Profi recenze
Už si ani nevzpomenu, před kolika lety se konala slavnostní premiéra muzikálu Excalibur, autora Michala Pavlíčka, věhlasné to ikony české rockové hudby. Po několika letech a mnoha reprízách se do hry vkládá několik nadšenců, z fanklubu divadla Ta Fantastika a přichází s nápadem secvičit Excalibur vlastní. Realizace na sebe nenechala dlouho čekat. Toť pár informací z úst režisérky celého projektu.
Přehrát vlastní nastudování muzikálu, i když ve trochu zkrácené a pozměněné verzi, přímo v domácích prostorách divadla Ta Fantastika, je odhodlání přinejmenším odvážné. Ale tentokrát to vyšlo a to slovo ještě jednou podtrhněme…
Protože jsem již navštívil Slavnostní premiéru v klubu Kain, věděl jsem zhruba do čeho jdu. Ale opravdu zhruba, protože na oné žižkovské záležitosti jsem plnil funkci jakéhosi technického dozoru a vlastní hře moc pozornosti nevěnoval. Byla to chyba, protože bych se velmi dobře pobavil vlastně dvakrát. V klubu a teď s plnou parádou v hledišti divadla.
Za svůj život jsem již viděl mnoho koncertů, estrád a divadelních vystoupení a o většině se dá říci, že aktéři dávali do svých výkonů hodně, ale snad poprvé jsem viděl, že do toho účinkující dávali snad úplně všechno! Tu a tam sice výraz a kompozice připomínaly přehnaná a přehraná gesta grotesek z let dvacátých, ale na školené úkazy hereckého umu, mimiky a hlasové rozsahy dotýkající se nebeských výšin si můžeme zajít do Národního nebo do opery, ne ? Však originální podání muzikálu se také neblyští naprosto strhujícími hereckými výkony. Jde tam o úplně něco jiného.
Třas v hlase a snad i v každém údu, signalizoval veliké napětí a snad i trému protagonisty hlavní role, krále Artuše. Také ostatní zúčastnění dávali občasnými pohledy najevo, že jistota zkušeného herce zatím chybí.
Za velmi působivý považuji výkon jak Artušův, tak i královny Ginevry, u které mě zaujal i zpěv. Taneční choreografie a ztvárnění dobra a zla docela vkusně doplňovaly plynoucí děj příběhu. Trochu rozporuplné pocity ve mně zanechaly dvě postavy. A sice Morgana a Mordred. Jejich gestům, podání děje a emocím jsem prostě uvěřit nemohl. Přehnaná artikulace a výraz působil velmi nepřirozeně. Také Morganin zpěv nebyl to pravé ořechové, ale víte kolik herců nezazpívá ani hoří? Velmi odlehčujícím dojmem působil výkon Markéty, která nejen, že během představení přišla o panenství, ale stačila otěhotnět s pánem v první řadě.
Merlin… asi nejdůležitější postava celého příběhu. Ovšem v podání fanklubu to tak nebylo. Jeho postava byla zřejmě záměrně odsunuta do mírného pozadí a i v tomto duchu se neslo jeho herecké vyznění. I když dramatičnosti ve výrazu představitelky bylo přehršle.
Mohutné bojové scény rytířů kulatého stolu, zvuk zbraní, trochu dřevěný, a to vše v podání ženském. Proč ? Bohužel soubor ve svých řadách třímá jen jednoho muže a ten byl použit na roli Artuše. To jsem vlastně zapomněl říci hned v úvodu. Jediným mužem na jevišti byl Král Artuš. Jinak se všech rolí zhostily ženy a dívky. A vůbec ne špatně.
Nafukovací meč zaražený do betonové tvárnice, velmi zdařilé přearanžování některých scén a vlastně spousta výborných odchylek od originálu, originální hudba a kostýmy, režijní záměr a ztvárnění, dalo vzniknout nevšednímu představení pár nadšenců, kteří se všeho zhostili naprosto profesionálně a dokázali, že nejen profíci dokážou bavit a pobavit. Skládám velikou poklonu všem….