Kočky na indexu svaté inkvizice
Kočky na indexu svaté inkvizice
Kočky byly jedním z mnoha atributů, podle kterých se čarodějnice poznala. Proto je inkvizice trestala stejně jako majitelku – upálením. A přitom se kočky staly miláčkem člověka již před třemi tisíci lety. Sám Mohamed prý odřízl kus svého pláště, aby neprobudil na něm spící kočku. Korán nařizuje věřícím nakrmit denně alespoň jednu kočku; stejnou povinnost mají vyznavači hinduismu. V Malajsii lidé věří, že kočky pomáhají duším dostat se z očistce do nebe. Ve starém Egyptě byly kočky zbožněny a uctívány. Zabití posvátné kočky se přísně trestalo. Zemřela-li Egypťanovy kočka, oholil si obočí na důkaz svého smutku. Obyvatelé údolí Nilu spatřovali v kočce sestru boha Slunce Ré a chráněnce mocné bohyně lásky a plodnosti. V Bubastis byla postavena svatyně, ve které bydlelo několik tisíc koček a plno sloužících kněží, kteří o ně pečovali. Zemřelé kočky byly mumifikovány a pochovávány s velkou poctou. Mnohdy k nim byla přikládána mumifikovaná myš…
Ze severní Afriky přišly kočky do Říma, odkud se s císařskou armádou dostaly do všech koutů Evropy. Kočky doprovázely svého pána do boje, a když v cizině zemřely byly převezeny domů, kde byly balzamovány a pohřbeny v posvátné půdě.
Jednu dobu bylo módní koupit drahou kočku a darovat jí dámě. Ale nic netrvá věčně a tak i kočky zevšedněly a začalo se s nimi zacházet jako s jinými zvířaty. Později byl kočkám připisován pohanský atribut a ranné křesťanství jim už vůbec nebylo nakloněno. V dobách honů na čarodějnice nastalo kočkám krušné období, neboť 250 let byly uznávány za vtělení satana a upalovány.
V polovině 18.století uznal člověk svůj omyl a kočka se vrátila do jeho péče. Následovalo církevní vyhlášení, které zakazovalo zabíjení koček pod trestem klatby. Avšak zbytky těchto hrozných dob jsou patrny i dnes například v pověrách, že když kočka přeběhne přes cestu přináší to prý smůlu.