Marie Mrkusová
Většinou nemá cenu něco "lámat přes koleno", člověk prý má být spíš jako voda - ta si vždycky cestičku najde, v tom je její síla… Tyhle věty pocházejí z různých filmů a je v nich hodně pravdy.
Nemám teď za sebou příliš šťastné období a vlastně by mě nikdy ani nenapadlo, že bych se začala věnovat divadlu. Sice jsem řadu let zpívala ve sboru. Chtěla jsem hrát na kytaru a za "pradávných časů" jsem vystupovala i s jednou kapelou, ale to se divadelní práci nepodobalo ani zdaleka. Hudbu všeho druhu mám moc ráda a zajímá mě i fotografie. Divadlo a film jsem vnímala už od dětství, ovšem pouze jako divák. Bavilo mě sledovat "pohyblivé obrázky" z promítací kabiny stařičkého kina. V divadle se mi zdálo úžasné, že herci mají kontakt s publikem a představení je vlastně vždycky jiné-originální.
Ráda dělám něco pro druhé, poznávám nové lidi, učím se a zkouším něco neznámého… Je moc fajn, že mě podporuje a pomáhá mi i můj přítel, rodina a známí. Díky Zrnožroutům se hodně lidí v mém okolí začali o divadlo a muzikály víc zajímat.