Rozhovor s Míšou Zemánkovou
J: Míši, to že sis myslela, že je to celý vtip, to už víme Spíš by nás teď zajímalo, jestli jsme tě nějak překvapili a dostali?
M.: Tak to každopádně, já jsem totiž ze začátku čekala, že to bude velmi nepovedená taškařice, ale to co jste předvedli bylo strašně krásný, dostalo mě s jakou jste do toho šli láskou a čistotou, šli jste do toho hrozně poctivě…
Jiří Pokorný: Já bych chtěl říct, že jsem se u toho 3x dojal tak, že jsem z toho plakal, právě z těch důvodů, který říká Míša.
J.: Měli jsme z toho hroznej strach…
Jiří Pokorný: Strach může vést k odvaze a vy jste byli statečný a měli jste odvahu…
M.: A vyšlo z toho něco krásnýho, čeho si já považuju a vaše verze Excaliburu mě moc baví, právě pro tyhle důvody.
J.: Jak bys popsala vztahy naší Morgany a Merlina a samozřejmě Artuše a Džinevry?
M.: No já mám pocit, že váš Excalibur byl hlavně o Artušovi a Džinevře, že to bylo vaše hlavní téma, že vlastně Merlin a Morgana jsou tak trochu na druhé koleji, což ale není špatně, je to prostě jinak. Artuš a Džinevra, tam to funguje bezvadně. U Merlina a Morgany si dokážu představit, že by tam toho mohlo být i víc. Vzhledem k tomu, že to byla zkrácená verze, byly tam aspoň nějaký náznaky. Jako ne tolik, jak bych si to představovala, mohlo by to fungovat i líp. Ale udělali jste všechno, co jste mohli. Vztah Artuše a Džinevry je jasnej, vztah Merlina a Morgany až tak jasnej není. Ale všechny ty věci nejdou narvat do hodinky a půl. Není to špatně, je to jen jiný pojetí věci.
J.: Co říkáš tomu, že skoro všechny role, tzn. i mužské, hrají holky?
M.: Mě se to hrozně líbí, role, který mi přišly strašně vtipný, byly Uther a Cornwell. Lancelot, to je pro mě hrozně zásadní role a energie jeho představitelky tam prostě je. A je úplně jedno, jestli je to chlap nebo ženská, to je o tý energii a ta je tam úžasná. Mě to přijde jako skvělej nápad.
J.: Otázka, kterou jsi určitě čekala, jak se ti líbila naše Morgana?
M.: Mě se samozřejmě Morgana moc líbila. Ta role je strašně úžasná a nějak si ji lajznout je strašně těžký. Vaše Morgana to zvládla skvěle, akorát možná měla málo prostoru, aby ukázala všechny ty věci… Jako ta role se strašně těžko soudí, protože ji hraju. A hrozně mě zaujala tím, že měla stejnej kostým jako já, což nechápu. Když jsem ji viděla tenkrát v Kainu, tak mě moc nezaujala, přišla mi hrozně strohá. Ale na jevišti se strašně rozjela a začala si to užívat. Jako jo, výborný.
J.: Jak se díváš na naše dvě nové postavy- Dobro a Zlo? Myslíš, že byl dobrej nápad je tam vůbec vložit?
M.: Na to, že jste to dělali jako amatéři, tak tohle byla vaše nejlepší volba. Protože kdybyste je tam nedali a nenechali je ten děj provázet, tak by to byla trochu nuda. Tím, že to Zlo šlo do Morgany a Dobro do Džinevry, tak to byl strašně dobrej nápad a fungovalo to úplně výborně. Velmi dobře ty postavy zafungovaly.
J.: Jak se ti líbí naše propracovaná scéna „početí Mordreda“ ?
M.: Tu miluju. Nomen omen… Líbí se mi tak, že ji miluju. Bomba.
J.: Co se ti honilo hlavou, když ses tak dívala na jeviště, kde normálně vystupuješ ty a najednou se tam roztahovali úplní amatéři?
M.: No já jsem si tak říkala, když jsem chtěla začít hrát divadlo, viděla jsem Na zábradlí takovou jednu inscenaci Kabaret, kterou dělal Petr Lébl a on jednou řekl takovou zvláštní větu: "Nikdy nezapomeň, že i ty můžeš být vždycky amatérem.“ A to je hrozně důležitá věta o tom, že když člověk něco chce a snaží se o to, tak to vždycky dostane. A já jsem tady viděla jednu věc. Že prostě je nějakej fanklub a v něm lidi, který mají něco rádi a chtěli udělat něco víc. Rozhodli se a udělali to. Přišlo mi to jako velmi dobré ochotnické představení. Ty lidi jsou na pomezí něčeho, co milujou, jsou talentovaný. Ale hlavně to dělají s láskou. Je spousta profesionálů, který to dělají jenom pro peníze, jako jen tak, že musí. A najednou přijdete vy a děláte to s takovou láskou, což je vidět a je to proto lepší než polovina profesionálních souborů v Praze.
J.: Jakou scénu máš nejraději a jaká se ti nejvíc líbila u nás?
M.: Mor na ty vaše hrady no a u vás samozřejmě „početí Mordreda“. Jo a taky ta scéna, jak tam běhá Markéta s tím obláčkem. To je moje velká favoritka, dělá to ráda, dělá si sama ze sebe prdel, nebere se moc vážně a to je vždycky dobře.
J.: Jaký v tobě vyvolává pocity naše představení jako celek?
M.: Jsem normálně dojatá. 5 let tady děláme nějakou věc, jsou tu lidi, který na to choděj a pak se rozhodnou to udělat taky, protože to milujou. A udělaj to tak skvěle jako vy. Miluju lidi, který jsou odvážný a který se nevzdávaj. A ta vaše tlupa dokázala, že všechno jde. Udělali jste Excalibur, kterej není lepší, ale rozhodně ani horší. Je prostě jinej a kvalitní. Já tam sedím, koukám a říkám si „tady nejsou žádní dobří a špatní herci, prostě je to celý úžasný“. A já doufám, že ještě něco dalšího uděláte.
Komentáře
Přehled komentářů
myslím, že není co dodat, mám hodně podobné pocity. Jsem ráda, že jsem neslzela dojetím sama a "jen krůůůpěj" je bomba, kde oceňuju i tu odvahu, tohle zahrát. Zkusím se časem dopracovat k nějaké té recenzičce :-)
Díky za rozhovor,
(Verča B., 25. 2. 2009 7:58)