Život vlkodlaků - 1. část
Život vlkodlaků - 1.
část
Byli jsme to my.
Věrné dvě vlkodlačice z klanu „Moonlight“.
Měsíční svit. Naše rasa lykanů byla po staletí
hubena upíry. Teď jsme se vzchopili a bojujeme spolu
na ostří nože.
Dokud se vše nezvrtlo a my byly
přinuceny k donášení. Já Kira a má přítelkyně
Shalky.
Tady je náš příběh.
Kapitola 1. Lov a hodnosti
„Kiro! Shalky! Běžte zleva! Kendy! Ty
zprava!“ začal náš vůdce Moon. Byli jsme
uprostřed boje. Obklíčili jsme upíra Longharta
a musíme ho zabít… Byl to špeh upírů z klanu
Devil Killers.
„Máme ho!“ zařvala jsem.
„
Kiro, spoutej ho! Ty, Shalky, pomoz Kiře!“
rozkázal Moon. Se Shalky jsme byly nejlepší
přítelkyně.
Po bitvě jsme si usedli k ohni a probírali důležité
věci.
„Bohužel s Devil Killers budeme bojovat celá
staletí,“ připomněl nám Moon. „Musíme přenést
hodnosti, to znamená, že budeme rozdávat nové.
Carle, ty budeš náš špeh. Každý den budeš sledovat
upíry. Samozřejmě nenápadně. Ale také jiné klany
než Devil Killers. Večer když nám doneseš nějaké
informace, pak se najíš a vyspíš. Kiro, Shalky,
nechtěly byste být mými poradkyněmi?“
„Nevím, jestli by to byl dobrý nápad,“ vychrlily jsme
skoro nastejno.
„Pročpak?“
„Moone, já bych to nezvládla,“ odpověděla jsem.
„Jsem si zcela jist, že ano. Kiro, ty jsi dobrý lovec a
ze Shalky se stává také výborný lovec.“
„Já také nevím,“ ozvala se Shalky.
„Nu dobrá, když nechcete. Mohly byste vše dělat
spolu, radit si, vydávat se spolu na lovy!“ opáčil
Moon.
„Tak co Shalky?“ zeptala jsem se.
Na obličeji Shalky se pokřivil šibalský úsměv a
v očích se jí zablýskl měsíc. „Asi ne,“ řekla Shalky
a neustále se usmívala.
„Dobře vyřešeno! Mými poradci budou tedy Scant a
Bloos.“ rozhodl nakonec Moon.
Kapitola 2. Zkoušky
V klanu jsme byly jediné vlkodlačice.
Neobvyklé, ale byly.
„Shalky!“ zakřičela jsem.
„Ano?“
„Jdeme na lov!“
„Tak brzo?!“ protestovala Shalky.
„Dělej! Trochu pohybu! No tak, musíš se ještě
přiučit. Moc ti nejde lovení ryb!“
„Ale jde!“ znovu zaprotestovala.
„No tak, Shalky, viděla jsem to při poslední
zkoušce.“
„No jo, to jsem nebyla nějak v kondici.“ odpověděla.
„Můžu ti říkat Shal?“ zeptala jsem se.
„Ne! Ani omylem!“ zavrčela na mě Shalky.
„Když tak Alky, Kiro.“ To se zase moc nelíbilo
mně. „No dobrá Alky!“
„Tak jdeme!“ zkusila Alky zavelet.
„Velení ti moc nejde.“ zareagovala jsem. „Musíš
v tom mít důraz! Jdeme!“ zakřičela jsem. Jen jsem
viděla Alky, jak sebou škubla s vyvalenými
bulvami.
„Sakra! To byla síla,“ konstatovala Alky.
„Díky za kompliment. Zkus to sama!“ pobídla jsem
Alky.
„Proč když nechci?“
„Já to nebrala jako prosbu, ale jako rozkaz!“
rozčílila jsem se.
„Tak jo promiň. Jdeme vy, chásko nevděčná!!!“
zakřičela Alky, až se otřásla celá zem.
„Dobrý, ale bylo by lepší, kdybys tolik neřvala,
mohla bys vzbudit pozornost upírů nebo vlků.“
„Ty jsi řekla vlků?“ dotázala se Alky.
„Ano. Nemusíš říkat jen vlkodlaci, stačí vlci.“
„Já vím, nejsem malý vlče.“ prohlásila drze Alky.
