nejsvětější P. Marie prosme, aby každý křesťan prožitím zkušenosti emauzských učedníků, zvláště při nedělní mši, znovu odhalil milost proměňujícího setkání s Pánem, se vzkříšeným Pánem, který je stále s námi. Boží Slovo nám v našich zmatcích vždycky dá orientaci a v naší únavě a našem zklamání nám lámaný Chléb vždycky umožní vydat se na cestu vpřed.
pfž

Formace SFŘ v Jindřichově Hradci
V sobotu 12.4.2014 se sjeli zástupci bratrských společenství Jindřichův Hradec, Jihlava, Praha Krč, Sušice, Plzeň a také hosté z Koinonie Sušice a z farnosti Jindřichův Hradec k formaci bratra Dominika Valera OFM u velmi pohostinných terciářů z Jindřichova Hradce. Staré a velké prostory bývalého františkánského kláštera na nás dýchaly historií 17. století a vytvářely mystickou duchovní atmosféru.
Otec Dominik nás vedl k zamyšlení nad  Žalmem 22 a srovnával jej s texty Evangelia, která se týkají Matky Boží Marie:
„Marie zaujala opravdu důležité místo v dějinách spásy. Ve své víře se stala matkou víry, podobně jako Abrahám byl otcem víry. Maria (ačkoliv je v Písmu o ní jen málo zmínek) byla podle těchto textů u všech důležitých momentů Ježíšova života a jeho služby. Na její prosbu začal Ježíš konat zázraky. Ježíš říká své matce 'Ženo' a dává ji tak do souvislosti s první ženou Evou. Maria je nová Eva. Maria je počátek života věčného. Žena oděná sluncem s korunou z 12 hvězd v knize Zjevení je církev. Maria je počátek církve. Ježíš z kříže vidí v Marii svou církev (1J, 4, Ef 1), Maria je přímluvkyní ke svému Synu, Ježíši Kristu. Rozjímání nad jejím životem vede k pochopení služby v církvi, víry, odevzdanosti Bohu, pokory.
Na Marii není nic výjimečného, byla prostou ženou. Jediným osobním zážitkem s Bohem Otcem pro ni bylo andělské zvěstování. Žila uprostřed hříšníků, ale zůstala neposkvrněná. Maria je matkou víry nového Izraele, kterým jsme my. Maria znala Boha, kterému dala své slovo - „fiat - staň se“. Největší zkouška její víry byla smrt jejího syna ve chvíli, kdy stojí pod křížem. Ani jeho smrtí však  neztratila víru. Později byla  přítomna Ježíšova vzkříšení. Proto se k ní utíkáme.“
lfk

Františkánskou cestou
Krásné výročí naší sestry
MUDr. Jiřiny Benigny Křížkové
Letos 21. května 2014 oslaví naše sestra MUDr. Jiřina Benigna Křížková 70 let od složení své profese. Je to krásné výročí. Při této příležitosti jsme si spolu povídaly o jejím životě terciářky i lékařky.
Jiřina Benigna pochází z Plzně. Měla 3 sourozence,  o   svého o 11 let  mladšího bratra se starala a pomáhala mamince s jeho výchovou. Studovala na Dívčím reálném gymnáziu ve Veleslavínově ulici.
15. března 1943 byla nasazena na nucené práce. Vydávala ve škole ve Skvrňanech potravinové lístky. Když hlásil Londýn 25.4.1945 nálet na Škodovku, běžela do Centra potravinových lístků do Měšťanské besedy Skvrňanskou ulicí kolem nevybuchlých bomb. Po obou stranách ulice hořelo, všude byl prach a kouř a plno poházených kusů. V celé ulici nepotkala nikoho. Později se dozvěděla, že všichni obyvatelé domů byli vyhnáni k řece a ona jediná ulicí proběhla až do centra města. Zázrakem vyvázla bez zranění.
