Hory mají oči
13. 5. 2006
Co dokáže americký buran, to už jsme v mnoha hororech viděli. Co ale dokáže celá rodina amerických buranů, kteří jsou navíc tak trochu zmutovaní, uvidíte právě teď. Alexandre Aja dobývá Hollywood ve velkém stylu!
Remake.
Slovo, které v dnešním Hollywoodu zní častěji než jakékoliv jiné. A
platí to zvlášť pro horory. Před třemi lety oprášil svou řetězovou pilu
Leatherface a znovu rozpoutal Texaský masakr motorovou pilou a loni se nás nepříliš úspěšně snažila vyděsit dvojice psychopatických bratrů v remaku hororové klasiky Dům voskových figurín.
A letos to nebude jiné, protože se do českých kin právě blíží remake u
nás nepříliš známého filmu hororového veterána Wese Cravena.
Původní Hory mají oči z roku 1977 byla Cravenova odpověď na Hooperův Texaský masakr motorovou pilou,
ale narozdíl od něj nebyl film zdaleka tak úspěšný a těžko se dá řadit
mezi filmovou klasiku. Ale při nemohoucnosti dnešních scenáristů na něj
zkrátka dojít muselo. Jako u většiny podobných filmů je příběh
jednoduchý, ale vlastně i celkem nepodstatný. Klasická americká
početnější rodina se vydává na výlet do opuštěných pouštních oblastí,
kde se shodou okolností v minulosti testovaly jaderné zbraně. Ne
náhodou se uprostřed kamenitých kopců a písku vybourají. A my už ze
stylového prologu víme, že poušť není zdaleka tak liduprázdná, jak by
se mohlo na první pohled zdát. Se soumrakem přichází noc, která bude
pro mnoho hrdinů jejich poslední. A ráno to nebude o nic lepší. Začíná
nekompromisní boj o přežití, rodina proti rodině. Ale může vůbec
civilizovaný člověk obstát proti barbarským zmutovaným buranům?
Scénář na první pohled není nijak originální. A ani na pohled
druhý. Jde zkrátka o další variaci na téma „ztraceni uprostřed ničeho
s bubákem za zády.“ Přesto se do scénáře pár trošku zajímavých (záměrně
nepíšu originálních) prvků dostalo. Předně tu není otravná banda
teenagerů, ze kterých nakonec stejně přežije jen ta nadměrně vyvinutá
blondýna, která jako jediná nepije alkohol. Jsou tu sice jednorozměrné,
ale přesto v rámci možností žánru docela zajímavé postavy, a u
některých navíc jen těžko odhadnete jejich životnost. Zase by ale bylo
bláhové čekat, že si scénář vyhrál nějak do hloubky s
jejich psychologií. Všechno je zkrátka až na pár příjemných výjimek
takové, jaké to v podobných filmech bývá. Sice to opět funguje, ale už
by to možná chtělo trochu invence.
Hory mají oči ale na scénáři nestojí, ten je až někde úplně
vzadu. Hlavní hvězdou je tu jeden jediný člověk, režisér Alexandre Aja.
Ten se nám představil loni v listopadu stylovým hororem Noc s nabroušenou břitvou.
I tady byl sice jeho protivníkem scénář, ale Aja dokázal, že práci
hororového režiséra rozumí perfektně. I ve svém novém filmu se nebojí
ukázat všechno, co mu nelítostný rating povolí (film musel být krutě
prostříhán, aby se vůbec dostal do kin). Už úvodní scéna před titulky
ukáže, že tady se krví šetřit nebude. Poté Aja trochu zbrzdí, abychom
se mohli seznámit s postavami a typovat, kdo skončí pod kudlou jako
první. Po půl hodině ale opět nekompromisně šlápne na plyn. Noční útok
na karavan spojený s velmi drsnou scénou znásilnění je naprosto mrazivá
scéna, při které mnohé slabší povahy budou opouštět kino. A to je
teprve začátek. Aja umí perfektně pracovat s atmosférou nejistoty,
paranoiou a strachem z neznáma, ale stejně tak dobře dokáže přehodit
výhybku a během několika málo minut udělá z kravaťáka Aarona Stanforda (X-Men 2)
vraždící mašinu, která se rozhodne nekompromisně vrátit mutantům úder.
Asi od poloviny filmu už se z přeživších hrdinů nestávají jen oběti,
které čekají, až je někdo naporcuje, ale bojují o svůj život se stejnou
vervou a brutalitou, s jakou se je útočníci snaží o život obrat.
Krumpáč, puška, sekera, ale i obyčejný vlčák se tu dostanou ke slovu. A
stojí to za to. Aja ukazuje vše, co mu přísný „R“-kový rating dovolí, a
i když si ty nejdrsnější scény nechal až na DVD, jsem si jistý, že i
tak tohle nebude film pro vaše rodiče.
Nechtěl bych ale aby to vyznělo, že Hory mají oči je jen a
pouze násilný film. Ano, je tu hodně drsných a krvavých scén, které asi
každý nemusí strávit, ale vedle toho se Ajovi daří i skvěle budovat
atmosféru. Stačí mu k tomu pár barevných filtrů, ruční kamera, zajímavá
hudba a sympatické herecké obsazení. Velmi příjemně překvapí i fakt, že
Aja si neschovává mutanty až na konec, ale férově je ukazuje v celé
jejich kráse už při nejbližší příležitosti. Na rozdíl od hrdinů tedy
víte, co v poušti číhá, a i když se říká, že člověk se bojí nejvíc
toho, co nevidí, nemusí to být vždy pravda. Mutanti jsou co kus, to
originál. Maskéři měli evidentně dost práce a podařilo se jim vytvořit
mnohdy doslova parodie na lidství. Nejde ale jen o zjev mutantů, ale i
o jejich chování. Někteří se stále chovají trochu jako lidé, ale jiní
už hranici mezi člověkem a zvířetem dávno překonali. Mutanti tu zkrátka
nejsou jen anonymní monstra, ale každý funguje i sám za sebe. A i když
se ze začátku zdá, že proti nim nemají hrdinové nejmenší šanci, Aja
ukazuje, že občas stačí jen trošku popíchnout a z člověka zmlsaného
televizí, notebooky a mobily se stává úplně stejné monstrum.
Skvěle natočený horor pro silnější povahy, kterému hází klacky pod nohy neoriginální scénář. Přesto jeden z nejzajímavějších příspěvků do hororového žánrů posledních let.
????
(Foferka, 13. 5. 2006 18:32)