Erotický dějepis

Máte dojem, že historie musí být jen ve znamení nudných králů, bitev a letopočtů? Omyl. Bára Dvořáková pro vás připravila dějepravu tak šťavnatou, že se budete červenat. Záleží výhradně na vás, jestli se jen pobavíte, nebo i necháte inspirovat.

Od okamžiku, kdy Adam zamrkal na Evu, ovlivňuje sex a erotično veškeré dění. Svádíme, flirtujeme a milujeme se až do roztrhání těla. Jak na tom ale byli vlastně naši předkové? Žila jste v domnění, že byli mnohem cudnější než my? Že teprve moderní doba objevila to pravé potěšení z rozkoše? Ó nikoli! Lidé minulých staletí smilnili, až matrace praštěly. A jak byli při smyslných orgiích vynalézaví, o tom se teď můžete přesvědčit sama:

Kamenné penisy

Široká brána chrámu osvětlená stovkami pochodní se otevírá a za hlasitého pokřiku přihlížejících z ní vynášejí několik velkých desek. Na každé z nich je umělecky naaranžován nahý pár v nějaké milostné poloze. Poté, co s nimi dojdou na určené místo, sáhne každý z davu po tom, koho má zrovna po ruce, a všichni napodobují sex předváděný kněžkami a jejich sexuálními partnery. Právě začaly hromadné orgie a budou trvat až do úsvitu. Jsme ve staré Mezopotámii, jedné z prvních civilizaci, na slavnosti boha Peora. Připadá vám to šokující? Tehdy ale rozhodně nešlo o nic neobvyklého. Promiskuita čile bujela od počátku lidstva, přestože ji odedávna doprovázely i méně příjemné záležitosti. Když archeologové objevili Chammurabiho zákoník ze starověké Babylonie (18. století před naším letopočtem), zjistili, že jeden z jeho zákonů zní: „Kdo se nezdrží styku s lehkými ženštinami, onemocní pekelnou chorobou, jejíž bolest nelze vyléčit a kterou lékaři neumějí ani utišit, takže si raději bude přát, aby zemřel.“ Odborníci se domnívají, že tyhle řádky pojednávají o kapavce, kterou v Babylonu přenášely nevěstky.

Askezi nepěstovali ani staří Egypťané. V Egyptě obecně neměl nikdo potřebu skrývat své sexuální choutky. Na erotiku se pohlíželo jako na naprosto normální věc, která se člověka nepřestává týkat ani po smrti. Mumie byly proto nezřídka vybaveny kamennými penisy, aby zemřelí mohli v souložení plynule pokračovat i na druhé straně. Sex? Jedině oblečená!

Muži v antice zásadně nespojovali lásku s manželstvím. Manželka je někdo, kdo se stará, aby byl doma vždycky dostatek olivového oleje, aby tuniky byly vyprané a děti nevřeštěly víc, než je nezbytně nutné. Někdo, s kým se nelze milovat, a když, tak rozhodně ne s tím pravým požitkem – protože je to právě jen manželka. Pak je tu ovšem ještě dostatek nevěstek a metres, z nichž ty nejschopnější mají fakticky v rukou otěže celé země, protože přes postel ovládají nejmocnější muže říše.

Nevěstince byly v antice vůbec velmi oblíbenou institucí. V Pompejích se našla kamenná destička se ‚směrovkou‘ ve tvaru penisu, která sloužila jako ukazatel cesty právě k takovému zařízení (něco na způsob dálničních kilometrovníků). Díky Pompejím také víme, že návštěva římských bordelů byla záležitostí pro tvrdé chlapy – měli tam totiž kamenné postele. Možná vás překvapí, že ženská nahota byla v té době považována za něco mimořádně nízkého. Při sexu se svlékaly jen prostitutky, zatímco počestné ženy zůstávaly i při milování oblečené. Obecně se za mnohem hezčí pokládalo mužské tělo, a ti, kdo se chtěli pochlubit obzvlášť vybraným vkusem, rovnou odmítali spát s ženami a dávali přednost homosexuálnímu styku. Připadal jim vznešenější a ušlechtilejší.

Přes to všechno Římané hlídali své ženy jako pes kost. Někteří nechávali manželkám dokonce měřit obvod krku, protože byli přesvědčeni, že jeho zvětšený průměr je důkazem cizoložství. Tahle zajisté vědecká myšlenka vycházela ze všeobecné obliby orálního sexu jakožto nejspolehlivější antikoncepce. Nebožačka s vyvinutějšími krčními svaly nebo s onemocněním štítné žlázy se tím pádem mohla snadno dočkat zapuzení nebo rovnou utopení. Antičtí chlapíci navíc a priori předpokládali, že všechny ženy jsou nevěrné, nebo k tomu minimálně mají sklony. Věřili totiž, že žena závidí muži penis, a tak si ho aspoň co nejčastěji ‚půjčuje‘. Velké oblibě se proto těšily jejich kožené makety (první předchůdci vibrátorů), které muži dávali manželkám jako jakousi prevenci nevěry.