Blízko Měšťanské besedy, kde je nyní knihkupectví ve Františkánské ulici, byl Apoštolát svatého Františka. Tam se Jiřina poprvé setkala s františkány a františkánskými terciáři. Toto setkání ji natolik ovlivnilo, že ve svých 19 letech složila profesi u P. Hopfingera. Své řádové jméno převzala od sestry Benigny Ferrerové, jejíž životopis ji zaujal. K přijetí do řádu patřilo nosit škapulíř a cingulum a modlit se dvanáctkrát denně Otče náš , Zdrávas Maria a Sláva Otci. Breviář se ještě tehdy terciáři nemodlili, protože byl jen v latině. Když museli františkáni v 50. letech minulého století opustit Plzeň a byli odvezeni do internace, scházeli se terciáři tajně. Později i ve Skvrňanech v prostorách nynějšího kostela - krypty. Byli to vesměs starší lidé.
Po ukončení gymnázia studovala Jiřina v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Tam navštěvovala Společnost svatého Lukáše, kterou založil P. Dr. Urban společně se Studiem Catholikem, které bylo v Praze u Panny Marie Sněžné. Tam se Jiřina seznámila s mnoha osobnostmi teologie, jako byli P. Dr. Mádr, P. Dr. Zvěřina a jiní. Po roce studia v Praze odešla Jiřina studovat medicínu do Plzně, kde se zasloužila o scházení katolických lékařů, později Kolegia katolických lékařů. V pozdějších letech mělo toto kolegium až 120 členů. Na svátek svatého Lukáše 18.října 1946 se konala v Plzni první mše svatá pro studenty a lékaře, kterou sloužil P. Limpouch v kapli Svaté Barbory, kde obyčejně nebyla mše svatá. Jiřina napsala několika lékařům pozvánky v latině. Toto setkávání lékařů pokračovalo, i když byla Jiřina mimo Plzeň. V pozdější době bylo setkání lékařů v církevním gymnáziu  nebo  u  františkánů,  dopoledne odborná přednáška, odpoledne duchovní přednáška a mše svatá. Předsedou Kolegia katolických lékařů byl MUDr. Motáň.
Od roku 1948 začala Jiřinu tajně odposlouchávat STB, sledovat ji a vyslýchat. Její promoce byla oddalována i po ukončení všech zkoušek. Zásluhu na uskutečnění promoce měl nepřímo P. Limpouch. Promovala 8. prosince 1950. Pak odešla pracovat jako lékařka do Sušice a Kašperských Hor. V roce 1952 jí byla nabídnuta možnost kvalifikace dětské lékařky. Zasáhl ale kádrový pracovník, který jí vytýkal, že se politicky neangažuje, a proto pro ni kvalifikace není možná. Jiřina odmítla se angažovat i za cenu, že půjde dělat lékařku na vesnici. Za 2 měsíce přišlo pozvání na půlroční školení na kvalifikaci dětského lékaře do Havlíčkova Brodu. Práci okresního pediatra pak dělala v Sušici a později v Horažďovicích. V Sušici založila 5 poraden s 5 sestrami a 5 porodními asistentkami. Při cestě ze Sušice do Srní viděl sanitář, že za nimi jede auto STB, a řekl: „Paní doktorko, já Vás vozit nebudu, protože kam se hneme, jedou za námi estébáci. Ať Vás vozí sami, to je škoda benzinu.“ Ještě v Sušici zažila odvod do vojska koncem roku 1952, kdy při odvodu bylo 7 estébáků, kádrová pracovnice a 2 příslušníci armády. Odvod se týkal všech zdravotníků včetně řádových sester. Po jejich propuštění se snížil stav armády na Východě, což bylo domluveno mezi Východem a Západem. Po dlouhém hovoru, proč nechce vstoupit do strany, odpověděla jednoznačně, že nechce tam, kde je nenávist. Chtěli po ní důkaz, že existuje Bůh. Odpověděla: „To nemohu, ale dokažte mi vy, že neexistuje. To také nemůžete.“ V roce 1953 odešla do Horažďovic, kde měla na starost 5 sester a porodní asistentky, založila v okolí 5 dětských poraden. Ordinovala každý den dopoledne a odpoledne jezdila do poraden. Přitom již byly noční pohotovostní služby po celém okrese.
V roce 1958 měla slíbeno pracovat na dětské psychiatrii v Dobřanech. Měla dostat primariát, ale opět zasáhl kádrový pracovník s odůvodněním, že se neangažuje a že nemá kvalifikaci dětské psychiatrie. Krajský lékař namítl, že kvalifikaci na dětskou psychiatrii nemá nikdo v Evropě a že tedy může nastoupit, pokud toto oddRedakční rada: P. Daniel Dominik Valer OFM, Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.