„Tak jdeme dál Shal, totiž promiň, Alky.
Kapitola 3. Les
„Kde to jsme, Kiro?“ zeptala se Shalky.
„Uprostřed Borového lesa.“ opáčila jsem.
„Něco jako tajga?“
„Ano, ale slovo tajga se u nás nepoužívá.“ zdůraznila
jsem.
„Máš dobré postřehy, Alky.“
„Děkuji, Kiro. Jsi moc dobrá kamarádka, spíše
přítelkyně.“ ocenila mě Shalky.
„Moc děkuji za druhý kompliment, ty jsi také dobrá
přítelkyně a kamarádka.“
„Taky děkuji.“
„Pozor! Honem zpátky!“ zašeptala jsem Alky.
„Copak? Áá už chápu. Vlkodlaci z kmene Sandys.“
„Jde vidět, že jsi bystrá jako rys.“ zašeptala jsem
s úsměvem.
„Nemám ráda rysy!“
„To teď vůbec neřeš. Víš, kam jdeme Shalky?“
„Na sever?“ odpověděla nejistě.
„Ano, správně. Řekla jsi to trochu nejistě, ale
správně.“ pochválila jsem ji.
„Shalky? Co to děláš?!“ zeptala jsem se Shalky,
když jsem ji viděla, jak se upřeně dívá na medvěda
za stromem.
„To je grizzly“ pozorovala Shalky zajímavě.
Kapitola 4. Boj s medvědem
„Ano, to by byl dobrý úlovek, ale nemáme moc
času!“ upozornila jsem Alky.
„Třeba bychom mohli získat hodnosti hlavních
poradkyň.“ navrhla Shalky.
„Ale počkat, počkat, brzdi! Neříkala jsi náhodou
tenkrát, že bys na to neměla?“ podívala jsem se
nechápavě na Shalky.
„Ano to máš pravdu! Dobrý postřeh. Jen jsem to
tak navrhla, nemyslela jsem to doopravdy. Vážně ne.
Věř mi, Kiro!“ přesvědčovala mě Shalky.
„Já ti věřím, neboj se!“
„To jsem si oddychla!“
„A co ten medvěd?“ zeptala se.
„Já nevím, jestli je to dobrý nápad, opravdu nevím.“
odpověděla jsem.
„Ale ano! Kiro, no tak! Vypadáš, jako by ses
bála!“
„No dovol Shal!“
„Neříkej mi Shal, jen Alky nebo normálně
Shalky.“ poučila mě.
„Já vím, promiň.“ začervenala jsem se, i když to
nebylo pod chlupy vidět.
„Tak dobře. Souhlasím s tím medvědem. Běž
nalovit k řece Scoorvy ryby. Ty pak rozmístíme po
lese až do jeskyně. Medvěd bude postupně jíst ryby,
až zajde do jeskyně zády ke vchodu. Pak ho zabijeme.
„To zní jako plán.“ uvážila Shalky.“
„Vždyť je to plán!“ usmála jsem se na Shalky.
Později Alky přišla s rybami. Rozmístily jsme
je po lese až do jeskyně. Samy jsme se schovaly
vedle vchodu jeskyně, aby nás grizzly neviděl a
nevylekal se.
„Už je uvnitř, tak jdeme na něj!“ přikázala jsem.
Obě jsme skočily na medvěda a začal boj. Já jsem
kousla medvěda do boku a Shalky ho kousla do krku,
ale ne do tepny.
„Alky! Teď je tvá příležitost. Zlom mu vaz!“
„Dobře Kiro!“ Shalky se vyšplhala medvědovi na
hřbet a jedním trhnutím mu zlomila vaz. Bylo po
boji. Obě jsme jen padly na zem a usnuly jsme.
Kapitola 5. Past
Další den jsme se vzbudili a Shalky dostala
hlad.
„Tak se najez ne?“ pobídla jsem ji.
„Nemám zase velký hlad. Opravdu.“ Shalky si
vzala trochu masa z medvěda.
„Kiro? Můžeme vyrazit?“
„Ano.“
„Ty nebudeš nic jíst?“ zeptala se mně Alky.
„Ne. Nemám hlad. Nestrachuj se. Můžeme
pokračovat v cestě.“ opáčila jsem.
„Tak jo jdeme. Počkej, můžu hádat, půjdeme asi tak
pět kilometrů?“ Zeptala se nejistě.