Sexy křižácké výpravy

Za pár století vtrhlo do bezstarostného dovádění křesťanství. Okamžitě prohlásilo milostnou rozkoš za víceméně nedovolený požitek a snažilo se jí vykázat co nejmenší prostor. To byla oficiální verze. Ve skutečnosti šlo spíš o to, odstranit do očí bijící smilstvo ze zorného pole – a pak si v ústraní užívat, co hrdlo a jiné hříšné údy ráčí. Konečně o tom, co na svých náboženských výletech tropili účastníci křížových výprav, svědčí jedno celoroční vyúčtování templářského řádu: objemnou položku v něm tvoří vydržování 13 000 prostitutek. Zatímco ženušky vysoce pobožných rytířů si doma užívaly ,dobrodiní‘ pásů cudnosti, jejich drahé polovičky ve svaté válce čile šířily genetické informace.

Koneckonců pro ženskou a mužskou nevěru platil v historii vždycky dvojí metr: Když král Ludvík II. Bavorský ve 13. století pojal podezření, že mu choť Marie Brabantská nasadila parohy, poskytl jí neprodleně silně intimní kontakt s katovým mečem. U mužů ze šlechtických kruhů se přitom naopak automaticky předpokládalo, že budou mít vedle manželky i několik milenek a pravidelně navštěvovat nevěstince. Jinak by se vystavovali podezření, že na tom nejsou nejlíp s potencí.

Za bujarou šlechtou nezaostávala ani církev. Proslulé vatikánské orgie dovedl k dokonalosti papež Alexandr VI., otec legendární Lukrécie Borgie. Podle dobových pramenů si vydržoval rozsáhlý harém. Jednou za čas přizval všechny kardinály a nahnal své kurtizány nahé do sálu, kde jim společně házeli hrsti drahých šperků a bavili se tím, jak se o ně ženy rvou. Sexem prosycenou atmosféru se pokoušela umravnit spousta kazatelů, někdy i poněkud absurdním způsobem. Na začátku 16. století například římský inkvizitor Sinistrari tvrdil, že ženy, které mají velký klitoris, znásilňují muže. Požadoval, aby nešťastnice obviněná z něčeho takového předstoupila před zvláštní porotu. Ta potom posoudila, jestli není na patřičných místech opravdu příliš vyvinutá. Pokud by se podezření prokázalo, měla být hříšnice potrestána.

Největší metlou nezdrženlivých milostníků se ale stala syfilis. Předpokládá se, že ji přivezl Kolumbus z Ameriky, kde se jeho námořníci nakazili od místních žen. Jenže zatímco u domorodců měla nemoc velmi lehký průběh, cizince kosila jako na objednávku – jen v Evropě na ni postupem času zemřelo víc lidí než později na AIDS. Mikrob, který syfilidu způsobuje, se totiž z neznámých důvodů stal s příchodem na náš kontinent mnohem agresivnějším a vysoce nakažlivým. Když se Kolumbovi námořníci vrátili domů, jejich první kroky samozřejmě vedly do přístavních bordelů, kde svým americkým suvenýrem podarovali nevěstky. Když potom vypukla epidemie, lidé si, ve snaze předejít nákaze, místo líbání začali na uvítanou podávat ruce.

Pannou za trest

A jsme u nás doma. O tom, že sexuálně laděné rituály byly v české kotlině rozšířené a oblíbené, svědčí i pomlázka, která přežila do dnešní doby. Původně byla součástí silně erotického pohanského obřadu, při němž se ženy vyplácely na holou zadnici, aby byly i příští rok dostatečně plodné. Nabytou vitalitu potom Slovanky předávaly čerstvě zoranému poli. Každý rok si v první vyorané brázdě zasouložil náčelník kmene s vybranou dívkou – a bohatá úroda byla zajištěna. A maurský žid Ibrahím ibn Jákúb, který Čechy navšívil v desátém století, psal domů: „Ženy jejich, jednou vdané, necizoloží, avšak jestliže dívka některá zamiluje se do muže, bez rozpaků za ním chodí ukojit svůj chtíč. Kdo pojme sobě za manželku dívku a zjistí, že pannou zůstala, řekne jí: Kdyby cokoli dobré v tobě bylo, bezpochyby by se našel někdo, kdo by si tvé panenství již vzal. Poté ženu zapudí.“ A Slovanky se snažily, aby o jejich kvalitě nemohl nikdo pochybovat. Jak by jinak mohl vzniknout třeba obrat ‚slaměná vdova‘? Původně totiž označoval svobodnou matku – a těmi se nejčastěji stávaly děvečky, které otěhotněly se sedlákem na poli.