ělení bude sama řídit, jinak zůstane jako okresní pediatr. Když byla jmenována do funkce primářky, rozhodla se, že to bude oddělení pouze   pro   děti   předškolního   věku.   Snažila   se   napravit   vztahy
v rozvrácených rodinách, aby se děti mohly vrátit domů. Starala se o děti z dětských domovů a ostatní pediatři jí posílali děti na vyšetření. Pro děti, které byly těžce poškozené psychicky i tělesně, vytvořila společně s krajskou dětskou sestrou ve starém klášteře v Bystřici u Nýrska azylový dům, který předtím obývali vojáci. Jako pracovnice se podařilo získat od strojů řádové sestry De Notre Dame, které se o děti s láskou staraly. Zbývající děti, které nebylo možno vrátit do vlastní rodiny ani do azylu, začala dávat do adopce. Tak se do adopce dostalo 199 dětí do českých rodin, které Jiřina částečně sledovala až do roku 2000. S některými udržuje kontakt dodnes.
Se začátkem Pražského jara bylo u nás vytvořeno tzv. Dílo koncilové obnovy (DKO). V Katolickém týdeníku tehdy vycházela rubrika s názvem „Za světlem naděje“ redaktora Pavla Kuneše, kam mohli posílat své příspěvky i nemocní, aby se vytvořilo společenství trpících lidí, kteří se chtějí zapojit do modliteb svým utrpením. Jedním z nich byl i pan Stanislav Maur, nepohyblivý, ale velmi zbožný člověk.  Tento muž byl tajně přijat do SFŘ jako bratr Filip.
Jiřina pracovala též v Arcidiecézní pastorační radě v Praze a věnovala se sociální problematice. Tam se seznámila s panem kardinálem Tomáškem a také spolupracovala s tatínkem spisovatele Václava Vaško, který byl právník. Založila poradnu s linkou důvěry, manželskou poradnu a seznamku. Po zákazu této poradny v Praze nabídla tuto službu Sociálnímu odboru města Plzně . Poradna byla otevřena v Plzni v Dominikánské ulici. V souvislosti s DKO se začala rozmnožovat zakázaná literatura, tzv. samizdaty, 10 průklepových listů, psaných na stroji. Jiřina měla 3 psací stroje a k rozmnožování dostala texty od různých přátel z ciziny a od P. Dr. Mádra. Psací stroje půjčovala každému, kdo byl ochoten psát. Tyto samizdaty se rozšiřovaly, jak bylo možno.
V době Pražského jara vznikly v Praze (P. Dr. Mádr) přednášky s názvem „Živá teologie“. Byl zde i biskup Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Podobné přednášky s duchovní tématikou chtěla Jiřina založit i v Plzni. U katolické církve nebylo možno nic konat mimo kostel, proto se obrátila na evangelického faráře Klimetského v Korandově sboru a tam začaly přednášky s názvem Biblické hodiny. Přednášející byli z různých církví, až zakročilo STB a oznámilo, že na evangelické   půdě   mohou   přednášet   jen   evangelíci.    Pak   se pokračovalo, přednášeli evangelíci, ale v rámci diskuze mluvili i představitelé ostatních církví, např. P. Aleš Opatrný. Na tyto Biblické hodiny jezdili i kněží, kteří už odešli z Plzně (až 7 kněží). Byla to první ekumena v Plzni.
STB stále hledala důvody, jak ji zbavit primářského místa. Normalizace už trvala 6 let. V roce 1974 pak musela na příkaz STB z primářského místa odejít. Okamžitě ale dostala místo obvodní dětské lékařky na Plzni - severu. Vymohla si 1 den v týdnu pracovat v krajské ambulanci dětské psychiatrie.
V roce 1984 zažádala Jiřina o důchod, po roce už nesměla být zaměstnaná, aby nemohla mluvit s lidmi mezi čtyřma očima. Pro svou víru byla komunistickým režimem stále pronásledována až do Sametové revoluce.