„Správně nějak tak. Vidím, že ti to pálí. A víš, kde
jsme?“ zkoušela jsem Alky.
„Opět v Borovým lese.“ Odpověděla Shalky, ale
teď už zcela jistě.
„Dobře.“ pochválila jsem Alky.
„Stůj! Tady je past! Vidíš? Jde výrazně vidět. Moc
si na ní nedali záležet. Zkusím tam něco hodit!“
Zdvihla jsem velký kámen, který vážil asi dvacet
kilogramů. Hodila jsem ho na past a ta se propadla.
„Vidíš? A je odhalená. Všichni, jak upíři, tak i
vlkodlaci z každého klanu, z každé smečky vždy
nastraží jen jednu past. Další už tu nebude.“
„Tak jdeme dále, Kiro.“ Hned jak Shalky
vykročila a já hned za ní, tak za pár metrů se Shalky
propadla do další jámy a s sebou také stáhla mě i
medvěda, kterého jsme nesly.
„Sakra! Kde to jsme?“ zeptala se nechápavě Shalky.
„V další pasti předpokládám!“
„Aha! To by mě asi nenapadlo, Kiro!
Kapitola 6. Rodokmen
„No, musela jsi mě stáhnout s sebou, viď?“
podívala jsem se rozzlobeně na Shalky.
„No jo promiň. Nechtěla jsem tu být sama.“
ušklíbla se na mě.
„Není tu moc světla.“ postěžovala jsem si.
„Mně to osobně nevadí, já totiž vidím ve tmě.“
vychloubala se.
„Alky, to vidíme všichni. A vůbec, pamatuješ si na
válku u řeky Longstay?“ otázala jsem se.
„Ano, moc dobře!“ zasmála se Alky.
„My jsme byli na jedné straně řeky a Sandys na
druhé. Vždy někdo skočil od nás i od nich a bojovali
ve vodě. Nakonec to Sandys vzdali. Byla to docela
i sranda.“
„Jo, to byla.“
„A vůbec, Kiro, co tvá rodina? Matka, otec,
sourozenci?“ optala se mě se zájmem Alky.
„Sourozence nemám. Matka byla jedinečná. Jediná
byla bílá. Bílá vlkodlačice. Lidé ji říkali albínka.
Otce jsem nikdy nepoznala. Prý ho zabili, než jsem
se narodila. Nevím co je na tom pravdy. Poté co mě
matka porodila, ji zajali lidé na své výzkumy.
Vznikla vzpoura, nějaké lidi jsme zabili, ale lidé také
zabili pár našich vlků. Matku zabili po týdnu. Vždy
jsem se chtěla pomstít, ale od té doby nikdo žádného
člověka neviděl. Po její smrti mě vychovával Carl.
Náš špeh. Byl jako můj otec.“ dopověděla jsem.
„A jak se tvá matka jmenovala?“
„Jmenovala se Whitesnow. A co tvá rodina?“
optala jsem se s chutí vyslechnout si její příběh.
„Já jsem zase nikdy nepoznala matku. Prý byla
černá jako uhel. Vychovával mě otec. Byl to hrdý
bojovník, zatím co matka se dříve starala o smečku.
Otec byl hnědý, místy šedý. Ale jednou nás napadli
upíři. Nebyli ze žádného klanu. Byli jen tři.
Nějaké naše vlky pozabíjeli. Byla jsem ještě malá.
Když jsem se chtěla schovat u otce, tak ho náhle
jeden upír napadl a zabil. Přímo před mýma očima.
Ve mně se vzbudila vášeň zabít ho. Když nedával
pozor, tak jsem na něj skočila a zakousla se mu do
krku. Zabila jsem ho. Nevím, jak jsem to mohla
dokázat, když jsem byla tak malá. To je můj příběh.“
dopověděla Shalky.
„Zajímavé.“ podotkla jsem. „No jo, začíná se tam
nahoře stmívat. Jdeme spát. Zítra snad něco
vymyslíme.
Komentáře
Přehled komentářů
Torsion bras de quelqu'un est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre moelle bat, il pompe le sang par vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-pharmacie-ligne/
Reading the unknown blood weight guidelines
(AAnanceTic, 28. 7. 2018 10:19)
Pression arterielle est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-tadalafil-10mg/
Important Blood Crushing and Bravery Blight
(Aillurlzon, 8. 10. 2018 5:06)