I přes tyto těžké životní zkoušky, kterými prošla, je Jiřina Benigna stále aktivní a činorodá. Jedenkrát za dva měsíce jezdí do Prahy na Ekumenické fórum křesťanských žen. Také se účastní Ekumenického setkání nad biblí a uměním (ESBU), které se koná jedenkrát do roka v Třebíči (schází se kolem 100 lidí).
Jejím  mottem je věta Paula Claudela: „Vždycky je nyní ta nejlepší hodina.“
Jiřino, Benigno, děkujeme Ti za Tvé krásné svědectví víry.
jap

Františkánskou cestou
Jak jsme byli na Horském klubání a co se z toho vyklubalo
Od 4. do 6. dubna 2014 jsme se zúčastnili Horského klubání pro malé misionáře v Krkonoších v Erlebachově boudě v rámci PMDD. Z našeho pětatřicetičlenného Misijního klubka ve farnosti bratří františkánů na Lochotíně byli vybráni Anežka Košatková, Vojta Krbec a Sabinka Mašková. Cesta do Krkonoš byla dlouhá, ale nám rychle utekla vyprávěním vtipů, hádanek a hraním slovního fotbalu.
Program klubání byl velmi pestrý, mše svatá v sobotu a v neděli s otcem Jiřím Šlégrem, misijní vyrábění velikonočních přáníček, pletení pomlázek, zdobení perníčků, zdobení kraslic, výroba obrázků z ovčího rouna, hraní her a misijní soutěže. Také jsme viděli zajímavé filmy o Ugandě, Srí Lance a dalších zemích Afriky. Soutěžilo se také o nález   nejoriginálnějšího   odpadku,   přičemž   jsme   uklidili   všechny
se starala a pomáhala mamince s jeho výchovou. Studovala na Dívčím reálném gymnáziu ve Veleslavínově ulici.
15. března 1943 byla nasazena na nucené práce. Vydávala ve škole ve Skvrňanech potravinové lístky. Když hlásil Londýn 25.4.1945 nálet na Škodovku, běžela do Centra potravinových lístků do Měšťanské besedy Skvrňanskou ulicí kolem nevybuchlých bomb. Po obou stranách ulice hořelo, všude byl prach a kouř a plno poházených kusů. V celé ulici nepotkala nikoho. Později se dozvěděla, že všichni obyvatelé domů byli vyhnáni k řece a ona jediná ulicí proběhla až do centra města. Zázrakem vyvázla bez zranění.
Blízko Měšťanské besedy, kde je nyní knihkupectví ve Františkánské ulici, byl Apoštolát svatého Františka. Tam se Jiřina poprvé setkala s františkány a františkánskými terciáři. Toto setkání ji natolik ovlivnilo, že ve svých 19 letech složila profesi u P. Hopfingera. Své řádové jméno převzala od sestry Benigny Ferrerové, jejíž životopis ji zaujal. K přijetí do řádu patřilo nosit škapulíř a cingulum a modlit se dvanáctkrát denně Otče náš , Zdrávas Maria a Sláva Otci. Breviář se ještě tehdy terciáři nemodlili, protože byl jen v latině. Když museli františkáni v 50. letech minulého století opustit Plzeň a byli odvezeni do internace, scházeli se terciáři tajně. Později i ve Skvrňanech v prostorách nynějšího kostela - krypty. Byli to vesměs starší lidé.
Po ukončení gymnázia studovala Jiřina v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Tam navštěvovala Společnost svatého Lukáše, kterou založil P. Dr. Urban společně se Studiem Catholikem, které bylo v Praze u Panny Marie Sněžné. Tam se Jiřina seznámila s mnoha osobnostmi teologie, jako byli P. Dr. Mádr, P. Dr. Zvěřina a jiní. Po roce studia v Praze odešla Jiřina studovat medicínu do Plzně, kde se zasloužila o scházení katolických lékařů, později Kolegia katolických lékařů. V pozdějších letech mělo toto kolegium až 120 členů. Na svátek svatého Lukáše 18.října 1946 se konala v Plzni první mše svatá pro studenty a lékaře, kterou sloužil P. Limpouch v kapli Svaté Barbory, kde obyčejně nebyla mše svatá. Jiřina napsala několika lékařům pozvánky v latině. Toto setkávání lékařů pokračovalo, i když byla Jiřina mimo Plzeň. V pozdější době bylo setkání lékařů v církevním gymnáziu  nebo  u  františkánů,  dopoledne odpadky z okolí Erlebachovy boudy. Nechyběly ani písničky, které měla připravené paní Broňa. Při prezentaci misijních klubek, kterých bylo kolem 25, jsme se dobře pobavili, slyšeli nové vtipy a viděli veselé scénky. Také my jsme přispěli svou „troškou do mlýna“, takže všichni volali: „Pozdravujte Plzeň a bratry františkány!“
Největší radostí pro naše klubko byl objev relaxačního centra pod Erlebachovou boudou, kde tekl horský potůček. Vzpomněli jsme si na Krakonošovy pohádky a pouštěli po vodě šišky a větvičky, kam až doplavou. A pak další objev – kaplička zasvěcená svatému Františkovi z Assisi. Tam jsme se pomodlili za naše blízké i naši farnost.
Jídlo bylo výborné a ubytování útulné. Ani se nám nechtělo domů. Horské klubání se nám moc líbilo a těšíme se na další.
jap + Sabinka, Vojta a Anežka

 

Formace z knihy Kompendium sociální nauky církve
(kurzivou poznámky k výpiskům)
(str. 229 a další) Úloha zprostředkujících organizací (např. neziskových) zamezuje, aby společně užívané statky nepatřily výlučně do kompetence státu. Občanská společnost má mít možnost spolupracovat a doplňovat stát. Soukromé neziskové organizace (např. náboženských sdružení) mají být státem respektovány. Velkou roli také hrají samotní spotřebitelé. Jejich úkolem je uplatňovat svoji kupní sílu v kontextu morálních požadavků spravedlnosti, solidarity a společenské odpovědnosti. Díky větší informovanosti mají spotřebitelé možnost   dát   přednost   produktům,   které   vznikají   ve   správných  podmínkách pro pracující, a těm, kde se dbá na ochranu přírody. Mají také svobodnou volbu pomáhat svým přebytkem. Občané nemusejí podléhat konzumismu zaměřenému na vlastnictví místo na bytí.
Komentář z webu Františkáni dnešku: Terciářská společenství mají náplní své činnosti přispívat k opravdové solidaritě, pomáhat vytvářet kvalitnější a lidštější životní styl  s ohledem na příští generace.
lfk

Z dopisu zástupce ministra Národní rady:
Nové webové stránky www.sfr.cz mohou být ještě krásnější, když získají dopisovatele z řad terciářů v místních bratrských společenstvích. Vaše životní příběhy, události,  které jsme v MBS zažili, ohlasy na vaše dobré skutky, příběhy noviců a další nápady jsou vítány. Příspěvky posílejte Národní radě. Vybrané příspěvky budou otištěny na webových stránkách, ve Zpravodaji, nebo budou archivovány do kroniky (např.: f.reichel@volny.cz, lubos.kolafa@kolafa.name).
lfk
SLAVÍME v dubnu a květnu 2014
PROFESE:
13.5. Anna Ludmila Srbová (1995)
18.5. Mgr. Zdeňka Ginepro Němcová a Ing. Oldřich Prokop Rosůlek (2006)
19.5. Stanislava Glorie Chadimová (2003)
21.5. MUDr. Jiřina Benigna Křížková (1944) - 70 let
22.5. Alena Anežka Vadlejchová (1992)
10.6. Pavel Václav Polívka  a Jitka Anežka Polívková (1984) - 30 let
24.6. Marie Consolata Lhotová (2003)
NAROZENINY:
23.5. Alena Anežka Vadlejchová (1952)
29.5. Zdeněk Maxmilián Frundl (1969) - 45 let
9.6. Anna Ludmila Srbová (1941)
13.6. Luboš František Kolafa  (1954) - 60 let
13.6. Libuše Antonie Schodlbauerová (1980)
20.6. Miroslav Šimon Němec (1938)
26.6. Dagmar Alžběta Frundlová  (1974) - 40 let
Přejeme hojnost Božího požehnání!

Redakční rada: P. Daniel Dominik Valer OFM, Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.